Artróza

[Tara]

Co je důležité?
Tělo nebo duch?
Na tomto vlákně to vypadá, že duch je spíše služebníkem těla - jeho zdraví a spokojenosti.
Co takový Jan Hus, který nechal své tělo raději spálit, než aby slevil z pravdivosti.
Nebo Ježíš...
Je tělo a jeho zdraví opravdu tou hlavní prioritou duchovního života? To co je odsouzeno k dezintegraci a zániku?
Ano tělo je opravdu prioritou, pro mnohé. A dokonce i pro mnohé duchovňáky.
Zkrátka vše je iluze, Mája atd. Ale jen do té doby, než dotyčný zjistí, že má třeba zhoubný nádor, nebo bolestivou artrózu...

Není to tak jednoduché...
Neodsuzovala bych tak šmahem...

Vím, o čem mluvím...., když jsi zdravý, tělo tě nijak neomezuje, nepřipomíná se, funguje, nemáš proč se jím (tělem) zaobírat, máš prostor se více zaobírat tím nadpozemským, duchovním, nadstavbou... :-)
Horší je, když o sobě dává vědět a čím dál tím více, až tak, že pro tebe jakási nadstavba ztratí smysl, ztratí kouzlo, už si jen přeješ, abys znovu fungoval, bez bolesti, jako dříve a... výsledek přání v nedohlednu, kdo ví, jestli a jak a co bude...., nevidíš světlo v tunelu, že bude líp, bojíš se budoucnosti, bojíš se všech ztrát (toho, co fungovalo, bylo zaběhlé, známé), které asi vystřídá něco neznámého, jiného, svým způsobem omezujícího, závislost na pomoci druhých, chceš takto dál žít, Stejně nemáš na výběr, i kdyby sis tisíckrát přál to změnit nebo už nežít, nemůžeš to nijak ovlivnit, uf, v těchto dnech se mi ozřejmuje, proč jsem si tak silně přála se zde znovu nezrodit... a stejně ani tolik silné přání se znovu nenarodit mi nebylo k ničemu platné....

Takže co,... jak....?

V nocích, kdy nemůžu spát bolestí, nevím, co bude, se ptám, proč.... proč.... prosím o pomoc a co.... nic, je to horší a horší...., ptám se po smyslu toho všeho,...., nikdy jsem nebyla z těch, kteří by něco dělali pro tělo výjimečného, taková moje nátura není, normálně stačilo umýt, vyčistit zuby a tělo šlapalo, abych nějak cvičila, speciálně se stravovala, atd., na to já jsem nikdy nebyla a nejsem, spíše plynutí, spontánnost, možná živelnost, něco nějak nadiktované, doporučované, zdravé atd., to není nic pro mě..... je to dobře, je to špatně? bylo to dobře, bylo to špatně?.... Jedno vím jistě, nemůžu jinak, než jak jsem šla nebo jdu....

Bolest, bezmoc, nevidění světla v tunelu, odkázání na pomoc druhých, nejistota, co bude, mě hodně sráží, sráží ducha v rozletu, armine, toto vše je doprovázeno "ztrátou" blízkých (dcera se odstěhovala, umřela zvířátka), vše toto je k tomu v ten stejný čas přidáno...., dostává mě to do kolen, často mám pláč na krajíčku...

nemám to, možná zatím, nevím, co bude, jako Jáčko, který kdysi prohlásil, že čím je mu fyzicky hůř, tím více se cítí jako jelimánek, usmívá se, a je mu blaženě, u mě to tak není.... možná pořád bojuji...., chtěla bych zase fungovat, jako před tím, bez bolestí jít, nakupovat, obejít se bez berlí tak, abych vzala do rukou konvičku a zalila květiny nebo si přenesla talíř se snídaní z kuchyně k počítači a početla si, co nového se tu zrodilo...., nevím, čím jsem si zasloužila takovou fyzickou bezmocnost a bolest.... ale asi něčím ano, chjo, no... .-)

nechci, aby to vyznělo jako nářek, ale vlastně proč ne, naříkám, tak se omlouvám... :-)

Co jsem tím chtěla říct, .... není jednoduché se nad fyzickou bolest těla povznést a cítít se, žít jenom duchem, ta bolest tě stahuje do tělesna.... ideální je, když je to tak nějak v rovnováze, že áno...., ale jak v rovnováze...., když jsem bezproblémově fungovala, myslím fyzicky, trápila jsem se takovýma blbostma, jako že jsem tlustá nebo mám řídké vlasy, teď závidím všem, že chodí, chodí...

Znovu mi to připomíná můj kdysi živý sen s uvězněním v kobce, bojem dostat se z toho vězení, vztek, bojování, sebelítost, smíření, vzdání se, absolutní.... a pak světlo....

je to bolestivá cesta, a nedá se napsat jen tak, bez vlastní prožité zkušenosti, že duch je přece výš než tělo a že ježíš a hus.... prošli si podobným, a určitě taky bolestivým (Bože, proč jsi mě opustil...), to je ten nedostatek soucitu, armine, či absence vlastní, prožité zkušenosti....

[armin]

Není to tak jednoduché...
Neodsuzovala bych tak šmahem...

Já naprosto neodsuzuji, spíše jsem se pokusil připomenout "jiné životní hodnoty", které jak píšeš při bolesti a nemoci ustupují do pozadí jako nadstavba na kterou už není elán.

U mne to funguje obráceně. Ty "jiné životní hodnoty" nevnímám jako nadstavbu, ale jako základ. A když se mi daří špatně, tak mne to odvrací od vnějšího světa, od budoucnosti, od předmětů uvědomování a stahuje mne to do nitra, které je na hranici života a smrti a bez bolesti. A v podstatě očekávám že to bude horší a horší až přijde smrt a cesta smrtí. A zatím se to většinou zase zlepšilo

Na smrt jsem se připravoval už asi od 15-ti let, například když mne vozil otec autem na chlupu. Když se proti nám vyřítilo auto a vypadalo to, že se možná srazíme, tak mne to vtáhlo dovnitř a "tak teď to nastane, ta smrt" a "díval jsem se jí vstříc". Jako na setkání s někým velice blízkým.

[Tara]

Myslíš, že to, že to máme jinak, je tím, že jsem žena a ty muž, nebo toto nehraje roli a je to v něčem jiném..., máš to podobně jako Jáčko, já to mám jinak....

Nevím, jestli jsi četl od Elizabet Haich Zasvěcení, kde je podobná scéna s uvězněním v kobce, kterou jsem já prožila ve snu a o kterém jsem psala a přesně toto i prožívám, uvěznění za živa, neschopnost se vymanit z uvěznění, nemožnost pohybu, boj, sebelítost atd...., přesně tak to mám a ne že bych o to stála....

Tvůj postoj nebo jak tomu říct je jakoby z opačné strany...?

[Tara]

Možná něco na tom bude, Šiva, Šakti...

V Zasvěcení to byla také žena, která to takto prožívala...

Z principu energie Šivy a Šakti bych také řekla, že je to rozdílné...

[lklknml]

scéna s uvězněním v kobce, kterou jsem já prožila ve snu a o kterém jsem psala a přesně toto i prožívám, uvěznění za živa, neschopnost se vymanit z uvěznění, nemožnost pohybu

Žes to nechala dojít až do takového stadia, přeci se to nestalo ze dne na den, první příznaky se zřejmě objevovovaly už dávno a podvědomí tě varovalo snem... a ty ses na to vykašlala a resp. polykala nějaké prášky? :-/
Vezmi si příklad z Lindy třeba.
Vždyť "kde je vůle, tam je i cesta" (G. B. Shaw)
"Měj se hezky a něco pro to dělej, nikdo jiný to za tebe neudělá" (Martina Kociánová)

[Jana]

Myslíš, že to, že to máme jinak, je tím, že jsem žena a ty muž, nebo toto nehraje roli a je to v něčem jiném..., máš to podobně jako Jáčko, já to mám jinak....

Nevím, jestli jsi četl od Elizabet Haich Zasvěcení, kde je podobná scéna s uvězněním v kobce, kterou jsem já prožila ve snu a o kterém jsem psala a přesně toto i prožívám, uvěznění za živa, neschopnost se vymanit z uvěznění, nemožnost pohybu, boj, sebelítost atd...., přesně tak to mám a ne že bych o to stála....

Je to pozoruhodné, jak psychosomatika funguje, jak tělo umí sdělit, co se odehrává v nitru. Nemožnost dostat se z kobky, nemožnost pohybu.

Vysvobozující není možnost překonat stěny vězení, dostat se ven do světa, ale jít naopak dovnitř. Do hloubky sebepoznání. Poznat, že nejsi tělo, nejsi mysl, nejsi nic, co by mohlo být vězněno. V tu chvíli zmizí i stěny kobky, které by mohly něco věznit.

S tím, také zmizí i prostor a čas, který odděluje Šivu a Šakti.

Nemoc je tady v téhle chvíli ve skutečnosti tím darem, který umožňuje neřešit svět, ale poznávat, kdo jsi.

[Pelvan]

Ahoj Zdeňku

Linda je zde velká inspirátorka a děkuji jí za to.
Vybral jsem sem jeden bod metody MUDr.Davida Hawkinse, který mi připadá extra důležitý:
"Vzdávat se negativních pocitů, ale sdílet ty pozitivní."
Celý život je o pocitech a nad svými pocity máme (pokud nemáme, můžeme mít) každý z nás moc.

Zdravím

PS pro Janu
"Nemoc je tady v téhle chvíli ve skutečnosti tím darem, který umožňuje neřešit svět, ale poznávat, kdo jsi."
Někdy to vnímám spíše jako Danajský dar, ale je to tak a nejinak.

[Pelvan]

Ahoj Taro

Mám dojem, že knihu Elizabet Haich Zasvěcení jsem četl před mnoha lety, odhaduji to, že to bylo před čtvrt stoletím někdy po revoluci.
Ta kniha je napsaná tak, že jsem z ní měl dojem, že se autorka knihy ke svým zážitkům nějak prospala.
Prostě se jí to zdálo a pak se jí to splnilo a bylo hotovo.
Takhle to u mě nefunguje. Všechno si musím odpracovat a odrýt ve svém bdělém stavu držkou v zemi.

Zmiňuješ ve svém příspěvku svoje nepříznivé vnější podmínky (dcera, zvířátka).
Je možné, že je Tvůj nepříznivý tělesný stav somatizací těchto vnějších vlivů?
Pokud tomu tak je, tak Linda ukazuje cestu, jak se dostat z této závislosti na vnějších vlivech.
Nejen pro Tebe, i pro mne je to cesta, jedna z cest.
Cest je mnoho. Určitě je tato duchovní pocitová cesta nejdůležitější, i když zde o ní mnoho nepíši.
Raději se zabývám cestou přímého ovlivňování těla, protože se mi to zdá být to nejjednodušší, co pro sebe mohu hned teď udělat.
A samozřejmě je i cesta klidu v mysli, nebo alespoň cesta klidného vnímání toho uragánu myšlenek v mysli.
Jsou to jenom myšlenky. Mají nad námi jenom takovou moc, jakou jim poskytneme.

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj armine

U mne to funguje obráceně. Ty "jiné životní hodnoty" nevnímám jako nadstavbu, ale jako základ. A když se mi daří špatně, tak mne to odvrací od vnějšího světa, od budoucnosti, od předmětů uvědomování a stahuje mne to do nitra, které je na hranici života a smrti a bez bolesti. A v podstatě očekávám že to bude horší a horší až přijde smrt a cesta smrtí. A zatím se to většinou zase zlepšilo

Je to tak, jak píšeš, ale v té chvíli, kdy vládnou bolesti, tak je to pro mne zatím jen těžko zachytitelný motiv celé situace někde v jejím pozadí.
To stahování se do nitra bez bolesti neumím, to máš tedy dobře zřízené.:-)

S. N. Lazarev o tom, co je prvotní (duch či Bůh) a co je druhotné (tělo), píše ve svých knihách.
Vypreparoval jsem si z těch jeho knih nějaké jeho modlitby a občas si je čtu...A mám pocit, že je mi potom lépe.

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj ještě pro armina

Jeden z důvodů, proč většině lidí uniká to - co je prvotní a co je druhotné, zazněl i na této přednášce.
Dám sem ještě jednou to video s Dianou:


Ona má Diana asi nějakou dyslexii řeči a leze to z ní, to, co říká, velice ztěžka a namáhavě.
Ale stejně tak těžké a namáhavé je pro mne si připustit ty možnosti manipulací, které se s námi všemi možná dějí.

Někde ve videu tam Diana mluví o tom, že ve školách jsou okna vždy jen z levé strany.
Samozřejmě, že se to dá zdůvodnit, že je to proto, aby si praváci nestínili při psaní svou rukou.
Ale jsou také leváci a je to nezanedbatelná menšina dětí. A menšinám se teď leze pořád všude do análu.
Proč se zde leváci najednou zcela ignorují?
Ten důvod světla z levé strany může být i jiný, může být manipulativní.
Levá strana je strana myšlení, pravá strana je strana emocí.
Ve školách se systematicky podporuje myšlení (materialismus) a upozaďují se pocity a emoce (idealismus).
Vychovávají se tak ve školách poslušní bezcitní vypočítaví roboti, jsou to vlastně budoucí otroci systému Matrixu.

Se obávám a zdravím

[lklknml]

Ahoj Pelvane,
tipuju, že nejdůležitější je přestat se spoléhat výhradně na někoho jiného (lékaře apod.), ale zapojit vlastní úsilí, vlastní aktivitu, vžít se do toho, čili nebýt pasívním objektem léčky, ale aktivním subjektem, tím, kdo léčí (což předpokládá víru v to - někde vyšla studie, že i u oficiálně podávaných léků je placebo efekt asi 60%).

Mě od lehké artrózy pomohl Kruh přátel Bruno Groeninga, jak jsem se už někde zmínil. Vzpomínám před léty, jak mi baba na neurologii podala takový letáček o polyneuropatii, co mi diagnostikovali, že je to neléčitelné a musíme to "držet v šachu". Poly... co?! A jaký šachy?! Jsem to začal hledat na internetu a v nějaké diskuzi nějaký polyneuropatický nešťastník psal, že už je tak unaven, že už ani nemůže ťukat do klávesnice... No dopr... to radši umřu hlady, řekl jsem si a držel 3týdenní hladovku a píchal si při tom injekce B12. A potíže zmizely (opakované neurologické vyšetření ale nemám, takže jestli jsem se oficiálně vyléčil nemám potvrzeno).

Teď se zabývám autopatií, ty rituály s Čehovského (ne zrovna levnou a rychle se znehodnocující) lahvičkou mi připadají dost hloupé, ale je vidět, že s tím má výsledky a nemalé. Budou za tím asi jemné energie a asi budou mít něco společného s Greoningem, to by mě zajímalo co. Vyhmátnou podstatu a aplikovat ji bez pověr a rituálních tanečků.

Ale já jsem takovej lempl, jakmile mám nějaké zdravotní potíže a ony ustoupí, hned se moje mysl zabývá něčím jiným, "atraktivnějším", čili já mám tak co Taře vyčítat . Ale od toho tu jsme, abychom se "povzbuzovali".

MILÝ ČTENÁŘI, JSI-LI SEBEVÍCE NEMOCEN, NIKDY NEZOUFEJ. DOKUD JE DUŠE V TĚLE, MŮŽEŠ SE UZDRAVIT píše náš fenomenální hypnotizér Břetislav Kafka ve své knize Nové základy experimentální psychologie a popisuje svoje vlastní nemoci, které se mu podařilo vyléčit včetně návodu jak na to.

Jak neustále opakuje Martina Kociánová Mějte se hezky a hlavně pro to něco dělejte, nikdo jiný to za vás neudělá.

[Pelvan]

Ahoj Zdeňku

Děkuji Ti za zajímavé odkazy.

Na téhle adrese jsem zaregistrovaný:
https://www.bruno-groening.org/cs
Ozval se mi mailem nějaký pán, že mi dají vědět, až něco bude. Asi nic zatím není...

Zdravím


PS pro Taru
Něco se musí zkoušet neustále.
Dostal jsem se přes SMS v mobilu k této nabídce:
"Bolest pomíjí za 8 minut!
https://scientificnewsforyou.com/420/ma ... m-med/gps/"
Koupil jsem si od nich dvoje magnetické vložky za 2400 Kč.
Mít je v botách je zajímavý pocit - jako kdyby mne to hřálo od chodidel nahoru do nohou.
Při sedavém zaměstnání se to dá celkem dobře vydržet, ale na dlouhé chození jsem si je musel z bot vyndat...
Používám ty vložky nepravidelně, ale možná mi i tak trochu pomohly.
Za 8 minut ale ta bolest nepominula, tak to nefunguje!

[armin]

Myslíš, že to, že to máme jinak, je tím, že jsem žena a ty muž,

To nevím. Ale je možné, že muži k tomu mají větší dispozice. Že jsou více biologicky disponování k boji na život a na smrt, kdy jde bolest a zdraví stranou. Něco je v tom momentě důležitější a celá bytost k tomu musí být soustředěna.

[armin]

Ještě jsem si vzpomněl, že pan Tomáš na otázku: "jak poznáme, že jsme sešli z duchovní cesty"
říkal: "podle toho, že se vám začne všechno dařit"

[Jana]

... pan Tomáš na otázku: "jak poznáme, že jsme sešli z duchovní cesty"
říkal: "podle toho, že se vám začne všechno dařit"

Dokud je tady ztotožnění s tím, čemu se může nebo nemusí dařit, tak je tady vždycky zbloudění z duchovní cesty.

A když tady nic takového není, tak tady není ani žádná duchovní cesta, Vesmír se stará.

A těžko mluvit o tom, že by se mu to nedařilo.

[Pelvan]

Ahoj


Jasně, že lze artrózu chápat jako tělesný projev psychosomatických problémů s duchovním přesahem.
Mně jde ale o jednoduchou první pomoc člověku, který má bolesti a chce se jich rychle zbavit.

Takže jsem si položil základní otázku:

Čím je artróza způsobena na rovině těla?
Domnívám se, že důvodem bolestí je zanesení kloubů různými solemi nerostného původu.

Další otázka je logická:
Jak se lze artrózy zbavit na rovině těla?

Nejjednodušší cestu vidím na jedné straně ve změně pitného režimu (hodně pít hlavně vodu) a na druhé straně je nutné omezit příjem solí do těla (Příjem se většinou děje buď pitím mineralizovaného nápoje nebo jídlem nebo koupelemi v solném roztoku.).

A jsme u základních problémů:

Co nepít a co naopak pít a kolik toho pít?

Co nepít?

Určitě nedoporučuji nikomu pít osolenou vodu na rozdíl od pana DK z úvodního videa tohoto tématu.
Stejně tak je podle mne nezdravé pití minerálních vod a to jak balených tak i přímo nabraných z minerálních pramenů.

Zrádnost pití těchto nápojů tkví ve faktu, že krátkodobě (hned po napití) se může člověk cítit dobře a může to pití na něho mít i povzbudivé účinky. Dlouhodobě (měsíce a roky takového popíjení) se však může takové pití u něho začít postupně projevovat poznenáhlu a plíživě různými potížemi. Nejdříve se objevuje zatuhlost kloubů a později se dostaví i bolest kloubů.
Ze stejného důvodu jsou ke konzumaci nevhodné slané polévky.

U nápojů se zde nebudu zabývat koncentrovanými šťávami a džusy.
Pokud mám něco z těla vymýt, měl by se použít nápoj se slabou koncentrací příměsí nebo ideálně nápoj bez příměsí.

Limonády jsou standartně konzervované kyselinou citrónovou, která je zdraví škodlivá, tak to prosím nepijte!
Výjimkou jsou coca-cola a pepsikola, ty jsou konzervované kyselinou fosforečnou, která je zdraví prospěšná. Tyto nápoje jsou však velmi přeslazené a tak je pijte jenom sporadicky.
Umělá sladidla obsažená v takzvaných light nápojích jsou mnohem škodlivější než cukr, také to nedoporučuji pít!

Zbývá nám k pití voda.

Nedoporučuji pít vodu sycenou oxidem uhličitým. Každá bolest v těle znamená zánět a každý zánět znamená nedostatek kyslíku v těle. Voda sycená oxidem uhličitým v konečném důsledku způsobuje ještě větší nedostatek kyslíku v těle, protože se do krve váže místo kyslíku oxid uhličitý z takto sycené vody.

A co pít?

Balenou vodu používám jenom v nouzi, protože skladování takových nápojů může být hlavně v létě problematické.
Kohoutková voda je znečištěná chlórem a její složení se možná během let také mění spíše k horšímu.
Doporučuji si doma proto namontovat filtr na vodu.

Já jsem si již před lety koupil (pod vlivem čtení na stránkách <http://www.pust.cz>) destilační přístroj a nyní jsem se při svých kloubních potížích k pití destilované vody pokorně vrátil.

Protože se bojím příliš rázné demineralizace, míchám si kohoutkovou vodu s destilovanou vodou dohromady v přibližně stejném podílu množství jedna ku jedné.

Kolik toho pít?

Piji přibližně 1/2 litru vody ráno po probuzení. Nějaké dcl vody vypiji během dne a přibližně další 1/2 litru vody večer před usnutím a během noci mám u postele sklenici vody pro případ žízně. Dohromady to může dělat něco přes 1 litr vody za den, když není horko.
Uznávám, že to není mnoho, možná i proto mám ty své potíže.

Měl bych pít trochu více, ale co?

Káva není řešení, sice ji občas piji, ale to jde spíše do mínusu a dehydratuje to tělo.
Dá se pít čaj. Existuje i čaj na kloubní potíže a je výrazně hořké chuti.
Udělám si ho občas hrnek, ale pití jednoho druhu čaje musí být krátkodobé po dobu maximálně několika týdnů.
To se dočtete u všech pokynů týkajících se fytoterapie.

Já se však asi budu muset léčit z artrózy několik měsíců, pokud jsem si slanou vodou škodil několik let.

Našel jsem řešení.
Kupuji si lahvové pivo a doma si ho míchám s destilovanou vodou zase v poměru jedna ku jedné.
Je to docela dobré, také je to hořké podobně jako ten kloubní čaj a navíc to skutečně zahání žízeň.

Pokud někdo chodíte na pivo, tak víte, že po několika vypitých pivech (zvláště dvanáctek) se stává, že žízeň neklesá, ale naopak stoupá.

U těchto nízkostupňových pivech se tento paradoxní efekt tolik neobjevuje. To moje odhadem pětistupňové pivo krásně zahání žízeň.

Taktéž lze pít vinný střik. Je to určitě vhodnější, než pít neředěné víno.


Zdravím

[Jana]

Pelvane, někdy u bolavého zubu nepomůže ani změna životního stylu, ani změna myšlení, ani duchovní probuzení, pomůže jen jeho vytržení.

Potkala jsem vícero lidí s endoprotézou, kteří říkali, že kdyby tušili, jak to pomůže, tak bych se tak dlouho netrápili a nechali si kloub vyměnit už dřív.

[Pelvan]

Ahoj Jano

Ono je to také o důvěře k doktorům a tu já nemám.

Nechci to zakřiknout, ale zdá se mi, že je ta moje pravá noha už mnohem lepší.
Pravá noha, to je můj vnitřní kluk podle Ivy Radulayové.

ÚLOHA MUŽE A ŽENY. SEBELÁSKA NENÍ SOBECTVÍ! - Iva Radulayová na SG19 - 16. 4. 2018

[Pelvan]

Ahoj


Nedá mi to, abych se nezmínil o svém setkání s oficiální medicínou při své artróze.
Když jsem si při rozhýbávání své nohy zadřel svoje koleno tak, že jsem nemohl chodit, musel jsem si zařídit neschopenku.

Nešel jsem k lékařům, aby mi pomohli, tak naivní už nejsem.
Potřeboval jsem jenom legalizovat svoji nepřítomnost v práci.

Můj stav byl podle mne následující:
Měl jsem zanesené klouby solemi a moje tělo na to správně reagovalo bolestí, aby mě upozornilo na to, že se mám snažit pročistit.

Zašel jsem tedy za svojí doktorkou a, protože ona je fakt hodná, napsala mi k práškům na bolest (které škodí žaludku) i prášky na žaludek.
Pak jsem zašel ještě k ortopédovi a, protože on už tak hodný nebyl, napsal mi tytéž prášky na bolest už bez těch prášků na žaludek.
Také se mi ortopéd hrnul na to koleno s injekcí v ruce. Na moji otázku: "Je ta injekce povinná?", odpověděl "není" a zase injekci naštěstí schoval.

Všechny ty prášky mám netknuté a vystavené na polici, abych každý den viděl, co by mě čekalo, kdybych uvěřil doktorům, a bral ty jejich medikamenty.
Měl bych dál zanesené klouby solemi, ale moje tělo by na to nesprávně nereagovalo bolestí kloubů, a tak by mě neupozornilo na to, že se mám snažit pročistit.
Místo toho by mě ale asi bolel žaludek po těch práškách na bolest. Kvadratura kruhu v praxi nebo také hlava XXII, kdo jste to četli.
Původní problém by se nevyřešil, jenom by byl zamaskován a vznikl by mi problém nový, uměle vytvořený. A možná tento nový problém by byl ještě nebezpečnější, než byl ten původní problém.
Měl bych pak díky doktorům problémy dva, měl bych pořád zanesené klouby a navíc bych měl asi i zkažený žaludek.


Zdravím

[Pelvan]

Ahoj Zdeňku

Teď se zabývám autopatií, ty rituály s Čehovského (ne zrovna levnou a rychle se znehodnocující) lahvičkou mi připadají dost hloupé, ale je vidět, že s tím má výsledky a nemalé. Budou za tím asi jemné energie a asi budou mít něco společného s Greoningem, to by mě zajímalo co. Vyhmátnou podstatu a aplikovat ji bez pověr a rituálních tanečků.

Jemné energie znali buddhističtí mniši ve staré Číně a Čehovský z těchto tradic podle mne vychází.
Tito mniši měli džbány nebo džbánky (už nevím jak se to jmenovalo). Do těchto džbánků nabírali vodu (nebo nechali tu vodu těmi džbánky protékat podobně jako se to děje v autopatické lahvičce) a tím tu vodu potencovali svojí ušlechtilou energií. Taková voda byla léčivá jak pro ně tak pro ostatní lidi i pro celou krajinu.
V Japonsku podobně postupoval zenový mistr Dógen, který na mostě "poloviční naběračky" nabíral naběračkou vodu z řeky, polovic vody si nalil do nádoby pro svoje použití a zbylou polovinu vody opět vylil zpátky do řeky. Takto potencovaná voda navrácená do řeky opět mohla prospívat ostatním lidem i celé krajině.

U autopatie lidé dávají pozornost té vodě v lahvičce a právě ta pozornost soustředěná na vodu spolu s protékáním této vody, oboje dohromady, tuto vodu potencuje a dělá ji léčivou.

Se domnívám a zdravím