Psychosomatika

[Návštěvník]

Tělesné pocity nevadí? Znamená to, že je třeba rozpouštět jen pocity, které jsou emoce? Dělat vše bez emocí? S poker face?

[Návštěvník]

Tělesné pocity nevadí? Znamená to, že je třeba rozpouštět jen pocity, které jsou emoce? Dělat vše bez emocí? S poker face?

Při poker face něco v sobě automaticky potlačíme a nedáme to najevo, předstíráme klid, na rozdíl od pravdivé, klidné reakce bez emocí. Ta je kdesi v nás k dispozici pořád, jenže u těch, kdo nejsou Probuzení, tedy u nás běžných lidí tuhle pravdivou reakci nejdřív pokaždé překryje automatické zareagování našeho podvědomí, které bleskově spustí ta část našeho mozku, která je naprogramovaná na sebeobranu, stejně jako u zvířátek. Vědci zjistili, že podvědomé reakce nás - lidi - ovládají až z 95%.

Co s tím? Můžeme tyhle svoje reakce začít postupně přivádět do vědomí. Zeptat se pokaždé: "Proč to tak vidím? Proč to tak cítím? Co a proč mi na tom vadí? Nebo "Proč po tom tak toužím?..." Výhodou je, že se to dá udělat i kdykoliv dodatečně, když máme čas: v představě se do té situaci vrátit, protože tahle část našeho mozku zafunguje i při představách stejně jako při aktuálním prožitku. Čas ji neovlivňuje.

Ti, kterým se říká Probuzení nebo duchovní Mistři, jsou prostě lidé, kteří tyhle podvědomé emoční reakce mají v sobě už natolik zpracované, že i když se jim emoční reakce mohou také objevit, už jim nikdy neskočí na špek: okamžitě si tu svou mentální reakci plně uvědomí, přijmou ji a klidně, neosobně ji pozorují. Tím se rozpustí.

Kdykoliv takhle rozpustíme jakoukoliv svou emoční reakci, příště bude naše reakce ve stejné situaci už o něco slabší; kdežto pokud jsme se s ní automaticky ztotožnili a podle ní zareagovali, její podvědomá zásobárna se tím ještě víc posílila a naše potřeba slepě emocionálně zareagovat v obdobné situaci bude teď silnější.

V podstatě se jedná o automatické reakce vývojově starší, primitivnější části lidského mozku, kterou máme společnou se zvířaty - a o možnost měnit tyhle svoje reakce pomocí vývojově mladší mozkové kůry, která vlastní jen druhu "homo sapiens".

(btw. Je trochu legrační, že lidský druh sám sebe označil jako "homo sapiens", tj. "člověk moudrý" )

[.Petra]

Při poker face něco v sobě automaticky potlačíme a nedáme to najevo, předstíráme klid, na rozdíl od pravdivé, klidné reakce bez emocí. Ta je kdesi v nás k dispozici pořád, jenže u těch, kdo nejsou Probuzení, tedy u nás běžných lidí tuhle pravdivou reakci nejdřív pokaždé překryje automatické zareagování našeho podvědomí, které bleskově spustí ta část našeho mozku, která je naprogramovaná na sebeobranu, stejně jako u zvířátek. Vědci zjistili, že podvědomé reakce nás - lidi - ovládají až z 95%.

No, já bych se na zvířata tak povýšeně nedívala. Jejich sebeobranné reakce jsou zcela přirozené - ochrana těla. Naopak u člověka je většina sebeobranných reakcí nepřirozená - vyvolaná pouhými představami o nebezpečí či posuzovaním situace z mysli/ z ega. Ne zvířata, nýbrž lidé mají problém. Když se zeptáme realizovaného, co bude děalt, když bude napaden - třeba tygrem, tak odpoví, že neví - stejně jako ta zvířatka. Žádné "budu zcela klidně reagovat bez emocí", jak si to někteří hledající představují.

[Návštěvník]

Při poker face něco v sobě automaticky potlačíme a nedáme to najevo, předstíráme klid, na rozdíl od pravdivé, klidné reakce bez emocí. Ta je kdesi v nás k dispozici pořád, jenže u těch, kdo nejsou Probuzení, tedy u nás běžných lidí tuhle pravdivou reakci nejdřív pokaždé překryje automatické zareagování našeho podvědomí, které bleskově spustí ta část našeho mozku, která je naprogramovaná na sebeobranu, stejně jako u zvířátek. Vědci zjistili, že podvědomé reakce nás - lidi - ovládají až z 95%.

No, já bych se na zvířata tak povýšeně nedívala. Jejich sebeobranné reakce jsou zcela přirozené...

V sebeobraně není nic ponižujícího, je to přirozená biologická aktivita savčího mozku - jeho části, limbického systému. Mají ho lidé i zvířata. Protože si zvířata nevytvářejí představy "co by, kdyby..., atd. (jako to dělá člověk prostřednictvím svých dalších částí mozku), limbický mozkový systém zvířat se aktivuje jen momentálním aktuálním děním - na rozdíl od lidí reagují jen na to, co se právě děje.

U lidí se limbický mozkový systém aktivuje i jakoukoliv představou, kterou si dotyčný jedinec o čemkoliv udělá a cítí třeba jen podvědomou emoci odporu. Jeho limbický systém zareaguje, jako by se to právě dělo.

[.Petra]

- na rozdíl od lidí reagují jen na to, co se právě děje.

Jo, to je to žít v přítomném okamžiku. To, co se radí lidem, aby se to naučili.

[Návštěvník]

- na rozdíl od lidí reagují jen na to, co se právě děje.

Jo, to je to žít v přítomném okamžiku. To, co se radí lidem, aby se to naučili.

Přesně.

Způsob, jakým je od přírody naprogramovaný lidský mozek (který umožňuje i zareagovat na pouhou představu jako na skutečné dění), během vývoje postupně vyvolává v lidské bytosti stresující stavy, které stále víc akcelerují a nakonec nezbyde než naučit se se svým mozkem zacházet adekvátně: žít v přítomném okamžiku.

Jak k tomu dojít? Nisargadatta Maharadž: "Nepřijetím dodávky" = neztotožněním se s čímkoliv, co ve vědomí vyvstalo v podobě nějaké priority osobního já (jeho touhy, chtění, odporu,...,...,...) a jeho emocionální reakce; to postupně vede k rozpouštění osobního já, ega, které na to, co JE, reaguje prostřednictvím svých představ o minulosti a budoucnosti a o tom, jak by to podle něj mělo "správně" být.

[Pelvan]

Ahoj

Pro jistotu tohle sem ještě jednou zopakuji:

"Narazil jsem při brouzdání internetem na následující stránky:

http://www.ragauian.cz/

Autor tam v tomto článku
http://www.ragauian.cz/mate-radi-sami-s ... stne-jste/
píše následující tvrzení:

"Největší tajemství: Ego je samostatné vědomí a tudíž i samostatná bytost! Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno."

V následujícím článku
http://www.ragauian.cz/mate-radi-sami-s ... ne-jste-2/
vysvětluje autor koncepci mužské a ženské složky v každém člověku:

"... duch /mužská energie/ jako část původně jednotného duálu božské Jiskřičky přichází na Zemi do společného těla s egem /ženská energie/, aby jí pomohl vymanit se z nízkých /ďábelských/ vibrací „sobectví“a vyvedl ji postupně do vibrací sobě blízkých či totožných, do duchovních vibrací „lásky“."

Podle této koncepce jsme každý z nás vlastně takoví hermafroditi, všichni máme v sobě mužský (čakry 5–7) i ženský (čakry 1–3) element. A náš vnitřní život se podobá tak trochu vývoji sexuálního vztahu mezi těmito našimi dvěma elementy.

V dalším článku
http://www.ragauian.cz/mate-radi-sami-s ... nemysli-3/
popisuje autor náš obvyklý vnitřní život jako průběh nefungujícího manželství:

"Tedy (toto je) dokonale nefungující manželství. On je takový, jaký je, ona si není vědoma svých chyb /žijí tak přece všechna ega kolem ní/, ale přesto ji k němu něco přitahuje — ráda by, aby jím byla milována! A když se toho nedočká, staví se proti němu a vždy mu úmyslně brání v tom, čeho chce on dosáhnout. A tak tu spolu žijí život za životem, rozloučí se jen při umírání, aby se znovu setkali v novém těle…

V nekonečném koloběhu inkarnací, kdy duch stále opakuje stejnou chybu: Nedokáže ji milovat bez výhrad takovou, jaká je. Což je jediná cesta, jak z toho nekonečného kola ven!"


Tento koncept se dá samozřejmě rozšířit i na skutečná manželství a na skutečné vztahy mezi lidmi.
Tím lze dosáhnout toho, že účastníci těchto vztahů mohou přes disfunkce svých vzájemných mezilidských vztahů nahlédnout disfunkčnost svých vlastních vnitřních konfliktních postojů.

Pokud by se mi podařilo sladit energie svých čaker a tím navzájem smířit svoje vnitřní mužské a ženské složky, mohlo by se to odrazit i na mém vyrovnaném vnitřním a vnějším životě."

A ještě tohle sem znovu zopakuji:

"Jak z toho souboje pohlaví uvnitř nás ven bez nutnosti jasného uvědomování?
Pokusím se najít řešení v ovlivňování našich polarit v těle umístěných ve dvou skupinách čaker:
Mužské prvky: teplo, světlo, stagnace, pozitivizmus, duch, ano (klad), pevnost = čakry 5, 6, 7.
Ženské prvky: chlad, temno, růst, negativismus, hmota, ne (zápor), měkkost = čakry 1, 2, 3.

Velké rozdíly mezi energetickými potenciály těchto dvou skupin čaker by mohly vést i ke konfliktům mezi mužským a ženským principem v nás."

Zdravím

[Návštěvník]

- na rozdíl od lidí reagují jen na to, co se právě děje.

Jo, to je to žít v přítomném okamžiku. To, co se radí lidem, aby se to naučili.

Přesně.

Způsob, jakým je od přírody naprogramovaný lidský mozek (který umožňuje i zareagovat na pouhou představu jako na skutečné dění), během vývoje postupně vyvolává v lidské bytosti stresující stavy, které stále víc akcelerují a nakonec nezbyde než naučit se se svým mozkem zacházet adekvátně: žít v přítomném okamžiku.

Jak k tomu dojít? Nisargadatta Maharadž: "Nepřijetím dodávky" = neztotožněním se s čímkoliv, co ve vědomí vyvstalo v podobě nějaké priority osobního já (jeho touhy, chtění, odporu,...,...,...) a jeho emocionální reakce; to postupně vede k rozpouštění osobního já, ega, které na to, co JE, reaguje prostřednictvím svých představ o minulosti a budoucnosti a o tom, jak by to podle něj mělo "správně" být.

Jaké emocionální reakce se v nás objeví, závisí na spodních čakrách a na automatickém zaktivování jejich obsahu tím, co se právě děje.

[Pelvan]

Ahoj


Na stejných stránkách je článek, kde jsou dolní 3 čakry pro změnu přiřazené k vnitřnímu dítěti:

http://www.ragauian.cz/co-nebo-kdo-je-t ... #more-8784
PSYCHOLOGIE ČLOVĚKA
CO, NEBO KDO JE TZV. „VNITŘNÍ DÍTĚ“ UVNITŘ LIDSKÉ PSYCHIKY? JAK SE V NÁS NAŠE „VNITŘNÍ DÍTĚ“ PROJEVUJE? JE TO JENOM PSYCHOLOGICKÝ KONCEPT? POZNEJTE SAMI-SEBE!
"...
Jak se v nás naše „vnitřní dítě“ projevuje?
Takže, co může každý sám-na-sobě pozorovat?
1. Pociťujeme toto „dítě“ jako tu část sebe sama, která zadržuje bolest, vztek nebo strach v situacích, kdy v běžném životě zažíváme odmítnutí nebo potrestání. Často reagujeme přehnaně, čímž si zvětšujeme své utrpení.
2. Zároveň ho také můžeme pocítit díky jeho původním vlastnostem a dětské energii — tehdy, když někoho milujeme, když jsme ponořeni do proudu své kreativity nebo když se dostaneme za hranici všední rutiny.
3. Naše „vnitřní dítě“ v sobě nese všechny pocity, které nás uvnitř tíží a nikdy jsme je nevyjádřili, stejně jako náš hluboce pohřbený potenciál.
...

Další příklady projevu vnitřního dítěte:
Pokaždé, když na nějakou současnou situaci reagujeme přehnaně a to tak, že nám to způsobuje ještě víc bolesti nebo se cítíme ještě víc izolovaně.
To totiž nejsme „my“, kdo to uvnitř nás cítí, ale právě naše vnitřní dítě, které se znovu dotklo své staré rány.
To jsou takové ty situace, kdy se např. náš šéf v práci nebo učitel ve škole stává otcem našeho vnitřního dítěte nebo naše milenka jeho matkou. V obou uvedených případech to je právě naše vnitřní dítě, které v nich otce nebo matku vidí. Jsou to situace, kdy na osoby žijící s námi teď, v přítomnosti, projikujeme pocity, které jsme v minulosti jako děti nemohli vyjádřit svým rodičům.
Pokaždé, když jsme naštvaní nebo smutní, v nás reaguje naše vnitřní dítě.
Lze ovšem namítnout: A nemůže se tak cítit „dospělý“ uvnitř nás?
Samozřejmě, že můžeme cítit smutek nebo vztek vyplývající z reálných současných situací. Rozdíl je v tom, že vztek nebo smutek, pokud se mu dá prostor a je jednou vyjádřen, má tendenci se rozpustit.
Pokud ale zůstává (smutek, vztek) i poté, co ho vyjádříme, a přidá se k němu pocit viny — je jasné že to naše vnitřní dítě nás prosí o naši pozornost!!
…
Naše vnitřní dítě žije v našich pocitech; takže někdo z nás ho vidí, jiný slyší, někdo jiný ho cítí.
Pokud mu ale člověk začne věnovat pozornost, dřív nebo později si jej všimne.
Většina z nás se učila odmalička vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a svým okolím milováni a přijati. Báli jsme se, že nás ostatní nepřijmou takové, jací jsme – jak jsme se cítili a projevovali. Tak jsme se naučili – z donucení – pro naši ochranu nasazovat „masky“ a jednat tak, abychom byli bez ohledu na naše pocity přijati.
Aniž si to někteří z nás uvědomují – stále dokola opakujeme stejné chyby a divíme se, že nám není dobře a náš život se neodvíjí tak, jak bychom si představovali. Ale nechápeme proč.
Je to proto, že nás ovládají destruktivní emocionální vzorce, které jsme nevědomě převzali od svých rodičů a svého okolí. Tyto negativní návyky skrytě ubližují našemu vnitřnímu dítěti.
Pokud si jich nejsme vědomi, mají nad námi převahu, která se projevuje tím, že naše vnitřní dítě uvádějí do negativních emocionálních stavů. Nejenže těmto negativním stavům neumíme zabránit, ale často si je ani nejsme schopni uvědomit. Neboť naše vnitřní dítě zastupuje celou naší emoční a citovou složku…
Pozn. redakce: Není to přesně řečeno — především v tom ohledu, že totiž samo to dítě — tj. ego je skutečným původcem negativních emocionálních stavů. Ano, milí čtenáři! Naše animální, jinová polovina je původcem těchto negativních emocionálních energií. To je základní zákon lidské psychiky!

Tak jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, tak musíme se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci, to jsme jen my sami! Stejně jako své vlastní „vnější“ děti milujeme, stejně tak musíme s láskou vychovávat to své jedno „vnitřní“: Náš malý „vnitřní“ chlapeček / holčička se v tom okamžiku stanou volní – svobodní, milovaní a milující…
…
Přitom tato znalost je lidstvu tisíce let známá. A to například v podobě symboliky jin-jang. Ano, tmavá jin je animální část člověka spojená s tělem, to je ono naše „vnitřní dítě“, neboli „ego“ neboli „malé já“… Ono dítě, tj. ego je úzce spojeno s tělem a tudíž se zdravím — prosím domyslete si to sami, tohle je podstatné! A ego produkuje také emoce!
Světlá jang, spojená s myslí… se někdy nazývá „velké já“ nebo také „duch“.(vnitřní rodič)
…
Velkou práci odvede i jedna velmi jednoduchá technika: Naučit se vědomě změnit perspektivu vnímání. Jde o to být schopen prožít stejnou situaci z jiného úhlu pohledu: Jednak jako to dítě v nás, jednak jako dospělý. Prostě a jednoduše je třeba si průběžně po celý každý den v roce uvědomovat přítomnost toho malého a vést s ním komunikaci. Velice podobně jako kdybyste vychovávali skutečné „vnější dítě“. Tak je to prosté!
..."


Zde popsaný koncept našeho vnitřního uspořádání by se dal zhruba zobrazit takto:
JANG, „velké Já“ nebo také „duch",(vnitřní rodič) - čakry 5–7
Vnitřní svědek - 4. čakra lásky tvoří most – ze dvou činí jedno.
JIN,"malé já" nebo také hmotný člověk, ego,vnitřní dítě - čakry 1–3


Není to nic zcela nového, podobně konstruoval vnitřní život člověka také Eric Berne v transakční analýze ve své slavné knize "Jak si lidé hrají":
Rodič
Dospělý
Dítě


Nové je zde hlavně umístění jednotlivých duševních fenoménů člověka (Rodič, Dospělý, Dítě) do konkrétních míst (čaker) v lidském těle.


Zdravím

[Návštěvník]

Pokaždé, když na nějakou současnou situaci reagujeme přehnaně a to tak, že nám to způsobuje ještě víc bolesti nebo se cítíme ještě víc izolovaně.

To totiž nejsme „my“, kdo to uvnitř nás cítí, ale právě naše vnitřní dítě, které se znovu dotklo své staré rány.

To jsou takové ty situace, kdy se např. náš šéf v práci nebo učitel ve škole stává otcem našeho vnitřního dítěte nebo naše milenka jeho matkou. V obou uvedených případech to je právě naše vnitřní dítě, které v nich otce nebo matku vidí. Jsou to situace, kdy na osoby žijící s námi teď, v přítomnosti, projikujeme pocity, které jsme v minulosti jako děti nemohli vyjádřit svým rodičům.

Pokaždé, když jsme naštvaní nebo smutní, v nás reaguje naše vnitřní dítě.

Vztek nebo smutek, pokud se mu dá prostor a je jednou vyjádřen, má tendenci se rozpustit

Yes

[Pelvan]

PS

Ještě dodatek ve smyslu - co s tím?

"Tak jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, tak musíme se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci, to jsme jen my sami! Stejně jako své vlastní „vnější“ děti milujeme, stejně tak musíme s láskou vychovávat to své jedno „vnitřní“: Náš malý „vnitřní“ chlapeček / holčička se v tom okamžiku stanou volní – svobodní, milovaní a milující…"

"Velkou práci odvede i jedna velmi jednoduchá technika: Naučit se vědomě změnit perspektivu vnímání. Jde o to být schopen prožít stejnou situaci (znovu v minulosti i v přítomnosti) z jiného úhlu pohledu: Jednak jako to dítě v nás, jednak jako dospělý. Prostě a jednoduše je třeba si průběžně po celý každý den v roce uvědomovat přítomnost toho malého a vést s ním komunikaci. Velice podobně jako kdybyste vychovávali skutečné „vnější dítě“. Tak je to prosté!
..."

Jak doporučuje S. N. Lazarev:
Je dobré si projít znova v přítomnosti celý svůj život (hlavně nepříjemné zážitky ve svém dětství). A v traumatických okamžicích tomu vyděšenému nebo vzteklému dítěti v sobě projevovat pořád dokola - až do vyvanutí nepříjemných pocitů - láskyplnou podporu:

Na to emoční podporování sebe sama mi připadá vhodná metoda "Ho´oponopono".

"Miluji Tě – Omlouvám se – Prosím, odpusť mi – Děkuji Ti…"

Je dobré si uvědomit, že ta žádost o odpuštění je směřována na mne, na moji duši, nejen za nepovedené činy moje vlastní, ale i za traumatizující chování lidí okolo mne.
Ta traumata jsem si přitáhl do svého života já sám. Já (nebo Já) jsem scénárista a dramaturg svého života a ostatní lidé jsou jenom herci, kteří hrají moji vlastní hru.

[Jana]

"Největší tajemství: Ego je samostatné vědomí a tudíž i samostatná bytost! Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno."

Pelvane, díky, dáváš sem samé pěkné věci, tohle mě zaujalo. Ego ve skutečnosti neexistuje, je to jen sen, tedy jak tady mnozí říkají, neexistující snová postava, která si prožívá svou realitu jako skutečnost. Ale je si toho prožívání vědoma. Tedy dalo by se říct, že to je část omezeného vědomí, uzavřeného v představě osoby, která má nějakou minulost, příběh, roli, funkci, vlastnosti, karmu a zároveň i touhu po naplnění, celistvosti, scelení se zbylým Vědomím. Ale scelit se s Vědomím znamená smrt iluze individuality, smrt ega.

Dalo by se říct, že to, co drží tuto část vědomí v iluzi oddělenosti je strach ze smrti individuality. To, po čem lidská duše touží, z toho má mysl (ego) strach.

"... duch /mužská energie/ jako část původně jednotného duálu božské Jiskřičky přichází na Zemi do společného těla s egem /ženská energie/, aby jí pomohl vymanit se z nízkých /ďábelských/ vibrací „sobectví“a vyvedl ji postupně do vibrací sobě blízkých či totožných, do duchovních vibrací „lásky“."

Doufám, že si tohle nebude brát někdo osobně, ale také to takhle vnímám. "Duch /mužská energie/ jako část původně jednotného duálu božské Jiskřičky" - Kristus, osvobozuje z dvojnosti mysl (ego), které je v těch nejnižších vibracích hutné, tělesné a v těch nejvyšších je nehmotné.

Možná by se to dalo připodobnit ke skupenství vody. Nízká teplota - led, vysoká teplota pára. Pořád to je totéž, pouze vibrace energie v tom je jiná.

A tohle je jeden z nejkrásnějších postřehů, které tady píšeš:

V nekonečném koloběhu inkarnací, kdy duch stále opakuje stejnou chybu: Nedokáže ji milovat bez výhrad takovou, jaká je. Což je jediná cesta, jak z toho nekonečného kola ven!"

Jakmile je naše láska podmíněná, pak je v nás iluze, skrz kterou nemůžeme zakusit pravdu a musíme být uvězněni v iluzi oddělenosti. Jakmile na druhém vidíme ego, které by měl rozpustit, namísto aby láska v nás rozpouštěla beze zbytku veškerou iluzi dvojnosti, nemáme šanci se vysvobodit.

Jediná cesta jak z toho ven, je poznat, kdo skutečně jsme.

[Pelvan]

Ahoj Jano

Děkuji Ti za pochvalu, dělám co mohu.

Píšeš:

Jediná cesta jak z toho (všeho) ven, je poznat, kdo skutečně jsme.

Kdo skutečně jsme?

O tom jsem psal tady:
viewtopic.php?f=157&t=2020

"... Získání schopnosti milovat sám sebe, aniž za to Ty sám od sebe cokoli očekáváš.

Tvoje "skutečné já" je dvousložkové. Je jednak spojené s Tvojí hmotnou formou, jako Tvoje hmotné tělesné já, a také je spojené s Tvým duchovním Já.
Tvoje duchovní Já je vědomí.
"Tvoje tělo je dočasná skořápka, kterou (jednou) odložíš (svojí smrtí)." Dokud však žiješ tento konkrétní život, tak je to Tvoje milovaná součást Tebe samotného, něco jako jsou Tvoje oblíbené šaty.
Milovat sám sebe znamená zůstávat ve svém srdci."


Co je to to tajemné "vědomí"?

Vědomí je určené frekvencí, na které vibruje.
Všechno na světě jsou vibrace. I ta viditelná hmota, jako je například kámen, je tvořená vibracemi.
Vibrace vědomí se mohou pohybovat od vibrace bezpodmínečné lásky k vibracím panického strachu.
Rodíme se s vibracemi té lásky a výchovou, často i rodinou a vlastně celým systémem, jsme tlačeni k vibracím toho strachu.
Čím více se bojíme, tím jsme slabší a ovladatelnější. A o to systému jde, oslabit nás a zbavit samostatnosti.
Čím více se budu vracet ke své vrozené nepodmíněné lásce (nejdříve se musím naučit nepodmíněně milovat sám sebe), tím obtížněji se mnou bude systém manipulovat.
A také se cítím šťastnější a spokojenější.:-)

Se domnívám a zdravím

[Pelvan]

PS

Tady je jeden příklad podobné snahy, jako je ta moje:
http://zenhabits.cz/bezpodminecne-prijeti-me-sameho/

[Jana]

"Milovat sám sebe znamená zůstávat ve svém srdci."

Moc pěkné, díky. Přitom, když zůstáváme v srdci, tak je tu vědomá láska, ale řekla bych, že nás při tom ani nenapadá, že bychom zrovna při tom milovali sami sebe. Je tu jen láska, která je tím vším, co miluje. Takže vlastně ano.

Co je to to tajemné "vědomí"?

Vědomí je určené frekvencí, na které vibruje.
Všechno na světě jsou vibrace. I ta viditelná hmota, jako je například kámen, je tvořená vibracemi.
Vibrace vědomí se mohou pohybovat od vibrace bezpodmínečné lásky k vibracím panického strachu.
Rodíme se s vibracemi té lásky a výchovou, často i rodinou a vlastně celým systémem, jsme tlačeni k vibracím toho strachu.
Čím více se bojíme, tím jsme slabší a ovladatelnější. A o to systému jde, oslabit nás a zbavit samostatnosti.
Čím více se budu vracet ke své vrozené nepodmíněné lásce (nejdříve se musím naučit nepodmíněně milovat sám sebe), tím obtížněji se mnou bude systém manipulovat.
A také se cítím šťastnější a spokojenější.:-)

A svobodnější.

[Návštěvník]

Neměla by se používat vedle srdce i hlava? Neměl by být rozum a cit v rovnováze?

[Pelvan]

Ahoj Návštěvníku

Hlava by měla být v rovnováze s úplně jiným orgánem, než je srdce.
Někde jsem četl, že člověk má v poměru ke svému tělu abnormálně vyvinuté (přehnaně velké) dva orgány. Jsou to mozek a pohlaví.
Oblast hlavy a krku by měla být v rovnováze s oblastí pohlavních orgánů, což je také oblast pánevního dna.
Srdce (a vlastně celý trup) funguje jako vyvažovací spojnice mezi těmito dvěma krajními oblastmi.

Zdravím


PS
http://zdravy-pohyb.doktorka.cz/rehabil ... kontinenci
"...
Pomocí nové unikátní metody INFINITY, která umožňuje cvičení v tzv. mikropohybu (sotva znatelný pohyb), můžete velmi účinně aktivovat právě svaly pánevního dna. Metoda je vhodná i jako prevence. Navíc díky cvičení v mikropohybu či pouhé představě můžete metodu provádět téměř kdekoliv a kdykoliv, aniž by si někdo všimnul, že právě cvičíte. „Při tomto diskrétním cvičení pracujeme i s dýcháním. S funkcí pánevního dna je spojena také funkce bránice, dále břišních a zádových svalů. Svůj význam má i celková stabilizace a centrace celého těla, které dosáhnete díky metodě INFINITY,“ dodává Michaela Tomanová, autorka nové rehabilitační a terapeutické metody.

Cviky na závěr
V oblasti pánevního dna bychom měli pracovat pouze s jemnými pohyby. Následující cvičení INFINITY method lze provádět vsedě nebo vestoje. Rozkročte se na šířku ramen a srovnejte pánev. Ruce dejte prsty přes sebe, jakoby do tvaru písmene V. Vpředu se rukama dotkněte dlaněmi podbřišku, konečky prstů stydké kosti a malíkovými hranami ruky oblasti těsně nad třísly. Tím si najdete ideální střed těla a z tohoto středu začněte pánví opisovat pomyslnou osmičku, přičemž dochází k mírnému přenášení váhy. Nejprve zepředu dozadu, poté zleva doprava. Vždy třikrát tam a třikrát zpět. Nezapomínejte také správně dýchat, s pohybem od středu těla nádech, zpět do středu výdech.

Vzpřímeně si sedněte, ideálně na okraj židle, a vytáhněte hlavu nahoru, opět se rozkročte stejným způsobem. Paže skrčte v lokti a opřete se malíkovou hranou o střední část stehen. Následuje odtlačení horními končetinami od stehen a dolními od podlahy, zároveň pánví respektive sedacími kostmi se odtlačte velmi jemně od židle. To vše současně, jako bychom chtěli vstát. Při tomto cviku se narovná pánev, celé tělo se napřímí a zároveň dochází ke stažení spodní části zadečku a k aktivaci pánevního dna."

[Návštěvník]

"Hlava by měla být v rovnováze s úplně jiným orgánem, než je srdce.
Někde jsem četl, že člověk má v poměru ke svému tělu abnormálně vyvinuté (přehnaně velké) dva orgány. Jsou to mozek a pohlaví."
Znamená to, že když je hlava větší, než pohlaví, mělo by se posilovat pohlaví? Co když je to obráceně? Jak se posiluje hlava?

[Pelvan]

Ahoj Návštěvníku

Co když je to obráceně? Jak se posiluje hlava?

Ve své otázce svéhlavého dítěte, které je zvyklé na svoji naučenou drogu přehnané víry v moc hmotného mozku, máš obsaženu i odpověď.

Obrácené polohy - stoje na hlavě - jsou v józe řazeny mezi takzvané královské asány.
Těmi se velice dobře posiluje šíje i hlava, samozřejmě při opatrném a šetrném nácviku.
Tady se musí počítat spíše s léty nácviku než s měsíci nebo dokonce s několika dny. Trpělivost, maximální šetrnost k sobě a naslouchání signálům svého těla je základ úspěchu společně s pomalým provedením celého cviku.
Eduard Tomáš byl známý ve svém mládí svými denními dlouhými výdržemi ve stoji na hlavě.
Byly doby, kdy jsem stoj na hlavě dělal pravidelně, teď se k této praxi již dlouho chystám vrátit...
Hlava ale není důležitá pro neintelektuální vnitřní mystické poznání, alespoň si tak sám pro sebe myslím.
Obrácená poloha je tedy spíše vhodná k relativizování dojmu, že hlava je nejvýše, a tudíž je také nejdůležitější ze všech částí těla.

Na starých rituálních malbách je často vyobrazena postava bez hlavy, ruce a tělo jsou jen schématicky vyobrazené přímkami a nohy jsou naopak vykreslené v pečlivě namalovaných ladných obloucích.
Vysvětluji si to tak, že hlava je pro mystické poznání nepotřebná.
Ruce a celé tělo jsou tomu stavu jenom nezúčastněně přítomny.
Veškerý důraz soustředění by měl být směřován do nohou. V nohách jsou další minimálně dvě patra čaker.

Východní tradicí žlutého plemene je tato důležitost nohou pro mystické poznání již bohužel zapomenutá a ztracená.
A v bílé rase nás árijců bylo toto mystické poznání důležitosti nohou nemilosrdně vybito v průběhu posledních dvou tisíciletí násilným a krutým pokřesťanšťováním. Bohužel křesťanství šlo často v protisměru proti činům a skutkům Krista.
Proč si myslíte, že Kristus myl nohy svým učedníkům?
Protože se sám chtěl rituálně ponížit službou druhým?
Nebo protože chtěl něco důležitého o funkci nohou sdělit ostatním?

Všechno je naopak, ne o hlavu, ale o moudrost našich kotníků bychom se měli zajímat.

Se domnívám a zdravím

[Pelvan]

PS

Které části těla tedy jsou v této lidové písni nejčastěji zmiňované?

"Hlava, ramena, kolena, palce,
kolena, palce, kolena, palce,
Hlava, ramena, kolena, palce,
oči, uši, pusa, nos."

Kolena a palce (u nohou) 4x!