Jak se stát Buddhou v pěti týdnech - poznámky autora

[Návštěvník]

Správné myšlení spočívá, jak jsme už viděli, v eliminaci negativních myšlenek a v tvorbě myšlenek pozitivních.

V souladu s východní tradicí je třeba říci, že

negativní myšlenky jsou všechny myšlenky, které přinášejí oddělení (nedůvěra, podezření, antipatie, nevraživost, nenávist atd.),

pozitivní myšlenky jsou ty, které plodí sjednocení (důvěra, akceptace, sympatie, laskavost, láska atd.)

[Návštěvník]

První, co musíme pochopit, že negativní myšlenky jsou nedobrovolné a bezděčné.

Negativní myšlenka, poněvadž je původcem utrpení, je nedobrovolná: právě proto je často nutkavá, a tudíž neurotická.

[Návštěvník]

A pocit strachu stále roste.

Je to, jako by naše Já, když se ztotožňuje s myšlenkou a s emocí, která myšlenku následuje, ztrácelo svou energii, jež tvoří naši duševní energii (naši vlastní životní energii).

[Návštěvník]

Ztotožnění našeho Já s touto myšlenkou a s tímto strachem podle psychologické poučky, uvedené výše, způsobí, že jsme jí ovládnuti.

Jako by nějaká síla svrhávala naše Já do hlubin mysli neboli do myšlenek, pocitů a citů, a naše Já v nich bloudí a ztrácí se.

[Návštěvník]

A protože Já je hybnou silou tenzní energie, která vytváří emoci, tato energie ztrácí sílu.

Jako by vědomí nebo funkce, s níž se může naše Já ztotožňovat, bylo přirozeným sídlem psychické energie:

Dokud je vědomí takříkajíc ponořeno v mysli a když se ztotožňujeme se svými myšlenkami a emocemi, ty se ukazují v celé své síle a zavalí nás - staneme se jejich otroky.

Když ale naopak vědomí, Já, si od nich udržuje odstup a stává se jejich pozorovatelem zpovzdálí, jakoby odsává jejich energii a přenáší ji z těchto myšlenek a emocí, které když zůstanou osamoceny, pomalu uhasínají, až zaniknou docela.

[Návštěvník]

Pozorování vlastní mysli, vědomí, je pravou, charakteristickou a konkrétní činnosti mozku, vlastní člověku, která ale bohužel seuplatňuje pouze v mimořádných případech.

Zvláště v případech těžkých nehod (je typické, že v těchto případech proběhne celý život před očima jako film), podaří se ti na sebe dívat z vnějšku, jako bys byl někdo jiný.

"Ve stavu nebezpečí (např. ve válce nebo v jistých okamžicích alpinistických výstupů) dochází k rozšíření vědomí do stavu nadvědomí, v němž je možné konat činy normálně nemožné a hrdinské skutky. (R.Assagioli, Principi e metodi della psicosintesi terapeutica s.169)

[Návštěvník]

Jestli chceš, můžeš tento týden užívat pomocnou mantru, kterou si v rytmu, který si určíš sám.

Mantra je jakékoliv slovo nebo věta, jež se neustále opakuje. Například i modlitba je mantrou. Používání mantry je důležité. Má vliv na podvědomí. Zapisuje do něj sugesci, která automaticky navozuje jisté myšlenky, emoce, chování. To znamená, že Tě mění.

A navíc přináší další dva výsledky.

Zabraňuje tvorbě negativních myšlenek.

A také ti pomůže získat plnou kontrolu nad myslí (a nad tělem, pokud mantru recituješ s dýcháním).

Dvě pravidla: říkej si ji vždycky v duchu a s nikým o svém cvičení nemluv.

První pravidlo zabrání, abys byl proti své vůli převezen na psychiatrii a druhé ti pomůže nerozptylovat energii potřebnou k proměně.

Seznam manter z této knihy je tady.

[Návštěvník]

Vidíme tedy, že předešlá síla, kontrola mysli, která vede ke tlumení mysli, je nezbytná k dosažení této síly.

Také Zen prochází cestou tlumení myšlenek dříve, než se uskuteční výhradní soustředění na realitu: koán (absurdní hádanka, kterou mistr předkládá žákovi) totiž nemá žádný jiný cíl, než přesvědčit adepta o neužitečnosti myšlenek, a tak ho dovést k tomu, aby obrátil pozornost na realitu.

[Návštěvník]

Naše ztráta se tak stane námětem, o němž bychom měli často meditovat.

Meditace o smrti je hlavním motivem buddhizmu, ale nemysli si, že jej to činí tragickým nebo pesimistickým. Naopak, myšlenka na smrt oslavuje důležitost a posvátnost života, který tak získá na důležitosti a ceně. Také staří Římané pokládali na hodovní stůl lebku, připomínající posvátnost života. ("Memento mori!"), aby si hostinu lépe užili.

[Návštěvník]

Ba dokonce očekáváme, že budou stále takoví, a divíme se a zlobíme se, když zjistíme, že tomu tak není, že se všichni mění a nejsou takoví, jací jsme doufali, že budou.

Tento omyl poznání přináší enormní utrpení: je nejčastější příčinou rozchodu manželských dvojic, protože jeden z nich objeví (třeba i po dvaceti letech), že on (nebo častěji ona) není taková (taková) jaký si myslel (myslela).