Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » stř 09. kvě 2018 9:35:24

Ahoj Petře


Témat na tomto videu je mnoho.
Škála emocí, důležitost přijetí, psychosomatická závislost mezi emocemi a nepohodou v těle,...


Škála emocí od Davida R. Hawkinse –
MOC VERSUS SÍLA:

Seznam úrovní vědomí od těch nejmocněji působících směrem k vnitřně slabším.

typ emoce: mocnost působnosti emoce:

probuzení mysli a osvícení srdce 1000

--------------------neduální nadosobní Mocné emoce konstruktivní

vděčná blaženost 600

láska plná úcty, 500

vitální rozumové pochopení, 400

radostné přijetí přítomnosti (smíření), 350

klidná ochota do budoucnosti, 310

nestranné přijetí minulosti (odpuštění), 250

odhodlání, odvaha, nasazení 200

--------------------konec neduálních nadosobních emocí konstruktivních

začátek duálních soupeřivých emocí destruktivních - -----------------

pyšná hrdost 175

ulpívající hněv z minulosti, 150

strach z budoucnosti, 100

žal v přítomnosti, 75

zoufalá apatie, 50

vina, 30

tabuizovaná hanba, 20

duální soupeřivá Síla destruktivní


Důležitost přijetí emocí
Tohle jsem napsal Janu Zahradníkovi Havelkovi do diskuse pod jeho video číslo 272:

"Emoce se nedají vymyslet a naplánovat rozumem a tím je nějak předělat eventuálně i přečůrat či obelstít.
Můžeme emoci jenom prožít a buď ji při tom prožitku přijmout anebo ji nepřijmout.
Odmítnutí emoce, její označení za nevhodnou nebo špatnou, může mít za následek depresi z nepřijetí.
Pokud se budu držet nějakých předpokládaných.posloupností emocí a budu se snažit právě prožívanou emoci předělat na jinou emoci ležící na stupnici emocí o stupínek výš, tak to je nepřijetí té emoce stávající.
A tato moje snaha může mít za následek depresi z nepřijetí.
Emoce se potom mohou zacyklit v procesu neustálého střídání deprese a vzteku.
Jediná cesta vede přes přijetí té stávající nepříjemné emoce, třeba právě toho vzteku nebo té deprese.
Se domnívám a zdravím."


A ještě jsem mu tam pod to připsal svoji úvahu na souvislost mezi negativními emocemi a tělesnými (i myšlenkovými) potížemi:

Pokud tedy přijmu svoji depresi, tak co s ní potom vlastně mám dělat dál?
Jenom dělat rituál přijetí a trpně čekat, jak se to vyvine? To mi připadá málo.

Podstatu přijetí vidím v pozitivním přístupu. To znamená, že se musím naučit mít svoji depresi rád. To je ale ve výsledku asi to samé, jako mít rád hladového tygra. Ten tygr hrozí, že mne sežere a já se musím nechat s láskou od něho sežrat. Jakýkoli odpor a útěk před ním toto utrpení jenom prodlužuje směrem do nekonečna.

Co se stane, když jsem sežrán tou depresí?
Mohu konečně v klidu prozkoumat, jak na tom jsem i po své tělesné stránce.

Tohle jsem si kdysi zkopíroval někde z internetu a tak to sem dávám, protože bych to lépe napsat neuměl:
"Mohu si prostě sednout nebo zaujmout pohodlnou polohu a projít si od spodu směrem nahoru své tělo a jen se soustředit na to, kde je cítit nějaké napětí. A tam, kde je, se s tím nepokoušet něco dělat, zbavovat se ho nebo tak podobně, ale jen to velmi účastně prociťovat a uvědomovat si to bez komentářů. Zpočátku může dojít k tomu a také k tomu velmi často dochází, že se napětí a tlaky a jiné nepohodové vjemy ještě více zintenzivní - a to je naprosto v pořádku, protože zanedbávané části těla se tím hlásí o pozornost, ale je třeba i tak to nechat v sobě volně probíhat a plynout. Vnímat lze vše velmi účastně, ale bez volního zasahování a bez komentářů typu: to by nemělo být, toho se je třeba zbavit. Pokud komentáře přijdou a to také není výjimečné, tak je třeba je nechat jen vyvstávat a uvědomovat si je a prociťovat pak, co to dělá.
Takhle si mohu tělo projít od paty až k hlavě a zaměřit se i na procítění mozku - prostě jako orgánu, jako houby, která může být buď v tenzi nebo uvolněná ..."

Je to taková relaxační inventura zatuhlých a bolestivých míst v těle.

Proč to všechno dělám?

Protože se domnívám, že místa nepohody v mém těle nějak souvisí i s mými nepříjemnými emocionálními pocity


a zdravím.


Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 10. kvě 2018 9:17:20

Ahoj


Dobře o této souvislosti mezi tělesnými potížemi a emocemi píše Clemens Kuby
v knize Mental Healing:

"Považuji-li se za duchovní bytost, nemluvím (nepřemýšlím) o svých tělesných potížích, bolístkách, indispozicích, nemocech a katastrofách běžným způsobem, ale mluvím (přemýšlím) o tom, jaké téma daný symptom odráží. Při takovém přístupu se pozornost věnuje mé osobě a mým konfliktům, ne mému okolí a takzvaným nepříznivým okolnostem.
Tyto osobní konflikty vždy odhalují i nějakou moji slabinu. Nejde o to, že mne něco zlobí, nebo, že se cítím něčím zraněn, ale jde o to, že se v těchto reakcích projevuje můj charakter. Duše má vždy snahu nastolit soulad. Když někdo duši neslyší, musí ji cítit. Je těžší „přeslechnout“ bolesti než vnitřní hlas.
...
Lidé trpí zvláště zpětně zafixovanými hodnoceními, perspektivami a úsudky, které dotyčné zatěžují, činí vinnými, rozčilují, urážejí, způsobují nemoci a dokonce zabíjejí."

Domnívám se dále, že poloha místa nepohody v mém těle nějak souvisí s charakterem mých nepříjemných emocionálních pocitů.
Člověk v depresi je svým vědomím přítomný převážně v hlavě. Pokud se má svým vědomím posunout dolů směrem k srdci, musí vědomí projít přes bariéry křečovitě zatuhlých tělesných systémů.
Pohyb vědomí směrem k srdci je možný jenom přes úsměv. Ústa jsou jako šipka povolující směr pohybu.
Křečovité spazmy v těle souvisí s konkrétními emocemi a dají se vysledovat z různých lidových rčení:

"Vztekem se zatínají zuby a tuhnou rysy.
Smutkem jsou schlíplá a strachem jsou stažená ramena.
Starosti ohýbají šíji.
Někdy se člověk bojí i nadechnout."
Nejzákladnější naše emoce (emoce přežití) však leží ještě níže - až pod srdcem.
"Nenávist nám leží v žaludku.
Nepříjemnosti nemůžeme strávit.
Starosti doléhají na naše bedra.
Strachem se nám sevře zadek, že můžeme p.delí přecvakávat drát.
Strachem se nám mohou i podlomit kolena."

Právě cílené uvolňování těchto nízko v těle položených křečovitých stavů může velice pozitivně ovlivňovat i naši mysl.
K tomuto účelu se mi zdá být velice vhodná například metoda Infinity. Působí na uvolňování oblasti kyčlí.
Kyčle a podbřišek uvolňuje i poloha zkříženého sedu v zazenu, tím se také účinně odblokovávají pocity strachu tam uložené.

Máme - každý z nás - tři svá centra, svoji svatou rodinu uvnitř sebe.
Máme ten svůj rozum, reprezentující vnitřního rodiče, který sídlí v hlavě. (Ten si cvičíme a toho si ceníme během života nejvíce.)
Máme to svoje tělo, reprezentující vnitřní dítě, má svoje těžiště v okolí podbřišku. (To si zpravidla moc necvičíme a spíše je jen během života používáme k těžbě slasti.)
Máme tu svoji duši, sídlící v duchovním srdci (To je nad srdcem v poloze brzlíku.).
Duše by měla být, pokud je vědomá, i prostředníkem a smírčím vyjednavačem mezi rozumem a tělem.


Se domnívám a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » čtv 10. kvě 2018 17:42:45

Pelvan píše:A
Škála emocí od Davida R. Hawkinse –
MOC VERSUS SÍLA:

Seznam úrovní vědomí od těch nejmocněji působících směrem k vnitřně slabším.

typ emoce: mocnost působnosti emoce:

probuzení mysli a osvícení srdce 1000

--------------------neduální nadosobní Mocné emoce konstruktivní

vděčná blaženost 600

láska plná úcty, 500

vitální rozumové pochopení, 400

radostné přijetí přítomnosti (smíření), 350

klidná ochota do budoucnosti, 310

nestranné přijetí minulosti (odpuštění), 250

odhodlání, odvaha, nasazení 200

--------------------konec neduálních nadosobních emocí konstruktivních

začátek duálních soupeřivých emocí destruktivních - -----------------

pyšná hrdost 175

ulpívající hněv z minulosti, 150

strach z budoucnosti, 100

žal v přítomnosti, 75

zoufalá apatie, 50

vina, 30

tabuizovaná hanba, 20

duální soupeřivá Síla destruktivní


Našla jsem něco podobného:

Hawkins.PNG

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html

Obojí je zobrazení cesty prostřednictvím emocí buď vzhůru ke světlu, ke spojení s Boží milosti,

nebo dolu do temnot nevědomosti, do iluze oddělenosti, deprese, temné noci duše, strastí.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 10. kvě 2018 19:28:16

To já vystačím s méně položkama dle vasán :

duchovní žákoblbec 1000

politicko- náboženskej blbec 900

ego blbec 400

osvícenej blbec 399

vyvanutej blbec 100

mrtvej 0
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pát 11. kvě 2018 7:49:10

Ahoj Jano a Petře

Ty stupnice a žebříčky emocí jsou velmi lákavé a vnukají nám naději, že se po nich můžeme vyšplhat jako po žebříčku z těch nepříjemných emocí do těch příjemných jednoduše a prostě stoupáním ve svém emočním naladění stupeň po stupni. Tuto iluzi nám vnucuje náš rozum a vypadá to velmi hezky a jednoduše.
Ale tak to není, takhle to nefunguje, emoce se takto rozumem násilně řídit a znásilnit nedají.

Pelvan píše:Máme - každý z nás - tři svá centra, svoji svatou rodinu uvnitř sebe.
Máme ten svůj rozum, reprezentující vnitřního rodiče, který sídlí v hlavě. (Ten si cvičíme a toho si ceníme během života nejvíce.)
Máme to svoje tělo, reprezentující vnitřní dítě, má svoje těžiště v okolí podbřišku. (To si zpravidla moc necvičíme a spíše je jen během života používáme k těžbě slasti.)
Máme tu svoji duši, sídlící v duchovním srdci (To je nad srdcem v poloze brzlíku.).
Duše by měla být, pokud je vědomá, i prostředníkem a smírčím vyjednavačem mezi rozumem a tělem.


Dobře o tom mluví J. Z. Havelka. Právě o tom, jak se můžeme spřátelit se svým vnitřním dítětem a potažmo se potom smířit i se svým rozumem (s vnitřním kritikem či s vnitřním rodičem).
J. Z. Havelka o tom mluví v tomto videu:

Jde o to ty svoje vnitřní bytosti vnímat, pokoušet se chápat je a mít je rád. Ty příjemně se projevující i ty nepříjemně se projevující je třeba mít rád. Pokud se hádá vnitřní rodič s vnitřním dítětem, tak je to mela, ale i v té mele je třeba mít ty splašené bojovníky za ty své malé pravdy pořád rád, přes ten bordel okolo.
A pokud budeme v přátelském vztahu ke svým vnitřním bytostem, tak automaticky (bez nějakého násilného špekulování) vystoupáme po tom pomyslném žebříčku emocí do těch emocí kladných.

Se domnívám a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Ja.na » pát 11. kvě 2018 8:15:04

Pelvan píše:Ahoj Jano a Petře

Ty stupnice a žebříčky emocí jsou velmi lákavé a vnukají nám naději, že se po nich můžeme vyšplhat jako po žebříčku z těch nepříjemných emocí do těch příjemných jednoduše a prostě stoupáním ve svém emočním naladění stupeň po stupni. Tuto iluzi nám vnucuje náš rozum a vypadá to velmi hezky a jednoduše.
Ale tak to není, takhle to nefunguje, emoce se takto rozumem násilně řídit a znásilnit nedají.

A pokud budeme v přátelském vztahu ke svým vnitřním bytostem, tak automaticky (bez nějakého násilného špekulování) vystoupáme po tom pomyslném žebříčku emocí do těch emocí kladných.

Se domnívám a zdravím

Ano.

Rozum je pro vzestup po tomhle žebříku do světla osvícení překážkou, zlatou klecí. Protože nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.

Přátelský vztah je vlastně láskyplný vztah. Jediné co je třeba udělat, jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky.

:)
Ja.na
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod ... » pát 11. kvě 2018 8:49:19

nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.

Spíš ten, jehož rozum je ještě plně ovládaný egem a potřebou sebezáchovy. Takový rozum funguje v člověku primitivně, jeho jedinou prioritou je upevňovat se ve svém dosavadním chápání.

Na rozdíl od rozumu na pokročilejších vývojových stupních, kdy už dochází i k vnímání souvislostí; jejich pochopením a přijetím postupně mizí potřeba ulpívat na sebezáchově osobního já, protože je čím dál zřejmější, že ego - osobní já - je iluzí.

Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně. Vnímání je tak čím dál míň osobní, protože jasným rozpoznáváním, co k čemu vede, se s úlevou samo od sebe objevuje upouštění od potřeby střežit a udržovat si dál svou iluzorní osobní existenci.
...
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 8:59:03

... píše:
nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.

Spíš ten, jehož rozum je ještě plně ovládaný egem a potřebou sebezáchovy. Takový rozum funguje v člověku primitivně, jeho jedinou prioritou je upevňovat se ve svém dosavadním chápání.

Na rozdíl od rozumu na pokročilejších vývojových stupních, kdy už dochází i k vnímání souvislostí; jejich pochopením a přijetím postupně mizí potřeba ulpívat na sebezáchově osobního já, protože je čím dál zřejmější, že ego - osobní já - je iluzí.

Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně. Vnímání je tak čím dál míň osobní, protože jasným rozpoznáváním, co k čemu vede, se s úlevou samo od sebe objevuje upouštění od potřeby střežit a udržovat si dál svou iluzorní osobní existenci.

jak vypadá rozum na pokročilejším vývojovém stupni? dá se ho nějak dosáhnout? dá se nějak zvedat úroveň lásky?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 9:09:30

Rozum je pro vzestup po tomhle žebříku do světla osvícení překážkou, zlatou klecí. Protože nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.


No není,

rozum je naopak zcela nutný,

ty tady například rozumuješ už roky ale pouze na podkladě svý touhy a pocitů,

proto je rozum nutný aby dokázal rozlišit blbnutí od neblbnutí...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod ... » pát 11. kvě 2018 9:12:08

PS.
Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně.

například:

Když v diskusi někdo v nejlepším úmyslu druhým znovu a znovu doporučuje to, co vnímá jako "to pravé", jeho rady vyvolávají v druhých místo vděčnosti a zájmu odpor. Může to nakonec vést k pochopení, že po nabízeném jídle je ochotný sáhnout jen ten, kdo už pociťuje hlad. Ale nabízíme-li v sebelepším úmyslu jakékoliv "jídlo" tomu, kdo je úplně spokojený a plně nasycený svým vlastním kuchařským výtvorem (vytvořeným na úrovni jeho dosavadního chápání), odmítne to - buď opovržlivě ("Co mi to sem strkáš??? Nevidíš, že mě to nezajímá???"), nebo vcelku přátelsky ("Chápu, že to myslíš dobře, ale nevšimla sis, že mám svůj vlastní jídelníček a že to, co si podle něho uvařím, mi naprosto vyhovuje???")

K takovému pochopení může dojít rozum, jen když zafunguje na pokročilejší vývojové úrovni - díky neosobnímu rozpoznávání a jasnému vnímání příčin a důsledků.
...
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 9:21:20

vostal petr píše:
Rozum je pro vzestup po tomhle žebříku do světla osvícení překážkou, zlatou klecí. Protože nikdo rozumný nepůjde do neznáma, kde všechno včetně sebe sama ztratí.


No není,

rozum je naopak zcela nutný,

ty tady například rozumuješ už roky ale pouze na podkladě svý touhy a pocitů,

proto je rozum nutný aby dokázal rozlišit blbnutí od neblbnutí...

s tvým rozumem poznám jen úroveň blbce :(
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 9:23:54

... píše:PS.
Rozumové pochopení a rozpoznávání souvislostí tedy během vývoje umožňuje upouštět od sebezáchovných snah, které můžou napohled vypadat i velmi pozitivně.

například:

Když v diskusi někdo v nejlepším úmyslu druhým znovu a znovu doporučuje to, co vnímá jako "to pravé", jeho rady vyvolávají v druhých místo vděčnosti a zájmu odpor. Může to nakonec vést k pochopení, že po nabízeném jídle je ochotný sáhnout jen ten, kdo už pociťuje hlad. Ale nabízíme-li v sebelepším úmyslu jakékoliv "jídlo" tomu, kdo je úplně spokojený a plně nasycený svým vlastním kuchařským výtvorem (vytvořeným na úrovni jeho dosavadního chápání), odmítne to - buď opovržlivě ("Co mi to sem strkáš??? Nevidíš, že mě to nezajímá???"), nebo vcelku přátelsky ("Chápu, že to myslíš dobře, ale nevšimla sis, že mám svůj vlastní jídelníček a že to, co si podle něho uvařím, mi naprosto vyhovuje???")

K takovému pochopení může dojít rozum, jen když zafunguje na pokročilejší vývojové úrovni - díky neosobnímu rozpoznávání a jasnému vnímání příčin a důsledků.

rozumím, ale dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 9:38:09

s tvým rozumem poznám jen úroveň blbce


No to víš, ta karma furt působí, takže úroven blbce je zde dokud nezaklepeš bačkorama,

to jen nerozumní lidé si myslí, že nemaj už žádnou karmu a připoutanosti

či že ji nemá nákej ten bigguru...

K tomuto pochopení ale zas tak velkej rozum mít nepotřebuješ, to zvládne i šimpanz,

páč je rozumnější než pomatenej duchovnák...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod ... » pát 11. kvě 2018 9:59:59

dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout?

Když začneme mít skutečný, opravdový zájem všímat si, co k čemu vede, a podle toho, co jsme pochopili, objevovat i další možné postoje k tomu, co se děje, postupně se naše rozumové pochopení předtím těžko snesitelných situací rozvíjí a prohlubuje, nějak samo od sebe. Naše navyklé postoje se díky lepšímu pochopení mnohem snáz samy přeprogramovávají a to, co nám vadilo, postupně vadit přestává, protože se jasněji vnímají nejrůznější souvislosti, které k tomu co se děje vedly. I jestli je možné to nějak ovlivnit, nebo ne. V případě, že taková možnost neexistuje, se objeví ochota nechat to spokojeně být takové, jaké to je. Proč? No protože z dosavadního průběhu je jasné, že s tím stejně nic nenaděláme.

Po nějaké době život začne být sám od sebe harmoničtější; bylo by asi přehnané říkat, že se objevuje víc lásky, vnímám to spíš jako stav pohody, která nemá žádný konkrétní důvod.
...
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 10:08:34

Pelvan píše:A pokud budeme v přátelském vztahu ke svým vnitřním bytostem, tak automaticky (bez nějakého násilného špekulování) vystoupáme po tom pomyslném žebříčku emocí do těch emocí kladných.

Se domnívám a zdravím


Nisargadatta to vyjádřil takto:

Mezi osobou, která říká "Já jsem" a mezi pozorovatelem tohoto "Já jsem" musí převládat láska.
Nemůže přijít do kontaktu se Zdrojem všeho, dokud mezi osobou a pozorovatelem nevládne jednota, láska a vzájemná podpora, dokud nejsou činy v harmonií s Bytím a Věděním.
....

Tedy dokud pozorovatel něco na osobě odsuzuje, nemá rád, tak k harmonii nemůže dojít.

:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 10:36:59

"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska..."

"Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."

Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 10:45:55

Návštěvník píše:
"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska..."

"Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."

Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?


Co je užitečnější?
Přestat si myslet, že s tvojí jabloní není něco v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 10:50:36

Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?


Je dobré dávat věcem volný průběh,

což znamená že nemáme usilovat o zisk,

rozdíl mezi dítětem a dospělým je v tom, že dítěti v tom jeho zájmu o něco nejde o zisk,

dospělým pak obvykle o ten zisk jde..
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 10:57:48

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska..."

"Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."

Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?


Co je užitečnější?
Přestat si myslet, že s tvojí jabloní není něco v pořádku.

Jako že by se tím ta jabloň sama přesadila do výživné půdy?
Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?

Asi těžko. I Hitler si o sobě myslel, že je úplně v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 11:12:39

Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?


Ty to tam vidíš někde napsaný a doporučovaný ???
vostal petr
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků