a vůbec nejlepší je vševědoucí ego, kterýmu je úplně jasný, co ti ostatní dělaj blbě
a má tak možnost jim v jednom kuse doporučovat, co by měli udělat, protože jinak jim podle něj hrozí, že k Poznání nedojde
a to by byl strašný malér, který by jeho soucitné srdíčko neuneslo
Tyhlety emocionální závěry diskuzí začínáš používat poslední dobou dost často :-)
Je v tom kus obrany, ochrany osobního jáčka pustit se své letité představy o tom, jak to je a zkusit se postavit na značku (očima) toho, co píše ten druhý. Už jen je zajímavý ten moment, že prostě nechceš a okamžitě se začneš bránit jakémukoli jinému pohledu, než který v sobě léta pěstuješ.
Nedávno tu Hmla doporučoval upozadit osobní jáčko a prožít spontánně to, co právě vnímáš a úplně nejlépe - procítit tu mezeru, pauzu mezi subjektem a objektem, pozorovatelem, pozorováním a pozorovatelným, o čem ta pauza je, kdy vše splyne v takovost....
Ale u tebe tou potřebou stálého sebepozorování, přijímání, uvědomování, rozpouštění se to stále točí jen v rovině osobního jáčka a je to zřejmé..., jako u Jany, nebo vostála, kteří vše relativizujído tak, jinak a naopak, aby jim z toho vzešel v případě Jany Láska, Spojení, Blaženost, v případě Petra nicneříkající, prázdný, guláš, ve všech případech neživoucí koncept.....