Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » stř 16. srp 2017 12:31:40

Pelvan píše:
A důležitá je také setrvačnost karmy, možná si zařizuji hlavně pěkný příští život.





Vždyt kvůli tomu to také celé existuje - aby vědomí mohlo prožívat pěkné či dramatické či napínavé přiběhy.

Mohu se zeptat, Pelvane, jak by takový pěkný život měl podle tebe vypadat? Jaký by sis přál?

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » stř 16. srp 2017 15:54:21

Ahoj Petro

Co by bylo, kdyby bylo?

Mohl bych mít rodiče, kteří by tolik neblbli.
Mohl bych být v mládí trochu méně nemocný a zpitomnělý tou dobou.
Mohl bych vést celkově úspěšnější a spokojenější život svůj i lidí okolo mne.

Ale uznávám, že by to mohlo být na druhou stranu také mnohem horší, než to bylo a než je to teď.

Celkem to jde, děkuji za optání a zdravím.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » čtv 17. srp 2017 9:34:00

Pelvan píše:Ahoj Petro

Co by bylo, kdyby bylo?

Mohl bych mít rodiče, kteří by tolik neblbli.
Mohl bych být v mládí trochu méně nemocný a zpitomnělý tou dobou.
Mohl bych vést celkově úspěšnější a spokojenější život svůj i lidí okolo mne.

Ale uznávám, že by to mohlo být na druhou stranu také mnohem horší, než to bylo a než je to teď.

Celkem to jde, děkuji za optání a zdravím.


Ahoj Pelvane,

Díky za odpověd. Moc ti přeju, aby ti to vyšlo příště tak, jak si to představuješ.

Mohu se tě ještě na něco zeptat? Myslíš, že bys byl jiný, kdyby podmínky byly tak, jak si je ted přeješ? Měl bys jiné vlastnosti, o kterých si třeba myslíš, že ti ted chybí? Nebo jde především o to zdraví?

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pát 18. srp 2017 6:45:53

Ahoj Petro

Domnívám se, že podmínky v mojí rodině byly tak málo vřelé, protože moji příbuzní postrádali víru v Boha.
Od toho se odvíjí asi všechno.
Určitě nás hodně formuje prostředí. V jiném prostředí bych byl zcela jistě jiný.
Ateističtí rodiče se chovají ke svým dětem jako idioti, aby ty děti k nim nepřilnuly a ony mohly hledat vyšší autoritu.
Má to svoji logiku, zdraví těla vytváří větší pouto k zemi a proto ateističtí lidé tak často marodí, aby se jejich duše od země trochu odpoutala...

Kšefty se hýbají doktorům i výrobcům léků.
Je to až k pláči jednoduché.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » pát 18. srp 2017 10:27:26

Pelvan píše:Ahoj Petro

Domnívám se, že podmínky v mojí rodině byly tak málo vřelé, protože moji příbuzní postrádali víru v Boha.
Od toho se odvíjí asi všechno.
Určitě nás hodně formuje prostředí. V jiném prostředí bych byl zcela jistě jiný.
Ateističtí rodiče se chovají ke svým dětem jako idioti, aby ty děti k nim nepřilnuly a ony mohly hledat vyšší autoritu.
Má to svoji logiku, zdraví těla vytváří větší pouto k zemi a proto ateističtí lidé tak často marodí, aby se jejich duše od země trochu odpoutala...

Kšefty se hýbají doktorům i výrobcům léků.
Je to až k pláči jednoduché.

Zdravím


Ahoj Pelvane,

já jsem byla vychována ateisticky, ale moji rodiče se nechovali jako idioiti. Jestli věřili v Boha, to nevím, protože o Bohu se u nás nikdy nemluvilo. Můj táta mi předal spoustu nádherných ideálů i bez mluvení o Bohu.
Jsem ateistka a se zdravím jsem dosud žádné velké problémy neměla (třeba ted ve stáří začnou, kdo ví). Ale je fakt, že jsem byla vždy velká idealistka. Bylo mi jasné, že existuje princip dobra. Jsem ráda, že jsem byla vychována ateisticky, protože nebylo nutné odhazovat zbytečný balast.

Nikdy jsem si nepřála jiný život, než mám. S mými rodiči to nebylo jednoduché, ba naopak, ale nevyměnila bych je ani za nic. Jsou pro mě perfektní, jsem vděčná, že jsem se narodila právě u nich, a jsem velmi ráda, že jsem jim to stihla řict. Vím, že dali - podle svých možností - to nejlepší.

Mohu se tě ještě na něco zeptat, Pelvane? Jak se mluvili tví rodiče o svých rodičích, jak se k nim chovali?

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » pát 18. srp 2017 11:28:10

Pelvan píše:Ahoj Petro

Domnívám se, že podmínky v mojí rodině byly tak málo vřelé, protože moji příbuzní postrádali víru v Boha.
Od toho se odvíjí asi všechno.
Určitě nás hodně formuje prostředí. V jiném prostředí bych byl zcela jistě jiný.
Ateističtí rodiče se chovají ke svým dětem jako idioti, aby ty děti k nim nepřilnuly a ony mohly hledat vyšší autoritu.
Má to svoji logiku, zdraví těla vytváří větší pouto k zemi a proto ateističtí lidé tak často marodí, aby se jejich duše od země trochu odpoutala...

Kšefty se hýbají doktorům i výrobcům léků. Je to až k pláči jednoduché. Zdravím

Tyto otázky byly dané Pelvanovi, ale odpovědi jsou tak závažné, že bych nechtěl přijít o možnost, abych také sám sobě dal příležitost si přisolit.

Prostředí nám dává podněty k rozvoji, a také mantinely. V prvé řadě působí rodina, dále děti mezi nimiž běháme venku na hřišti, dále škola.
Rodina žije ve své třídě (kastě) a určitě si osvojíme návyky u rodičů a budeme opakovat zvyky napodobením (vegetariánů, kuřáků nebo sportovců ...).

Nemluvit o Bohu (duchovnu) neznamená hrubost, ale jen to, jak se to vyvíjelo.
Na mne tlačila doba socialismu. Rodiče byli věřící, ale nedávali to najevo, protože by mohli přijít o zaměstnání ve školství.

To je situace, kterou mládež dnes nijak nechápe, protože takové poměry od r. 1989 už nejsou, každý může chodit kam chce bez všudypřítomné všímavosti stranických pozorovatelů, kteří vrchnosti hlásili nálady obyvatelstva. Strana ( tím myslím KSČ ) měla síť donašačů, kteří to na sebe neprozrazovali a za donesenou informaci dostávali čtyři sta Kč (v ceně před sametem) a dále měla legálně své lidi (buňky) v každém zaměstnání a osobovala si právo zvát lidi na politický pohovor, kterému nešlo se vyhnout, jinak mohlo dojít k vyhození z práce.

Mému otci při jednom pohovoru vyčetli: "Soudruhu, tvůj syn chodí do kostela."
Otec se vytáčel: Je už dospělý, má přes dvacet, obleče se a jde, já nevím kam.

Dostal odpověď: "soudruhu, měl jsi syna vychovat tak, aby do kostela nechodil."
Obešlo se to bez následků, ale pro mne nebylo lehké vědět, že jsem sledovaný a představuji potenciální hrozbu pro rodinu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » sob 19. srp 2017 5:59:02

Někdy, to, co se nám jeví jako to nejhorší, může být tím nejlepším impulzem k tomu, začít hledat to, co tohle všechno přesahuje.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » sob 19. srp 2017 7:48:21

nop píše:Dostal odpověď: "soudruhu, měl jsi syna vychovat tak, aby do kostela nechodil."
Obešlo se to bez následků, ale pro mne nebylo lehké vědět, že jsem sledovaný a představuji potenciální hrozbu pro rodinu.


Chodil jsi dál do kostela, Nope?
:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » sob 19. srp 2017 12:24:27

.Petra píše:
nop píše:Dostal odpověď: "soudruhu, měl jsi syna vychovat tak, aby do kostela nechodil."
Obešlo se to bez následků, ale pro mne nebylo lehké vědět, že jsem sledovaný a představuji potenciální hrozbu pro rodinu.


Chodil jsi dál do kostela, Nope? :)

Ano, chodil jsem dál, nepřipouštěl jsem si, že to musí špatně dopadnout. V mládí věříme v (dobrý) osud.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 21. srp 2017 11:03:06

.Petra píše:Mohu se tě ještě na něco zeptat, Pelvane? Jak se mluvili tví rodiče o svých rodičích, jak se k nim chovali?


Ahoj Petro

Chceš ságu? Máš ji mít!

Dědeček z tátovy strany se vypařil brzy po otěhotnění babičky. Zbyla jenom jeho fotka s dlouhými kníry. Ani už nevím, zda byl s babičkou sezdán. Pro otce to byl záhadný dobrodruh.
Babička se posléze (opět) vdala, ale otčím ji bil a tak se s ním rozvedla. Babička byla hodná, ale velmi chudá, a otec na ní lpěl. Po její smrti to s otcem a s jeho nervama šlo rychle z kopce.

Dědeček z máminy strany byl také hodný, ale byl to trochu z mého pohledu podpantoflák. Dění v domácnosti řídila babička. Ale byl to jediný "normální" chlap v rodině. Bohužel se moc v rodině neprosazoval. Mámu měl určitě rád i ona jeho, ale nijak zvlášť si to navzájem neprojevovali.
Babička mne víceméně vychovávala jako třetí generaci dětí ve svém životě. Nejdříve vychovávala jako nejstarší sestra svoje dva mladší sourozence, protože byla sirotek. Její otec jí zemřel a její matka byla za obživou celé dny mino domov. Potom vychovávala svoje dvě děti. Nakonec vychovávala i mne a bratra, protože byla v domácnosti a moje matka v práci. Připadala mi, že je už z toho nekonečného vychovávání totálně vyhořelá. S mojí mámou vycházela asi jako každá ženská, která bydlí se svojí dcerou ve stejném baráku. Měly se rády a lezly si navzájem hrozně na nervy. Rozhodující slovo měla babička a máma to těžce nesla.

Všichni moji příbuzní byli hodní a přesto mi to celé moje dětství připadalo tak trochu absurdní.
O citech se nemluvilo a ani se moc neprojevovaly, pokud si vzpomínám.

Doufám, že jsi spokojená, a zdravím

PS
Pokud jsi Ty prožila šťastné a vřelé dětství u ateistických rodičů, tak to nemusí být pravidlem.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » pon 21. srp 2017 12:48:48

Pelvan píše:
Všichni moji příbuzní byli hodní a přesto mi to celé moje dětství připadalo tak trochu absurdní.
O citech se nemluvilo a ani se moc neprojevovaly, pokud si vzpomínám.

Doufám, že jsi spokojená, a zdravím

PS
Pokud jsi Ty prožila šťastné a vřelé dětství u ateistických rodičů, tak to nemusí být pravidlem.


Ahoj Pelvane,

díky za to vyprávění. Nepsala jsem, že jsem prožila štastné dětství, ale že jsem vděčná za to, že jsem se narodila u mých rodičů. V mém dětství byla spousta krásných okamžiků a také spousta nepěkných. Moje rodiče byli pro mne absolutně jedineční a jen oni mi mohli dát to, abych se mohla stát taková, jaká jsem. Zato beru klidně v koupi, že to s nimi někdy byla katastrofa. :confused: :D Vždyt také oni byli formováni svými rodiči - v tom dobrém i v tom méně dobrém.

Jestli ti moje otázky jdou na nervy, tak mi nemusíš odpovídat, ale měla bych ještě nějaké: Byli tvoje babičky a dědeček věřící? Ti přece vyrůstali v době, kdy to bylo zcela běžné.
Dokonce moje máma měla ještě v základní škole náboženství, táta asi taky, ale ten o tom nemluvil. Moje babička (pražská) byla až do smrti v Českobratrské církvi - "člověk nikdy neví, že" - tak mi to přišlo. Ale o Bohu nikdy nemluvila a do kostela nechodila.
Můj dědeček (moravský) se každou neděli oholil a šel do kostela. Byla to pěkná dálka z té malé vesničky na kopci. Byl opravdový samorost. Nevstoupil do JZD a pár malých políček s kusem lesa obhospodařoval s jednou krávou. Táta mu jezdil v létě pomáhat se žněmi a bral brášku a mě s sebou. To byly nezapomenutelné, nádherné zážitky.
Babička (moravská) do kostela nechodila, za to její neprovdaná sestra každý den. Doma měla zařízený modlící koutek a děda se smál, že má kolena otlačená od věčního modlení. Byla hrozně hodná, mírná, pokojná a rozvážná.
O citech se u nás také moc nemluvilo, ale táta je bráškovi a mně projevoval. Často nás choval (= bral na ruku a nosil po bytě), večer si nás bral do postele a četl nám pohádky nebo nějaké příběhy.

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 21. srp 2017 13:38:51

Ahoj Petro

U rodičů z otcovy strany o jejich víře nic nevím. Samotný otec byl věřící komunista, měl svoji trojici boží - Marx, Engels a Lenin. O náboženství nemluvil, zato mluvil hodně o politice - speciálně o komunismu a komunistech.

Moje babička neměla ráda kněží, říkala jim flanďáci, a o "politiku" se nestarala. Dědeček byl komunista již od první republiky, ale nemluvil o komunismu ani o náboženství. Matku také ani jedno z toho nezajímalo.

Byl jsem za totáče člověk s ideálním kádrovým profilem, ale na námluvy komunistů jsem odpovídal standartně, že "si to rozmyslím".
Teď za kapitalismu si to podobně nerozhodně rozmýšlím s tím náboženstvím.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » pon 21. srp 2017 14:20:44

Pelvan píše:Ahoj Petro

U rodičů z otcovy strany o jejich víře nic nevím. Samotný otec byl věřící komunista, měl svoji trojici boží - Marx, Engels a Lenin. O náboženství nemluvil, zato mluvil hodně o politice - speciálně o komunismu a komunistech.

Moje babička neměla ráda kněží, říkala jim flanďáci, a o "politiku" se nestarala. Dědeček byl komunista již od první republiky, ale nemluvil o komunismu ani o náboženství. Matku také ani jedno z toho nezajímalo.

Byl jsem za totáče člověk s ideálním kádrovým profilem, ale na námluvy komunistů jsem odpovídal standartně, že "si to rozmyslím".
Teď za kapitalismu si to podobně nerozhodně rozmýšlím s tím náboženstvím.

Zdravím


Ahoj Pelvane,

díky za odpovědi. Vidím to jako zajímavé a napínavé, že tvůj dědeček byl už za první republiky komunista. Můj dědeček (pražský) vstoupil do KSČ na Gottwaldovu výzvu, že prý vyzkouší, co to přinese - ale babičce
a mé mámě to nedovolil. Zemřel, než jsem se narodila, takže nevím, jak to s ním opravdu bylo. Jinak u nás doma to bylo vzrušující - máma byla pro komunismus a táta proti - oba dva vysokoškoláci, kteří měli snad na všechno opačný názor, a každý den se to diskutovalo. :confused: :crazy: :what:

Ted potrápím trochu Nopa. :D

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » pon 21. srp 2017 14:23:40

nop píše:
.Petra píše:
nop píše:Dostal odpověď: "soudruhu, měl jsi syna vychovat tak, aby do kostela nechodil."
Obešlo se to bez následků, ale pro mne nebylo lehké vědět, že jsem sledovaný a představuji potenciální hrozbu pro rodinu.


Chodil jsi dál do kostela, Nope? :)

Ano, chodil jsem dál, nepřipouštěl jsem si, že to musí špatně dopadnout. V mládí věříme v (dobrý) osud.


Chodíš také ke zpovědi, Nope? Jestli ano tak, jak často? Je to přijemný zážitek nebo máš před zpovědí trochu strach?

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » pon 21. srp 2017 16:12:52

.Petra píše:
nop píše:
.Petra píše:="nop":
Dostal odpověď: "soudruhu, měl jsi syna vychovat tak, aby do kostela nechodil."
Obešlo se to bez následků, ale pro mne nebylo lehké vědět, že jsem sledovaný a představuji potenciální hrozbu pro rodinu.
Chodil jsi dál do kostela, Nope? :)

Ano, chodil jsem dál, nepřipouštěl jsem si, že to musí špatně dopadnout. V mládí věříme v (dobrý) osud.

Chodíš také ke zpovědi, Nope? Jestli ano tak, jak často? Je to přijemný zážitek nebo máš před zpovědí trochu strach? :)

Skutečnost je "vrstevnatá", není to na odpověď jednou větou.
Chodil jsem od 11 let do doby cca 30 - 35. Pak jsem se zanedbal.
Chození ke zpovědi začalo v době, kdy se ještě ve škole vyučovalo náboženství. Ale něco mi vadilo, nazval bych to nedostatek autentičnosti.

Ve škole nás jeptiška poučila, ale tvrdila, že potřebujeme očistit srdce, že ho máme černé jako zem a dupla botou. Nebylo to laskavé přemlouvání ke zlepšení. Zpověď se ovšem koná s knězem. Byl jsem katolík a tam jeptišky nezpovídají a kněžky se tam nevyskytují kromě jedné odštěpené větve, která se prý v Irsku pokládá za samostatnou a kde je kněžkou Sinéad O´Connor. Takže jsem chodil odhalovat nitro postupně pracovníkům církve. Je v tom postoj důvěry, ale kněz vždy nenahrazuje analytika resp. pedagoga. Věřící si chodí nažalovat na sebe s pevným úmyslem polepšit se.
Zážitek to ani moc příjemný není, ale ten pocit potom toho umytí duše stojí za to. O strach nejde, je tu důvěra, myslím, že podobně je to, když buddhistický mnich mluví o sobě s opatem, oba mají podobné přání zlepšit duši.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » úte 22. srp 2017 10:49:17

Díky, Nope, za odpovědi.

Měla bych ještě pár otázek:
Stojí to někde V Bibli, že se má chodit ke zpovědi? Vůbec nevím, jestli Židé chodí ke zpovědi.
Jak často by se mělo chodit? Chodíš ted ke zpovědi?
Je to rozdíl, když se jde ke zpovědi ke knězi, kterého znáš, nebo kterého neznáš? Co je příjemnější? Myslím si, že to nebude moc příjemné potkávat v denním životě člověka, který zná všechny tvé hříchy. Ale třeba se pletu.
Není možné se přimo zpovídat Bohu? Je ten prostředník = kněz důležitý?
Cítíš se po zpovědi bez hříchu?

To by zatím stačilo. :D Když nemáš chut, tak mi samozřejmě odpovídat nemusíš.
U zpovědi jsem nebyla, nejsem ani pokřtěná. Myslím si ale, že "můj Boží člověk" (katolický kněz, který mne dlouho provázel životem) by mne určitě vyzpovídal, kdybych o to bývala měla zájem.
Ale zpoved jako téma mě zajímalo. Jaký byl původní účel a tak. Jestli spíš později nešlo o kontrolu nad poddanými apod.

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » úte 22. srp 2017 12:12:04

.Petra píše:Jinak u nás doma to bylo vzrušující - máma byla pro komunismus a táta proti - oba dva vysokoškoláci, kteří měli snad na všechno opačný názor, a každý den se to diskutovalo.


Ahoj Petro

Co se škádlívá, to se rádo má. Dokud se diskutuje, tak to ještě jde. Jsou horší ale i lepší situace.

Diskuse není většinou podle mne cesta k nalezení konsenzu a shody. Spíše mi to připadá tak, že si diskutující protivníci lezou čím dál více na nervy a jejich protikladné postoje se postupně radikalizují.

.Petra píše:Ahoj Pelvane,

díky za odpovědi. Vidím to jako zajímavé a napínavé,


No, já to jako dítě viděl asi takhle:
Dospělí mne brali jako problém a hladový krk navíc. Jejich přístup byl následující.
"Když už jsi tady na světě, tak to s tebou nějak vydržíme. Hlavně neotravuj a plň svoje úkoly."
Nikdo si mne nevšímal s výjimkou otce. Ten mi vykládal životopisy svých svatých komunistů a od mých 6 let se mnou hrával šachy.
Abych se nějak zabavil, tak jsem přečetl všechny knihy v knihovně po pořádku, jak tam v policích byly.
Vnímal jsem svoje mládí jako dost velký opruz. Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.
Také jsem si říkal:
"Já to tu na světě (s těmi idioty) nějak vydržím."

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » úte 22. srp 2017 12:54:27

.Petra píše:Myslím si ale, že "můj Boží člověk" (katolický kněz, který mne dlouho provázel životem) by mne určitě vyzpovídal, kdybych o to bývala měla zájem.
Ale zpoved jako téma mě zajímalo. Jaký byl původní účel a tak.


PS
Chápeš Petro, že si odporuješ?
Vyzpovídat se prakticky nechceš. Ono by to ale bylo možná pro nepokřtěného člověka problematicky proveditelné. Pouze by to asi šlo s někým známým, ale nejsem si tím jistý.
Ale donekonečna o zpovědi, jako o tématu k diskusi, teoretizovat bez vlastního praktického zážitku, to Tě baví.
Teorie bez praxe ale nemá valnou cenu, podle mne.
Nezažila jsi někde tohle plané teoretizování?
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » úte 22. srp 2017 15:11:41

Pelvan píše:
.Petra píše:Myslím si ale, že "můj Boží člověk" (katolický kněz, který mne dlouho provázel životem) by mne určitě vyzpovídal, kdybych o to bývala měla zájem.
Ale zpoved jako téma mě zajímalo. Jaký byl původní účel a tak.


PS
Chápeš Petro, že si odporuješ?
Vyzpovídat se prakticky nechceš.


Ahoj Pelvane.

Proč by mě nemělo zajímat, co to může přinést ostatním? Těší mě, když jim něco pomáhá, když se potom cítí lépe.

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » úte 22. srp 2017 15:43:39

Pelvan píše:
.Petra píše:Jinak u nás doma to bylo vzrušující - máma byla pro komunismus a táta proti - oba dva vysokoškoláci, kteří měli snad na všechno opačný názor, a každý den se to diskutovalo.


Ahoj Petro

Co se škádlívá, to se rádo má. Dokud se diskutuje, tak to ještě jde. Jsou horší ale i lepší situace.

Diskuse není většinou podle mne cesta k nalezení konsenzu a shody.


No, oni nehledali shodu, ale chtěli přesvědčit jeden druhého o své pravdě. A protože nebyli hloupí, tak dobře argumentovali. Bylo to zajímavé a já jsem se tím dostala do shody a konsenzu. :D :)


Pelvan píše: Spíše mi to připadá tak, že si diskutující protivníci lezou čím dál více na nervy a jejich protikladné postoje se postupně radikalizují.


Jo, bylo to drama.


Pelvan píše:No, já to jako dítě viděl asi takhle:
Dospělí mne brali jako problém a hladový krk navíc. Jejich přístup byl následující.
"Když už jsi tady na světě, tak to s tebou nějak vydržíme. Hlavně neotravuj a plň svoje úkoly."


Tvoje rodiče nechtěli mít děti? Byl jsi neplánovaný? Já byla velmi neplánováná.

Pelvan píše:
Nikdo si mne nevšímal s výjimkou otce. Ten mi vykládal životopisy svých svatých komunistů a od mých 6 let se mnou hrával šachy.
Abych se nějak zabavil, tak jsem přečetl všechny knihy v knihovně po pořádku, jak tam v policích byly.


Táta brášku a mě také naučil šachy. Hrozně ráda jsem hrála šachy a byla jsem docela dobrá. Doma jsem taky přečetla všechno, co se dalo. Každý byl doma specializovaný na něco jiného a já to zhltla všechno. Navíc jsem si chodila půjčovat knížky do knihovny, hned jak jsem se naučila číst. Knihovna byla hned za rohem. Táta měl příšernou specialitu - přednášel nám nahlas balady a básně - obzvláště ty brutální - Maryčku Magdonovu od Bezruče, Vodníka, Svatební košili, Zlatý kolovrat atd. od Erbena a potom z Ohlasu písních ruských, jak jsou tam všichni rotzrháni na kusy. Hrůza, šel nám tím strašně na nervy. :D
Na druhou stranu chtěl, abychom se naučili hrát na klavír a cizí jazyky a abychom dělali nějaký sport nebo aspon chodili jednou týdně do Sokola.

Pelvan píše:
Vnímal jsem svoje mládí jako dost velký opruz. Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.
Také jsem si říkal:
"Já to tu na světě (s těmi idioty) nějak vydržím."


Ty jsi je neměl rád? Jak na tom byl tvůj bratr?

:)
.Petra
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků