Poradna zdarma

Existuje něco více důležité?

Pelvan píše:Výsledkem zmatených akcí je zmatené vnitřní dítě.

S tím Nohavicou to byl ode mne samozřejmě žert

Je zajímavé a tak to je, že deset lidí bude "obraz" vidět jinak. Mi např. nepřijde, že by Nohavica zpíval Pochod marodů v hodně ironickém tónu, naopak, zpívá ji jako unavený starý havíř, který si na světě už odpracoval hodně, nebojácně, důrazně a opravdově, protože ten "konec" už cítil v zádech....

miroslav píše:Ta terapie vnitřního dítěte mi přijde u Vás jako úkrok stranou. Skoro jako nezdravý přístup k životu. Když mluvíte o vnitřní holčičce, působí to na mne trochu až odpudivě. Jako náhražka vztahu k vlastnímu dítěti či náhrada lásky s někým druhým či náhrada zdravého přístupu k životu. Náhražka sebeuvědomění, náhražka vstupu do života sama za sebe, vstupu do života takového, jaký je. Žádná malá holčička ve Vás ve skutečnosti není. Jste jenom Vy. A Vy jste cenná lidská bytost. Když se nebudete rozdělovat na sebe a nějakou vnitřní holčičku, tak Vás teprve může mít někdo opravdu rád a Vy jeho. Celou duší a celým svým srdcem.

Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/

Návštěvník píše:

Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/

Je to prima, podle toho článku je moje vnitřní dítě, o kterém nemám ani tušení, zcela v pořádku.

Návštěvník píše:Vnitřní dítě je příběhem, který se týká každého z nás. Jde o část naší osobnosti, která je hravá, kreativní a zvídavá. Má tendence objevovat nové věci a nadchnout se pro ně. Původcem myšlenky vnitřního dítěte je jeden z nejznámějších psychologů C. G. Jung, který rozpracoval archetyp dítěte.

Ačkoliv jsme dospěli, naše vnitřní dítě s námi pořád žije v našem podvědomí. Nepříjemné situace a zranění, která jsme jako děti zažily, můžou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti (i když si toho nejsme vědomí).

http://www.spiritualplanet.cz/jak-se-ot ... jak-na-to/

Pelvan píše:Jenže ta terapeutka pro sebe něco dělá a to něco jí pomáhá, nebo má alespoň ten dojem, že jí to pomáhá.
Co by asi tak měla dělat, pokud by uvěřila podle Tebe tomu, že to tak není?

miroslav píše:

Pelvan píše:Jenže ta terapeutka pro sebe něco dělá a to něco jí pomáhá, nebo má alespoň ten dojem, že jí to pomáhá.
Co by asi tak měla dělat, pokud by uvěřila podle Tebe tomu, že to tak není?

Regrese je jedním z nevědomých obranných mechanizmů. Je to únik před realitou života. Proto pomáhá, podobně jako třeba potlačení, vytěsnění atd. Tyto obranné mechanizmy psychiky sice pomáhají - jinak by se k nim lidé neuchylovali, ale za cenu nezdravého, neúplného, náhražkového vývoje osobnosti.

Duchovní cesta například vyžaduje sjednocenou - nerozdělenou bytost, kdy dětství, puberta, dospělost a potenciálně i stáří a smrt jsou integrovány do základního klidného bezproblémového životního pocitu. Pokud je člověk vnitřně rozdělen, dokonce si třeba personifikuje jednotlivé složky psychiky (někdo si personifikuje třeba i strach !) a vede s nimi dialogy, mohou účinnější duchovní praktiky dovést takového člověka až do blázince.

Ne všechno, co krátkodobě pomůže, je proto dobré - příkladem je alkohol, drogy, neupřímnost, lež, půjčky atd.

Ne všechno, co krátkodobě pomůže, je proto dobré - příkladem je alkohol, drogy, neupřímnost, lež, půjčky atd.

Tara píše:Duchovní cesta je cestou hledání a nalézání, nebo nenalézání (pokus - omyl), učení se chápání základních pravd v praxi, atd.

miroslav píše:Pokud je člověk vnitřně rozdělen, dokonce si třeba personifikuje jednotlivé složky psychiky (někdo si personifikuje třeba i strach !) a vede s nimi dialogy,...

Silná negativní emoce, spjatá s události v dávné minulosti... její negativní emoční energie může zkreslit vnímání události, která se děje v přítomnosti, nebo ovlivnit způsob, kterým mluvíte či chováte se k někomu v přítomnosti.

To znamená, že by bylo dobré podívat se na to, co onu negativní emoci v minulosti vyvolalo.

Když je to hodně silné, je možné požádat o pomoc odborníka. Dá se s tím pracovat pomocí hlubinné regresní terapie
https://psychologie-regrese.webnode.cz/

nebo v konstelacích.

Pozoruju, že v posledních dvou desetiletích se celková energie lidstva mění. V dobách mého mládí převládala konvenční slušnost a náboženství bylo povinným školním předmětem - nejen na prvním stupni, i na gymnáziu. Farář v hodinách náboženství i u dospívajících kontroloval, kdo byl a kdo nebyl v neděli na mši. Všichni zápaďáci v tom po generace vyrůstali a tak i dospělí se podvědomě obávali jakéhosi Boha, i když nebyli vůbec věřící, jako třeba můj tchán. Občas přece jen pro jistotu zašel do kostela na mši - "co kdyby byl nějakej Bůh..." Spousta lidí takhle vnímala křesťanství, čistě účelově, protože faráři tradičně hřímali z kazatelen výhrůžky o věčném zatracení; nešlo o skutečnou víru, ale převážně o strach "kdyby přece jen..." a to lidi nutilo držet se zpátky. Vyžadovala to nemilosrdně i společnost a každý v sobě zadržoval a potlačoval všechno, co nebylo společensky přijatelné. Když jsme jako mladí randili, nebylo tehdy myslitelné, abychom se na ulici před očima cizích lidí políbili. To by se bralo jako sprostota, nevychovanost a neslušnost - a nebylo to na venkově, kde si lidi vidí navzájem až do talíře, bylo to v Praze, ve velkoměstě, odkud pocházím.

Tohle všechno poměrně rychle skončilo, když koncem druhé poloviny minulého století vliv náboženství na západní polokouli zeslábnul a lidi, kteří žijí v křesťanském prostředí a celá staletí byli přísně vychovávaní, se přestali bát dávat najevo, co si skutečně myslí, co právě cítí, a část z nich se začala chovat bez zábran: podvědomí západní části lidstva se plně otevřelo a do vědomí jedinců se začalo valit všechno, co v sobě převážná většina z nich po celé generace potlačovala. Navíc - vynález tisku a rozhlasu završila televize a internet, a informační pole lidstva tak začalo být prvně v dějinách trvale propojené.

Takže cca v 80 až 90 létech minulého století se začalo lidstvo automaticky dělit na ty, kteří si naplno užívají psychickou svobodu bez jakýchkoliv skrupulí a bez ohledu na to, co tím komu způsobují, a na ty, kteří už jakž takž dozráli k nějakému dalšímu vývoji. Ti většinou začali hledat (nejdřív nevědomky, později vědomě), jak dál, a současně začalo docházet k rozvoji hlubinné psychologie, v Americe vycházely překlady knih východních mudrců, které se u nás za totáče překládaly do češtiny a samizdatově se šířily ručním opisováním (internet tehdy ještě neexistoval), a po pádu komunismu se i u nás objevilo nejen hnutí NEW AGE, ale hlavně začali - prvně v dějinách - komunikovat se západními zájemci skuteční živí Probuzení, kteří tradičně žijí na Východě a ještě do nedávna byli izolovaní od západní civilizace. Poznatky o cestách k sebepoznání tak začaly být dostupné i západním lidem a pomalu prosakovaly do vědomí těch, které to nějakým způsobem oslovilo. Vznikaly další pomocné metody - konstelace a regrese, metoda RUŠ atd, - které lidem umožňují postupně zpracovávat tuny nezpracovaných a potlačených stavů z mládí a z minulých inkarnací...

Někdy mi to připadá, jako když od konce minulého století se obyvatelé zeměkoule dál a dál dělí "na pravici - a na levici".

Vznikají tak dvě energeticky zcela odlišné skupiny lidstva a která z těch dvou skupin bude silnější a nakonec na Zemi převládne, těžko říct - to si netroufám odhadnout.

viewtopic.php?f=140&t=3693&p=83109&hilit=Regrese#p83109

Na rozpouštění starých programů z minulosti se osvědčují i regrese, protože dokud se nerozpoznají a nerozpustí tyhle spouštěče, fungují mimo dohled vědomí a pokaždé rozhodnou, jaká reakce se uvnitř objeví.