Moderátor: Pelvan
Pelvan píše:Jak já sám jdu na to "huna"?
1. Uvědomuji si přirozené dýchání. To se může změnit samo o sobě jen proto, že se na něj soustřeďuji, a to je v pořádku.
2. Uvědomuji si -
"Zacházíte s láskou podobně jako strom zachází s vláhou. Strom nasává vláhu kořeny a vydává ji listy.
Celé to funguje tak, že když listy odpaří, tak automaticky přijímají.
Podobně zacházíte s láskou, jakmile ji vydáte, tak ji automaticky přisajete."
Kořeny lásky v nekonečnu.
Čím jdu houběji, tím víc je to neosobní.
Čím víc se do nich stáhnu, stáhnu tam svoji pozornost, stanu se jimi, tak je to nesmírně pohodlná a příjemná obohacující a naplňující zkušenost, které si velice cením.
Z abstrakce se stalo něco skutečného a je to mnohem hezčí, než bych si to dokázal představit.
A zároveň mi došly příčiny souvislosti o tom, co má na ty kořeny vliv.
A já si velice přesně uvědomuju, že na rozvoj mých kořenů v nekonečnu, měl nejsilnější a nejkvalitnější vliv nácvik přijetí s láskou a vděčností.
Jestliže jsem schopen přijímat s láskou a vděčností, tak pokaždé, když si uvědomím, že něco přijímám s láskou a vděčností,
tak ty kořeny v nekonečnu jakoby přihnojím.
Jsem agronom.
Přihnojím si kořeny v nekonečnu a tím vytvářím podmínky pro jejich růst.
Kořeny jsou organický, rostou pomalu.
Nelze se do nich dostat nějakým kvantovým skokem, nebo nějakým utrápením ega ve smyslu Tomášovským nebo Milarepovským,
Ty kořeny jsou láskyplný, není tam vůbec žádné násilí. A já bych směle označil svoje kořeny lásky v nekonečnu jako zónu pohodlí, ale opravdu jako zónu spirituálního pohodlí.
Já se do nich uchyluji jako do hlubiny bezpečí, pohodlí a napojení.
A zároveň mi došlo, co mi ty celý roky bránilo, že jsem byl celé roky zadrhnutej.
Protože jsem měl představu, že takové nějaké částečné osvícení mě musí ochránit před osvícením.
Protože to byl původně můj nejsilnější motiv. Proto jsem se dal na jógu, abych se nějakým způsobem chránil před bolestí, před strachem, před úzkostí, před panickými ataky, před depresí, před smutkem. A očekával jsem, že každé osvícení musí mít tenhle atribut. Že mě bude chránit před bolestí.
To znamená, že já jsem chtěl ty kořeny používat jako štít proti strachu.
A pamatuji se na knihu: "Láska znamená zbavit se strachu."
A zpětně mám pocit, že to je strašná kravina.
Lásku nelze používat proti utrpení, pokud to chcete dělat, tak ji naprosto schodíte, zneuctíte, začnete ji používat osobně, protože ten strach z utrpení, tan strach ze strachu, strach z úzkosti, to je strach ega.
A jakmile používám, což já jsem měl dlouhé roky tuhle ambici, jakmile používám lásku jako štít, tak ji znehodnocuji svými egoistickými požadavky, že se chci chránit, aby mě to nebolelo.
Zpětně bych řekl, že to je podobná hovadina, jako kdybych se třeba zamiloval do hezké holky a testoval, jestli ta láska je opravdová, tak se říznu a budu zkoumat, jestli mě to bolí míň.
Nebo, když mě někdo poníží, tak budu zkoumat, jestli jsem nějaký odolnější.
Moje zkušenost je, že bolí to vždycky a poníží mě to vždycky.
Že láska nefunguje jako štít proti utrpení.
A to vůbec není její funkce.
Láska je láska proto, že tu holku mám strašně rád, protože je krásná, protože je úžasná a přitahuje mě, protože mi to jde až z paty, je to v souladu s mým libidem.
Tahle láska, která prostě vyvěrá, kterou si tam nenaordinuju já, takže třeba moje pokusy milovat lidstvo, nebo v době, když mi už moc nefungovalo manželství, tak milovat ženu a děti nebo milovat socialismus, tam neproudí vubec nic.
To není v souladu ani s libidem, ani s misí, ani s ničím a tam to vůbec nemůže fungovat a tam prostě pokud dává člověk tuhle lásku z povinnosti, tak se prostě vyšťaví, protože tím si svoje kořeny v nekonečnu nemůže vůbec aktivovat.
Ty kořeny v nekonečnu se mi aktivují pokaždé, když tu lásku dávám osobně, jako, že chci. Že jsem skutečně vděčnej. Pro mě opravdu startovací zážitky byly s hezkejma holkama. Za to jsem strašně vděčnej. Že ta holka je tak krásná a tak mně blízká a tak přitažlivá a tak ji hrozně chci, tohle mi ty kořeny v nekonečnu rozvibrovalo spolehlivě vždycky. A teprve později jsem se začal učit nějaké rozšířenější pojetí lásky v nekonečnu.
Takže láska neznamená zbavit se strachu a moje kořeny v nekonečnu mě žádným způsobem nechrání proti utrpení. A jakmile jsem si uvědomil, že to ani po nich nechci, že toto chtít je takový nějaký zneužití toho vznešenýho principu lásky, která je prostě dávající a neosobní. Kdežto ten štít je takovej osobně zaťatej egousticky chtivej: Já chci něco pro sebe, sebe chci chránit. Tak tohle tu lásku ničí.
Když jsem si dokázal uvědomit, že vlastně nepotřebuju po tý lásce, aby mě chránila před utrpením, tak ta láska se velmi prohloubila a moje schopnost milovat se velmi rozšířila a moje kořeny v nekonečnu začly víc růst.
Kořeny v nekonečnu je něco naprosto nádherného a jsem za tu zkušenost hluboce vděčen.
Já jsem to mezi tím rozvinul tak, že já mám opravdu rád všecky svoje klienty.
Pro mě není těžký na tom klientovi najít něco, za co si ho hluboce vážím.
Většinou je to touha po pravdě nebo touha po nějakým osobním růstu nebo touha po uzdravení, prostě touha, vášnivá urputná touha člověka který je opravdu ochoten...
A jakmile používám, což já jsem měl dlouhé roky tuhle ambici, jakmile používám lásku jako štít, tak ji znehodnocuji svými egoistickými požadavky, že se chci chránit, aby mě to nebolelo.
Zpětně bych řekl, že to je podobná hovadina, jako kdybych se třeba zamiloval do hezké holky a testoval, jestli ta láska je opravdová, tak se říznu a budu zkoumat, jestli mě to bolí míň.
Nebo, když mě někdo poníží, tak budu zkoumat, jestli jsem nějaký odolnější.
Moje zkušenost je, že bolí to vždycky a poníží mě to vždycky.
Čím víc se do nich stáhnu, stáhnu tam svoji pozornost, stanu se jimi, tak je to nesmírně pohodlná a příjemná obohacující a naplňující zkušenost, které si velice cením.
Z abstrakce se stalo něco skutečného a je to mnohem hezčí, než bych si to dokázal představit.
Tahle láska, která prostě vyvěrá, kterou si tam nenaordinuju já, takže třeba moje pokusy milovat lidstvo, nebo v době, když mi už moc nefungovalo manželství, tak milovat ženu a děti..., tam neproudí vůbec nic.
A já si velice přesně uvědomuju, že na rozvoj mých kořenů v nekonečnu, měl nejsilnější a nejkvalitnější vliv nácvik přijetí s láskou a vděčností.
Jestliže jsem schopen přijímat s láskou a vděčností, tak pokaždé, když si uvědomím, že něco přijímám s láskou a vděčností,
tak ty kořeny v nekonečnu jakoby přihnojím.
Kořeny jsou organický, rostou pomalu.
Nelze se do nich dostat nějakým kvantovým skokem, nebo nějakým utrápením ega ve smyslu Tomášovským nebo Milarepovským,
Ty kořeny v nekonečnu se mi aktivují pokaždé, když tu lásku dávám osobně, jako, že chci. Že jsem skutečně vděčnej. Pro mě opravdu startovací zážitky byly s hezkejma holkama. Za to jsem strašně vděčnej. Že ta holka je tak krásná a tak mně blízká a tak přitažlivá a tak ji hrozně chci, tohle mi ty kořeny v nekonečnu rozvibrovalo spolehlivě vždycky. A teprve později jsem se začal učit nějaké rozšířenější pojetí lásky v nekonečnu.
Pelvan píše:Rituál dosažení nedělám, něco mi v tom brání a nevím co.
miroslav píše:Pelvan píše:Rituál dosažení nedělám, něco mi v tom brání a nevím co.
To děláš dobře, že to neděláš.
Je to opak rituálu přijetí, tedy toho přijímat to, co přichází, jako to nejlepší pro mne, jako to, co mi "Vesmír" zrovna naordinoval k mému duchovnímu růstu, pochopení, osvobození. Proč si přát a magicky přivolávat něco jiného, SVÉHO? Když ani nevíme, ani nemůžeme vědět, co by bylo nebo nebylo pro nás dobré.
V panu Havelkovi se mísí obě stránky a proto se mi to jeho přijetí zdá u něj bohužel polovičaté. Na 100% je to jen z jeho pohledu. Z celkového pohledu (zvenku) je vidět a cítit, že to není ani 50%. Ale nemusí pršet, stačí, když alespoň kape.
Návštěvník píše:Když mi obrazně řečeno bude „něco ležet v žaludku...“,
Návštěvník píše:O nemocném musíme vědět víc, než jakou má nemoc, říká Radkin Honzák
Protože dítě v nás, které tam stále je, věří na kouzla a čáry, jež mají problém vyřešit rychle, bezbolestně, bez naší námahy a odříkání. Lidé věří nesplnitelným slibům nejen v medicíně, ale v ekonomii, v politice, v osobních věcech... A jak to zlepšit? Pěstovat kritické myšlení. A v tom mohou dnes především média hodně pomoct.
https://www.flowee.cz/spirit/4466-o-nem ... -internetu
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků