Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 16. pro 2017 9:32:24

Ahoj

Na tuto otázku Ti neodpovím.
Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme.
Je Tvojí věcí, o co se zajímáš a co do svého života přitahuješ;
a je mojí věcí, zda se o totéž budu chtít zajímat s Tebou.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » sob 16. pro 2017 11:01:08

Návštěvník píše:"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?

Dobrá věc je předvídatelnost v chování.
Dobří lidé určité věci neudělají, je na to spolehnutí.
labilní mohou překvapit (nemile, nevhodně, i škodlivě).

Odpověď není ovšem úplná.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » sob 16. pro 2017 11:56:53

Návštěvník píše:"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?

Pelvan píše:Ahoj

Na tuto otázku Ti neodpovím.
Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme.

Mám zkušenost, že tohle se děje, když téma nebo dění, na které zaměříme svoji pozornost, v nás probouzí nějaké emoce, strach, nechuť, hněv, odpor, atd.

Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.

I na tom se dá tedy trénovat a ověřovat si, nakolik nás co rozhodí, a co už dokážeme přijímat víceméně v pohodě, protože se nám už daří svoje reakce na to průběžně harmonizovat. Rozumné ale asi bude vyhýbat se konfrontaci s příliš drsnými tématy, která nás pokaždé rozhodí, nebo pokud jsme momentálně z nějakého důvodu v nepohodě - a tomu se asi nikdo z nás tu a tam nevyhne.

:)

PS. V diskusi bych ale asi tohle téma taky nerozvíjela, může to vyvolat spoustu znechucených reakcí. Kdo se chce něco dozvědět o psychopatických rysech chování, může si vygooglit stránky, které se tím zabývají, např. https://www.wikihow.cz/Jak-poznat-psychopata nebo http://psychopatie.cz/o-psychopatii/detail/9
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. pro 2017 9:57:09

"Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme."
Když obrátím pozornost k tomu, jak jsem moc nemocný, budu víc nemocný a když obrátím pozornost k tomu, jak moc jsem zdravý, budu víc zdravý?Co když přitom budu mít pocit, že si sám sobě lžu?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 18. pro 2017 10:15:11

Ahoj reseeku (nebo reseeko?)

reseek. píše:Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.


Nejdříve bych chtěl namítnout, že psychopatičtí jedinci to mají podle mne naopak velmi snadné. Starají se bezohledně jenom o svoje zájmy a trápením druhých lidí se jenom baví. Pokud jim někdo namítne, že jsou sobci, odvětí, že takoví jsou všichni, a, že ti nešikovní sobci (rozuměj, to jsou ti normální nepsychopatičtí jedinci) závidí těm šikovným sobcům (psychopatům) jejich úspěšnost.

A dále mám ještě ten problém, že nechci umět vnímat sebe ani ostatní bez emocí a neosobní pohled také nemám a ani ho nechci mít.
Vnímám se jako tři entity (to je asi z medicínského hlediska horší případ než schizofrenie, což je rozpolcení na dvě entity).
Jsem svoje tělo, také jsem svoje mysl a také jsem nějakou transcendentní částí zdroje té mysli.
Vnímám svět přes svoji osobu a tedy osobně, alespoň po dobu trvání života té osoby (tělo-mysl).
Chtěl bych být přítel svůj, přítel svého spojení tělo - mysl, přítel toho "panáka", jak říkal Fráňa Drtikol.

Karel Černoch, Filip Brabec - Víc než přítel (Don't Cry Joni)
Vím, že ta písnička je míněna trochu jinak, ale lze ji také použít pro svoji introspekci.

Se domnívám a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 18. pro 2017 10:44:36

Ahoj Návštěvníku

Návštěvník píše:"Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme."
Když obrátím pozornost k tomu, jak jsem moc nemocný, budu víc nemocný a když obrátím pozornost k tomu, jak moc jsem zdravý, budu víc zdravý?Co když přitom budu mít pocit, že si sám sobě lžu?


To asi budeš mít nějaké divné pocity, protože změníš úhel svého pohledu na sebe a každá změna způsobuje pocity určité nepatřičnosti. To je věc (ne)zvyku a časem by to mělo odeznít.

Co to je lež a co to je pravda?

Lež je asi to, když si svému stavu dáváme nějaké nálepky jako je zdraví nebo nemoc.

Pravda je asi to, když svůj stav mysli nebo těla vnímáme bez přívlastků (zdraví, nemoc).

Pokud vnímám nějaké myšlenky nebo emoce, tak jim neříkám přímo zdravé nebo nemocné myšlenky nebo emoce. Vnímám prostě konkrétní myšlenku nebo emoci.
Myšlenky jsou mnohočetné, zdánlivě se v mysli rojí automaticky, ale můžeme je i cíleně vytvářet.
Emoce jsou stálejší a vytváří se ve vleku převládajícího emočního zabarvení myšlenek. Pokud mám převahu negativních myšlenek, jsem emočně naladěn negativně. Pokud mám převahu myšlenek pozitivních, jsem emočně naladěn pozitivně.
Pokud ta myšlenka nebo ta emoce je negativní, mohu se ptát: "Co je příčinou této negace?" "Jak mohu ovlivnit svůj stav pozitivním směrem?" tedy "Jak zařídit, abych měl i více pozitivních myšlenek a emocí?"

Podobné je to i s pocity těla. Pokud někde v těle cítím nějaké chronické stažení nebo bolest, tak to také nemusím hned nálepkovat jako "nemoc".

Ať už jsou to záležitosti mysli (myšlenky a emoce) nebo záležitosti těla (spazmy a bolesti), tak ty záležitosti vyžadují především naši pozornost bez nějakého nálepkování ve stylu: to je zdraví nebo to je nemoc.
Ta pozornost sama už může mít v sobě léčebný potenciál i bez konstatování nějaké nemoci, pokud je to tedy pozornost vlídná, pokud jsem sám sobě přítelem.

Se domnívám a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. pro 2017 10:49:39

"Dobrá věc je předvídatelnost v chování.
Dobří lidé určité věci neudělají, je na to spolehnutí.
labilní mohou překvapit (nemile, nevhodně, i škodlivě)."
Co když zjistím, že nejsem dobrý? Že se na sebe nemohu spolehnout? Že některé věci se mi nepodaří udělat tak, jak by měly být?Co když jsem labilní?Co s tím?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. pro 2017 10:52:50

"A ta pozornost sama už může mít v sobě léčebný potenciál i bez konstatování nějaké nemoci, pokud je to tedy pozornost vlídná, pokud jsem sám sobě přítelem."
Děkuji.Tomu rozumím.Mohlo by to tak být.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. pro 2017 11:21:17

Ale když si uvědomuji, že nejsem dost dobrý, že nejsem takový, jaký mám být, jak si mohu být přítelem?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » pon 18. pro 2017 14:09:23

Pelvan píše:
reseek. píše:Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.

Nejdříve bych chtěl namítnout, že psychopatičtí jedinci to mají podle mne naopak velmi snadné.

Jen na nějakou dobu. Ti chytřejší jsou nuceni používat stále mazanější taktiky, jak ostatní zneužívat, aby je okolí neprokouklo. Důsledek? Dost lidí jim na to ze začátku naletí, ale dřív nebo později je prokouknou. Se všemi důsledky. A i když takový psychopat stačí umřít dřív, než k tomu dojde, vytvořil si velmi nezáviděníhodnou karmu a v některém dalším životě se pak přesně v té míře, v jaké tohle dělal druhým, začne dít jemu samému. A ti psychopati, kteří nejsou tak mazaní? Musí chtě nechtě čím dál víc přitvrzovat a je jen otázkou času, kdy se dopustí něčeho, co je dostane do kriminálu nebo na uzavřené oddělení psychiatrie.

Pelvan píše:Vnímám se jako tři entity ...Jsem svoje tělo, také jsem svoje mysl a také jsem nějakou transcendentní částí zdroje té mysli.
Vnímám svět přes svoji osobu a tedy osobně, alespoň po dobu trvání života té osoby (tělo-mysl).

U mě se to taky mění. Vnímám se většinou jako proměnlivé já, ale tu a tam je tu jenom něco jako prostorové vědomí, které všechno, tu osobu i dění kolem ní jen pozoruje; vnímá se to všechno uvnitř tichého, příjemného, neomezeného prostoru. Nic nechybí, není tam ani něco, co by vadilo, bez ohledu na to, co se zrovna děje. Trvalo mi fakt dlouho, než se ukázalo, že kdykoliv je k dispozici tohle pokojné neosobní prostorové pozorování. Že kdykoliv to nastane, okamžitě se všechno, tohle tělo, jeho reakce i dění kolem něj a ve světě vnímá jako pokojně pozorovaná krajina a není tam přitom žádný ´někdo´ nebo osobní (od okolí oddělené) ´já´, které by to pozorovalo. Jenže to většinou dlouho nevydrží.

Zajímalo mě, proč to tak je, proč se to ztrácí, a ukázalo se, že to vždycky souvisí s momentální frekvencí vibrací vědomí. Jestli se vědomí v tomhle tvaru právě nachází na nižší, nebo na vyšší vibrační úrovni. Moc mi pomáhá tahle knížka https://www.kosmas.cz/knihy/131940/nic- ... dosahnout/ a tabulka http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html . Je tak možné začít si všímat, co se ve mně nejčastěji aktivuje, proč se to aktivuje a vytváří tak znovu a znovu pocit obvyklého osobního já. A když se to rozpozná, je už vcelku snadné od toho v pohodě upustit.

Po čase začalo být jasné, že to, co znovu vyvolalo pocit odděleného osobního já, je pokaždé nějaké automatické chtění/nechtění nebo emoce, které jsou důsledkem něčeho nezpracovaného z minulosti. A že pocit osobního já houstne úměrně tomu, jak momentální chtění/nechtění či emoce na plné pecky pokračuje. To je důvod, proč trvalé zaseknutí ve chtění a v emocích = nemít přístup k neosobnímu pohledu, jak je tomu u psychopatů, vnímám jako holé neštěstí. Protože když se jakákoliv emoce nebo chtění nebo odpor jasně uvědomí, vezme se do náručí, dá se najednou přímo uvidět jako čistá vibrující energie. Tím tenhle spouštěč ega rychle zeslábne nebo úplně zmizí a je tu zase pokojné prostorové vnímání, samo od sebe; jenže většinou závisí na momentální síle neuvědomovaného chtění, odporu nebo emoce, jestli dojde k jejich z pozorování a přátelskému přijetí, nebo jestli mě to schramstne.

:)
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 18. pro 2017 15:39:30

Ahoj reseeku

reseek. píše:Protože když se jakákoliv emoce nebo chtění nebo odpor jasně uvědomí, vezme se do náručí, dá se najednou přímo uvidět jako čistá vibrující energie. Tím tenhle spouštěč ega rychle zeslábne nebo úplně zmizí a je tu zase pokojné prostorové vnímání, samo od sebe; jenže většinou závisí na momentální síle neuvědomovaného chtění, odporu nebo emoce, jestli dojde k jejich z pozorování a přátelskému přijetí, nebo jestli mě to schramstne.


Podle Jana Zahradníka Havelky (i podle mne) to člověka schramstne vždycky, když o něco opravdu jde.
Tohle "braní emocí do náručí" je podle mne dobré pro chvíle klidu, aby si to člověk v sobě dokázal srovnat.
Ale nedokáže to každý, on o této možnosti také málokdo ví. A rozhodně to nedokáže psychopat, ale tomu tohle asi ani nechybí...

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 18. pro 2017 16:09:09

Ahoj Návštěvníku

Návštěvník píše:Ale když si uvědomuji, že nejsem dost dobrý, že nejsem takový, jaký mám být, jak si mohu být přítelem?


Návštěvník píše:Co když zjistím, že nejsem dobrý? Že se na sebe nemohu spolehnout? Že některé věci se mi nepodaří udělat tak, jak by měly být?Co když jsem labilní?Co s tím?


Co to je nebýt dost dobrý? A podle čeho poznám, že jsem už dost dobrý?
Co to je, nebýt takový, jaký mám být? A jaký vlastně mám být?
Jak moc, na kolik procent, se na sebe mám (nebo musím) být schopný spolehnout?
Co když jsem labilní? Jaké míra lability je ještě přípustná?

Co když se mi některé věci nepodaří správně udělat? Tak to Ti rovnou garantuji, že tohle se stane úplně každému. Takže jsi normální.
Ty ostatní ustrašené otázky, týkající se vlastní nedostatečnosti, se musely nějak do mysli dostat.
Pravděpodobně byly kdysi někým (patrně nějakým rodičem) vyřčeny v rozrušení ve druhé osobě.

Patrně to mohlo znít následovně nebo nějak podobně:
Nejsi dost dobrý pro...!
Nejsi takový (hodný, poslušný, upravený,...), jaký bys měl být!
Nedá se na Tebe spolehnout!
Jsi velmi labilní (zlobivý, nepořádný, neposlušný, ...)!

Dítě si tyhle věty vnějšího rodiče vlivem citového rozrušení vtiskne do sebe a vytvoří si svého vnitřního rodiče, který jej pak celý život může (ale nemusí) masírovat takovýmto psychickým terorem.
Vnější rodičové mohou být už dávno v pohodě nebo jsou už dokonce mrtví, ale ten vnitřní rodič dál neúnavně vykonává svoji teroristickou práci.

Co s tím?
Ty máš (každý má) v sobě nejen vnitřní dítě (často ustrašené) a vnitřního rodiče (často přísného a nelítostného).
Máš v sobě i vnitřního svědka, který tohle všechno vnímá a má možnost se toho utlačovaného dítěte zastat.
Tak ať to ten liknavý svědek konečně láskyplně udělá! A ať to dělá! Je to potřeba.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » pon 18. pro 2017 16:57:00

Pelvan píše:Podle Jana Zahradníka Havelky (i podle mne) to člověka schramstne vždycky, když o něco opravdu jde.
Tohle "braní emocí do náručí" je podle mne dobré pro chvíle klidu, aby si to člověk v sobě dokázal srovnat.

No, beru svoje emoce "do náručí" nejen v klidu, ale i za provozu, když se objevují, a poslední dobou se ukazuje, že emoce i odpory + různé choutky se dají brát "do náručí" i ve chvílích, které moc klidné nejsou. Možná je to tím, že to zkouším už dost dlouho, asi se tím posiluje návyk žádné emoce neodsuzovat, ať jsou sebenegativnější. Tu emoci rovnou přijmout, obejmout... Už mi nevadí, když se nějaká silná negativní emoce objeví, je to spíš jako když se najde další holubinka při houbaření : -))))))))) ("No fajn, pojď sem, vždyť ty seš taky ta životní energie!")
Místo posuzování, nakolik jsem už dobrá a nakolik ještě ne, to beru jako další příležitost, která se dá využít :)

Někdy se stává, že se poměrně často začne objevovat nějaká hodně silná emoce, která mě automaticky schramstne a já si v té chvíli vůbec neuvědomím, že by se dala přijetím rozpustit. Pak si toho většinou po chvíli všimnu a vezmu to jako to šanci zpracovat a rozpustit její příčinu v regresi: to, co ve mně způsobuje, že emoce vybuchne. Čím víc se rozpustí z těch předtím neuvědomovaných "spouštědel", tím slabší jsou pak emoce, které vyvolávají. Po nějaké době se dá vypozorovat, že opravdu je tu přímá úměrnost mezi silou nevědomých spouštěčů a jimi vyvolávaných emocí.
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Linda » úte 19. pro 2017 12:56:41

V knize "Transcending the Levels of Consciousness" - "Překračování úrovní vědomí" - o tom Dr. Hawkins říká:

"Zpracovávání negativních pocitů:

Duchovně zaměřený člověk si váží všech životních zkušeností a chápe každou z nich jako příležitost k duchovnímu vývoji. Způsob, jakým je možné tyto pocity zpracovávat, sestává z velmi jednoduchých kroků; všechno závisí na ochotě a schopnosti se odevzdávat.

1. Zůstaňte s pocitem, a soustřeďte se pevně na něj. Uvědomte si, že všechny bolesti vznikají kvůli odporu. Bolest ze ztráty vzniká z připoutanosti a z pocitu, že došlo ke ztrátě něčeho jedinečného.

2. Buďte ochotni se ponořit dovnitř a vzdávat se pocitům, aniž byste se snažili jim uniknout. Všimněte si, že přicházejí ve vlnách a že odevzdávání se těm nejintenzivnějším vlnám vede ke snížení jejich emocionální závažnosti.

3. Proste Boha o pomoc a odevzdávejte svou osobní vůli Bohu. (Je užitečné si přečíst devadesátý první žalm nebo jinou oblíbenou duchovní pasáž.)

4. Buďte ochotni vydržet a celé to prožít. Když nebudete odporovat, bude se to zpracovávat samo a proces dospěje ke svému konci.

Ačkoliv utrpení ze ztráty se odvíjí od konkrétní události, bolestivé emoce z připoutanosti vznikaly ve skutečnosti během doby z nejrůznějších příčin a může pod povrchem jich být víc, než máme za to. Každá ztráta tak vlastně zastupuje všechny ztráty, protože zkušenost se týká ztráty samotné, nejen určité události, která ji vnesla do vědomí."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. pro 2017 9:26:25

"Vnímám se většinou jako proměnlivé já, ale tu a tam je tu jenom něco jako prostorové vědomí, které všechno, tu osobu i dění kolem ní jen pozoruje; vnímá se to všechno uvnitř tichého, příjemného, neomezeného prostoru. Nic nechybí, není tam ani něco, co by vadilo, bez ohledu na to, co se zrovna děje. "
Umím se také uzavřít, až mi je dění kolem lhostejné, nic mi nevadí, ale když mě hlodají zlé myšlenky nebo trápí nějaká bolest, tak před tím nenalézám únik.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. pro 2017 9:32:28

"Po čase začalo být jasné, že to, co znovu vyvolalo pocit odděleného osobního já, je pokaždé nějaké automatické chtění/nechtění nebo emoce, které jsou důsledkem něčeho nezpracovaného z minulosti. A že pocit osobního já houstne úměrně tomu, jak momentální chtění/nechtění či emoce na plné pecky pokračuje. To je důvod, proč trvalé zaseknutí ve chtění a v emocích = nemít přístup k neosobnímu pohledu, jak je tomu u psychopatů, vnímám jako holé neštěstí. Protože když se jakákoliv emoce nebo chtění nebo odpor jasně uvědomí, vezme se do náručí, dá se najednou přímo uvidět jako čistá vibrující energie. Tím tenhle spouštěč ega rychle zeslábne nebo úplně zmizí a je tu zase pokojné prostorové vnímání, samo od sebe; jenže většinou závisí na momentální síle neuvědomovaného chtění, odporu nebo emoce, jestli dojde k jejich z pozorování a přátelskému přijetí, nebo jestli mě to schramstne."
Vzít svou naštvanost na sebe do náruče neumím. Když mám na sebe vztek, tak bych si sám sobě nejraději udělal to nejhorší. Možná jsem ten psychopat, kterého vnímáš jako holé neštěstí.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. pro 2017 9:33:53

"Co když se mi některé věci nepodaří správně udělat? Tak to Ti rovnou garantuji, že tohle se stane úplně každému. Takže jsi normální."
Děkuji, tak to se mi ulevilo. :)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. pro 2017 9:36:51

"Ty máš (každý má) v sobě nejen vnitřní dítě (často ustrašené) a vnitřního rodiče (často přísného a nelítostného).
Máš v sobě i vnitřního svědka, který tohle všechno vnímá a má možnost se toho utlačovaného dítěte zastat.
Tak ať to ten liknavý svědek konečně láskyplně udělá! A ať to dělá! Je to potřeba."
To víš, že se to ve mně pere. Vítězí to, co je zrovna silnější a není to vždycky to, co se mě zastává.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. pro 2017 10:04:01

"Zpracovávání negativních pocitů:

Duchovně zaměřený člověk si váží všech životních zkušeností a chápe každou z nich jako příležitost k duchovnímu vývoji. Způsob, jakým je možné tyto pocity zpracovávat, sestává z velmi jednoduchých kroků; všechno závisí na ochotě a schopnosti se odevzdávat.

1. Zůstaňte s pocitem, a soustřeďte se pevně na něj. Uvědomte si, že všechny bolesti vznikají kvůli odporu. Bolest ze ztráty vzniká z připoutanosti a z pocitu, že došlo ke ztrátě něčeho jedinečného.

2. Buďte ochotni se ponořit dovnitř a vzdávat se pocitům, aniž byste se snažili jim uniknout. Všimněte si, že přicházejí ve vlnách a že odevzdávání se těm nejintenzivnějším vlnám vede ke snížení jejich emocionální závažnosti.

3. Proste Boha o pomoc a odevzdávejte svou osobní vůli Bohu. (Je užitečné si přečíst devadesátý první žalm nebo jinou oblíbenou duchovní pasáž.)

4. Buďte ochotni vydržet a celé to prožít. Když nebudete odporovat, bude se to zpracovávat samo a proces dospěje ke svému konci."

Radíš nebránit se a nechat se tím ubít? Ta obrana je automatická. Mám se bránit proti své vlastní obraně?
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. pro 2017 10:22:22

Neskončí to ponechání se na pospas negativním myšlenkám sebevraždou?
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků