Pelvan píše:Ahoj reseekureseek. píše:V podstatě totéž nabízí zen-buddhistický přístup, mysl prostě na moment sama sklapne a přestane mít sílu dál pokračovat.
Zen skutečně má tu schopnost uklidnit mysl a pomoci jí tím od obtížných myšlenek, ale má podle mé zkušenosti ještě jeden vedlejší efekt.
Zen s negativními emocemi mysl vyprázdní i od těch emocí pozitivních. Prostě mysl je kompletně prázdná, ale i se ztrátou pozitivní emoční inspirace...
Proto se mi líbí více ta varianta něco skutečně dělat s pozitivním úmyslem, než jenom pasivně sedět v zazenu.
Ahoj Pelvane, podle mé zkušenosti se nemusí jenom pasivně sedět v zazenu. Mně je blízký celkový přístup zenu
Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude.
Nakonec se tvá mysl "nevím" stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.
Zenový mistr Seungh Sahn
http://www.kwanumzen.cz/cz/co-je-zen
Ten přístup "nevím" se dá zkoušet od rána do večera při všem, co dělám - a všímat si přitom, kde je v tom navíc i nějaké chtění nebo odpor, neuvědomovaný egoistický nátlak, který vzniká z nevědomé potřeby, vyvolávané bůhvíjak starou vnitřní zraněností.
Překrývá to spokojené tvořivé "nevím podívám se na to uvidíme ...
Učím se to rozpoznávat takříkajíc "za pochodu" a když si toho všimnu, dá se to ošetřit a zahojit obejmutím toho vnitřního nespokojence