Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » stř 20. pro 2017 14:41:44

Návštěvník píše:
"Po čase začalo být jasné, že to, co znovu vyvolalo pocit odděleného osobního já, je pokaždé nějaké automatické chtění/nechtění nebo emoce, které jsou důsledkem něčeho nezpracovaného z minulosti. A že pocit osobního já houstne úměrně tomu, jak momentální chtění/nechtění či emoce na plné pecky pokračuje. To je důvod, proč trvalé zaseknutí ve chtění a v emocích = nemít přístup k neosobnímu pohledu, jak je tomu u psychopatů, vnímám jako holé neštěstí. Protože když se jakákoliv emoce nebo chtění nebo odpor jasně uvědomí, vezme se do náručí, dá se najednou přímo uvidět jako čistá vibrující energie. Tím tenhle spouštěč ega rychle zeslábne nebo úplně zmizí a je tu zase pokojné prostorové vnímání, samo od sebe; jenže většinou závisí na momentální síle neuvědomovaného chtění, odporu nebo emoce, jestli dojde k jejich z pozorování a přátelskému přijetí, nebo jestli mě to schramstne."

Vzít svou naštvanost na sebe do náruče neumím.

To ze začátku nejde nikomu, ani mně to nešlo. Pomohlo mi, když mi napadlo, že stejně jako jsou částmi mého těla játra a žaludek, nebo ruce a nohy, ale nejsem to já a nepovažuju se za ně, já nejsem ta moje ruka nebo žaludek, tak i emoce a myšlenky jsou obsahy mého vědomí, ale nejsem to já. Je asi jasné, proč to tak je: od dětství se naše myšlenky i emoce postupně mění, (tříletý člověk uvažuje i cítí podstatně jinak, než třeba čtyřicetiletý), ale pocit "já" se za tu dobu vůbec nezměnil. Když si vzpomenu na svůj pocit "já", který jsem měla ve třech nebo v pěti létech, tak tehdy ten čistý pocit "já", bez čehokoliv dalšího, byl úplně stejný, jako je teď.

A tak jsem se zkusila podívat na nějaký svůj momentální odpor nebo hněv jako na něco, co tu sice je, ale je to jen něco uvnitř mého vědomí, stejně jako jsou moje játra uvnitř mého těla, já ale nejsem ta játra. Pak už bylo docela snadné nechat tu emoci nebo odpor probíhat a třeba i divoce řádit, a SOUČASNĚ to řádění tiše zvenčí pozorovat (říká se tomu odborně "bifurcation" a dá se to postupně natrénovat).

Zpočátku se mi to dařilo jen krátce, ze zvyku jsem se poměrně rychle zas "stala" tou emocí nebo odporem a neosobní pozorování bylo v háji. Ale zkoušela jsem to znovu a znovu, postupně se to bifurcation začalo dařit a ukázalo se, že každou emoci nebo odpor tohle jejich klidné přijetí a neosobní tiché pozorování dokonale rozpustí. Ty slabší emoce dřív, silnějším to trvá o něco déle. Co mě na tom nejvíc překvapilo? Že i když se za nějaký čas ta emoce v podobné situaci zase objevila, byla už mnohem slabší než předtím a během jejího tichého pozorování zmizela dřív.

Tohle nezaujaté, klidné pozorování emoce je nejspíš něco jako "lučavka královská" , funguje totiž úplně na všechno, co jsem musela dřív potlačovat, aby mě to nesežralo.

Existuje taky nápomocný, tzv. šamanský přístup: pustí se divoká hudba a začne se ta emoce (například vztek) vyjadřovat přímo fyzickými pohyby. Můžeme si přitom představovat, že bodáme dýkou až do středu matky Země a ty prudké pohyby dělat rukou, můžeme u toho i zuřivě ječet - a současně to klidně, jakoby zvenčí pozorovat. Ten vztek se tím vybije ohromně rychle, je ale dobré to dělat někde o samotě, aby si lidi kolem nemysleli, že jsme se zcvokli.

:D

Nakonec (i když to trvalo léta) mi došlo, že ta vzdorovitá a třeba i rozzuřená emoce vzniká ze všech našich dosavadních zkušeností s tím podle nás blbým a nebezpečným světem kolem a že ve skutečnosti v nás huláká malinké řvoucí vnitřní "Dítě", které se tak brání všemu, co vnímá jako nebezpečné a nežádoucí. Pak už bylo snadné vzít to svoje vnitřní hulákající a odporující a vztekající se "Dítě" do náručí a dovolit mu s plným pochopením, aby se vyřvalo...

Jenže stejně jako každé fyzicky existující, lidské dítě, když se vzalo do náručí, i tohle vnitřní "Dítě" párkrát ještě zahulákalo nebo zavzlykalo a pak se utišilo. Emoce byla pryč.

:)
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » stř 20. pro 2017 18:24:51

V knize "Pád do milosti" https://www.megaknihy.cz/romany-beletri ... gLcd_D_BwE její autor říká:

"Máme sklon začínat u druhých: "Změň se! Až se změníš, budu konečně šťastný!", "Kdyby to na světě bylo jiné, byl bych šťastný.", "Kdyby byla jiná situace, kdybych měl jinou práci nebo kdyby byl můj partner jiný, pak bych byl šťastný."

Nejde o to, abychom se "změnili", protože když ani nevíme, kdo jsme, těžko můžeme vědět, jak se máme změnit.

To první, na co se potřebujeme zaměřit, je naše vlastní já. Podívat na to, čím skutečně jsme.

Pojďme se tedy na sebe podívat, právě teď, v tomto okamžiku, ať už jsme kdekoliv. Zjišťuji, že se můžu pojmenovat jakkoliv, můžu si dát jakoukoliv nálepku, můžu si vymyslet nejrůznější způsoby, jak popsat to, co jsem, jenže to všechno jsou jenom myšlenky.

Když poodhalím závoj myšlení, zjistím, že jsem záhada.

V určitém slova smyslu zmizím.

Jako určitá myšlenka se rozplynu.

Zmizím jako představa kohosi.

A žádná další myšlenka mě nedokáže skutečně popsat.

Co objeví?

Když se zeptám "Co jsem ve skutečnosti?" ... přichází v tom okamžiku naprosté ticho a klid.

Protože se nepohybujeme už jen v rámci své mysli, vidíme, že jsme tichý, klidný prostor bdělého vědomí. V rámci tohoto vědomí, uvnitř tohoto nehybného prostoru se může objevovat bezpočet myšlenek. A také se objevuje. Může se projevovat nespočet emocí. A také se projevuje. Projevují se nejrůznějšími způsoby, jaké si naše mysl dokáže představit. Jenže ve skutečnosti jsou to všechno vlastně jen obsahy naší mysli...

Co máme tedy dělat, abychom se neztratili ve vlastních myšlenkách, projekcích, přesvědčeních a názorech? Jak máme najít cestu ven z té spletité sítě utrpení?

Na začátku je třeba si uvědomit něco jednoduchého a přitom nesmírně účinného – že totiž všechny myšlenky, dobré i špatné, láskyplné i nenávistné, se vynořují odněkud z prostoru a zase v něm mizí. Každá myšlenka se objevuje jakoby samovolně – bez nějaké vědomé účasti z naší strany. Máme ve zvyku ihned se takové myšlenky zmocnit a ztotožnit se s ní.

Jestliže ale aspoň na okamžik dokážeme upustit od nutkavé potřeby chopit se dané myšlenky a pokládat ji za svou, začneme si všímat něčeho velmi hlubokého: zjistíme, že myšlenky se objevují a spontánně se objevují na pozadí nesmírného prostoru. Že za naší hlučnou myslí se rozprostírá velmi hluboké ticho... a že veškerý hluk probíhá na pozadí tohoto ticha. Že myšlenky se objevují v nesmírném, neomezeném prostoru...

Můžeme si začít všímat, že každá myšlenka se vynořuje z toho absolutního ticha. Myšlení vyvstává a děje se, ať chceme nebo ne, a ustává, ať chceme nebo ne. Je to proces, který probíhá v naší mysli docela samovolně.

I když už vidíme, že je to naše mysl, kvůli které tolik trpíme, pořád se jí držíme jako klíště. Proč? Proč se s ní pořád tak zatvrzele ztotožňujeme, proč na ní lpíme tak moc, až se skoro zdá, že je to ona, kdo se nás nechce pustit?

Jedna z příčin, proč se tak chováme, tkví v následující domněnce: že jsem to, co si myslím, jsem to, v co věřím, jsem vlastní a jedinečný názor a náhled na svět. Abychom mohli tuto iluzi prohlédnout, podíváme se na to, co nás vede k tomu, že vidíme svět tímto způsobem. Můžeme prozkoumat svou nutkavou potřebu mít všechno pod kontrolou a všechno ovládat, svou závislost na chvále a ocenění.

A uvědomit si, že to, co jsme pokládali za realitu, realitou není, že zdaleka není všechno tak, jak si myslíme."
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 21. pro 2017 17:27:33

Ahoj reseeku

"Pád do milosti" je asi chytré psaní, ale pro lidi v krizi je to podle mne moc složité a nekonkrétní.
Například:
reseek. píše:Jestliže ale aspoň na okamžik dokážeme upustit od nutkavé potřeby chopit se dané myšlenky a pokládat ji za svou, začneme si všímat něčeho velmi hlubokého: zjistíme, že myšlenky se objevují a spontánně se objevují na pozadí nesmírného prostoru. Že za naší hlučnou myslí se rozprostírá velmi hluboké ticho... a že veškerý hluk probíhá na pozadí tohoto ticha. Že myšlenky se objevují v nesmírném, neomezeném prostoru...
.
U lidí většinou tahle introspekce v krizi způsobí jenom gejzír dalších myšlenek a ticho v pozadí se v tom ztratí.

Mně se osvědčily jednoduché pokyny: dělej to a to (například rituál přijetí), dýchej tak a tak (například ještěrčím dechem), cvič to a to (například cvičení podle Václava Vocáska).

Nemám rád něco, co mně samotnému nepomáhá. A také to nedoporučuji druhým lidem.

reseek. píše:Na začátku je třeba si uvědomit něco jednoduchého a přitom nesmírně účinného – že totiž všechny myšlenky, dobré i špatné, láskyplné i nenávistné, se vynořují odněkud z prostoru a zase v něm mizí. Každá myšlenka se objevuje jakoby samovolně – bez nějaké vědomé účasti z naší strany.

Podle mne je důležité pochopit mechanizmus vznikání myšlenek, jejich závislost například na dechu. Pokud zpomalíme a prohloubíme dech, myšlenky se časem také zpomalí. Pokud se díváme do přírody, myšlenky jsou jiné než při pohledu do místnosti. Pokud čtu nebo poslouchám například ten rituál přijetí, myšlenky se automaticky po čase tou možností přijetí začnou zaobírat. Pokud se věnuji tělesné relaxaci i myšlenky časem ztratí svoji křečovitou naléhavost.

Zajímá mne praktičnost a použitelnost, ne nějaké teoretické traktáty, které v krizi pak stejně nemusí účinkovat.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » čtv 21. pro 2017 18:20:23

Ahoj PeIvane,

to je myslím normální, že každý z nás vnímá různé napomáhající postupy jinak.
Ty, o kterých píšeš, jsou určitě užitečné.

Ukázalo se ale, že nemusíme být nijak zvlášť introspektivní, abychom si mohli všimnout toho stavu tichosti, který se mihne mezi dvěma myšlenkami. A třeba ho i o trochu prodloužit.

Taky ze zkušeností svých kamarádů (a nejsou to žádní introverti) vím, že po tom člověk rád sáhne, když už má opravdu plné zuby toho, co mu jeho mysl provádí, a když si vyzkoušel, že tohle je opravdu šance kdykoliv si poradit i se stavem, který je jinak nezvládnutelný. Když tohle zkusili, byli opravdu překvapení, jak to zafungovalo. Z toho je asi zřejmé, že vůbec nejde o teoretický traktát.

V podstatě totéž nabízí zen-buddhistický přístup, mysl prostě na moment sama sklapne a přestane mít sílu dál pokračovat. Pro ty, kteří mají chuť to vyzkoušet, je to inspirace, v podstatě univerzální způsob, který je možné použít kdykoliv, i během pracovního procesu, protože to nezabere vcelku žádný čas a může se to udělat i v kanceláři nebo v dílně plné kolegů. Navíc se to dá zkombinovat třeba s nenápadným zpomalením dechu a co nejhlubším uvolněním těla.

Z toho je zřejmě, že je to velmi praktická pomůcka, především tím, že to zafunguje právě v krizových situacích – například v konfliktu s někým blízkým, který se náhle rozvinul a kdy není možnost udělat třeba rituál přijetí.

Tím spíš, že nějakou dobu trvá, než ty rituály a cvičení začnou měnit psychiku do té míry, že se trvale zklidní.
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 21. pro 2017 18:52:05

Ahoj reseeku

reseek. píše:V podstatě totéž nabízí zen-buddhistický přístup, mysl prostě na moment sama sklapne a přestane mít sílu dál pokračovat.

Zen skutečně má tu schopnost uklidnit mysl a pomoci jí tím od obtížných myšlenek, ale má podle mé zkušenosti ještě jeden vedlejší efekt.
Zen s negativními emocemi mysl vyprázdní i od těch emocí pozitivních. Prostě mysl je kompletně prázdná, ale i se ztrátou pozitivní emoční inspirace...

Proto se mi líbí více ta varianta něco skutečně dělat s pozitivním úmyslem, než jenom pasivně sedět v zazenu.
Pelvan píše:Pokud zpomalíme a prohloubíme dech, myšlenky se časem také zpomalí. Pokud se díváme do přírody, myšlenky jsou jiné než při pohledu do místnosti. Pokud čtu nebo poslouchám například ten rituál přijetí, myšlenky se automaticky po čase tou možností přijetí začnou zaobírat. Pokud se věnuji tělesné relaxaci i myšlenky časem ztratí svoji křečovitou naléhavost.

Ať už dělám cokoli z uvedeného nebo něco dalšího, je dobré si být vědom několika skutečností, které jsem sepsal a uspořádal podle knihy od americké autorky
Carol Ann Hontz: "Nekonečné možnosti" (Three In One Koncept – kineziologická metoda One Brain)

Podmínky k získání zjevných pozitivních výsledků celého snažení o změnu svého vnitřního nastavení:
1) Dodržovat pravidelné vykonávání cvičení (dechu, rituálu, relaxace,...).
2) Mít upřímný zájem o tento proces – naučit se mít rád sám sebe – BEZPODMÍNEČNĚ.
3) Být ochoten a mít odvahu k tomu - zbavit se buď hněvu nebo strachu nebo obojího.
4) Poskytnout si dostatečnou dobu na snahu o změnu. Podle MUDr. Šuly to je:
30 dní na hledání a zvykání si na správnou mantru (například na rituál přijetí)
90 dní na rozpojování nežádoucích synapsí v mozku
90 dní na spojování žádoucích synapsí v mozku
5) Být všímavý k probíhajícím změnám a k tomu, jak se moje vnitřní změny odráží v mých vztazích k druhým lidem. Vzdor rozdílným názorům je mohu mít rád a mohu mít s nimi soucit.
6) Oddělit se (alespoň uvnitř sebe) od svého původního negativního prostředí.
7) Být schopný se při nějakém problému zastavit a zamyslet se nad otázkou:
„Jak se na tohle asi dívá malé dítě?“

Jako přínosné pro léčivý proces či pozitivní změnu mysli mi připadají následující afirmace posbírané ze stejné knihy:

"Mohu rodiče mít rád za jejich snahu, s vědomím, že neuměli jednat jinak.
Umím se vyjádřit pozitivně, konstruktivně a přiléhavě, umím být taktní.
Z mého života se vyplavuje všechen kal. Je to zábava a líbí se mi to.
Cítím se klidně, mám dostatek energie, chodím zpříma a hledím dopředu s chutí.
Vím, že své záležitosti řídím já sám. Jsem šťastný a rozhodný. Vážím si sám sebe a svých pravomocí.
Zaměřuji se na to pravé, zabývám se fakty. Rozhoduji se pro radost, mám rád sám sebe.
Mám chuť žít a překypuji energií. Jsem moc šťastný a cítím se dobře ve své kůži.
Pokud dovolím, aby to fungovalo, funguje to. Mám dobrý pocit z vlastního já.
Naučit se, jak se mám o sebe starat a jak převzít odpovědnost za emocionální uzdravení celé své bytosti, to je nesmírně důležité.
Tím, že se postavíš tváří v tvář svému největšímu strachu, tím se strach rozplyne.
Otevřu-li své srdce vstříc lidem – budu naplněn moudrostí a pochopením.
Láska je neomezená, čistá, jemná, úplná. Neklade podmínky. Láska léčí, vzpružuje, omlazuje a mění nás. Láska nás všechny spojuje."

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » čtv 21. pro 2017 19:27:57

Pelvan píše:Ahoj reseeku

reseek. píše:V podstatě totéž nabízí zen-buddhistický přístup, mysl prostě na moment sama sklapne a přestane mít sílu dál pokračovat.

Zen skutečně má tu schopnost uklidnit mysl a pomoci jí tím od obtížných myšlenek, ale má podle mé zkušenosti ještě jeden vedlejší efekt.
Zen s negativními emocemi mysl vyprázdní i od těch emocí pozitivních. Prostě mysl je kompletně prázdná, ale i se ztrátou pozitivní emoční inspirace...

Proto se mi líbí více ta varianta něco skutečně dělat s pozitivním úmyslem, než jenom pasivně sedět v zazenu.

Ahoj Pelvane, podle mé zkušenosti se nemusí jenom pasivně sedět v zazenu. Mně je blízký celkový přístup zenu

Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude.

Nakonec se tvá mysl "nevím" stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.

Zenový mistr Seungh Sahn
http://www.kwanumzen.cz/cz/co-je-zen

Ten přístup "nevím" se dá zkoušet od rána do večera při všem, co dělám - a všímat si přitom, kde je v tom navíc i nějaké chtění nebo odpor, neuvědomovaný egoistický nátlak, který vzniká z nevědomé potřeby, vyvolávané bůhvíjak starou vnitřní zraněností.
Překrývá to spokojené tvořivé "nevím :) podívám se na to :) uvidíme :) ...

Učím se to rozpoznávat takříkajíc "za pochodu" a když si toho všimnu, dá se to ošetřit a zahojit obejmutím toho vnitřního nespokojence :)
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. pro 2017 13:29:31

Pelvan píše:
vostal petr píše:No vždyt vo to jde,
aby nikomu nic neprospělo, zatímco ty se honíš za nějakým posraným prospělo...

Píši sem z čistě sobeckých důvodů, aby to prospělo mně.
Pokud to psaní prospěje i někomu druhému, tak tím líp...

Pokud sem někdo píše z důvodů opačných, tedy aby to jemu nebo jiným uškodilo, udělám vše potřebné k tomu, aby se tu psaní toho dotyčného objevovalo minimálně.

Pelvan píše:Jistě, že jsou v diskusích plkači o ničem, pak tam jsou negativní škodiči a občas se tam vyskytují i pozitivně diskutující lidé.
To je princip entropie.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Entropie

Jde o to ty plkače nějak snášet, ty škodiče omezovat...

Proč chtějí dělat to, co nikomu neprospěje? Protože viewtopic.php?f=140&t=7704&p=136577#p136577
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pát 22. pro 2017 19:12:35

Ahoj reseeku

reseek. píše:Učím se to rozpoznávat takříkajíc "za pochodu" a když si toho všimnu, dá se to ošetřit a zahojit obejmutím toho vnitřního nespokojence


Tahle technika objímání se skutečným dítětem je pěkně popsaná tady:
http://www.prekopova-pevneobjeti.cz/pev ... fault.aspx

Jiřina Prekopová působí velmi sympaticky. Před pár lety ještě dělala i krátkodobé výcvikové kurzy...
Domnívám se, že tu její techniku lze velmi dobře použít i na láskyplnou péči o svoje vnitřní dítě.

A zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » pát 22. pro 2017 21:50:18

Pelvan píše:Jiřina Prekopová působí velmi sympaticky. Před pár lety ještě dělala i krátkodobé výcvikové kurzy...

Napsala i řadu knih, například

Obrázek

Známá psycholožka českého původu působící dlouhá léta na dětské klinice ve Stuttgartu ukazuje pomocí četných příkladů typických i pro české prostředí, jak v mnoha oblastech našeho každodenního života narážíme na chybějící schopnost empatie. Analyzuje, čím může být vzájemná ohleduplnost posilována, jakým způsobem ji může být u druhých dosaženo. Jiřina Prekopová jako tvůrkyně konceptu terapie pevným objetím vidí cestu k obnovení narušených mezilidských vztahů ve vcítění se jeden do druhého, v pěstování schopnosti empatie. Tato tematicky ojedinělá kniha vykresluje obrazy empatie a naopak bezohlednosti v konkrétních situacích všedního dne (v dopravě, při nákupu, ve škole, v milostných vztazích, v rodině) a na tomto základě definuje proces vcítění, apeluje na jeho osvojování od raného dětství a varuje před zneužitím této svébytně lidské schopnosti. Publikaci uzavírají praktická doporučení, jak o vcítění pečovat. (vcítění v každodenním životě).

https://knihy.abz.cz/prodej/empatie-vci ... nim-zivote
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » pát 22. pro 2017 22:55:09

Zkuste Prekopové metodu aplikovat v jiném prostředí
Zasáhl šejk. Brit čelící žaláři za dotknutí se jiného muže v Dubaji unikl trestu

Sedmadvacetiletý Skot Jamie Harron, který čelil trestu až tří roků vězení za to, se v Dubaji dotkl boku jiného muže, do vězení nepůjde. Úřady obvinění stáhly a muže propustily, vrátili mu i pas. Do hojně sledovaného případu zasáhl zvláštním dekretem šejk a premiér Spojených arabských emirátů Muhammad ibn Rašíd Al Maktúm. Zasáhl šejk. Brit čelící žaláři za dotknutí se jiného muže v Dubaji unikl trestu


"dotknutí se jiného muže" to zní sexuálně a dostal by bičování. Jiné prostředí jiný mrav. Šejk tedy zachránil politiku.
O propuštění občana Spojeného království informovala britská BBC s odvolání na Radhu Stirlingovou z organizace Zadržen v Dubaji. Ta poskytuje právní služby cizincům, kteří mají v jednom z arabských emirátů závažné problémy se zákonem. Dubajská policie ani jiná oficiální místa zatím završení případu nekomentovaly.

Zpráva přichází jen několik dní poté, co Skotovi soud uložil za veřejné pohoršování tříměsíční trest. Původně mu hrozily až tři roky vězení. „Jeho věznění by bylo pro Spojené arabské emiráty z hlediska PR katastrofou,“ řekla Stirlingová agentuře AP.

Dodala, že Harron nyní proti obchodníkovi, který si na jeho chování stěžoval, zvažuje podat žalobu. Za osobní zásah šejkovi Muhammadovi poděkovala. „Zjistilo se, že obvinění proti Jamiemu (Harronovi) jsou naprosto smyšlená a bezvýznamná,” řekla. Harron tvrdí, že kvůli případu utratil víc jak 30 tisíc liber (863 tisíc Kč).
Bylo to nedorozumění

K incidentu došlo 15. července během rozmíšky v dubajském baru. Jeden z Harronových přátel James Allen, který byl svědkem události, vypověděl, že Skot do druhého muže omylem strčil a chytil ho za bok, aby se mu omluvil.

Také Harron, který pracuje jako elektrikář v Afghánistánu a v Dubaji si udělal dvoudenní zastávku, od začátku tvrdil, že šlo o nedorozumění. V přeplněném baru si podle svých slov nechtěl nechat rozlít nápoj. „Držel jsem ruku před sebou a jiného muže jsem se dotkl, abych se s ním nesrazil,“ tvrdil Harron. [celá zpráva]

Dubajci však byli nekompromisní. Harrona zadrželi a pět dní ho drželi ve vazbě. Pak ho propustili na kauci, ale zabavili mu pas a zakázali mu vycestovat ze země.

zdroj:
https://www.novinky.cz/zahranicni/blizk ... restu.html
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » pát 22. pro 2017 23:06:25

Pelvan píše:kineziologická metoda One Brain...

Pár slov o kineziologické metodě

Příčinou nemocí a stresů je nerovnováha v organismu, která se nejprve projeví v emocionální a psychické oblasti a následně, pokud příčina nerovnováhy (např. neřešené partnerské problémy, hněv, smutek, mrzutost, pocit viny a lítostivost, u dětí často strach z trestu, problémy ve škole apod.) není odstraněna, vede k projevům nemoci. Názorným příkladem jsou chřipková období, kdy přestože jsme všichni ohrožováni viry, onemocní jen asi 10 % populace.

Náš mozek je rozdělen na dvě hlavní části – levou a pravou hemisféru, které jsou navzájem propojeny. Ideální situace nastává tehdy, když spolu levá a pravá mozková hemisféra dokonale spolupracují. Pak jsme psychicky, emocionálně a následně i fyzicky v rovnováze. Levá hemisféra odpovídá za naše reakce související s logikou, jako je čtení, psaní, počítání, vědomí času, analýza, racionální posuzování… zatímco v pravé hemisféře je sídlo naší kreativity, čichu, emocí, empatie, intuice, vnímání věcí v kontextu, citu pro hudbu, symboliku…

Metoda "One Brain" uvolní stres tak, že bez hypnózy pomocí svalového testu na rukou, umožňuje nahlédnout do situace, kdy naše potíže vznikly. Pomůže nám pochopit tehdejší situaci a její spojitost se situací současnou. Tak můžeme uvolnit hluboko usazené negativní emoce a podívat se na svůj problém z jiného, pozitivnějšího úhlu pohledu. Nalezení bloku v toku energie, způsobené stresem, který se „zapsal“ do paměti buněk v organismu a jeho následné odstranění, pomáhá obnovit vytoužený stav rovnováhy.

Metoda "One Brain" využívá i starých čínských poznatků o meridiánech - jakýchsi drahách, po nichž v těle proudí energie. Každý sval a orgán je spojen s některým meridiánem. Nedostatek nebo přebytek energie rovněž vyvolá nerovnováhu, kterou lze vhodnými technikami poměrně rychle, jemně a účinně odstranit. Pro tyto účely, tedy pro nalezení bloku v toku energie a následně pro nalezení vhodné metody pro jeho odstranění, slouží svalový test. Negativní emoce při testování sval oslabují, při pozitivní emoci zůstává sval pevný.

Pomocí metody "One Brain" se můžeme dostat k příčině problému nebo nemoci. Proč se právě tento problém objevil a kdy vznikl? Často je to dětství, porod nebo dokonce předporodní období. Pochopení příčiny a její odblokování umožní výrazně zmírnit potíže, mnohdy i zbavit se letitých omezení, například alergií, astmatu, závislostí, fobií, dyslexií, koktání a zadrhávání v řeči, nesoustředění, malé sebevědomí, nespavost, bolesti hlavy, tréma… apod.
...

http://www.kineziologie.info/kineziolog ... -ONE-BRAIN


reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 23. pro 2017 16:55:04

Ahoj reseeku

Neverbuji tu nikoho do kineziologických kurzů, spíše mi jde o inspiraci pro to, aby lidé dbali na určité vhodné podmínky při práci na sobě.

Pelvan píše:Podmínky k získání zjevných pozitivních výsledků celého snažení o změnu svého vnitřního nastavení:
1) Dodržovat pravidelné vykonávání cvičení (dechu, rituálu, relaxace,...).
2) Mít upřímný zájem o tento proces – naučit se mít rád sám sebe – BEZPODMÍNEČNĚ.
3) Být ochoten a mít odvahu k tomu - zbavit se buď hněvu nebo strachu nebo obojího.
4) Poskytnout si dostatečnou dobu na snahu o změnu. Podle MUDr. Šuly to je:
30 dní na hledání a zvykání si na správnou mantru (například na rituál přijetí)
90 dní na rozpojování nežádoucích synapsí v mozku
90 dní na spojování žádoucích synapsí v mozku
5) Být všímavý k probíhajícím změnám a k tomu, jak se moje vnitřní změny odráží v mých vztazích k druhým lidem. Vzdor rozdílným názorům je mohu mít rád a mohu mít s nimi soucit.
6) Oddělit se (alespoň uvnitř sebe) od svého původního negativního prostředí.
7) Být schopný se při nějakém problému zastavit a zamyslet se nad otázkou:
„Jak se na tohle asi dívá malé dítě?“


Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 23. pro 2017 16:59:04

Ahoj nope

Bavíme se tu o vnitřním dítěti a o vnitřním rodičovi, nikoli o vnitřním Arabovi.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » sob 23. pro 2017 17:40:25

Pelvan píše:Ahoj reseeku
Neverbuji tu nikoho do kineziologických kurzů...

Ani já ne. Jen mi napadlo, že ta informace o kineziologii by se třeba mohla někomu hodit. Mně totiž už delší dobu kineziologie pomáhá objevovat příčiny různých energetických bloků v těle, souvisejících s psychikou, zpracovávat je a harmonizovat tak energetické dráhy i čakry.

:)
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 23. pro 2017 20:55:06

Ahoj reseeku

Hledám spíše cesty sebepomoci, aby si každý mohl pomoci sám sobě podle svých cílů a své píle.
Nemám ani neznám a nehledám žádného kineziologického trenéra.
Nacházím v kineziologii prvky podobné, jako se vyskytují v reiki nebo v EFT nebo v čhi kungu.
Jistě je možné v krizových situacích se chytit za hlavu a kroutit očima.
Lidé to dělají úplně automaticky, tělo samotné má v sobě pravěké instinkty které v tenzi následuje.
Je možné se chytit za hlavu a kroutit při tom očima i ve chvíli úplné pohody jenom tak tréninkově.
Někdo takové pokusy může považovat za úplnou blbost. Já to považuji za zajímavou možnost se někam posunout, posunout se blíže k lepšímu propojení těla a mysli.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » sob 23. pro 2017 21:55:43

Pelvan píše: Hledám spíše cesty sebepomoci, aby si každý mohl pomoci sám sobě podle svých cílů a své píle.

Bez toho to nejde. Používám k tomu cokoliv, co mi to umožní. Tedy i možnost nechat si kineziologicky vytestovat, jaké potravní doplňky a kolik jich tělo právě potřebuje. Především se dá ale vytestovat skrytá příčina toho, co zrovna moje tělo řeší, co v něm právě teď vyvolává určité fyzické dysfunkce nebo poruchy, a co to ode mě chce. Dá se taky vytestovat i jaká cvičení jsou na to třeba, jak často a jak dlouho je dělat.

Asi mám štěstí, že se svou kinezioložkou se setkávám už hodně dlouho a mohla jsem si tak opakovaně ověřit, že nekecá a že to, co vytestuje, opravdu odpovídá danému stavu těla. Potíž je jen v tom, že má tolik klientů, že už pracuje i o víkendech a volné termíny se musí dojednat na dlouho dopředu. Takže si dělám poznámky, co s ní budu potřebovat řešit, a postupně si je aktualizuju.

Mně tahle pomůcka - kineziologie - vyhovuje především proto, že každá chronicky se objevující nemoc nebo porucha má nějaký silný psychosomatický spouštěč, který se dá testováním zjistit. Pak už je jen na mně, nakolik tu odhalenou příčinou dokážu vzít jako fakt, uvědomit si, proč vznikla, a začít na tom pracovat.

Je to velmi praktický způsob. Někdy se tu příčinu podaří rozpustit hned napoprvé, během samotného kineziologickém sezení, a tělesná porucha (např. bolest určitého kloubu, pálení očí a pod.) se po něm přestane objevovat. O tom ale rozhoduje síla toho spouštěče, a tak ve většině případů se ta potíž sice oslabí, ale úplně nezmizí, tu a tam se ještě ozve. Pak nezbývá než na jeho rozpouštění pracovat dál všemi způsoby, které jsou k dispozici. Bez ochoty pomáhat sám sobě a neustále se v každé situaci učit, jak a čím, by ani tady člověk daleko nedošel.
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » sob 23. pro 2017 22:44:15

PS. Na to, že každá naše zdravotní porucha, ale i vážná nemoc má svou psychickou příčinu a že předepisování léků a další způsoby, kterými se ve zdravotnictví dosud léčila, neodstraní její příčinu, už konečně taky přišla i současná medicína. Mezi lékaře, kteří léčí své pacienty jinak, takže se rozpouští i ta příčina, která nemoc vyvolala, patří u nás především MUDr. Hnízdil. Proto vytvořil spolu s dalšími celý tým http://hnizdozdravi.cz/nas-tym

Tady http://jaromir-hybner.cz/zamysleni/Hniz ... i_Leky.pdf MUDr. Hnízdil říká: "Nejcennější léky máme v sobě", a vysvětluje, proč.

V dalším rozhovoru na https://www.celostnimedicina.cz/lide-uz ... z527g3WDsJ MUDr. Hnízdil říká: "Nejde o přijetí neověřených šarlatánských metod, nýbrž o uznání psychosomatického přístupu, nutnosti hledání souvislostí zdravotních potíží se životem pacienta."
reseek.
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 25. pro 2017 20:35:40

Ahoj reseeku

reseek. píše:Asi mám štěstí, že se svou kinezioložkou se setkávám už hodně dlouho a mohla jsem si tak opakovaně ověřit, že nekecá a že to, co vytestuje, opravdu odpovídá danému stavu těla. Potíž je jen v tom, že má tolik klientů, že už pracuje i o víkendech a volné termíny se musí dojednat na dlouho dopředu. Takže si dělám poznámky, co s ní budu potřebovat řešit, a postupně si je aktualizuju.


Je to výborné, že máš člověka (kinezioložku), kterému můžeš věřit a který Ti pomůže. Ale vzniká tím nebezpečná závislost, a pokud ten člověk nemá čas, můžeš s tím být problém.
Nemám žádného takového člověka a ani ho nehledám. Řídím se heslem "pomoz si sám". Je v tom obrovská svoboda, ale i zodpovědnost - ještě že jen sama za sebe.:-)
Václav Vocásek radí, jak probudit vnitřní inteligenci svého těla, speciálně trávicího ústrojí, aby to poznalo, která potravina mu škodí a která prospívá. Neříkám, že to umím, ale zkouším se to naučit...

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 25. pro 2017 20:53:39

Ahoj


Domnívám se, že nejlepší psychosomatika je snaha o žití ve vděčnosti.
Ve vděčnosti k sobě, ke svému tělu i ke svému okolí, že to všechno nějak funguje.


Dostala se mi do rukou (to víte, jsou Vánoce) kniha citátů kombinovaná s deníkem vděčnosti -
101 DNÍ VDĚČNOSTI (I Can Academy)

Je v ní následující pokyn:
Každé ráno (nebo i večer) si přečti citát (zamysli se nad přítomnou chvílí a dnem) a napiš, za co jsi vděčný.

1) Piš konkrétní věci.
2) Buď vděčný.
3) Jsi vděčný v přítomném čase.
4) Nech si chvíli času, abys vděčnost opravdu procítil.

Už vyplňuji třetí den tohoto deníku...


Projevem vděčnosti a lásky je na fyzické úrovni objetí. O objetí píše Neale Donald Walsch v úvodu své knihy "CHVÍLE BOŽÍ MILOSTI" následující úvahu:

"...Objetím bychom skutečně mohli všechno vyřešit...
Jak (však) můžeme objímat jeden druhého, když se ani neznáme
a když je mezi námi taková vzdálenost? Nejsme schopni obejmout ani
sami sebe - a to ze stejného důvodu. A také nám není (výchovou) dovoleno pokusit se milovat sebe a druhé lidi. To je sentimentální. To je staromódní..."


Snažím se s tím něco dělat,
a zdravím.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod reseek. » pon 25. pro 2017 21:01:24

Pelvan píše:Ahoj reseeku

reseek. píše:Asi mám štěstí, že se svou kinezioložkou se setkávám už hodně dlouho a mohla jsem si tak opakovaně ověřit, že nekecá a že to, co vytestuje, opravdu odpovídá danému stavu těla. Potíž je jen v tom, že má tolik klientů, že už pracuje i o víkendech a volné termíny se musí dojednat na dlouho dopředu. Takže si dělám poznámky, co s ní budu potřebovat řešit, a postupně si je aktualizuju.


Je to výborné, že máš člověka (kinezioložku), kterému můžeš věřit a který Ti pomůže. Ale vzniká tím nebezpečná závislost

Jsem vděčná, že ta možnost setkávat se tu je, na druhé straně když nemá čas, beru to jako pokyn Vesmíru, že mám teď šanci si ty věci v sobě zpracovávat sama.

Vesmír moc dobře ví, co teď potřebuju, naučilo mě to brát i všechno, co bych dřív vnímala jako nepříjemné, jako dar.

A je to až překvapivé, ale ono se to dodatečně pak jako dar opravdu ukáže. Asi proto nevidím žádný rozdíl mezi pomocí od druhého a tou vlastní, vděčně používám to, co právě je k dispozici a nijak se nezabývám tím, co k dispozici není.

:)
reseek.
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků