Jak pozitivně podporovat tělem mysl a myslí tělo?

[Návštěvník]

smyslem duchovní práce je prostě uvolněné, klidné vnímání, ke kterému postupně dochází díky všímavosti, která umožňuje zpracovávat emoční bloky a nich vznikajících reakce. Ty v nás aktivuje současné dění, protože vším, co se děje, se v různé míře znovu a znovu aktivuje emoční tělo / zraněné vnitřní dítě.

Je ale třeba respektovat, že ne každý má odvahu to připustit a začít v sobě objevovat, proč reaguje, jak reaguje.

[Návštěvník]

Eckhart Tolle:

"Dokud nejste schopni žít v přítomném okamžiku, každá emoční bolest, kterou pociťujete, ve vás zanechává určité reziduum bolesti. Spojuje se s bolestí z minulosti a zůstává ve vaší mysli a těle. To zahrnuje bolest z dětství, kterou způsobilo nevědomí světa, do nějž jste se narodili.

Nahromaděná bolest tvoří negativní energetické pole ve vašem těle a mysli. Lze ji považovat za jakousi neviditelnou entitu. Je to vaše emoční tělo. Existuje ve dvou modech: latentním a aktivním. Zatímco někteří lidé žijí ve svém emočním těle téměř pořád, jiní je vnímají pouze v situacích spojených s nějakým nepříjemným zážitkem z minulosti. Emoční tělo může být probuzeno téměř čímkoli. Je-li připraveno probudit se, může být aktivováno pouhou myšlenkou nebo nevinnou poznámkou blízkého člověka.

Některá emoční těla jsou otravná, ale poměrně neškodná, zatím co jiná jsou velmi destruktivní. Některá napadají lidi kolem vás, jiná mohou napadnout vás, jejich hostitele. Váš postoj k životu se následkem toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají také nemoci, dochází k nehodám nebo dokonce k sebevraždě.

Když si myslíte, že někoho dobře znáte, a najednou se octnete tváří v tvář této neznámé a odporné stvůře, jste šokováni. Mnohem důležitější je však pozorovat tuto bytost v sobě samém. Proto sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru - může se probouzet vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné nálady, zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit. Snažte se přistihnout své emoční tělo v okamžiku, kdy se začíná probouzet z dřímoty.

Emoční tělo se snaží přežít jako každá jiná existující entita a může žít jedině tehdy, když vás donutí, abyste se s ním nevědomě ztotožnili. Pak vás začne ovládat, "stane se vámi" a žije skrze vás. Živí se jakýmkoli zážitkem, který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co způsobuje další bolest, ať už ve formě zlosti, nenávisti, zármutku, násilí nebo nemoci. Jakmile vás jednou ovládne, začne ve vašem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní energii a tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni nestravitelná.

Jste-li ovládáni svým emočním tělem, chcete stále víc bolesti. Stanete se buď obětí, nebo násilníkem. Chcete sami trpět nebo působit bolest druhým nebo oboje. Ve skutečnosti v tom není tak velký rozdíl. Samozřejmě si to neuvědomujete a tvrdíte, že bolest nevyhledáváte. Budete-li však pozorně sledovat své myšlenky a jednání, uvidíte, že bolest záměrně udržujete při životě. Když si to uvědomíte, přestanete to dělat, neboť chtít větší bolest je šílenství a nikdo není vědomě šílený.

Emoční tělo, které je temným stínem, jejž vrhá vaše ego, se bojí světla vašeho vědomí. Jeho přežití závisí na vašem nevědomém ztotožnění se s ním a na vašem strachu čelit bolesti, která ve vás žije. Když se s bolestí nevyrovnáte, budete ji muset prožívat znovu a znovu. Vaše emoční tělo vám může připadat jako nebezpečná příšera, na kterou se nemůžete ani podívat, ale mohu vás ujistit, že je to pouhý přízrak, který je bezmocný proti síle vašeho vědomí.

Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdání, a mají pravdu. Otázkou je, zda to platí také ve vašem případě. Samotná víra nestačí. Chcete žít do konce života v bolesti a stále jen opakovat, že je to pouhé zdání? Osvobodí vás to od bolesti? Víra sama nestačí. Jde o to, jak tuto pravdu realizovat ve vašem vlastním životě.

Vaše emoční tělo nechce, abyste si uvědomili, čím ve skutečnosti je. Jakmile je začnete pozorovat, jakmile v sobě cítíte jeho energetické pole, je konec s vaším ztotožněním. Do hry vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto dimenzi nazývám vědomou přítomností. Nyní jste nezaujatým pozorovatelem, takže vaše emoční tělo nemůže předstírat, že je vámi, a ztrácí možnost skrze vás obnovovat svou energii. Našli jste svou nejvnitřnější sílu. Objevili jste moc přítomného okamžiku.

Co se stane s naším emočním tělem, když si uvědomíme jeho existenci a přestaneme se s ním ztotožňovat?

Nevědomí toto tělo vytváří; vědomí je transformuje v sebe. Tento univerzální princip krásně vyjádřil svatý Pavel: "Co je vystaveno světlu, to se stává světlem." Jako nemůžete bojovat proti temnotě, nemůžete bojovat ani proti svému emočnímu tělu. Kdybyste se o to pokoušeli, způsobili byste vnitřní konflikt, a tím další bolest. Stačí bolest pozorovat. Pozorovat něco znamená přijímat to jako součást toho, co je v přítomném okamžiku.

Emoční tělo je uvězněná životní energie, která se oddělila od vašeho energetického pole a stala se dočasně autonomní díky tomu, že se s ní ztotožňujete. Tato energie se obrátila proti sobě a životu jako zvíře, které se snaží sežrat svůj vlastní ohon. Proč si myslíte, že je naše civilizace tak destruktivní? Nicméně i destruktivní síly jsou součástí životní energie.

Když se stanete pozorovatelem, vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést k tomu, abyste se s ním opět ztotožnili. V tomto stadiu vám může způsobovat bolesti v různých částech těla, ale jen přechodně. Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení. Jakmile se vaše myšlení ztotožní s energetickým polem bolestné entity ve vašem těle, vaše myšlenky ji začnou posilovat.

Je-li například zlost převládající energií vašeho emočního těla a vy stále přemýšlíte jen o tom, jak vám někdo ublížil a jak se mu za to pomstíte, pak jste přestali být nezaujatým pozorovatelem a vaše emoční tělo se stalo "vámi". Kde je zlost, tam je bolest.

Neustálá vědomá pozornost přerušuje spojení mezi vaším emočním tělem a vaším myšlením a vyvolává proces transmutace. Jako by se vaše bolest stala palivem pro vaše vědomí, které začne hořet jasněji. V tom spočívá ezoterický smysl alchymie: transmutace obecného kovu ve zlato a proměna utrpení ve vědomí. Vnitřní konflikt se vyřeší a vy jste opět celým člověkem. Pak musíte přestat působit další bolest.

Dovolte mi, abych celý proces shrnul. Soustřeďte se na pocity ve svém nitru. Uvědomte si, že tyto pocity jsou vaším emočním tělem. Přijměte jeho existenci. Nepřemýšlejte o něm - nedovolte mu, aby ovlivnilo vaše myšlení. Neanalyzujte je a neposuzujte je. Neztotožňujte se s ním. Buďte nezaujatým pozorovatelem všeho, co se ve vás děje. Uvědomujte si nejen emoční bolest, ale také "pozorovatele". V tom spočívá moc přítomného okamžiku, síla vaší vlastní vědomé přítomnosti…

Záleží to jen na vás. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat. Samozřejmě vám pomůže, když se budete stýkat s lidmi, kteří si hluboce uvědomují svou existenci. Styk s takovými lidmi posílí vaše vnitřní světlo. Když položíte doutnající polínko vedle hořícího polen a pak je od sebe na chvíli oddělíte, vaše polínko bude hořet mnohem intenzivněji. Koneckonců obě polena jsou součástí téhož ohně. Být takovým ohněm je funkcí duchovního učitele. Tuto funkci může splnit také terapeut, který se povznesl nad úroveň mysli a plně si uvědomuje svou skutečnou existenci."

Z knihy "Moc přítomného okamžiku" - ke stažení na http://www.olgabufkova.cz/files/duchovn ... amziku.pdf

[Pelvan]

Ahoj nope


Emoční tělo (zraněné vnitřní dítě) má negativní dopad na naše tělesné zdraví a úzce s tímto tématem souvisí. Samozřejmě existuje v nás i spokojené vnitřní dítě, ale to nevytváří emoční tělo - toho našeho vnitřního upíra energie - naopak toto emoční tělo rozpouští. Jde o to vzpomenout si na autentický zážitek tohoto spokojeného dítěte v sobě a pomocí této jeho spokojenosti (která tkví v bezčasé a věčné přítomnosti) se léčit. Léčit svoje tělo, svoji mysl (svoji duši) i svoje srdce (svého ducha). To je ta trojice králů v každém z nás, která jde k nám a vinšuje štěstí a zdraví nám v případě, jestliže se ti tři králové spolu kamarádí a jestliže táhnou všichni tři za jeden provaz.



http://www.blazkova.net/novinky/emocni-telo-2012.html

"KACHNA S LIDSKOU MYSLÍ

V knize Moc přítomného okamžiku jsem se zmiňoval, jak jsem vypozoroval, že po souboji dvou kachen, který nikdy netrvá dlou­ho, se každá kachna vydá opačným směrem. Pak každá několi­krát zamává křídly, aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě, jako by se nic nestalo.


Kdyby měly kachny lidskou mysl, pamatovaly by si tento spor ještě dlouho potom jako „svůj příběh". Kachní příběh by mohl znít asi takto: „Nemohu uvěřit tomu, co udělal. Přiblížil se ke mně na pár centimetrů, jako by to byl jeho rybník! Vůbec nebral na vědomí mé soukromí. Musím si na něj dát pozor. Určitě to udělá znovu... Vsadím se, že už to plánuje. Já mu to ale nehodlám tolerovat. Dám mu lekci, na kterou nezapomene."Mysl si neustále vymýšlí své po­hádky a celé dny, měsíce nebo dokonce roky šije přehrává znovu a znovu, pořád dokola. Pro tělo to znamená, že boj stále pokračuje, a pod vlivem myšlenek na něj připravuje spoustu energie vtělené do emocí, jež zase zpětně podporují mysl v její činnosti., Takto vznika­jí emocionální myšlenky ega. Dovedete si představit, jak by se kachnám zkomplikoval život, kdyby myslely stejně jako lidé? Lidé tak ale fungují odjakživa. Žádnou situaci ani událost nedokáží zcela opustit. Mysl a její „příběh" je neustále udržují při životě.

Jsme živočišným druhem, který ztratil směr a sešel z cesty. Od každé květiny, stromu i zvířete bychom se toho mohli hodně na­učit, jen kdybychom se na chvíli zastavili, dívali se a nasloucha­li. Od kachen se můžeme naučit toto: zamávejte křídly - nechte svůj příběh odplout - a vraťte se na místo síly: do přítomného okamžiku."


PS
Psychoanalýzu bych sem netahal prosím, jde mi o to nalézat pozitivní cesty vlastního rozvoje...


Děkuji a zdravím

[nop]

....
"KACHNA S LIDSKOU MYSLÍ

V knize Moc přítomného okamžiku jsem se zmiňoval, jak jsem vypozoroval, že po souboji dvou kachen, který nikdy netrvá dlou­ho, se každá kachna vydá opačným směrem. Pak každá několi­krát zamává křídly, aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě, jako by se nic nestalo....

Víme opravdu proč zvířata konají ?
Já bych se na naše úsudky nespoléhal.
Prý když pes žere trávu, bude bouřka.

[Návštěvník]

...jsem vypozoroval, že po souboji dvou kachen, který nikdy netrvá dlou­ho, se každá kachna vydá opačným směrem. Pak každá několi­krát zamává křídly, aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě, jako by se nic nestalo.

Kdyby měly kachny lidskou mysl, pamatovaly by si tento spor ještě dlouho potom jako „svůj příběh". Kachní příběh by mohl znít asi takto: „Nemohu uvěřit tomu, co udělal. Přiblížil se ke mně na pár centimetrů, jako by to byl jeho rybník! Vůbec nebral na vědomí mé soukromí. Musím si na něj dát pozor. Určitě to udělá znovu... Vsadím se, že už to plánuje. Já mu to ale nehodlám tolerovat. Dám mu lekci, na kterou nezapomene. "Mysl si neustále vymýšlí své po­hádky a celé dny, měsíce nebo dokonce roky šije přehrává znovu a znovu, pořád dokola. Pro tělo to znamená, že boj stále pokračuje, a pod vlivem myšlenek na něj připravuje spoustu energie vtělené do emocí, jež zase zpětně podporují mysl v její činnosti., Takto vznika­jí emocionální myšlenky ega. Dovedete si představit, jak by se kachnám zkomplikoval život, kdyby myslely stejně jako lidé? Lidé tak fungují odjakživa. Žádnou situaci ani událost nedokáží zcela opustit. Mysl a její „příběh" je neustále udržují při životě.

Od každé květiny, stromu i zvířete bychom se toho mohli hodně na­učit, jen kdybychom se na chvíli zastavili, dívali se a nasloucha­li. Od kachen se můžeme naučit toto: zamávejte křídly - nechte svůj příběh odplout - a vraťte se na místo síly: do přítomného okamžiku."

[nop]

...jsem vypozoroval, že po souboji dvou kachen, který nikdy netrvá dlou­ho, se každá kachna vydá opačným směrem. Pak každá několi­krát zamává křídly, aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě, jako by se nic nestalo.

Od každé květiny, stromu i zvířete bychom se toho mohli hodně na­učit, jen kdybychom se na chvíli zastavili, dívali se a nasloucha­li. Od kachen se můžeme naučit toto: zamávejte křídly - nechte svůj příběh odplout - a vraťte se na místo síly: do přítomného okamžiku."

Víme houbeles proč kachny mávnou křídly, třeba se zpotily a jen ventilují,
a energie se soubojem vytvořila, nebo spotřebovala? Svalovou činností se energie spotřebovává.
Max. mohu říci, že soubojem se vyprovokoval výdej energie.

[Návštěvník]

Na tom celém je zajímavý hlavně důvod, kde a proč se v člověku bere odpor k tomu, co říká probuzený - člověk bez ega.

[Návštěvník]

PS.

Je ale třeba respektovat, že ne každý má odvahu začít v sobě objevovat, proč reaguje, jak reaguje.

[nop]

Na tom celém je zajímavý hlavně důvod, kde a proč se v člověku bere odpor k tomu, co říká probuzený - člověk bez ega.

Co odpor k tomu, co říká někdo neprobuzený?
O sobě vím, že nechci bezduše dělat to, co si někdo připravil s tím, že to někdo jiný má plnit - aniž by plnitel souhlasil, chtěl, žádal a přijal.
Konkrétně školní úkoly, a odlišné názory.
Toho, čemu jsem se uzavíral, mohlo být dost. Díky mému nesouhlasu dodnes nejsem komunista, jehovista, kalvínista, šivaista, tunelář a pod. ani nejsem nadšený žák v hodině tělocviku. A „mám odvahu“ to vyjádřit.

[Návštěvník]

Na tom celém je zajímavý hlavně důvod, kde a proč se v člověku bere odpor k tomu, co říká probuzený - člověk bez ega.

Možná, že míra odporu - k čemukoliv a ke komukoliv - souvisí s mírou nerozpoznané potřeby prosazovat a obhajovat to, k čemu člověk sám došel. Pak je pochopitelně nutné snažit se přimět druhé, aby to konečně uznali, ocenili a přijali.

Když tohle chtění vymizí, pak se to, co říká někdo druhý, vnímá jako pouhá nabídka, ne jako nátlak. Už se neobjevuje odpor a nevzniká automatická potřeba najít okamžitě protiargumenty a dokazovat, "proč ne".

Místo toho se u různých nabídek (= toho, co říkají ti druzí) pozorně vnímají jednotlivé souvislosti, co k čemu vede... a s jakými důsledky... a někdy je až překvapivé, z čeho všeho je možné se poučit

[nop]

K novému dogmatu o jediném smutném dítěti uvnitř dodávám pozorování ze života.

Když jsem potkal Matku Lasanu, jezdíval jsem rád na daršany, které bývaly jednou za 4 – 5 týdnů. Cesta trvala hodinu a půl malým vláčkem s přestupem v Boleslavi a 50 minut pěšky.

Jednou jsem byl v Berouně kvůli firmě. Při cestě zpět jsem se dostavil na nádraží, tam na boční koleji stál podobný malý vláček. Pocítil jsem, že něco ve mně se zaradovalo a pohledem dovnitř jsem našel dětskou radost, a hned byla vystřídaná (doplněná) rozumovým zjištěním, že nejde o vláček do Boleslavi.
Žádné plačící dítě nebylo.
Jindy jsem zase pozoroval v sobě pozorující dítě, které pozorovalo mne, jak listuji ve fakturách a přemýšlím. Nemělo potíže a bylo více v klidu než já.
=
Hledáním jen smutného dítěte se omezuje počet nalezených vnitřních dětí.

[Pelvan]

Ahoj nope

Dětí máme v sobě samozřejmě více z různých období dětství, a mohou být v různé náladě a v různé škále pocitů od naštvanosti a strachu až po nadšení: je to namátkou mimino, školkové dítě, školní dítě prvního stupně ZŠ, školní dítě druhého stupně ZŠ. Potíž je v tom, že o těch svých vnitřních dětech většinou nevíme, normálně se většinou neprojevují. Většinou se projeví až v emoci. Pokud Ty jsi v sobě cítil klidné dítě při prohlížení faktury, tak buď rád, tvoje dítě je v klidu. Ale není to asi běžný případ.
Tady na tom videu by se o těch dětech v nás mělo mluvit:
https://www.youtube.com/watch?v=HjShh6QhCpI

Jan Zahradník Havelka v jednom ze svých videí (má jich pře 200, nechce se mi to hledat) mluví o tom, jak je (všechny svoje vnitřní děti) vzal najednou do náruče, udělal ten pohyb rukama ke břichu a ke hrudi a pochoval je a ubezpečoval je při tom, že se o ně postará a že je ochrání. Bylo to v situaci, kdy se obával nějakého natáčení a potřeboval se uklidnit.
Ten pohyb objetí svojí hrudi a tím i objetí svých vnitřních dětí se snažím začlenit i do svých denních rituálů. V metodě EFT jsou různé body na těle, na které se má ťukat a jeden z těchto bodů je v podpaží a když oběma rukama se snažíte na tyto 2 body dosáhnout, tak se vlastně obejmete. Viděl jsem to na jednou instruktážním videu EFT, ale nemohu ho zpětně nalézt. Tak to podle toho videa dělám a trochu v tom objetí zůstávám a namlouvám si tak, že objímám svoje vnitřní dítě či děti...

Měla by převládat snaha se rozvspomínat spíše na ty veselé okamžiky z dětství, ty jsou léčivé. Když se vybaví ty okamžiky traumatizující, je třeba vyděšené a vzteklé dítě chlácholit a uklidňovat, být mu prostě oporou.
Měla by to být ale převážně legrace, vždyť jde přece o děti!
https://www.youtube.com/watch?v=e0_zJs8rGOw

Zdravím

[nop]

...Jan Zahradník Havelka v jednom ze svých videí (má jich pře 200, ...) mluví o tom, jak všechny svoje vnitřní děti... vzal najednou do náruče, udělal ten pohyb rukama ke břichu a ke hrudi a pochoval je a ubezpečoval je při tom, že se o ně postará a že je ochrání. ... V metodě EFT jsou různé body na těle, na které se má ťukat a jeden z těchto bodů je v podpaží a když oběma rukama se snažíte na tyto 2 body dosáhnout, tak se vlastně obejmete. ... objímám svoje vnitřní dítě či děti...

Zdravím

posed používaný u jezuitů, už na misiích v 17. století:

sednu na zen pod strom nebo ke zdi (skále), paty přitažené k sobě, takže kolena jsou před hrudí a míří přímo vzhůru,
obklopím nohy pod koleny rukama, kam dosáhnu, tedy objímám nohy pod koleny (jedna ruka může být o dlaň výše),
přemýšlím.

[Návštěvník]

trochu v tom objetí zůstávám a namlouvám si tak, že objímám svoje vnitřní dítě

Když zkouším to objímání opravdu cítit, prožívat, celé tělo se uvolní
když si ale jen něco namlouvám, tělo to pozná, nic se nezmění

[nop]

trochu v tom objetí zůstávám a namlouvám si tak, že objímám svoje vnitřní dítě

Když zkouším to objímání opravdu cítit, prožívat, celé tělo se uvolní
když si ale jen něco namlouvám, tělo to pozná, nic se nezmění

slovní žert:

máš se objímat objektivně.

[Návštěvník]

trochu v tom objetí zůstávám a namlouvám si tak, že objímám svoje vnitřní dítě

Když zkouším to objímání opravdu cítit, prožívat, celé tělo se uvolní
když si ale jen něco namlouvám, tělo to pozná, nic se nezmění

slovní žert:

máš se objímat objektivně.

Spíš pravdivě, nic si nenalhávat



Namlouvat si něco vnímám jako sebeobelhávání.

Asi není velký rozdíl mezi snahou namlouvat něco sobě nebo se pokoušet něco namluvit druhým.
Člověk něco ze zvyku předstírá... aby něco získal. Ego se potřebuje upevnit a je mu vcelku jedno, co k tomu použije.
Většinou popadne to, co má právě k dispozici, co situace umožňuje.

Tahle hra začne být zřejmá, když se objeví zájem se podívat, co tím člověk chce asi získat ...

[Pelvan]

Ahoj

Čím je člověk starší, tím mu jde hůř si představit, že při objímání sebe sama objímá i svoje vnitřní dítě. To je podstata toho mého namlouvání si, "že jsem ještě stále i dítě".

Nedělám to objímání ve dřepu rukama kolem nohou, i když proti takové poloze nic nemám.

Normálně si jednou rukou sáhnu přes hruď do opačného podpaží a druhou rukou přes tu první udělám to samé a objetí sebe sama je na světě.
Je to docela hezký pocit se takhle držet pohromadě.

Zdravím

[Jana]

[lklknml]

[nop]

Zdeňku, vidím, že jsi básník, který umí kouzlit poezii obrazem,
a jsi mudrc, který umí náznakem vyjadřovat polaritu bytí a skutečnosti - odraz skutečnosti a také jak se v odrazu zpětně nalezne skutečnost..