Poradna zdarma

Ja bych to formuloval spise takhle:
CO NEDELAT, KDYZ JSME PLNI BLBYCH MYSLENEK:
Hlavne jim nepodllehat, nerozvijet je, byt v klidu a pohode...
Jakou technikou ci postupem ci filosofii si pomuzem, to uz neni tak dulezite
...px...

Pelvan píše:Ahoj Anime

Anim píše:Osvobodit se ve svém životě od vnitřních konfliktů a od všeho očekávání znamená dávat ostatním svobodu.

A o to se právě snažím, dávat ostatním i sobě samému svobodu.

Co Ti v tom pomáhá?

Ahoj

Pomáhá mi v tom to, že se snažím něco dělat pro svoje tělo s tím, že se to odrazí pozitivně i na stavu mé mysli.

Dělám pokud možno denně svůj Velký Rituál.
Píši o něm i o ostatních svých aktivitách na vedlejším vlákně:
viewtopic.php?f=329&t=7594&start=100

Velký Rituál má následující průběh:
Zapálím svíčku, ohřeji si nad ní ruce a třením dlaní a mističkami z nich si ohřeji i oči. 3x lusknu prsty a jdu na to.
Rituál přijetí
Začátek EFT
Léčebný kód
Energetická medicína
Konec EFT
Ohřeji si nad svíčkou ruce a třením dlaní a mističkami z nich si ohřeji i oči.
Poděkuji vesmíru: "Vesmíre děkuji a zdravím."
3x lusknu prsty a zhasnu svíčku.

K tomu navíc také pokud možno denně cvičím obrácené polohy těla (pluh, stojka na hlavě) a dělám dechová cvičení.

K tomu navíc užívám vitamíny B a C v kombinaci s jedlou sodou. Samozřejmě jím také hodně syrového ovoce a zeleniny, i zeleninu dušenou a ryby.

K tomu navíc se snažím být hodně venku na sluníčku a získávat tak vitamín D.

Zdravím

Osvobodit se ve svém životě od vnitřních konfliktů a od všeho očekávání znamená dávat ostatním svobodu.

Pelvan píše:A o to se právě snažím, dávat ostatním i sobě samému svobodu.

Co Ti v tom pomáhá?

Pelvan píše:Pomáhá mi v tom to, že se snažím něco dělat pro svoje tělo s tím, že se to odrazí pozitivně i na stavu mé mysli.

Pak by ale o mých reakcích rozhodoval jenom stav mého těla. Jako u zvířat. A když se bude blížit konec života a moje tělo začne chátrat, začnu se chovat jak...

Zanedbávat tělo by jistě byla blbost, ale mně přijde mnohem účinnější všímat si a uvědomovat si souvislosti. V čem svobodu nedávám, sobě nebo druhým. Jaká reakce k čemu vede, co vyvolá v druhých a ve mně, prostě důsledky nejrůznějších reakcí, třeba i dodatečně. Když mi něco opravdu dojde, moje reakce se tím změní samy od sebe. Dokonce i když mě kdeco bolí. Pak už není tak důležité, že tělo na tom není zrovna nejlíp, protože o mých reakcích nerozhoduje jen ono.

Ahoj Amine

Anim píše:Pak by ale o mých reakcích rozhodoval jenom stav mého těla. Jako u zvířat. A když se bude blížit konec života a moje tělo začne chátrat, začnu se chovat jak...

Zanedbávat tělo by jistě byla blbost, ale mně přijde mnohem účinnější všímat si a uvědomovat si souvislosti. V čem svobodu nedávám, sobě nebo druhým. Jaká reakce k čemu vede, co vyvolá v druhých a ve mně, prostě důsledky nejrůznějších reakcí, třeba i dodatečně. Když mi něco opravdu dojde, moje reakce se tím změní samy od sebe. Dokonce i když mě kdeco bolí. Pak už není tak důležité, že tělo na tom není zrovna nejlíp, protože o mých reakcích nerozhoduje jen ono.

Když se bude blížit konec, tak uvidím, jak se budu chovat. Pokud vím, tak zvířata před smrtí obyčejně nijak moc nevyšilují, prostě si lehnou a umřou.

Ostatně nechápu, co proti zvířatům je za předsudky. My lidi jsme taková lysá zvířata, která umíme svojí myslí klamat sebe i ostatní a velice dobře umíme zabíjet a ničit, na co přijdeme, takže v podstatě ničit všechno. To je slávy a mistrování okolo toho, že jsme lidi a kdo je víc.
O mých reakcích rozhoduje moje mysl. Došel jsem k závěru, že svoji mysl nemohu oddělit od svého těla, proto péčí o svoje tělo pečuji i o svoji mysl. Samozřejmě se současně snažím pozitivně působit na svoji mysl a tím se zároveň uvolňuje i moje tělo. Prostě to nejde od sebe oddělit, podle mne, ten systém tělo - mysl.

Kdybys raději napsal, místo toho, co asi dělám špatně já, co pro sebe děláš Ty sám. To by mne zajímalo.
Možná máš na mysli všímavost: "Když mi něco opravdu dojde, moje reakce se tím změní samy od sebe." To je dobrá vlastnost a také se dá pěstovat.
Od "všimnutí si" obvykle přecházím k rozlišování - co mám dělat? - a pak k dělání a pak k posuzování účinků dělání a tak dál a tak dál...
Je to nekonečný proces asi jako chůze po kladině, se domnívám.

A zdravím

Pelvan píše: Samozřejmě se současně snažím pozitivně působit na svoji mysl a tím se zároveň uvolňuje i moje tělo.

Aha. To tady nestálo, vypadalo to, jako bys mentální stavy řešil jen přes tělo. K tomu jen poznámka: uvolnění je jistě důležité, staré mentální závislosti se tím ale podle mých zkušeností nevyřeší.

Pelvan píše:Kdybys raději napsal, místo toho, co asi dělám špatně já, co pro sebe děláš Ty sám. To by mne zajímalo.

Co pro sebe dělám?

Anim píše:Zanedbávat tělo by jistě byla blbost

a tak se o něj už dlouho starám, jak nejlíp dovedu. To ale vůbec neznamená, že se tím změní moje navyklé mentální reakce. Proto

Anim píše:...mně přijde mnohem účinnější všímat si a uvědomovat si souvislosti. V čem svobodu nedávám, sobě nebo druhým. Jaká reakce k čemu vede, co vyvolá v druhých a ve mně, prostě důsledky nejrůznějších reakcí, třeba i dodatečně. Když mi něco opravdu dojde, moje reakce se tím změní samy od sebe.

Pelvan píše:Ostatně nechápu, co proti zvířatům je za předsudky...

Mně šlo spíš o ty instinktivní obranné reakce, které máme společné s ostatními živočichy. Jednu část mozku máme stejnou jako oni a ta zareaguje vždycky sebeobranou nebo rovnou útokem https://psychologie.cz/kdyz-za-nas-mysli-had/

Spouští všechny naše reakce na pocit ohrožení, ať je to ohrožení faktické, nebo nám to jen tak připadá.

Zadařil se dokonalý ego stav, tak je možné nabídnout čerstvý popis. Objevil se vjem: "Já vím, co je špatně a tohle špatně já nechci." Tahle mentální energie stoupla do hlavy a uvízla v ní. S tím se objevilo i napětí v krčních a zádových svalech a bolest hlavy. V hlavě se objevilo melodrama osoby, která prožívá život v závislosti na tom, co si o sobě a o tom všem myslí a co si myslí, že si myslí ti druzí. Masáž ulevovala od bolesti, ale ne od zachycenosti v hlavě, v mysli. Jako by zmizela možnost návratu do srdce. Jako by srdce nebylo. A nebo bylo, ale plné různých pocitů. Byl tady i, dalo by se říct, něco jako reálný duchovní vjem, jak mě duchovní matka odstřihla od sebe, od své lásky, nepřijímá mě v srdci, sedí mi kriticky za krkem a číhá na mou chybu. A to i přes to, že moje biologická matka byla zrovna v tu chvíli v pohodě a neměla se mnou žádný problém. Byla tu vize, jak Kristus, to dokonalé dítě bez ega, zmizelo z mého srdce a není po něm stopy. Z mého srdce zmizela láska, Bůh. Objevovala se mentální kritičnost k druhým. Objevovala se sebekontrola a snaha setrvávat v láskyplném projevu k bližním, i když to ztratilo pravdivý obsah.

Úlevu přineslo čtení tohohle:

arikiran píše:Ja bych to formuloval spise takhle:
CO NEDELAT, KDYZ JSME PLNI BLBYCH MYSLENEK:
Hlavne jim nepodllehat, nerozvijet je, byt v klidu a pohode...
Jakou technikou ci postupem ci filosofii si pomuzem, to uz neni tak dulezite
...px...

Jako by vědomí klidu a pohody mělo na okamžik větší váhu, než schopnost přemýšlet o tom, co je špatné, co by nemělo být, co se nemělo dít...

Zkusila jsem cvičení: Nádech - já jsem, výdech - láska..

Každou kritickou myšlenku a starost rozšvihávala Moojiho: "Nic, nic, nic...."

Tohle pomáhalo dostávat se do neutrálního stavu, kdy myšlenky přestaly být dotěrné, přestaly otravovat, objevoval se klid, ale srdce pořád jako by nebylo.

Vypadalo to, jako když neexistuje žádná možnost se vrátit zpět.

Až pak najednou se objevil jako by sám od sebe v srdci záchvěv radosti, boží milost a s tím i myšlenka: "Bože, díky!"

Vědomí z hlavy sjelo s úlevou zpět do srdce, vrátilo se Domů a hlava jako by nebyla. Všechno se rázem sjednotilo.

Objevilo se vědomí, že život je neměnný, stejný, je jedno, co se objevuje, mizí. Ta existence je krásou, láskou. Každá ta bytost jednotlivě je láskou. Radost z toho, že jsou, čím jsou. A ten život i s tou stejností jako by neměl šanci zevšednět.

nop píše:Ano, i já přiznávám, že jsem nabízel lidem pěkný obraz jako kůzle (s tím, že se to bude líbit oběma stranám), jsa spíše nebezpečným zvířetem,
a také mohu přiznat, že jsem zlobivý kluk.

Tahle Nopova slova probudila úsměv a myšlenku: "Ó Nope, kdybys jen tušil, jakou jsi dokonalostí a krásou! Díky, že jsi."

A Honzam? Matka i její nenarozené dítě bez ega jsou JEDNÍM.

A ještě:

To, co nás odstřihne od Sebe, co nás oddělí od Jednoty, od bezpodmínečné lásky, to, co číhá na naše chyby, je ďábelské ego, připoutanost k mysli. Nezaslouží si to nic jiného, než to Moojiho "Nic, nic, nic....".

Jana píše:Zadařil se dokonalý ego stav, tak je možné nabídnout čerstvý popis. ...
...
Vědomí z hlavy sjelo s úlevou zpět do srdce, vrátilo se Domů a hlava jako by nebyla. Všechno se rázem sjednotilo.

Objevilo se vědomí, že život je neměnný, stejný, je jedno, co se objevuje, mizí. ...

nop píše:Ano, i já přiznávám, že jsem nabízel lidem pěkný obraz jako kůzle (s tím, že se to bude líbit oběma stranám), jsa spíše nebezpečným zvířetem,
a také mohu přiznat, že jsem zlobivý kluk.

Tahle Nopova slova probudila úsměv a myšlenku: "Ó Nope, kdybys jen tušil, jakou jsi dokonalostí a krásou! Díky, že jsi."

A Honzam? Matka i její nenarozené dítě bez ega jsou JEDNÍM....

Nop, skoro dokonalý, má sklon k humoru a proto připojuje dva obrázky.
Ten chlupatý, toho mi darovala k narozeninám esoterička Kateřina, a je hezký, ten druhý je z internetu a je psychicky pravdivý (kulhám v duchovnu),
navíc oboje prozrazuje sebestřednost,
protože píši o sobě, kdežto Jana řeší na příkladě obecný případ, únik od ega směrem k srdci, tedy obecnou pomoc.

nop píše:píši o sobě, kdežto Jana řeší na příkladě obecný případ, únik od ega směrem k srdci, tedy obecnou pomoc.

Myslím, že i Jana píše o své vlastní zkušenosti a vážím si toho, že se o ni veřejně podělila.