Poradna zdarma

V tomto případě se ale Buddhovy myšlenky staly náboženstvím.

Náboženská verze buddhizmu je užitečná pro ty, kdo jsou prodchnuti silnou religiozitou, ale je odlišná od psychologické cesty.

Staneš se buddhou.

Jedná-li se o ženu, měl bych říci "ta buddha", jenže kromě toho, že to nezní moc dobře, jde i o gramaticky nesprávnou podobu, protože ženský rod buddhy je buddhyně. A to je ještě horší, protože připomíná slovo "kuchyně". Budu tedy říkat jen buddha, i s ohledem na historickou skutečnost: byl to muž, kdo se poprvé stal buddhou. Nevadí ti to má milá? Pro tebe použiji výrazu "osvícená". Myslím, že to zní mnohem lépe.

Mé poděkování náleží Siddhatthovi Guatamu Šákkjamunimu, který objevil Cestu, a mému synovi Yurimu, který ji ve svém krátkém životě následoval a dovedl na ni mne.

Můj syn Yuri zemřel ve 27 letech, ve stejném věku, v jakém Buddha dosáhl osvícení.

Yuri byl buddhou, byl jednou z těch inkarnací Buddhy (bódhisattvou), které se občas na Zemi objevují.

Už od narození vynikal nepopsatelnou vyrovnaností a láskou.

Během celých sedmadvaceti let jsem ho ani jedinkrát neviděl rozzlobit nebo o někom špatně smýšlet.

Naopak, byl stále usměvavý a ke všem tolerantní, a ke všem promlouval beze slov svou láskou, jež si nekladla podmínky, jen úsměvem nebo dotekem ruky.

A tys to nejsilněji cítil v sobě. Každý to cítil. Ať jsi dělal cokoliv, byl ti stále nablízku a dával ti pocítit svou lásku, absolutní a bez podmínek.

Zemřel na banální chřipku.

Svým umíráním však učinil zázrak. Proměnil svého otce, toho starého hříšníka v buddhu.

Přenesl na mě své osvícení; získal jsem je tedy bez zásluhy.

Můj život se změnil.

Spatřil jsem Osvícení.

Uviděl jsem je a mé lidské tělo se zcela a navždy zbavilo nejistoty bytí; mou jedinou realitou je nyní naprostá a jednoznačná nezbytnost lásky, pohody a radosti.

Poznal jsem, že stát se buddhou je opravdu možné.

Můj teoretický buddhizmus se stal skutečný. Tak se zrodila tato kniha.

Tím, že ve mně žije Buddhovo učení, které jsem už poznal v teorii, jsem získal takové osvícení, kterého teď může dosáhnout kdokoliv, aniž by mu musel zemřít syn.

dobrá nálada

Dobrá nálada a humor jsou další vlastnosti, které se tříbí a získávají, když se stáváš buddhou. Pověstná je veselost tibetských mnichů a humor mnichů zenových.

To vychází právě ze schopnosti uvolnění a veselosti , což umožňuje vidět komické situace, které život přináší a smát se jim. A nejen to - také veselé situace vytvářet svým pozitivním myšlením.

druhé Buddhovo jméno

Siddhártha měl bratra, ale evidentně i v Indii znamenali druhorození méně, než mušinec. Na Západě museli vynalézt křížové výpravy, aby měli vůbec co dělat.

Ve dvaadvaceti letech, nedlouho po narození syna Rahuly a po objevení utrpení přítomné v dosud neznámém venkovním světě, opouští Siddhártha rodinu, království i své vladařské povinnosti a odchází hledat cestu, která vede k osvobození.

Jako všichni velikáni (a jako všichni dospělí) si počínal jako slon v porcelánu. Možná to udělal jen proto, aby dokázal, že věštby nelžou.

Tak po šest měsíců provozoval velmi radikální askezi, trýznění těla, potom však pochopil, že ani tato cesta nevede k trvalému a definitivnímu osvobození od utrpení.



O tomto období nás informuje jeden ze způsobů zobrazení Buddhy, na němž je zachycen jako vyhublý přepadlý muž. Jak vidno, Buddhovo utrpení (spolu s vyhublostí) je jen okrajovou záležitostí a neshoduje se s jeho konečnou, plnou osobností. V Buddhovi není místa pro utrpení; cílem celého jeho učení je právě odstranit bolest.

Příjemný pocit, to je míra osvícení.

Když jednou seděl pod pippalovým stromem, nedaleko města Uruvély, podařilo se mu hluboce proniknout do reality.


Co je to k čertu pippalový strom?

Vypisuji čtenářskou soutěž o rozluštění této hádanky. Vítězové obdrží bleskový kurz Jak dosáhnout osvícení na mé jachtě u Janova. K účasti vybízím zvláště dámy, které zamýšlejí stát se osvícenými.

Jídlo mu nosili dva mladí lidé, sirotek Svastí, chudý pasák buvolů, a dcera starosty Sudžáta.

Tenhle parazitismus je jedinou Buddhovou charakteristikou (nikdy v životě ani den nepracoval), kterou ti nedoporučuji napodobovat. Ne, že by bylo něco špatného na žebrotě. Jenže tato cesta je příliš orientální, tíhne příliš k pasivitě. Já ti nabízím cestu západního buddhizmu, aktivní způsob, který ti dovolí tvořit, budovat a srovnávat. Bez stresu. A tudíž mnohem účinněji.

Teď s nástupem konzumního způsobu života, založeném na vlastnictví a společenské prestiži, jak bylo zvykem v historii, ale také na rozsahu výroby a spotřeby, se situace samozřejmě zhoršila: zvýšený rozsah neuróz a následně psychického utrpení se stal skutečností pozorovatelný na kdekom.
To, co z nás činí neurotiky, není jen život plný kompromisů, kterým žijeme, ale i náš duševní postoj, který přejímáme: jako by naše štěstí opravdu záviselo na úspěchu. To v nás vyvolává stres, jenž je přímým protikladem k vyrovnanosti. Štěstí je v podstatě vyrovnaností , a tudíž je vyrovnanost měřítkem našeho štěstí, a nikoliv úspěchu. Stav osvícení ti dovolí zakoušet právě vyrovnanost, aniž by ses musel vzdát úspěchu.

Pomysli teď na to nejkrásnější: Vesmír by nemohl existovat bez tebe.
Jisté je, že by to nebyl tento vesmír.

Právě to říkám lidem, kteří trpí depresí. Alespoň na chvilku jim to přinese úlevu, ale pak znovu upadají do svých utkvělých myšlenek, že vesmír byl stvořen jen proto, aby je dusil.

Nikdo totiž nežije úmyslně v utrpení, protože to by bylo proti genetickému programu přežití.

Masochisté netvoří výjimku; utrpení, které si sami způsobují, mění jejich pocit viny, a tak pomáhá vzrušovat jejich Já; přináší jim tedy potěšení.

Podvědomá myšlenka totiž není ničím jiným než projevem napětí pocházejícího z traumat (agresí, záští, strachů, ztrát, neúspěchů, nejistot atd..), zaznamenaných naší pamětí.

Napětí je vlastně elektrické napětí, které přetrvává v neuronových okruzích mozku a vytvoří myšlenky v rámci přirozeného procesu vybíjení.

Jestliže utrpíme trauma, duševní vzrušení, které jím bylo způsobeno, zůstává v naší mysli ještě dlouho poté. Proto nedokážeme ovlivnit, co si myslíme.

Myšlenky se množí.

Ukládání myšlenek probíhá se vší emoční náplní, to znamená, že myšlenka vyvolávající emoci bude zaznamenána spolu s touto emocí a ona zpětně právě vyvolá příslušnou myšlenku.

Čím silnější emoce, tím častěji vyvolává myšlenku, která je s ní propojena.

Myšlenky jsou jako semena, z kterých rostou rostliny.
A negativní myšlenky plodí jedovaté rostliny.

Jogínská tradice definuje myšlenku přímo jako "semeno" (bija), protože plodí další myšlenky.

Správné myšlení spočívá, jak jsme už viděli, v eliminaci negativních myšlenek a v tvorbě myšlenek pozitivních.

V souladu s východní tradicí je třeba říci, že

negativní myšlenky jsou všechny myšlenky, které přinášejí oddělení (nedůvěra, podezření, antipatie, nevraživost, nenávist atd.),

pozitivní myšlenky jsou ty, které plodí sjednocení (důvěra, akceptace, sympatie, laskavost, láska atd.)

První, co musíme pochopit, že negativní myšlenky jsou nedobrovolné a bezděčné.

Negativní myšlenka, poněvadž je původcem utrpení, je nedobrovolná: právě proto je často nutkavá, a tudíž neurotická.

A pocit strachu stále roste.

Je to, jako by naše Já, když se ztotožňuje s myšlenkou a s emocí, která myšlenku následuje, ztrácelo svou energii, jež tvoří naši duševní energii (naši vlastní životní energii).

Ztotožnění našeho Já s touto myšlenkou a s tímto strachem podle psychologické poučky, uvedené výše, způsobí, že jsme jí ovládnuti.

Jako by nějaká síla svrhávala naše Já do hlubin mysli neboli do myšlenek, pocitů a citů, a naše Já v nich bloudí a ztrácí se.

A protože Já je hybnou silou tenzní energie, která vytváří emoci, tato energie ztrácí sílu.

Jako by vědomí nebo funkce, s níž se může naše Já ztotožňovat, bylo přirozeným sídlem psychické energie:

Dokud je vědomí takříkajíc ponořeno v mysli a když se ztotožňujeme se svými myšlenkami a emocemi, ty se ukazují v celé své síle a zavalí nás - staneme se jejich otroky.

Když ale naopak vědomí, Já, si od nich udržuje odstup a stává se jejich pozorovatelem zpovzdálí, jakoby odsává jejich energii a přenáší ji z těchto myšlenek a emocí, které když zůstanou osamoceny, pomalu uhasínají, až zaniknou docela.