Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod nop » stř 30. pro 2015 22:55:23

nop píše:
Návštěvník píše:
jaosiva1 píše: Sri Ramakrishna, Blavatska, Ramana Maharishi....vsichni rakovina
U nich jiste neni pochyb, ze byli esoterici...

Možná tělo a jeho potřeby ignorovali. Ramana Mahariši nazýval svoje tělo "tenhle špalek".
Není v tom láskyplnost, která tělo uzdravuje :what:

Zpěvačka Jana Kratochvílová má kořeny v ČR, žije v USA, jezdí sem vystupovat, říká si "mimozemšťanka"
a říká, že "tenhle futrál Jana Kratochvílová dávno shnil", tělo si prý s někým "vyměnila po dohodě".

Jeden odkaz na Uriel Kratochvílovou: http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/jan ... 5900fea04/
(z textu vytrženo:)
...Vydali jste desku Imunita Systemica, kde, jak říkáte, mluvíte s buňkami. Co tím sledujete?

Léčivé účinky. V roce 1987 za mnou poprvé pustili maminku. Jen proto, že měla nádor, který nebylo už možné operovat. Jedna léčitelka jí ale nádor zlikvidovala tím, že na ni z pár centimetrů vysílala energii. Maminka si nemusela sundat čepici ani zimník. Když se vrátila do Prahy, řekli jí v nemocnici: Co tady děláte, paní Kratochvílová, vy máte být dávno mrtvá. Máma umřela před dvěma lety.

Jak mám tuhle desku poslouchat, aby mě zasáhly její léčivé účinky?

Nemusíte dělat vůbec nic. Hudbou působíme na váš imunitní systém. Buňky IS voláme vás (zpívá). Když tohle opakujeme aspoň třikrát, buňky začnou komunikovat. Ale je potřeba si dávat pozor. Někdo třeba vykládá: já jsem starej a blbej. Vůbec to tak nemyslí. Ale začne stárnout a blbnout, protože buňky to vezmou doslova."

"...Nemyslíte někdy na to, že byste mohla být i babičkou těch, které váš hypnotický hard rock přitahuje?

Jaká babička, proboha! Já lineární věk neuznávám. Lineární věk neexistuje, to je naprostá chiméra. Tak jako v kvantové fyzice neexistuje čas. Přepněte už konečně a myslete spirituálně!

Dobře, přepínám… Píseň Copánky jste přetextovala na Korálky nadějí, kde zpíváte: „Neztrácej svou víru, když se hroutí celý svět.“ Je to reakce na dobu, kdy se nám lecjaké jistoty ztrácejí před očima?

Chceme povzbuzovat lidi, aby změnili svoje myšlení. Aby pochopili, že jsme nesmrtelní spiriti a že se formujeme sami tím, jak myslíme, čemu věříme, co chceme. A ne vládou psychopatů a pseudoelit, které nám chtějí ukradnout tenhle svět. Čili, chtějme opravdu změnit naši manifestaci na Zemi. Protože je na to doba. Jinak tahle civilizace bude furt ledová, zpátečnická. My bysme už dávno měli lítat vesmírem a navštěvovat nové galaxie a furt tady dřepíme na zadku.

Jenže hodně lidí teď víc než jindy pociťuje strach z budoucnosti.

To je vůbec to nejhorší. Protože strach vám bere víru, vitalitu, možnosti strategie. Strach vás dostává do mentálního kómatu. Zapomeňte na strach. Nevěřte na žádný náboženství, na žádný kulty. Řiďte se láskou a svým ryzím, kosmickým srdcem."
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 23:41:48

Naše emoční nastavení je přímo napojené na regulaci našeho svalového napětí a na vegetativní fungování našeho těla.

Obecně se dá říci, že jakékoli trvalé napětí v těle je projevem našeho odporu (vědomého nebo nevědomého) vůči realitě, kterou prožíváme. Ten náš odpor je to tajemné EGO.

Skutečnost je taková, že jsme byli v dětství naprogramováni (často v dobrém úmyslu) svými rodiči do stereotypů a schémat (materialistických nebo náboženských), podle kterých se chováme i ve své dospělosti. Místo našich vnějších rodičů nás v dospělosti může terorizovat jejich zvnitřnělá kopie, náš vnitřní rodič.

Jan Zahradník Havelka:

"Deprese vzniká tlakem vnitřního rodiče na vnitřní dítě. A léčí se uvolňováním toho tlaku. V reálu je to překvapivě obtížné."

"Deprese bývá pravidelně důsledkem toho, že potřeby vnitřního dítěte mají apriori zanedbatelnou prioritu."




"Dovolit všemu být takové, jaké je."
Návštěvník
 

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod jaosiva1 » čtv 31. pro 2015 8:31:14

Moc pekne od pani Kratochvilove...
Pseudoelity vladnouci nam chteji ukrast svet vezdejsi
A k tomu dodavam:
Pseudoelity esotericke nam chteji nalajnovat po svem svet Ducha...

Jo- chtejme ZMENIT SVOU MANIFESTACI ZDE!
coz obnasi Zmenu Mysli, Zmenu Tela a Zmenu Sveta

Co si vcera udelal Jinak? Tak, jax to jeste nikdy neudelala?
Cos vcera vymyslel Noveho?
A jeste mnohem Lepsi to bude dnes!

Zmena prijde jak lavina
Sedis na kopci, pysny na sva dosazeni
A pohrdave pozorujes chveni nekolika vlocek...
Vse je ok, vse je jak ma byt!
A vzapeti se s rykem ritis dolu
A v kotrmelcich buraceni se zalykas stestim,
Kdyzs jeste pred chvili to nepovazoval za mozne!
Jo--ted teprv je vse ok a jak ma byt
Uz se tesim na dalsi Lavinu!
Uz to tady vsude kolem praska...
Slysis?
....
jaosiva1
 
Příspěvky: 349
Registrován: úte 14. led 2014 22:55:05

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. pro 2015 12:09:19

Jan Zahradník Havelka:

"Deprese vzniká tlakem vnitřního rodiče na vnitřní dítě. A léčí se uvolňováním toho tlaku. V reálu je to překvapivě obtížné."

"Deprese bývá pravidelně důsledkem toho, že potřeby vnitřního dítěte mají apriori zanedbatelnou prioritu."


PS. Když se klikne na odkaz https://www.youtube.com/watch?v=nBwDryJvZEA, objeví se vpravo nabídka videí, ve kterých Havelka vysvětluje další souvislosti.

:)
Návštěvník
 

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika, kurz Brandon Bays

Nový příspěvekod nop » sob 02. led 2016 9:48:43

Článek:
Přemohla nádor a říká: Cesta k uzdravení vede skrz duši

22.12.2015uzi
Američanka Brandon Bays má za sebou neuvěřitelný životní příběh. Díky svému odhodlání i přístupu k životu se jí podařilo vlastními silami porazit rakovinu dělohy. O svém uzdravení a cestě k němu napsala knihu Cesta (The Journey), která je dodnes inspirací pro miliony lidí po celém světě i Česku.

Brandon Bays pracovala jako terapeutka, homeopatka a výživová poradkyně ve zdravotnickém centru v New Yorku. Správnému životnímu stylu se naplno věnovala i sama - zdravě jedla, samozřejmě nekouřila, hýbala se, bydlela na krásném místě, milovala svou rodinu. Když se jí najednou během několika měsíců začalo zvětšovat břicho, nechtěla si přiznat, že právě ji by mohlo něco nepříjemného potkat.

Byla to rakovina
Nakonec však přece jen navštívila lékařku, která jí sdělila šokující zprávu: "Máte nádor v děloze!" a striktně doporučila operaci. S tím však Brandon nesouhlasila. Tolik let se intenzivně věnovala alternativní léčbě, pomáhala druhým, tak proč ne sobě?
Jak sama říká, v prvním okamžiku byla v šoku. Při cestě z ordinace jí bušilo srdce, hlavou se jí honily miliony neuspořádaných myšlenek. Najednou ale uviděla strom obsypaný květy. "Zastavila se jsem se, zhluboka se nadechla, a vnímala jen tu krásu a vůni. Najednou jsem pocítila velký vděk a pokoj," líčí žena, která je už víc než 30 let zdravá.

V tom okamžiku totiž pochopila, že nádor ji má něčemu naučit. Přeci jen se už dlouhou dobu věnovala různým terapiím, zajímala se o medicínu, ale i hlubší filosofická učení, možnosti léčby jinak než pomocí klasické medicíny. Brandon si uvědomovala, že žádná zaručená cesta, jak léčit rakovinu neexistuje, a proto si musí najít cestu vlastní.

Proč právě já?
Rozhodla se, že nejdůležitějším bodem bude přijít na důvod, proč vůbec onemocněla. Proč právě ona? Situaci navíc zkomplikovalo krvácení, které bylo nutné okamžitě zastavit. Právě zastavení krvácení bylo podmínkou lékařky, aby Brandon získala její důvěru a šanci na samoléčbu. Pomocí homeopatie a neurolingvistického programování se jí to opravdu během pouhého dne a půl podařilo.
Aby bylo její tělo na proces uzdravování připravené, upravila Brandon svůj už tak velmi zdravý jídelníček - začala jíst pouze syrovou stravu, pít čerstvé zeleninové šťávy, později přidala potravinové enzymy, minerály a bylinky. Chodila také na masáže a výplachy střev.

Cesta k uzdravení
Právě masérka Surja jí navrhla, aby se vnitřním zrakem podívala do svého nitra. Hledala blok, který mohl nádor způsobit. Objevila starou, hluboko zasunutou vzpomínku z dětství, o které si sama myslela, že je dávnou minulostí. Její matka ji brutálně bila. Odpuštění bylo jedinou cestou k uzdravení.
Čtyři týdny se Brandon pečlivě stravovala podle své diety, chodila na akupresuru, meditovala a podnikla ještě několik emocionálních cest do svého nitra. Po této době se nádor podstatně zmenšil. Lékařka stále trvala na operaci, Brandon se však rozhodla pokračovat ve vlastní cestě k uzdravení. Na kontrolním vyšetření po dalších dvou týdnech lékaři zjistili, že nádor úplně zmizel. Podle provedených testů byla Brandon naprosto zdravá!

Zbavte se bloků
Život se s Brandon nemazlil ani dál - po uzdravení jí shořel dům a opustil ji manžel. Ani to ji ale nezlomilo a Brandon je dnes podruhé šťastně vdaná za Kevina Billeta. O svém uzdravení napsala knihu, která se stala světovým bestsellerem. Její název Cesta (v originále The Journey) dal jméno i terapeutické metodě, která má po celém světě miliony následovatelů.

V současné době má Brandon Bays na kontě čtyři knihy.. Často v nich popisuje, že našim největším problémem, který vede k bloku a tedy i nemocem, je odmítání emocí. [pozn. 1 na konci vzadu]. Často se pak dostaneme do situace, kdy se cítíme unavení, vyhořelí nebo bez motivace. Pomůže vyčistit staré buněčné vzpomínky i emocionální zátěže - tedy bloky, které brání v prožívání života naplno, a zároveň mohou způsobovat různá onemocnění.

Tělo souvisí s duší
Řada výzkumů potvrzuje, že až 85 % všech onemocnění má emocionální původ. Silná emoce má za následek "explozi", která v těle vyvolá biochemický proces. Pokud emoci potlačíme, dojde k zablokování buněčných receptorů a komunikace mezi buňkami se naruší. Vznikne blok, který se lety nabaluje, až propukne v bolest, v závažné onemocnění nebo psychické problémy.
Uzdravující proces metody Brandon Bays se skládá z Emoční cesty a Fyzické cesty. Při Emoční cestě identifikujeme projev nejsilnější emoce. Postupně procházíme do stále hlubších vrstev, až narazíme na Zdroj. Tím označujeme nejhlubší místo našeho vědomí, naší duše. Tady můžeme osvobodit emoci, vzpomínku, která je v nás zakořeněná.

Klíčem jsou emoce
Běžná psychologie se snaží pochopit a léčit jen svrchní vrstvu, závoj, pod kterým se ukrývají opravdové emoce. Během Emoční cesty se naopak zjišťuje, kvůli čemu závoj vznikl a jak se zbavíme toho, co ukrývá.
Při Fyzické cestě jdeme cíleně ke konkrétnímu místu v našem těle - buněčné paměti. Naše tělo oplývá vnitřní inteligencí, díky které jsme schopni se sami vyléčit. Pomocí Cesty vytáhneme zapomenuté nebo potlačené zážitky na povrch, naučíme se pochopit i negativní vzpomínky a odpustit. Důležitou součástí tohoto procesu je pochopení, proč a jak se věci v našem životě dějí.

Také v ČR působí cca 25 akreditovaných terapeutů, kteří prošli kompletním terapeutickým výcvikem a absolvovali závěrečnými pracemi. Pro zajímavost: výcvik zahrnuje kromě osvojení dalších technik, které nejsou zmíněny v knize. Brandon Bays své zastánce a příznivce potěší v březnu 2016, kdy v Praze povede třídenní kurz Intenzivní cesta a Pokročilé nástroje.

zdroj:
http://zena.centrum.cz/zdravi/domaci-le ... erm=link_1

= poznámka [ 1 ]: http://www.zdrave.cz/vyhledavani/?q=emoce
[ 2 ] Čtěte také: Uzdravit se můžeme silou své mysli, říká psycholožka.
http://zena.centrum.cz/zdravi/zivotni-s ... ?id=807983
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 02. led 2016 15:14:28

Ahoj nope

Ten příběh cesty má mnoho prvků, ne se všemi mám zkušenosti...

nop píše:Pomocí homeopatie a neurolingvistického programování se jí to (zastavení krvácení) opravdu během pouhého dne a půl podařilo.

Tady s tím fakt nemohu sloužit, nikdy jsem to nedělal.

nop píše: - začala jíst pouze syrovou stravu, pít čerstvé zeleninové šťávy, později přidala potravinové enzymy, minerály a bylinky. Chodila také na masáže a výplachy střev.

Tohle také nedělám, ale v její situaci bych o něčem z toho asi také uvažoval.

nop píše:Objevila starou, hluboko zasunutou vzpomínku z dětství, o které si sama myslela, že je dávnou minulostí. Její matka ji brutálně bila. Odpuštění bylo jedinou cestou k uzdravení.

Nevím, jak na odpuštění šla tahle Američanka, ale četl jsem, jak odpouštěla Louise L. Hay. S odpuštěním jsem zkoušel pracovat pod dojmem její knihy "Miluj svůj život". Opsal jsem si od ní (a pro sebe upravil) takovou básničku: "Ivane, odpouštím Ti, že nejsi takový, jakého Tě chci mít, odpouštím Ti a osvobozuji Tě." Jde to použít na kohokoli, ale používal jsem to nejvíce sám na sebe. Zpětně to hodnotím jako dobrou metodu pro vyrovnání se s někým cizím, koho nemohu přijmout. U té cesty sama na sebe mi chybí přijetí, odpuštění není přijetí; přijetí je něco víc.

Se domnívám, a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 831
Registrován: úte 27. srp 2013 17:54:14


Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. led 2016 10:46:59

Návštěvník píše:http://www.pronaladu.cz/mate-vysledky-jako-neboztik/


Obrázek

Máte výsledky jako nebožtík …

Obrázek

Vezli mě na křesle chodbami okresní nemocnice.

Kam? – ptala se jedna sestra druhé. – Snad ne na jednolůžák, spíš na tu pětku, ne?

Zneklidněla jsem. Proč mám být na pokoji s pěti lůžky, když mohu být na samostatném? Sestry na mě pohlédly s tak neskrývaným soucitem, že mě to udivilo. Až později jsem zjistila, že na samostatný pokoj dávali umírající, aby ostatní ušetřili pohledu na ně.

– Doktor řekl na jednolůžák, opakovala jedna ze sester.

To mě uklidnilo. A když jsem pak ležela v posteli, byla jsem se vším zcela smířená. Už jenom proto, že jsem nikam nemusela jít, nikomu jsem nic nedlužila a veškerá moje odpovědnost klesla na nulu. Cítila jsem podivnou odtažitost od světa kolem sebe a bylo mi naprosto jedno, co se v něm děje. Nikdo a nic mě nezajímalo. Získala jsem právo na odpočinek. A to bylo dobré. Zůstala jsem sama se sebou, se svou duší, se svým životem. Já a jenom já. Problémy, spěch a důležité otázky se ocitly stranou. Všechen ten shon za něčím okamžitým se zdál být tak nevýznamný ve srovnání s Věčností, Životem a Smrtí, s tím neznámým, co čeká tam, za nebytím…

Jenomže najednou se kolem začal vzdouvat skutečný život. Bylo to tak krásné: zpěv ptáků po ránu, sluneční paprsky šplhající po zdi nad postelí, zlaté listí na stromě před oknem, tmavě modré podzimní nebe, vzdálený šum probouzejícího se města, troubení aut, uspěchané klapání podpatků na asfaltu, šustot padajícího listí… Panebože, jak úžasný je život! A já jsem to pochopila až teď…

Tak ať, – řekla jsem si, – ale pochopila jsem to. Mám ještě pár dnů, abych si života užila a měla ho ráda.

Pocity svobody a štěstí si žádaly průchod, a tak jsem se obrátila k Bohu – vždyť ten už mi teď byl nejblíž ze všech.

Bože, – radovala jsem se. – Děkuju ti, žes mi dal možnost pochopit, jak krásný je život a zamilovat si ho. I když až před smrtí, ale poznala jsem, jak krásné je žít!

Naplňoval mě pocit tichého štěstí, svobody a jakési vyzvánějící výšky. Svět zvonil a zářil zlatým světlem boží lásky. Cítila jsem mohutné vlny její energie. Zdálo se mi, že ta láska je pevná a zároveň měkká a průzračná, jako vlna v oceánu. Zaplnila veškerý prostor kolem dokola, i vzduch byl najednou těžší a dostával se hůř do plic. Vtékal do nich jako pomalá pulsující energie. Zdálo se mi, že všechno, co vidím, se vyplňuje tím zlatým světlem a energií. Milovala jsem! Bylo to jako spojení mohutné varhanní Bachovy hudby se vzhůru stoupajícím tónem houslí.

Samostatný pokoj, diagnóza akutní leukémie a lékařem konstatovaná nevratnost stavu měly své výhody. K umírajícím pustili kdykoli každého. Přicházely zástupy truchlících příbuzných. Chápala jsem jejich situaci: o čem se dá mluvit s umírajícím? Který navíc svůj stav zná. Jejich zkormoucené obličeje byly až k smíchu.

Radovala jsem se: kdybych je tak mohla ještě všechny vidět! Ze všeho nejvíc na světě se mi chtělo podělit se s nimi o lásku k životu. Copak člověk může nebýt z toho poznání šťastný? Rozveselovala jsem příbuzné i přátele jak jen jsem mohla. Vyprávěla jsem jim anekdoty a historky ze života. Všichni se sláva bohu chichotali a loučení probíhalo v atmosféře radosti a spokojenosti.

Zhruba tak třetí den mě ležení omrzelo a začala jsem pocházet po pokoji a vysedávat u okna. Jednou mě takhle zastihla lékařka a rozzlobila se, že nesmím vstávat.

Upřímně jsem se tomu podivila:

– Změní se tím snad něco?

– Ne, – zrozpačitěla lékařka. – Ale chodit prostě nesmíte.

– Ale proč?

– Vždyť máte výsledky jako nebožtík… Podle nich byste už neměla ani žít a vy tady vstáváte!

Uběhlo maximum, které mi bylo stanoveno – čtyři dny. Ale já jsem neumírala a s chutí jsem jedla šunku a banány. Bylo mi dobře. Zato lékařce ne. Nic nechápala. Výsledky se nijak neměnily, krev jsem měla sotva růžovou, ale já jsem začala chodit do haly na televizi. Lékařky mi bylo líto. Má láska k životu si ale žádala radost lidí kolem.
– Paní doktorko, a jaké výsledky bych tedy měla podle vás mít?

– … aspoň takovéhle. Rychle na jakýsi lístek načmárala nějaká písmena a čísla. Ničemu z toho jsem nerozuměla, ale pozorně jsem si to přečetla.

Lékařka si něco brumlala pod nos a odešla.

V devět ráno vrazila do mého pokoje:

– Jak to děláte?

– Prosím? Co jak dělám?

– Ty výsledky! Jsou přesně takové, jaké jsem vám napsala!

– Jak to mám vědět? Je v tom snad nějaký rozdíl?

Pré mi skončilo. Přestěhovali mě na pětilůžák. Příbuzní se všichni už rozloučili a nechodili za mnou. Ostatní ženské v pokoji ležely a koukaly do zdi, podmračeně a mlčky a aktivně umíraly. Vydržela jsem to tři hodiny. Má láska k životu začala popadat dech. Bylo třeba okamžitě něco udělat. Vytáhla jsem zpod postele meloun, rozkrájela ho a hlasitě jsem sdělila přítomným:

– Meloun potlačuje nevolnost po chemoterapiích.

Pokojem se nesla vůně čerstvého sněhu. Ke stolu se nejistě vydaly moje sousedky.

– To je pravda? Fakt potlačuje nevolnost?

– Jasně, potvrdila jsem s převahou znalce. – V melounech se jeden nevyzná, pomyslela jsem si při tom.

Meloun šťavnatě chrupal.

– Nojo, přešlo to, – potvrdila ta, co ležela u okna a chodila o berlích.

– A mě… mě taky, – radostně potvrdily ostatní.

– Bodejť, – kývala jsem spokojeně v odpověď. – Bodejť ne, už jsem to zažila.

– A znáte tenhle vtip?

Ve dvě v noci do našeho pokoje nahlédla rozzlobená sestra:

– Tak už toho chechtání nechte! Celé patro kvůli vám nespí!

Za tři dny mě lékařka nerozhodně požádala:

– Nemohli bychom vás přesunout do jiného pokoje?

A proč?

– No, víte, u vás se stav všech zlepšil. Ale vedle je to samý těžký případ.

– Ne! – křičely mé spolupacientky. – My ji nepustíme!

A nepustily. Zato do našeho pokoje začali chodit pacienti z těch sousedních. Posedět, popovídat, zasmát se. Věděla jsem, proč. V našem pokoji totiž žila Láska k životu. Obklopila každého zlatavou vlnou a všichni se rázem cítili v klidu a v pohodě. Zvlášť se mi líbila dívka asi šestnáctiletá, s bílým šátkem na hlavě. Tuhé nemocniční plátno šátku trčelo na všechny strany a ona se trochu podobala zajíčkovi. Měla nádor lymfatických uzlin. Nejdřív to vypadalo, že se snad neumí usmívat. Ale za týden jsem viděla, jak kouzelný je její nesmělý úsměv. Když nám řekla, že léky konečně zabraly a doktor mluví o uzdravení, oslavili jsme to. Na stole stály lahve s kefírem. To nás rychle rozparádilo a začali jsme tančit. Hluk přilákal lékaře, který měl službu:

– Teda, sloužím tu třicet let, ale něco podobného jsem ještě neviděl! – prohlásil užasle. Smáli jsme se ještě dlouho šokovanému výrazu jeho obličeje. Bylo nám dobře.

Četla jsem knížky, dívala se z okna, povídala si se sousedkami, procházela se po chodbě a všechno, co jsem viděla, jsem tak milovala! Knihu, kompot, pacientku na sousední posteli, auto na dvoře, starý strom.
Píchali mi vitamíny. Něco mi píchat museli. Lékařka se mnou skoro nemluvila, jenom se nějak divně dívala stranou, když mě potkala na chodbě. A za tři týdny mi tiše sdělila:

– Hemoglobin máte dvacet jednotek nad normou zdravého člověka. Už není třeba ho zvyšovat.

Zdálo se, že se na mě pro cosi zlobí.Vypadalo to, že si spletla diagnózu, jenomže to nebylo možné a ona to věděla. Jednou mi řekla:

– Nedokážu přijít na vaši diagnózu. Uzdravujete se, ačkoli vás nikdo neléčí. To prostě není možné.

– No a co to tedy je? -ptala jsem se.

– To pořád nevím, – odpověděla potichu a odešla.

Když mě propouštěli, řekla mi upřímně:

– Je mi opravdu líto, že nás opouštíte. Je tu tolik těžkých případů…

Z našeho pokoje propustili všechny. A celkově se na oddělení v tomto měsíci úmrtnost snížila o třicet procent.

Život šel dál. Jenom můj pohled na něj se změnil. Zdálo se mi, že jsem se na svět začala dívat víc zeshora. Proto se mi změnila měřítka toho, co se děje. A smysl života byl najednou tak prostý a tak dostupný! Je třeba zkrátka se naučit milovat a tvoje možnosti jsou pak naprosto neomezené. Všechna přání se splní, když je dokážeš vyslovit s láskou. Přestaneš lhát a závidět, přestaneš se cítit ukřivděným a přestaneš lidem přát něco špatného. Tak jednoduché a tak složité to je. Je pravda, že Bůh je Láska. Jenom je třeba včas si to uvědomit…

Ludmila Lamonová
Návštěvník
 

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 09. led 2016 22:21:24

Ahoj návštěvníku

Hezký příběh, děkuji za něj.
Zaujalo mne na něm:

"... byla jsem se vším zcela smířená. Už jenom proto, že jsem nikam nemusela jít, nikomu jsem nic nedlužila a veškerá moje odpovědnost klesla na nulu. Cítila jsem podivnou odtažitost od světa kolem sebe a bylo mi naprosto jedno, co se v něm děje. Nikdo a nic mě nezajímalo. Získala jsem právo na odpočinek. A to bylo dobré. Zůstala jsem sama se sebou, se svou duší, se svým životem. Já a jenom já. Problémy, spěch a důležité otázky se ocitly stranou. Všechen ten shon za něčím okamžitým se zdál být tak nevýznamný ve srovnání s Věčností, Životem a Smrtí, s tím neznámým, co čeká tam, za nebytím…

Jenomže najednou se kolem začal vzdouvat skutečný život. Bylo to tak krásné: zpěv ptáků po ránu, sluneční paprsky šplhající po zdi nad postelí, zlaté listí na stromě před oknem, tmavě modré podzimní nebe, vzdálený šum probouzejícího se města, troubení aut, uspěchané klapání podpatků na asfaltu, šustot padajícího listí… Panebože, jak úžasný je život! A já jsem to pochopila až teď…

Tak ať, – řekla jsem si, – ale pochopila jsem to. Mám ještě pár dnů, abych si života užila a měla ho ráda.

Pocity svobody a štěstí si žádaly průchod, a tak jsem se obrátila k Bohu – vždyť ten už mi teď byl nejblíž ze všech.

Bože, – radovala jsem se. – Děkuju ti, žes mi dal možnost pochopit, jak krásný je život a zamilovat si ho. I když až před smrtí, ale poznala jsem, jak krásné je žít!

Naplňoval mě pocit tichého štěstí, svobody a jakési vyzvánějící výšky. Svět zvonil a zářil zlatým světlem boží lásky. Cítila jsem mohutné vlny její energie. Zdálo se mi, že ta láska je pevná a zároveň měkká a průzračná, jako vlna v oceánu. Zaplnila veškerý prostor kolem dokola, i vzduch byl najednou těžší a dostával se hůř do plic. Vtékal do nich jako pomalá pulsující energie. Zdálo se mi, že všechno, co vidím, se vyplňuje tím zlatým světlem a energií. Milovala jsem! Bylo to jako spojení mohutné varhanní Bachovy hudby se vzhůru stoupajícím tónem houslí..."

Bože – Děkuju ti, žes mi dal možnost pochopit, jak krásný je život a zamilovat si ho.
To je moc hezká pozitivní afirmace.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 831
Registrován: úte 27. srp 2013 17:54:14

Re: Stav našeho těla ovlivňuje psychika

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 02. kvě 2016 11:12:48

Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron