Moderátor: Pelvan
jaosiva1 píše:Videl sem seznam desitek jmen...nope....za vsechny:
Sri Ramakrishna, Blavatska, Ramana Maharishi....vsichni rakovina
U nich jiste neni pochyb, ze byli esoterici a priciny tebou jmenovane u nich asi nenastaly....
jaosiva1 píše:... pozitivne dozajista myslicich, kteri umreli na rakovinu ci jine choroby...
Jak to?
jaosiva1 píše: Sri Ramakrishna, Blavatska, Ramana Maharishi....vsichni rakovina
U nich jiste neni pochyb, ze byli esoterici...
Návštěvník píše:Ignorovat nebo milovat?
Pepíčkovi je pět let, Mařence jsou tři toky. Nejsou já. Ani tohle tělo nejsem já.
Nejsem nic z toho. Budu proto Mařenku, Pepíčka i tohle tělo ignorovat?
Návštěvník píše:PS. Ignorovat, anebo milovat Mařenku a Pepíčka a svoje tělo neosobní, všeobjímající Láskou?
Návštěvník píše:Dokud láska není všeobjímající, pak objímá jen něco a ten zbytek ignoruje.
To je normální, lišíme se jen v tom, co jsme ochotní objímat a co jsme se rozhodli ignorovat.
Návštěvník píše:Dokud láska není všeobjímající, pak objímá jen něco a ten zbytek ignoruje.
To je normální, lišíme se jen v tom, co jsme ochotní objímat a co jsme se rozhodli ignorovat.
Návštěvník píše:To co ignorujeme holt Láskou není
Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Návštěvník píše:Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Dokud se pomíjivé nevnímá jako Božské v projevu (Vědomí v pohybu), pochopitelně to vede k odmítání pomíjivého jako něčeho nebožského. Vzniká potřeba to ignorovat a považovat to za nehodné lásky.
Jen mě udivuje domněnka, že to pomíjivé není hodno Boží Lásky? Že by to nevytvářel Bůh? Jak to tedy vzniká? Vytváří to snad Ďábel, který existuje odděleně od Boha?
Návštěvník píše:jaosiva1 píše: Sri Ramakrishna, Blavatska, Ramana Maharishi....vsichni rakovina
U nich jiste neni pochyb, ze byli esoterici...
Možná tělo a jeho potřeby ignorovali. Ramana Mahariši nazýval svoje tělo "tenhle špalek".
Není v tom láskyplnost, která tělo uzdravuje
Návštěvník píše:Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Dokud se pomíjivé nevnímá jako Božské v projevu (Vědomí v pohybu), pochopitelně to vede k odmítání pomíjivého jako něčeho nebožského.
Návštěvník píše:Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Dokud se pomíjivé nevnímá jako Božské v projevu (Vědomí v pohybu), pochopitelně to vede k odmítání pomíjivého jako něčeho nebožského. Vzniká potřeba to ignorovat a považovat to za nehodné lásky.
Jen mě udivuje domněnka, že to pomíjivé není hodno Boží Lásky? Že by to nevytvářel Bůh? Jak to tedy vzniká? .....
Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Jana píše: Co když věčnost Boží Lásky se ve skutečnosti týká jen toho věčného, nikoliv pomíjivého?
Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost sama o sobě není pomíjivá. V ní není šance uvíznout na představě pomíjivosti...
Ano. Dokud se vnímá, že všechno se děje, právě teď, tak to prostě jen JE. Nevzniká potřeba něco z toho ignorovat. Nic se neodmítá jako něco, co je pomíjivé, čemu není třeba věnovat pozornost.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník