Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » ned 20. kvě 2018 14:49:15

Existuje něco více důležité?


Podle mě jo,

třeba kopnout tě do koulí, abys přestal rozumovat vo nákým rozumování,

tak bys nepochybně našel to správný těžiště

bez zbytečnýho rozumování...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » ned 20. kvě 2018 15:09:55

Ale jinak bez zbytečnýho rozumování,

tak se prostě proběhni po zábradlí a hnedka budeš vědět kde je jaký těžíště,

i co to je horký a studený...

Gram praxe je více než tuna zenových teorií...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » ned 20. kvě 2018 20:16:00

Ahoj Petře

Tady máš moje gramy praxe:

Každé ráno dělám toto.


A hodně jezdím na kole. To je podle mne ideální spojení práce dolních a horních končetin. Jinak řečeno je to pro mne zapojení center těla a duše do jedné činnosti.

A jakou praxi děláš Ty mimo gaučingu?

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod miroslav » ned 20. kvě 2018 20:52:06

Jízda na kole je super

ale z hlediska vyššího principu mravního - smrti, je důležitější zdraví těla nebo zdraví ducha?



:)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3399
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 21. kvě 2018 7:30:08

Ahoj Miroslave

A co rčení: "Ve zdravém těle zdravý duch."?

Nakonec duše nemůže onemocnět. Takzvané duševní nemoci jsou nemoci mysli. Ostatně moderní lidé se domnívají, že nemají duši. A to je právě podstata jejich "duševních" nemocí mysli.:-)
Kdyby se lidé netrápili a neumírali nešťastní, byla by to vlastně velká sranda, tohle zmatení jazyků a hlav.

V tom filmu Pokojný bojovník říkají následující věci, které ve škole nikdy neuslyšíme:
Nikdy nemáme nad životem kontrolu.
Jsou tři základní životní pravidla: paradox, humor a změna.
"Je to samotná cesta, která nám přináší štěstí, ne její cíl."

Každý si jde svojí vlastní cestou, neexistují dvě stejné.
Někdo si ji užívá a jiný se pořád kouká do dáli za jejím cílem a zakopává při tom na cestě a padá potom na nos. Jak o tom zpívá Jarek Nohavica (sám mimochodem je abstinent):
"Žije vesele a pak má poruchu."

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » úte 22. kvě 2018 9:40:23

Ahoj

Jarek Nohavica napsal a také zpívá tu píseň Pochod marodů v hodně ironickém tónu. Skutečná veselost se asi nenajde na dně lahve a v krabičce cigaret.

Problém vidím ve stanovení cílů naší cesty životem, může to být i snaha žít vesele. Ale jak se to máme naučit?
Ty své cíle života si stanovujeme zdánlivě každý sám, ale většina lidí se nechává inspirovat od svých rodičů, prarodičů a známých. Obecně se lidé nechávají inspirovat od někoho důvěryhodného a také od různých slavných lidí (především od politiků a herců). To je pak z toho pěkný zmatek v hlavě, když si ti odlišní lidé velmi odporují.
Možná je ten zmatek a chaos v hlavách současných lidí cílem režisérů tohoto světa...
A ze zmatku pak plynou naše chyby, omyly, různá selhání a soukromé katastrofy, které můžeme zažívat na své tělesné i psychické rovině.
Výsledkem zmatených akcí je zmatené vnitřní dítě.

Se domnívám a zdravím

PS
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod miroslav » úte 22. kvě 2018 12:27:14

Pelvan píše:Výsledkem zmatených akcí je zmatené vnitřní dítě.



Tohle video jsem nedávno viděl a umístil jsem pod něj následující komentář inspirovaný tím videem.

Ta terapie vnitřního dítěte mi přijde u Vás jako úkrok stranou. Skoro jako nezdravý přístup k životu. Když mluvíte o vnitřní holčičce, působí to na mne trochu až odpudivě. Jako náhražka vztahu k vlastnímu dítěti či náhrada lásky s někým druhým či náhrada zdravého přístupu k životu. Náhražka sebeuvědomění, náhražka vstupu do života sama za sebe, vstupu do života takového, jaký je. Žádná malá holčička ve Vás ve skutečnosti není. Jste jenom Vy. A Vy jste cenná lidská bytost. Když se nebudete rozdělovat na sebe a nějakou vnitřní holčičku, tak Vás teprve může mít někdo opravdu rád a Vy jeho. Celou duší a celým svým srdcem.

Youtuberka - terapeutka můj komentář hned smazala. Já terapii vnitřního dítěte stále vidím, jak jsem napsal. Je to vlastně projev upevňování regrese:

Regrese (= latinsky propad) je jedním z nich. Jde o návrat na nějaký z již prožitých, primitivnějších stupňů mentálního vývoje (předškolní věk, mladší školní věk, puberta). Přináší sebou chování nezbedného dítěte, nebo adolescenta. To může trvat jen omezenou dobu, po které se člověk opět vrátí do normálu a regrese je tedy pouze přechodná. Pokud už člověk v tomto mentálním věku, do kterého se propadl, zůstane napořád (nebo na velmi dlouhou dobu) hovoříme o fixaci (= latinsky upevnění, ustálení).

P.S.
S tím Nohavicou to byl ode mne samozřejmě žert :)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3399
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 12:30:08

Je zajímavé a tak to je, že deset lidí bude "obraz" vidět jinak. Mi např. nepřijde, že by Nohavica zpíval Pochod marodů v hodně ironickém tónu, naopak, zpívá ji jako unavený starý havíř, který si na světě už odpracoval hodně, nebojácně, důrazně a opravdově, protože ten "konec" už cítil v zádech....

A o veselost, jako smysl života, alespoň podle mě nejde, ale někdo to tak může mít...

Jestli se mohu zeptat, tvým cílem života je např. co, jestli bys to chtěl dát do slov....., právě ta veselost? Nebo něco jiného...?

Mě např. je mentálním založením blízká Edith Piaf. Ostatně od ní pochází věta: "Bez lásky nejsi nic...." Její život byl bojem o hudbu, přežití a lásku.... Žila vášnivě, na plno a nikdy ničeho nelitovala...
K stáru, když už jí tělesná schránka moc nesloužila (ano, i díky životnímu stylu, který vedla :-)), na všechny bolesti zapomněla na pódiu, kdy se doslova rozdala lidem, hudbě, tomu, co jí vždy přesahovalo... a přesahuje...

Tož tak...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 12:33:46

S tím Nohavicou to byl ode mne samozřejmě žert :)


Je zajímavé a tak to je, že deset lidí bude "obraz" vidět jinak. Mi např. nepřijde, že by Nohavica zpíval Pochod marodů v hodně ironickém tónu, naopak, zpívá ji jako unavený starý havíř, který si na světě už odpracoval hodně, nebojácně, důrazně a opravdově, protože ten "konec" už cítil v zádech....


Hmmm...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » úte 22. kvě 2018 18:15:49

Ahoj Miroslave

miroslav píše:Ta terapie vnitřního dítěte mi přijde u Vás jako úkrok stranou. Skoro jako nezdravý přístup k životu. Když mluvíte o vnitřní holčičce, působí to na mne trochu až odpudivě. Jako náhražka vztahu k vlastnímu dítěti či náhrada lásky s někým druhým či náhrada zdravého přístupu k životu. Náhražka sebeuvědomění, náhražka vstupu do života sama za sebe, vstupu do života takového, jaký je. Žádná malá holčička ve Vás ve skutečnosti není. Jste jenom Vy. A Vy jste cenná lidská bytost. Když se nebudete rozdělovat na sebe a nějakou vnitřní holčičku, tak Vás teprve může mít někdo opravdu rád a Vy jeho. Celou duší a celým svým srdcem.


Měl jsem kdysi učitele a ten mi také tvrdil, jako tvrdíš Ty té terapeutce: Tak to není! Nepotěšil mne tím tehdy a ani jsem mu nevěřil, že on ví, jak to je. On měl patrně jenom touhu mne přesvědčit o tom, že já si myslím nějakou hloupost.

Jenže ta terapeutka pro sebe něco dělá a to něco jí pomáhá, nebo má alespoň ten dojem, že jí to pomáhá.
Co by asi tak měla dělat, pokud by uvěřila podle Tebe tomu, že to tak není?

To nevím a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 18:30:08

Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 18:57:49

Návštěvník píše:
Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/


Je to prima, podle toho článku je moje vnitřní dítě, o kterém nemám ani tušení, zcela v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 19:22:48

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/


Je to prima, podle toho článku je moje vnitřní dítě, o kterém nemám ani tušení, zcela v pořádku.

Tak to lze jen blahopřát :-)
Klid, mír a pohoda :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » úte 22. kvě 2018 21:17:43

="Tara"píše:quote="Návštěvník"]
Návštěvník píše:Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/


Je to prima, podle toho článku je moje vnitřní dítě, o kterém nemám ani tušení, zcela v pořádku.[/quote]
Tak to lze jen blahopřát :-)
Klid, mír a pohoda :-)[/quote]

Je vhod když dokážeme žít bez nápovědy,
Jednou jsem naopak četl příspěvek, který začínal přibližně takto:
"vnitřní dítě je ta část v nás, která v dětství trpěla..."

No při takovém začátku jsou kladné vzpomínky zasunuté. Nemáme celistvý pohled.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod miroslav » stř 23. kvě 2018 6:07:09

Pelvan píše:Jenže ta terapeutka pro sebe něco dělá a to něco jí pomáhá, nebo má alespoň ten dojem, že jí to pomáhá.
Co by asi tak měla dělat, pokud by uvěřila podle Tebe tomu, že to tak není?


Regrese je jedním z nevědomých obranných mechanizmů. Je to únik před realitou života. Proto pomáhá, podobně jako třeba potlačení, vytěsnění atd. Tyto obranné mechanizmy psychiky sice pomáhají - jinak by se k nim lidé neuchylovali, ale za cenu nezdravého, neúplného, náhražkového vývoje osobnosti.

Duchovní cesta například vyžaduje sjednocenou - nerozdělenou bytost, kdy dětství, puberta, dospělost a potenciálně i stáří a smrt jsou integrovány do základního klidného bezproblémového životního pocitu. Pokud je člověk vnitřně rozdělen, dokonce si třeba personifikuje jednotlivé složky psychiky (někdo si personifikuje třeba i strach !) a vede s nimi dialogy, mohou účinnější duchovní praktiky dovést takového člověka až do blázince.

Ne všechno, co krátkodobě pomůže, je proto dobré - příkladem je alkohol, drogy, neupřímnost, lež, půjčky atd.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3399
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Tara » stř 23. kvě 2018 6:36:26

miroslav píše:
Pelvan píše:Jenže ta terapeutka pro sebe něco dělá a to něco jí pomáhá, nebo má alespoň ten dojem, že jí to pomáhá.
Co by asi tak měla dělat, pokud by uvěřila podle Tebe tomu, že to tak není?


Regrese je jedním z nevědomých obranných mechanizmů. Je to únik před realitou života. Proto pomáhá, podobně jako třeba potlačení, vytěsnění atd. Tyto obranné mechanizmy psychiky sice pomáhají - jinak by se k nim lidé neuchylovali, ale za cenu nezdravého, neúplného, náhražkového vývoje osobnosti.

Duchovní cesta například vyžaduje sjednocenou - nerozdělenou bytost, kdy dětství, puberta, dospělost a potenciálně i stáří a smrt jsou integrovány do základního klidného bezproblémového životního pocitu. Pokud je člověk vnitřně rozdělen, dokonce si třeba personifikuje jednotlivé složky psychiky (někdo si personifikuje třeba i strach !) a vede s nimi dialogy, mohou účinnější duchovní praktiky dovést takového člověka až do blázince.

Ne všechno, co krátkodobě pomůže, je proto dobré - příkladem je alkohol, drogy, neupřímnost, lež, půjčky atd.

Tady s tebou Miroslave nesouhlasím. Sama jsem podstoupila regresi jednou, vlastně dvakrát. A bylo to vždy tak nějak, že se právě otevřela možnost (jakoby přišla sama) v době, kdy už dozrál čas řešit "věci", které mě dlouhodobě (!!!!) trápily.Regrese není únik před realitou života, ale může být významným nástrojem k vyřešení = pochopení toho, co tak dlouho trápí. V mém případě to byly vztahy. První regrese - vztah s matkou, kdy jsem až do svých 40 let hrála (nevědomě) stále roli dítěte, druhá regrese, kdy jsem na piedestal svého života dala místo sebe muže, kterého jsem milovala a nemohla s ním být.
Obě tyto regrese mi umožnily prožít, o čem to je, co zrovna žiju a také i to, proč. A obě mi pomohly tyto vztahy narovnat...., odžitím, pochopením se POUTA sama rozevřela a zmizela, zůstal vztah bez pout..., svobodný a nadále milující....

Duchovní cesta vyžaduje sjednocenou, nerozdělenou bytost, bezproblémový životní pocit. Prosím tě, pak už nejsi na žádné cestě. Duchovní cesta je cestou hledání a nalézání, nebo nenalézání (pokus - omyl), učení se chápání základních pravd v praxi, atd.

Překvapuješ mě, teda...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Tara » stř 23. kvě 2018 6:45:59

Ne všechno, co krátkodobě pomůže, je proto dobré - příkladem je alkohol, drogy, neupřímnost, lež, půjčky atd.

Ty tak zevšeobecňuješ, to snad ani není možné :-) Co se ti stalo????

My jsme ze staré školy a půjčky byly pro nás vždy až úplně to poslední řešení, vlastně krom novomanželsksé půjčky před 35 lety jsme půjčku naštěstí nemuseli mít, až v loni, když jsme kupovali barák. Bylo to dobré nebo to nebylo dobré?
Pití alkoholu, drogy, tabák - je to pro toho člověka dobré nebo není? Pelvan a ty teda určitě řeknou, že není. Ale - je to věc toho člověka, on tím huntuje své tělo, nebo taky nehuntuje. Znám babičku, které je přes devadesát let, celý život kouří a ráda si dá skleničku. Včil mluv, pane moralisto.
:-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. kvě 2018 10:01:01

Radost harmonizuje.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » stř 23. kvě 2018 10:33:33

Ahoj

Tara píše:Duchovní cesta je cestou hledání a nalézání, nebo nenalézání (pokus - omyl), učení se chápání základních pravd v praxi, atd.


Jasně, že je to hledání v praxi. Teď jde ale o to, co je to za praxi?
Možností je obrovské množství, co se dá dělat. Asi nejjednodušší způsob praxe je se pokusit nějak dostat své vědomí (a většinou i tělo) do klidu. V "úvodu do meditace vhledu" doporučují uvědomování těla a uvědomování dechu (dech je zase projevem těla). Takže se jedná podle mne o to, jak dostat do souladu své vědomí a své tělo.

miroslav píše:Pokud je člověk vnitřně rozdělen, dokonce si třeba personifikuje jednotlivé složky psychiky (někdo si personifikuje třeba i strach !) a vede s nimi dialogy,...


Jedná se o vnímání nějakého pocitu v těle. Pokud je tento pocit nepříjemný, třeba nějaká bolest, tak bývá lokalizovaný v nějaké části těla.
Teď je na rozhodnutí každého člověka, zda se bude snažit komunikovat s tou částí těla (třeba s nohou) nebo zda ten pocit přímo pojmenuje například jako strach, a pak může přímo komunikovat s tím strachem.
Tou komunikací míním VLÍDNOU KOMUNIKACI jako je například pozdrav nebo otázka, co mi nese ten pocit za zprávu.
Mně se to nestává, ale někteří lidé dokáží s tím pocitem rozvinout dialog. Proč ne? Někdy stačí jen ten pocit trpělivě vnímat a ono se to samo někam posune.

Se domnívám a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Linda » stř 23. kvě 2018 10:37:26

Silná negativní emoce, spjatá s události v dávné minulosti... její negativní emoční energie může zkreslit vnímání události, která se děje v přítomnosti, nebo ovlivnit způsob, kterým mluvíte či chováte se k někomu v přítomnosti.

To znamená, že by bylo dobré podívat se na to, co onu negativní emoci v minulosti vyvolalo.


Když je to hodně silné, je možné požádat o pomoc odborníka. Dá se s tím pracovat pomocí hlubinné regresní terapie
https://psychologie-regrese.webnode.cz/

nebo v konstelacích.


Pozoruju, že v posledních dvou desetiletích se celková energie lidstva mění. V dobách mého mládí převládala konvenční slušnost a náboženství bylo povinným školním předmětem - nejen na prvním stupni, i na gymnáziu. Farář v hodinách náboženství i u dospívajících kontroloval, kdo byl a kdo nebyl v neděli na mši. Všichni zápaďáci v tom po generace vyrůstali a tak i dospělí se podvědomě obávali jakéhosi Boha, i když nebyli vůbec věřící, jako třeba můj tchán. Občas přece jen pro jistotu zašel do kostela na mši - "co kdyby byl nějakej Bůh..." Spousta lidí takhle vnímala křesťanství, čistě účelově, protože faráři tradičně hřímali z kazatelen výhrůžky o věčném zatracení; nešlo o skutečnou víru, ale převážně o strach "kdyby přece jen..." a to lidi nutilo držet se zpátky. Vyžadovala to nemilosrdně i společnost a každý v sobě zadržoval a potlačoval všechno, co nebylo společensky přijatelné. Když jsme jako mladí randili, nebylo tehdy myslitelné, abychom se na ulici před očima cizích lidí políbili. To by se bralo jako sprostota, nevychovanost a neslušnost - a nebylo to na venkově, kde si lidi vidí navzájem až do talíře, bylo to v Praze, ve velkoměstě, odkud pocházím.

Tohle všechno poměrně rychle skončilo, když koncem druhé poloviny minulého století vliv náboženství na západní polokouli zeslábnul a lidi, kteří žijí v křesťanském prostředí a celá staletí byli přísně vychovávaní, se přestali bát dávat najevo, co si skutečně myslí, co právě cítí, a část z nich se začala chovat bez zábran: podvědomí západní části lidstva se plně otevřelo a do vědomí jedinců se začalo valit všechno, co v sobě převážná většina z nich po celé generace potlačovala. Navíc - vynález tisku a rozhlasu završila televize a internet, a informační pole lidstva tak začalo být prvně v dějinách trvale propojené.

Takže cca v 80 až 90 létech minulého století se začalo lidstvo automaticky dělit na ty, kteří si naplno užívají psychickou svobodu bez jakýchkoliv skrupulí a bez ohledu na to, co tím komu způsobují, a na ty, kteří už jakž takž dozráli k nějakému dalšímu vývoji. Ti většinou začali hledat (nejdřív nevědomky, později vědomě), jak dál, a současně začalo docházet k rozvoji hlubinné psychologie, v Americe vycházely překlady knih východních mudrců, které se u nás za totáče překládaly do češtiny a samizdatově se šířily ručním opisováním (internet tehdy ještě neexistoval), a po pádu komunismu se i u nás objevilo nejen hnutí NEW AGE, ale hlavně začali - prvně v dějinách - komunikovat se západními zájemci skuteční živí Probuzení, kteří tradičně žijí na Východě a ještě do nedávna byli izolovaní od západní civilizace. Poznatky o cestách k sebepoznání tak začaly být dostupné i západním lidem a pomalu prosakovaly do vědomí těch, které to nějakým způsobem oslovilo. Vznikaly další pomocné metody - konstelace a regrese, metoda RUŠ atd, - které lidem umožňují postupně zpracovávat tuny nezpracovaných a potlačených stavů z mládí a z minulých inkarnací...

Někdy mi to připadá, jako když od konce minulého století se obyvatelé zeměkoule dál a dál dělí "na pravici - a na levici".

Vznikají tak dvě energeticky zcela odlišné skupiny lidstva a která z těch dvou skupin bude silnější a nakonec na Zemi převládne, těžko říct - to si netroufám odhadnout.

viewtopic.php?f=140&t=3693&p=83109&hilit=Regrese#p83109


Na rozpouštění starých programů z minulosti se osvědčují i regrese, protože dokud se nerozpoznají a nerozpustí tyhle spouštěče, fungují mimo dohled vědomí a pokaždé rozhodnou, jaká reakce se uvnitř objeví.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků