Návštěvník píše:Dokud láska není všeobjímající, pak objímá jen něco a ten zbytek ignoruje.
To je normální, lišíme se jen v tom, co jsme ochotní objímat a co jsme se rozhodli ignorovat.
Moderátor: Pelvan
Návštěvník píše:Dokud láska není všeobjímající, pak objímá jen něco a ten zbytek ignoruje.
To je normální, lišíme se jen v tom, co jsme ochotní objímat a co jsme se rozhodli ignorovat.
Návštěvník píše:Dokud láska není všeobjímající, pak objímá jen něco a ten zbytek ignoruje.
To je normální, lišíme se jen v tom, co jsme ochotní objímat a co jsme se rozhodli ignorovat.
Návštěvník píše:To co ignorujeme holt Láskou není
Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Návštěvník píše:Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Dokud se pomíjivé nevnímá jako Božské v projevu (Vědomí v pohybu), pochopitelně to vede k odmítání pomíjivého jako něčeho nebožského. Vzniká potřeba to ignorovat a považovat to za nehodné lásky.
Jen mě udivuje domněnka, že to pomíjivé není hodno Boží Lásky? Že by to nevytvářel Bůh? Jak to tedy vzniká? Vytváří to snad Ďábel, který existuje odděleně od Boha?
Návštěvník píše:jaosiva1 píše: Sri Ramakrishna, Blavatska, Ramana Maharishi....vsichni rakovina
U nich jiste neni pochyb, ze byli esoterici...
Možná tělo a jeho potřeby ignorovali. Ramana Mahariši nazýval svoje tělo "tenhle špalek".
Není v tom láskyplnost, která tělo uzdravuje
Návštěvník píše:Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Dokud se pomíjivé nevnímá jako Božské v projevu (Vědomí v pohybu), pochopitelně to vede k odmítání pomíjivého jako něčeho nebožského.
Návštěvník píše:Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Dokud se pomíjivé nevnímá jako Božské v projevu (Vědomí v pohybu), pochopitelně to vede k odmítání pomíjivého jako něčeho nebožského. Vzniká potřeba to ignorovat a považovat to za nehodné lásky.
Jen mě udivuje domněnka, že to pomíjivé není hodno Boží Lásky? Že by to nevytvářel Bůh? Jak to tedy vzniká? .....
Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Jana píše: Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Ano. Dokud se vnímá, že všechno se děje, právě teď, tak to prostě jen JE. Nevzniká potřeba něco z toho ignorovat. Nic se neodmítá jako něco, co je pomíjivé, čemu není třeba věnovat pozornost.
Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Ano. Dokud se vnímá, že všechno se děje, právě teď, tak to prostě jen JE. Nevzniká potřeba něco z toho ignorovat. Nic se neodmítá jako něco, co je pomíjivé, čemu není třeba věnovat pozornost.
Jen když se uvízne na představě, že něco z toho, co právě JE, je pomíjivé, vznikne potřeba "to pomíjivé" ignorovat. A dělit vnímané na to, čeho se láskyplnost Bytí týká - a na to, čeho se netýká, protože je to pomíjivé.Jana píše: Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Ano. Dokud se vnímá, že všechno se děje, právě teď, tak to prostě jen JE. Nevzniká potřeba něco z toho ignorovat. Nic se neodmítá jako něco, co je pomíjivé, čemu není třeba věnovat pozornost.
Jen když se uvízne na představě, že něco z toho, co právě JE, je pomíjivé, vznikne potřeba "to pomíjivé" ignorovat. A dělit vnímané na to, čeho se láskyplnost Bytí týká - a na to, čeho se netýká, protože je to pomíjivé.Jana píše: Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Opakování je prý matkou moudrosti
Jen když se uvízne na představě, že něco z toho, co právě JE, je pomíjivé, vznikne potřeba "to pomíjivé" ignorovat. A dělit vnímané na to, čeho se láskyplnost Bytí týká - a na to, čeho se netýká, protože je to pomíjivé.
Opakování je prý matkou moudrosti
Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Ano. Dokud se vnímá, že všechno se děje, právě teď, tak to prostě jen JE. Nevzniká potřeba něco z toho ignorovat. Nic se neodmítá jako něco, co je pomíjivé, čemu není třeba věnovat pozornost.
Jen když se uvízne na představě, že něco z toho, co právě JE, je pomíjivé, vznikne potřeba "to pomíjivé" ignorovat. A dělit vnímané na to, čeho se láskyplnost Bytí týká - a na to, čeho se netýká, protože je to pomíjivé.Jana píše: Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Opakování je prý matkou moudrosti
Jen když se uvízne na představě, že něco z toho, co právě JE, je pomíjivé, vznikne potřeba "to pomíjivé" ignorovat. A dělit vnímané na to, čeho se láskyplnost Bytí týká - a na to, čeho se netýká, protože je to pomíjivé.
Jen když se uvízne na představě, že něco z toho, co právě JE, je pomíjivé, vznikne potřeba "to pomíjivé" ignorovat. A dělit vnímané na to, čeho se láskyplnost Bytí týká - a na to, čeho se netýká, protože je to pomíjivé.
Jana píše:Probuzení je poznáním toho, co je věčné a neměnné a to je jedinou Skutečností. Dokud nedojde k probuzení, tak se za skutečnost považuje to, co se mění, vzniká a zaniká.
Návštěvník píše:...jako Brahma se poznává i to, co se mění, vzniká a zaniká. Absolutno v pohybu.
Ot.: Jak sristhi (tvoření) vzniklo? Někdo říká, že je předurčeno. Jiní tvrdí, že je to Pánova líla nebo kratochvíle. Jaká je pravda?
Odp.: Knihy to líčí různě. Je tu však tvoření? Vznik tvoření musíme vysvětlovat pouze tehdy, když existuje. Nemusíme všechny tyto teorie znát, ale že existujeme, víme jistě. Proč nejprve nepoznat „já" a až potom zkoumat, zda tvoření existuje? [1]
Ot.: Ve Šrí Šankaračárjově védantě byl princip stvoření světa kvůli začátečníkům přijat, ale pokročilým je zdůrazňován princip ne-stvoření. Jaký je váš názor na tuto věc?
Odp.: „Neexistuje ani rozpouštění ani tvoření, nikdo není spoután ani neprovádí duchovní cvičení. Neexistuje nikdo, kdo by toužil po osvobození ani nikdo osvobozený. Toto je absolutní pravda." Tato sloka je uvedena ve druhé kapitole Gaupadovy Karika. Ten, kdo je upevněn v Já to vidí díky svému poznání skutečnosti. [2]
Ot.: Není Já příčinou světa, který kolem sebe vidíme?
Odp.: Samotné Já se jeví jako svět různých jmen a tvarů. Já však nepůsobí jako bezprostřední příčina (nimitta karana) jeho stvoření, trvání a zničení. Neptejte se, „Proč vzniká kolem Já, zmatek, přehlížející onu pravdu, že se Já samo jeví jako svět?" Kdybyste se místo toho ptal, „Komu tento zmatek nastává?", ukázalo by se, že pro Já nikdy neexistoval. [3]
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -maharisi/
Návštěvník píše:"Neexistuje nic skutečného, co by pomíjelo, co by vznikalo a zanikalo" se týká iluzorních jednotlivostí (vln): jednotlivosti opravdu jako něco skutečného samostatně neexistují. Teprve když se tohle plně přijme a začne i vnímat, současně se začne rozpoznávat, že i ty domnělé jednotlivosti nejsou ničím jiným než Absolutnem v pohybu - Brahmou - "vodou v pohybu".
Jana píše:Návštěvník píše:"Neexistuje nic skutečného, co by pomíjelo, co by vznikalo a zanikalo" se týká iluzorních jednotlivostí (vln): jednotlivosti opravdu jako něco skutečného samostatně neexistují. Teprve když se tohle plně přijme a začne i vnímat, současně se začne rozpoznávat, že i ty domnělé jednotlivosti nejsou ničím jiným než Absolutnem v pohybu - Brahmou - "vodou v pohybu".
V pravém Já - v Srdci není žádný pohyb, jen TICHO.
Odkud kam by se pravé Já hýbalo, když je absolutně vším - nerozlišeným, nerozděleným ?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků