Jak se stát Buddhou v pěti týdnech, Giulio Cesare Giacob

[Návštěvník]

Osmá kapitola

Správné úsilí

Bratři, vím, že vaše pozornost je vězněna ve fiktivním světě vašich myšlenek.

Bratři, vím, že pozorování sama sebe vyžaduje úsilí a vůli.

Bratři, snažte se pozorovat samy sebe.

Soustřeďte pozornost na svou mysl, na to, jak se rodí, roste, umírá, jak je proměnlivá a jak její přízraky nejsou reálné.

Bratři, snažte se dívat do sebe samých, a osvoboďte se od přízraků své mysli.

Právě vaše pozornost se může obrátit k realitě, která vás obklopuje a zjeví se ve vás v celé své nádheře a lesku.

Poznejte, že v realitě není utrpení, utrpení je jen ve vaší mysli.

Bratři, používejte Správné úsilí k soustředění pozornosti na vaše pocity, emoce a smýšlení, a dosáhnete správné koncentrace.

Správné úsilí
spočívá
ve snaze dosáhnout
Správné koncentrace.



Pozorování vlastních myšlenek tedy vyžaduje úsilí.

Proč?

Protože naše pozornost je obvykle zaplavena myšlenkami natolik, že se stáváme svými vlastními myšlenkami.

Když myšlenka pronikne našim vědomím (například "Jsem ztroskotanec"), přijímáme tuto myšlenku a stáváme se jí.

A proto trpíme.

Naše Já se identifikuje s našimi myšlenkami.
Je jimi fascinováno.
Tato fascinace je velmi silná.
Musíme tedy vyvinout úsilí k jejímu přemožení.

Zvyk, nebo ještě lépe bezděčnost, nás činí vězni našich myšlenek, naší mysli.

Dostat se odtud, stát se pozorovateli našich vlastních myšlenek a používat Správnou koncentraci, není samo o sobě těžké:

Těžké je myslet na to, že toto je třeba dělat.

A proto Buddha započítal mezi Osm vznešených cest i Správné úsilí, jako by byla jednou z nich.

To však je přípravou k osmé, poslední a nejdůležitější z těchto cest: ke Správné koncentraci.

(48)

[Návštěvník]

Devátá kapitola

Správná duševní přítomnost

Jste rozumné děti a jsem si jist, že to, co vám povím, dokážete pochopit a uvést do života.



Děti, když jíte mandarinku, můžete ji jíst vědomě, nebo roztržitě.

Co znamená jíst mandarinku vědomě?

To znamená vědět, že ji jíte.

V plnosti si vychutnávat její vůni a sladkost.

Co znamená jíst mandarinku nevědomě?

To znamená nemyslet na to, že ji jíte.

Když to děláte, nemůžete ocenit nádhernou a vzácnou podstatu mandarinky.

Jestliže si nejste vědomy, že ji jíte, mandarinka není skutečná.

Jestliže mandarinka není skutečná, není ani reálný ten, kdo ji jí.

To tedy znamená jíst mandarinku nevědomě.

Děti, jíst mandarinku vědomě, znamená být skutečně vědomě v kontaktu s realitou.

Vaše mysl nepropírá včerejší nebo zítřejší myšlenky, nýbrž spočívá v přítomném okamžiku.

Vědomým životem v duševní přítomnosti míním život v přítomném okamžiku, s tělem i myslí, které pobývají tady a teď.

Správná duševní přítomnost tedy spočívá v obrácení pozornosti k realitě, která nás obklopuje právě teď, a ve spolupráci s ní.

Nazýváme ji také přítomností v realite.

Správná duševní přítomnost
spočívá
v přítomnosti v realitě.

Přítomnost v realitě je základem pro dosažení osvícení, poněvadž je - pokud se ani uvnitř svých myšlenek, ani navenek obsesivně nebouříme proti realitě - duševním stavem bez neuróz.

Je tedy třeba systematicky obracet pozornost k realitě.

A žít v realitě.

(51)

[Návštěvník]

Desátá kapitola



Správná koncentrace

Bratři, používejte Správnou koncentraci.

Správná koncentrace je největší z Osmi vznešených cest.

Soustředění na myšlení spočívá v pozorování vlastních myšlenek a odstupu od nich.

Sledujete nezaujatě své myšlenky, tak, jako nezaujatě sledujete vzdálený let ptáků v poklidu večera.

Učte se od země: ať je pokryta vonnými květy, nebo výkaly, země přijímá obojí nestranně, bez potěšení či odporu.

Když se rodí myšlenka, ať už příjemná, či nemilá, nedržte se jí a nenechte se jí ovládnout a zotročit.

Nezaujatě ji pozorujte a nechte ji odejít: nerozroste se a nezanechá ve vás svůj jedovatý plod utrpení.

Jestliže necháte růst své myšlenky, budou čím dál mocnější, ovládnou vás a zotročí.

Když budete myšlenky nezaujatě pozorovat, odhalíte jednu nečekanou pravdu: že vaše myšlenky nejsou plodem vaší vůle, nýbrž samostatnou rostlinou, nezávislou na vás, zalévanou vaším lpěním a zakořeněnou ve vašem strachu.

Tím, že budete nezaujatě pozorovat svou mysl, prázdné myšlenky zmizí a dosáhnete Čistého vědomí.

Vědomí vzdálené od myšlenek, pokud je stále cvičíte, vede k Osvobození.

Bratři, dřív, než se naučíte nezaujatě pozorovat mysl, musíte se naučit pozorovat a zklidňovat dech, tělo a emoce.

Když zklidníte svůj dech, tělo i emoce, nepřestávejte nezaujatě pozorovat své myšlení.

Vědomí vzdálené od myšlenek spolu s vědomým pozorováním dechu posiluje koncentraci.

Se Správnou koncentrací budete moci poznat pět způsobů vnímání:

pocity, emoce, myšlení, vůli a vědomí.

Pět způsobů vnímání je jako pět potoků, v nichž se nedá nalézt nic samostatného ani trvalého, takzvaného sebe sama.

Když budete meditovat o pěti způsobech vnímání, přítomných ve vás, uvidíte své nitro a udivující vztahy mezi vámi samými a všemi věcmi ve vesmíru.

Detailně pozorujte své emoce.

Emoce jsou stejného původu jako utrpení.

také pocházejí z myšlenek.

Když si uvědomíte, že emoce pocházejí z myšlenek, pochopíte jejich proměnlivou podstatu.

Uvidíte, jak se emoce rodí a hynou, stejně jako myšlenky a vůbec všechny duševní a hmotné jevy.

Uvidíte, že emoce jsou proměnlivé a prchavé, a postupně se stanete lhostejnými k jejich zrodu i konci.

Větší část emocí pochází z chybného smýšlení, které považuje za stálé to, co je ve skutečnosti proměnlivé.

Když chybné myšlení vykořeníme, utrpení skončí.

Když se naučíte vědomému dýchání a myšlení, snadno dosáhnete duševního prázdna.

Duševní prázdno je přirozenou součástí mysli, stejně jako odpočinek přirozenou vlastností těla.

Jestliže označíme "mysl" za úhrn našich myšlenek, emocí a pocitů, můžeme tak definovat Správnou koncentraci jako nezaujaté pozorování vlastní mysli.

Správná koncentrace
spočívá
v nezaujatém pozorování mysli.

(53)

[Návštěvník]

Jedenáctá kapitola

Podstata Osmi vznešených cest

Shrňme si Osm vznešených cest a podívejme se na jejich podstatu.

1. SPRÁVNÉ POZNÁNÍ VĚDOMÍ NEUSTÁLÉ PROMĚNY A VZÁJEMNÉ ZÁVISLOSTI VĚCÍ
(OSVÍCENÍ)
A TEDY NELPĚNÍ

2. SPRÁVNÉ MYŠLENÍ
VYLOUČENÍ PODVĚDOMÝCH NEGATIVNÍCH MYŠLENEK A POZITIVNÍ MYŠLENÍ

3. SPRÁVNÉ MLUVENÍ
(PODRUŽNÝ PŘÍKAZ, NIKOLI PSYCHOLOGICKÝ, NÝBRŽ MORÁLNÍ)

4. SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ
(PODRUŽNÝ PŘÍKAZ, NIKOLI PSYCHOLOGICKÝ, NÝBRŽ MORÁLNÍ)

5. SPRÁVNÉ PROSTŘEDKY OBŽIVY
(PODRUŽNÝ PŘÍKAZ, NIKOLI PSYCHOLOGICKÝ, NÝBRŽ MORÁLNÍ)

6. SPRÁVNÉ ÚSILÍ
VŮLE K USKUTEČŇOVÁNÍ SPRÁVNÉ KONCENTRACE
(PODRUŽNÉ, PROTOŽE IMPLICITNÍ)

7. SPRÁVNÁ DUŠEVNÍ PŘÍTOMNOST
POZORNOST K REALITĚ A SPOLUPRÁCE S NÍ

8. SPRÁVNÁ KONCENTRACE
NEZAUJATÉ POZOROVÁNÍ VLASTNÍ MYSLI

Toto je tedy v podstatě původní buddhizmus, kterému učil Buddha.

Jak je vidět, není to nauka náboženská, nýbrž psychologická.

A to je důležité.

Nebudeme muset ztrácet tolik času v teoretických diskuzích.

Je potřeba ji uvést do praxe. Protože buddhizmus je praktický.

Buddhistou je ten, kdo praktikuje buddhismus, ne ten, který o něm jen mluví.

Kdo se věnuje teoretickým diskuzím o buddhizmu, není buddhista, ale student budhizmu.

Jak podrobně vysvětlil sám Buddha v slavné pasáži:
Ačkoli mé učení není dogmatem ani doktrínou, je jisté, že je někdo tak chápe. Musím jasně vysvětlit, že učím metodě experimentování s realitou, a ne přímo realitě, tak prst, který ukazuje na měsíc, není sám měsícem. Inteligentní člověk následuje směr ukázaný prstem, aby zahlédl měsíc, ale když vidí jen prst a splete si jej s měsícem, nikdy pravý měsíc neuvidí. Já vyučuji metodě využitelné v praxi, a ne něčemu, v co se dá věřit nebo co se dá uctívat. Mé učení je možno srovnat s prámem, který slouží k překonání řeky. Jen blázen by zůstával trčet na prámu, když už přistál na druhém břehu, na břehu osvobození.

Buddhizmus má tedy jediný, a to praktický cíl: odstranit utrpení pomocí osvícení, které spočívá v permanentním stavu vyrovnanosti.

Otázka tedy zní: co v praxi dělat k dosažení osvícení? Osm vznešených cest nepochybně tvoří pravidla, která mohou následovat ti, kdo hledají osvícení, avšak co nám dá používání těchto pravidel v praxi?

Přesněji: čeho bychom měli dosáhnout?

Jaké by měly být praktické cíle?
Je třeba nyní dobře objasnit, proč zasáhnout cíl je jen otázkou času:
důležité je zcela jasně vidět tento cíl a přesně vědět, kterým směrem zamířit.
Analyzujeme si tedy, jaké jsou praktické cíle Osmi vznešených cest.

To bude obsahem příští kapitoly.

(57)

[Návštěvník]

Dvanáctá kapitola



Praktické cíle Osmi vznešených cest

Je důležité pochopit, jaké jsou praktické cíle Osmi vznešených cest, protože jsou to právě ony, které tě dovedou k osvícení, a tudíž jsou to právě ony, které musíme následovat.

Viděli jsme, že první vznešená cesta, Správné porozumění, spočívá ve vědomí proměny a vzájemné závislosti všech věcí a to že vede k osvícení, jež je nejdůležitějším stavebním kamenem buddhizmu, základem, na němž je postaven.

K tomu je pak třeba přidat nelpění, které otevírá bránu osvobození od utrpení.

Jenže vědomí proměnlivosti a vzájemné závislosti všech věcí je cílem čistě poznávacím, čili intelektuálním.
Nelpěním je naproti tomu předmětem týkajícím se chování.

A tak toto je důležité uskutečnit ze všeho nejdříve, hned v počátcích.

Kromě toho nelpění vyplývá právě z poznání proměnlivosti, nikoliv ze vzájemné závislosti. A tak vlastně prvním cílem je poznání proměnlivosti.

Prvním cílem je
VĚDOMÍ PROMĚNLIVOSTI

Nelpění je druhým cílem

Druhým cílem je
NELPĚNÍ

Viděli jsme, že druhá vznešená cesta, Správné myšlení, spočívá ve vyloučení podvědomého negativního myšlení a v budování vědomého pozitivního myšlení a že osmá vznešená cesta, Správná koncentrace, spočívá v nezaujatém pozorování vlastní mysli.
Obě tyto činnosti však vyžadují kontrolu mysli.
Kontrola mysli je třetím cílem.

Třetím cílem je
KONTROLA MYSLI

Poznali jsme také, že třetí, čtvrtá a pátá vznešená cesta, Správné mluvení, Správné jednání a Správné prostředky obživy, jsou morálními normami, které, jakkoli jsou důležité, nevytvářejí žádné zvláštní schopnosti, jež bychom mohli získat. Proto jsme je nazvali sekundárními.

Nemusíme je tedy brát v úvahu, protože představují psychologické cíle, které bychom použili při cestě za osvícením.

Viděli jsme, že šestá vznešená cesta, Správné úsilí, spočívá ve vědomém cvičení Správné koncentrace.

A tak sama o sobě není dalším cílem, nýbrž pouze vůlí praktikovat cíl třetí - kontrolu mysli.

Nemusíme jej tedy do našich cílů započítávat, protože se rozumí samo sebou, že k tomu, aby se dosáhlo osvícení, je třeba vyvinout jakési úsilí.

Víme už také, že sedmá vznešená cesta, Správná duševní přítomnost, spočívá v přítomnosti v realitě neboli v pozornosti k realitě a ve vědomé spolupráci s ní.

Přítomnost v realitě je tedy čtvrtým cílem, kterého bychom měli dosáhnout.

Čtvrtým cílem je
PŘÍTOMNOST V REALITĚ


Je tady ale ještě něco,co je důležité, když chceme dosáhnout osvícení: všeobjímající láska.



Sám Buddha jmenuje lásku, když mluví o Správném myšlení, a vysvětluje, že všeobjímající láska by měla být duševním rozměrem osvícených.
Bratři, Správné myšlení spočívá v mysli, v níž se nachází všeobecná láska.
Ve skutečnosti láska, po níž touží všechny bytosti, je všeobecnou láskou.
Ve všeobecné lásce je soucítění a oddanost.
Soucítění a oddanost si kladou za cíl štěstí všech a nežádají nic na oplátku.
Bez nich, bez všeobjímající lásky, je život bez radosti.
Se soucítěním a oddaností k druhým, se všeobecnou láskou, se život naplní pokojem a radostí.

Právě ve všeobecné lásce, a pouze v ní můžeme najít vyrovnanost.
Všeobecná láska je naším pátým cílem.

Pátým cílem je
VŠEOBECNÁ LÁSKA

(61)

[Návštěvník]

Shrňme si tedy

praktické cíle Osmi vznešených cest jsou:

1. UVĚDOMOVÁNÍ SI PROMĚNLIVOSTI

2. NELPĚNÍ

3. KONTROLA MYSLI

4. PŘÍTOMNOST V REALITĚ

5. VŠEOBECNÁ LÁSKA

Protože v každém z nás se skrývá schopnost dosáhnout těchto pěti cílů, můžeme říci, že tyto cíle představují také síly, které bychom měli používat.

Jsou přítomny uvnitř nás.

Musíme je pouze probudit.

(62)

[Návštěvník]

Třináctá kapitola



Vědecká metoda

Dá se převést původní Buddhovo učení do vědecké metody?

Aby se metoda stala vědeckou, je třeba aby:

1. byly známy jednotlivé části problému, který řešíme
2. byl stanoven postup řešení
3. bylo možné praktické využití toho procesu pro všechny.

Nejdříve si rozebereme části problému, jak se stát buddhou.

Jsou to psychologické podmínky které umožňují dosažení a zachování tohoto stavu.

Těmito psychologickými podmínkami je právě oněch pět sil, jež jsme objevili v původním Buddhově učení:
vědomí proměnlivosti
nelpění
kontrola mysli
přítomnost v realitě
všeobjímající láska.

Tyto síly tvoří pravidla chování.

Aby tato pravidla mohla být podrobena vědeckému zkoumání, je třeba, aby se jejich upotřebitelnost řídila měřítkem uplatnění.

Čili aby tyto síly nebyly nezávislé a vzájemně nesouvisející, nýbrž aby vytvářely měřítko, které dovoluje přecházet od jedné k druhé.

V technické mluvě: aby tvořily aplikativní následnost.

Jedině tak se mohou stát součástí vědeckého procesu.

Pokud však hovoříme o psychologických podmínkách, je jasné, že aplikativní následnost se bude muset proměnit v následnost psychologickou.

Je tedy potřeba, aby každá z pěti sil byla propojena, nebo dokonce zapříčiněna silou, která jí na stupni psychologické realizace předchází.

Prozkoumejme nyní pět sil, o niž učil Buddha, podrobněji.

Začněme od první.

Z čeho vychází vědomí proměnlivosti?

Samozřejmě, z pozorování reality.

Jenže pozorování reality je možné jen s přítomností v realitě.

A tak přítomnost v realitě předchází vědomí proměnlivosti.

Jenže přítomnost v realitě spočívá v pozorování své mysli zvnějšku, a proto je třeba, abychom nejdříve osvobodili mysl od těkavých myšlenek, a to dokážeme jen tehdy, když je budeme kontrolovat.

Kontrola mysli tedy musí předcházet přítomnosti v realitě.

Podívejme se na tuto posloupnost:

1. kontrola mysli
2. přítomnost v realitě
3. vědomí proměnlivosti

Kam nás však dovede vědomí proměnlivosti ?

samozřejmě k nelpění.

Nelpění je tedy čtvrtou silou.

Nelpění však protože eliminuje osobní zájmy, spontánně umožňuje vznik všeobecné lásky, páté největší síly, jak učil Buddha.

Naším úkolem bude tedy osvojit si postupně

PĚT SIL
BUDDHOVA UČENÍ

1. KONTROLU MYSLI

2. PŘÍTOMNOST V REALITĚ

3. VĚDOMÍ PROMĚNLIVOSTI

4. NELPĚNÍ

5. VŠEOBECNOU LÁSKU

(64)

[Návštěvník]

Tato pravidla, která v podstatě souhlasí s Osmi vznešenými cestami, a tudíž s původním Buddhovým učením, splňují druhou podmínku, jíž vyžaduje vědecké pojetí: aplikativní následnost, která je v tomto případě následností psychologickou, v níž každá síla připravuje na psychologickém základě půdu pro vybudování síly následující.

Poznali jsme tedy, že postup řešení problému spočívá ve zajištění jeho praktické aplikovatelnosti.

Proto je třeba si detailně přiblížit, jak lze těchto pěti sil dosáhnout.

A tomu se věnují následující kapitoly.

[Návštěvník]

Čtrnáctá kapitola

Kontrola mysli

První síla které bychom měli dosáhnout, kontrola mysli, je velice důležitá a tvoří základní kámen celého procesu, vedoucího k osvícení.

Jak jsme viděli, sám Buddha o tom mluvil jasně:

Správná koncentrace je největší
z Osmi vznešených cest.

A tak jí musíme věnovat obzvláštní pozornost a píli: právě to nazval Buddha Správným úsilím.

A vskutku pro dosažení kontroly mysli je potřeba vyvinout úsilí vůle, ostatní síly se nám podaří získat lehčeji, ale ta první od nás vyžaduje jistou námahu.

O kontrole mysli však nemluví pouze Buddha. Je stavem, který považují za základ duchovního vývoje a pobízejí k jeho osvojení všichni zasvěcení, od Buddhy k Platónovi, Senekovi, svatému Augustinovi, k Pikovi dela Mirandola, Mohamedovi, Eckhartovi, k Sai Bábovi.

Abychom mohli kontrolovat mysl, tvrdí Buddha, je nezbytné ji pozorovat.

Pozorovat své vlastní pocity, emoce, myšlenky.

Zvlášť vlastní myšlenky.

To proto, že myšlenky jsou příčinou emocí, a tudíž i příčinou utrpení.Emoce tedy pocházejí z myšlenek.

Když myslím na ztrátu drahého člověka, vzniká ve mně emoce, kterou nazývám "utrpení".

Jestliže naopak myslím na drahého člověka, který je mi nablízku, vzniká ve mně emoce, jíž nazývám "potěšení".

Je to tedy myšlenka, která plodí duševní utrpení.

A nyní je důležité pochopit, že myšlenka, která plodí utrpení, není dobrovolná.



myšlenka, která plodí utrpení,
není dobrovolná.

(68)

[Návštěvník]

Nikdo totiž nežije úmyslně v utrpení, protože to by bylo proti genetickému programu přežití.

Kolikrát jsme toužili usnout a nemohli jsme, protože nám to nedovolily nemilé či přímo bolestné myšlenky!

Kolikrát jsme nechtěli myslet na něco špatného, a nebyli jsme schopni přestat?

Kolikrát nechceme myslet na to, co jsme ztratili, na neúspěchy, na zklamání, na své chyby, a nedokážeme to?

Kolikrát nechceme myslet na budoucnost, na zkoušky, které nás čekají, na nebezpečí, které budeme muset přestát, na smrt, která dříve, či později přijde, a přesto nejsme schopni tyto myšlenky zapudit?

Nejsme schopni tyto myšlenky, které nás trápí, zapudit a už vůbec je nedokážeme nemít!

Objevují se v nás proti naší vůli!

Jenže čím to je, že sami sobě nechtěně způsobujeme duševní utrpení?

Jak to, že nás napadají myšlenky zcela nevědomky?

Protože je produkuje automaticky naše paměť (podvědomí).

Podvědomá myšlenka totiž není ničím jiným než projevem napětí pocházejícího z traumat (agresí, záští, strachů, ztrát, neúspěchů, nejistot atd..), zaznamenaných naší pamětí.

Agrese, zášti, strachy, ztráty, neúspěchy, nejistoty, jež jsme zažili, se nám vrývají do paměti a vracejí se v podobě myšlenek, které vyvolávají tyto emoce a opakují je.

Musíme plně pochopit a nikdy nezapomenout, že myšlenka přinášející utrpení, je automatickým produktem napětí zaznamenaného naší pamětí.

Myšlenky přinášející utrpení,
jsou automatickým produktem napětí
zaznamenaného naší pamětí.

V neurotickém stavu každá myšlenka, přinášející utrpení, zvaná také myšlenkou tenzní, vytváří v naší duševní aktivitě jakousi diktaturu.

Jak se to může stár?

Protože se myšlenky množí.

Myšlenky se množí.

Myšlenky jsou jako semena, z kterých rostou rostliny.
A negativní myšlenky plodí jedovaté rostliny.
Tyto jedovaté rostliny způsobují naše utrpení.
To znamená, že myšlení je příčinou našeho duševního utrpení, a právě to objevil a definoval Buddha.

Kontrola mysli
spočívá
v kontrole myšlenek.

Buddha věnoval kontrole mysli dvě ze svých Vznešených cest: Správné myšlení a Správnou koncentraci.

Správné myšlení spočívá, jak jsme už viděli, v eliminaci negativních myšlenek a v tvorbě myšlenek pozitivních.

První, co musíme pochopit, že negativní myšlenky jsou nedobrovolné a bezděčné.

Pozitivní myšlenky, které bychom měli usadit v mysli, jsou naopak svobodné a úmyslné.

A my zkrátka musíme nahradit bezděčné negativní myšlenky pozitivními.

Jedná se o úkon duševní hygieny.

Jenže které negativní myšlenky je třeba nahradit?

A jakými pozitivními?

Buddha jak praví tradice, vytvořil seznam při objasňování Čtyř meditací a Čtyř nezměrností.

70.PNG (110.95 KiB) Zobrazeno 5904 krát

(70)

[Návštěvník]

Řekněme rovnou, že požadavky Čtyř meditací a Čtyř nezměrností, uvedené v kapitole o Správném myšlení, jsou poněkud radikální.

Dají se uplatnit pouze v případě velmi silného utrpení.

To znamená tehdy, když negativní myšlenky systematicky útočí na Tvou mysl.

Normální postup kontroly mysli je uveden v kapitole Správná koncentrace.

Čili nezaujatépozorování vlastní mysli.

Jak řekl Buddha:

Pozoruj nezaujatě myšlenky,
jako bys nezaujatě pozoroval
vzdálený let ptáků v poklidném večeru.

Pozorování myšlenek vede k neutralizaci: zbaví je jejich emocí, a proto rozbíjí posloupnost jejich bujení v paměti, a tedy jejich rozmnožovací sílu.

Jak se to může stát?

Pomocí odosobnění.

Toto je skutečné psychologické pravidlo:

Jsme ovládáni vším,
s čím se ztotožňujeme,
a ovládáme všechno,
od čeho si udržujeme odstup.

(71)

[Návštěvník]

Když na nás útočí myšlenky přinášející utrpení, obvykle je přijmeme za své: myslíme si, že sami jsme původci těchto myšlenek, ztotožníme se s nimi a začneme je považovat za pravdivé.

Jestliže se například v naší mysli objeví myšlenka na ztrátu někoho blízkého a s ní související pocit strachu, zpravidla se ztotožníme s původcem této myšlenky a s tím, kdo na nás v tom strachu útočí.

A pocit strachu stále roste.

To mimo jiné způsobuje, že se tato myšlenka i tento strach hluboce vryjí do naší paměti a dotěrně se stále připomínají a vyplouvají na povrch.

Toto vše je ale neurotického původu, protože my sami jsme tu myšlenku nestvořili: je samovolným produktem naší paměti pod vlivem strachu, který se do ní tapsal v minulosti.

Ztotožnění našeho Já s touto myšlenkou a s tímto strachem podle psychologické poučky, uvedené výše, způsobí, že jsme jí ovládnuti.

Pro lepší pochopení stavu napětí a procesu ztotožnění se s tenzní myšlenkou může být užitečný následující diagram:

72.PNG (136.01 KiB) Zobrazeno 5785 krát

V našem vědomí se Já ztotožňuje s původcem tenzní myšlenky, jímž je naopak naše podvědomí.

Jestliže ale naopak odvracíme pozornost od vnějších předmětů na vlastní myšlenky, měníme svou duševní dynamiku.

Pokud sledujeme určitou myšlenku a určitý strach ve své mysli, stáváme se nezaujatým pozorovatelem, který si jednoduše uvědomuje přítomnost této myšlenky a tohoto strachu.

Tak se naše myšlenka a tento strach už netýkají našeho Já, protože naše Já se oddaluje od tématu myšlenky a strachu jako nezaujatý pozorovatel.

To takříkajíc ochlazuje strach a zabraňuje, aby se tato myšlenka zaznamenala v naší paměti, aby se tam zahnízdila, a znemožnila její další rozrůstání v budoucnosti.

Tímto způsobem se tenzní myšlenka, nositelka utrpení, neutralizuje.

Odborněji řečeno, naše centrum identifikace, Já, s nímž se ztotožňujeme, se odděluje od myšlenky a stává se pozorovatelem.

Tato funkce mozku je známa pod názvem vědomí.

Pozorovatel není myšlenka.

To znamená, že ho nezasahuje napětí, které je v myšlence přítomno.

A protože Já je hybnou silou tenzní energie, která vytváří emoci, tato energie ztrácí sílu.

Tento proces zobrazuje následující diagram:

73.PNG (142.43 KiB) Zobrazeno 5785 krát

Pozorování vlastní mysli, vědomí, je pravou, charakteristickou a konkrétní činnosti mozku, vlastní člověku, která ale bohužel seuplatňuje pouze v mimořádných případech.

Právě vědomí je prostředníkem při aktivaci této mozkové činnosti, pomocí níž pozorujeme svou mysl.

Naše Já se vzdaluje od původce myšlenek a stává se nezaujatým pozorovatelem.

Nazvěme je Vznešeným nezaujatým pozorovatelem.

Abychom dokázali pozorovat svou mysl,
musíme se stát
Vznešenými nezaujatými pozorovateli.

(74)

[Návštěvník]

Je to právě nezaujaté pozorování myšlenek, co tvoří onu kotrolu mysli, která, jak jsme viděli, je nezbytná nejen pro uplatňování přítomnosti v realitě, ale také pro samo osvícení.

Buddha si je totiž stále vědom bezděčnosti vlastních myšlenek, zaujímá k nim nestranné stanovisko a nenechává se jimi zotročovat.

Buddha stále nezaujatě pozoruje
vlastní myšlenky
a vždy si je vědom jejich bezděčnosti.

Abys dosáhl této síly, musíš si být vědom, že tvá mysl není nic jiného než orgán tvého těla, který produkuje myšlenky tak, jako žlučník produkuje žluč nebo nadledvinky adrenalin.

Mysl je tělesný orgán.

A ty jí můžeš manipulovat, trénovat ji, posilovat a poroučet jí jako jinému orgánu, například plicím nebo močovému měchýři.

Mysl je manipulovatelná.

Je to pouze otázkou cvičení.

A tudíž i času.

Pokud jste to ještě nikdy nedělal, může se ti pozorování mysli zdát těžké.

Existují však na to jisté triky.

Jeden z nich je tento: snaž se přestat myslet.

To se ti samozřejmě nepodaří.

Dosáhl bys ale výborného výsledku. Dívej se dovnitř, do své mysli.

Opravdu, jak se dozvíš, že tvá mysl uposlechla tvého příkazu, že přestala myslet, pokud se nedíváš dovnitř, do ní?

To je jen první stádium.

Druhé je pozorování mysli, tudíž i myšlenek, za použití smyslů.

Dívej se do mysli svým zrakem.

Vidíš obrazy?

To nejsou vlastně doslova myšlenky, přesto ale vznikají v mysli.

Jestli je vidíš, díváš se do své mysli.

Teď použij sluch.

Poslouchej hlas, který mluví.

Je to tvá mysl.

Hádáš se s ní!

Přesně tak: jak už bylo řečeno, myšlení se projevuje formou rozhovorů.

Tento postup je velmi účinný, a můžeš jej používat pravidelně.

Nezaujaté pozorování mysli se dá cvičit systematicky.

(75)

[Návštěvník]

Po několika dnech, jestliže se opravdu neustále snažíš, ztratí tvé negativní myšlenky sílu a ty zjistíš, že mysl je vyprázdněnější.

Sice ji křižují ještě bezděčné myšlenky - ty ji nikdy zcela neopustí - ztrácejí svou nebezpečnost, protože tě už nedokážou tolik pokořit, zranit a sklíčit, to znamená, nepůsobí ti utrpení.

Nezaujaté pozorování myšlenek je základní metodou, používanou k dosažení kontroly mysli.
Už jsme viděli, že Buddha to vyjádřil přesně:

Bratři, dříve, než se naučíte neustálému pozorování mysli, musíte se naučit pozorovat a zklidnit svůj dech, své tělo a své emoce.

Protože mysl není složka oddělená od těla, a tudíž nemůžeš zklidňovat mysl, aniž bys zklidňoval také tělo.

Mysl a tělo jsou ve skutečnosti jednou strukturou a tudíž strukturou, kterou můžeme nazvat pojmem psychosoma.

Jak učí tradiční buddhistická meditační technika vipassaná, funkce, které tvoří lidskou bytost je možno rozdělit na tři části: dech, tělo a mysl.

Tyto tři části jsou vzájemně propojeny a spolupracující, a proto každé napětí, přítomné v jedné z nich, souvisí s napětím v ostatních částech a je jejich příčinou.

Lépe nám to přiblíží diagram:

76.PNG (47.55 KiB) Zobrazeno 5756 krát

(76)

[Návštěvník]

Jak je vidět z nákresu, každá složka je provázána s ostatními a jedna podmiňuje druhou.

Vipassaná se zaměřuje především na dech.

Její celý název totiž zní anapana-vipassaná, což znamená ´plně vědomé dýchání´.

Protože dýchání je nejjednodušší z těchto tří složek, bude také nejsnazší je dostat pod kontrolu.

Velmi mocnou technikou je soustředění na dech.

S ní, jak říká tradice, Buddha dosáhl osvícení.

S koncentrací na dech také můžeš snadno získat vyprázdněnost mysli.

Vyprázdněnost mysli je velmi užitečná, protože ti umožní zbavit se napětí, to znamená utrpení, které je běžně přítomno v tvé mysli.

Buddha je ten, kdo žije stále a úmyslně v duševním prázdnu.

Buddha žije úmyslně
v duševním prázdnu.

Je tedy třeba, aby sis uvědomil dvě věci. První je, že duševní prázdno nesmíš nacvičovat násilím.

Protože by to napětí vyvolávalo, místo aby je eliminovalo.

Druhou věcí, kterou je třeba si uvědomit, je, že duševní prázdno nelze získat nastálo.

Názor, že pro dosažení osvícení je třeba definitivně přestat myslet, je nejen nesmyslný, ale dokonce nebezpečný.

Zkrátka, myšlenka nesmí přicházet bezúčelně, nýbrž pouze ve chvíli, kdy opravdu poslouží, kdy je potřebná k našemu dobru nebo přímo k našemu přežití.

Na jednu stranu je opravdu prakticky nemožná definitivně přestat myslet, protože bezděčné myšlenky se tvoří automaticky, na druhou stranu nám slouží k řešení praktických problémů.

(78)

[Návštěvník]

To je totiž biologickou funkcí myšlení: Řešit praktické problémy prostřednictvím promýšlení různých možností řešení.

Stav osvícení přesně řečeno spočívá v duševním stavu, v němž se myšlení používá vědomě a je omezeno pouze na řešení praktických problémů; když myšlenky překročí tento svůj přirozený účel a vznikají automaticky z podnětu neuróz, oslabí je a zmírní je, protože vědomí, Já, zůstává vně v pozici Vznešeného nezaujatého pozorovatele.

Kontrola mysli tedy spočívá ve třech krocích:

1) koncentraci na dýchání až k duševnímu prázdnu

2) nezaujatém pozorování mysli

3) používání vědomého myšlení.

Nácvik soustředění na dech nevyžaduje ani zvláštní podmínky, ani mnoho času, ani obvyklé místo.

Nemusíš se zavírat do opuštěné a tiché komůrky ani uchylovat do poustevny.

Je možné je nacvičovat v kteroukoliv dobu av kterékoliv situaci, i třeba když stojíš u tyče v přeplněném autobuse.

Stačí jen

osmkrát zhluboka nadechnout a zklidnit dýchání.

Je tedy třeba naučit se používat celé plíce a ne pouze jejich část.

Kdykoliv to potřebuješ, stačí pokračovat v klidném dýchání v takovém rytmu, který ti vyhovuje.

Není třeba ani udržovat dech v klidu dlouho, jako se o to snažit často.

[Návštěvník]

Lepší jsou totiž kratší a častější úseky klidného dýchání než příliš dlouhé.

Cvič je tak často, jak se sám rozhodneš a jak cítíš, že ti to prospívá.

A tak postup, který je třeba používat při kontrole mysli, je následující:

Cvičení 1

1. zklidním dech;
2. využiji dech k uvolnění těla;
3. neustále udržuji klidný dech a nezaujatě pozoruji myšlenky a emoce, které se objevují v mé mysli.

Toto cvičení je snadné a dovede tě, jak bylo řečeno, vyprázdnění mysli.

Cvičení 1A
(v případě, že na tebe dotírají negativní myšlenky)

1. uvědomím si, že na mou mysl útočí negativní myšlenky - emoce;
2. začnu v mysli rozvíjet opačnou pozitivní myšlenku - emoci.

Používej CVIČENÍ 1 po dobu jednoho týdne.

Občas, bude-li to nezbytné, budeš muset také použít CVIČENÍ 1A

Nepotřebuješ k tomu ani zvláštní podmínky, ani změnu prostředí.

Můžeš je totiž uplatňovat kdykoli.
Jenže jak často a jak dlouho?

O tom rozhoduješ ty sám.

Čím častěji to ale budeš dělat, než se staneš Buddhou, tím trvaleji budeš tento stav zažívat.

Kontroluj svou mysl.

Jestli chceš, můžeš tento týden užívat pomocnou mantru, kterou si v rytmu, který si určíš sám.

kontroluji - nádech
svou mysl - výdech
já jsem - nádech
buddha - výdech

A pro dámy:

kontroluji - nádech
svou mysl - výdech
já jsem - nádech
osvícená - výdech

(80)

[Návštěvník]

Patnáctá kapitola

Přítomnost v realitě



Realizace této síly, druhé na naší cestě za osvícením, není možná, dokud na tvou mysl útočí myšlenky.

Vidíme tedy, že předešlá síla, kontrola mysli, která vede ke tlumení mysli, je nezbytná k dosažení této síly.

A nejen to, tato síla ti pomůže v jejím dosažení a usnadní je.

Jednou ztlumená myšlenka nebo přímo vyprázdněná mysl ti totiž pomůže přímo obrátit pozornost k realitě.

Jenže, co je to realita?

Realita je prostředí, které tě obklopuje.

Realita je prostředí, které tě obklopuje.

Prostředí, které nás obklopuje, je opravdu realitou pro každého z nás.

Tento fakt vůbec není banální.

Dokážu ti to: Jsme v New Yorku, sedíme na zahradní terase kavárny Times Square.
Zeptám se tě: "Je pro tebe náměstí Pigalle v Paříži reálné?

Nejspíš mi odpovíš: "Ano."

Přitom tomu tak není.

Pokud se nacházíš v New Yorku na Times Square, prostředí, které tě obklopuje je Times Square v New Yorku, a nikoliv Pigalle v Paříži.

Tak tvou realitou je Times Square v New Yorku. Pigalle a Paříž nejsou tvým okolím, které tě obklopuje. Nejsou tvou realitou.

Existují jen ve tvé mysli, tvé paměti, ale ne ve tvé realitě.

Zkoušíš to pochopit?

Realita je tvé prostředí, které tě obklopuje a které vnímáš smysly.

A tak tvou realitou je Times Square v New Yorku.

Nic jiného.

Paříš a náměstí Pigalle by byly realitou pro toho, kdo se nachází v Paříži na náměstí Pigalle, a nikoli pro tebe.

Tvou realitou je jedině a pouze Times Square v New Yorku, protože se nacházíš právě tady, a to - a pouze to - je realitou.

Pokud se chováš na Times Square v New Yorku jako bys byl na náměstí Pigalle v Paříži, nejednáš v souladu s realitou.

Nejsi přítomen v realitě.

A tak mi neříkej, že je pro tebe náměstí Pigalle v Paříži realitou.

Vidím, že chceš namítnout: "A co válka?"

Jistě, válka je reálná, ale pouze pro ty, kdo jsou v ní, ale ne pro nás, kdo sedíme a čteme tuto knihu.
Kdybys zavolal vojákům do války, hned by tě v tom přesvědčili a poslali by tě do patřičných mezí.
Protože pro nás, kteří tu klidně sedíme a čteme tuto knihu, válka existuje jen v naší mysli, ale ne v realitě.

Jak říká lampa, teď to osvětlím líp.

Už jsem napsal v předchozí knize, že existují dva světy:

1. svět mysli
2. svět reality

Zkrátka

svět mysli není reálný,
svět reality ano.

(83)

[Návštěvník]

Z věcí, přítomných v našem vědomí, se některé podílejí na realitě, která nás obklopuje, některé náleží pouze do naší mysli čili do naší paměti.

My se snažíme věřit, že všechny ty věci jsou reálné, ale není tomu tak.

Reálné jsou pouze ty, které náleží prostředí, jež nás obklopuje, a ne ty, které patří naší paměti.

Pokud jsi ještě silně zakotven ve světě mysli, mohlo by ti to připadat diskutabilní, ale dám ti dramatický, leč nepopiratelný důkaz.

Tvůj zemřelý příbuzný je nepochybně přítomen ve tvé paměti, ale evidentně není přítomen v prostředí, které tě obklopuje (a ani v prostředí, které tě neobklopuje) a tudíž není reálný.

Bohužel.

Další příklady, méně silné, ale podobně nepopiratelné, vidíme každý den.

Jeden příklad za všechny.

Velký neapolský rodák Totó jednou přišel pozdě na schůzku.

Přítel se ho ptá:

"Co se ti přihodilo?"

"Přišel jsem pozdě, protože ně někdo zastavil a řekl mi: ,Vincenzo, ty mizero!´"

"A cos udělal ty?"

"Já nic. Byl jsem zticha."

"A co dál?"

"Pak pokračoval: , Vincenzo, ty čubčí synu!´"

"A co ty na to?"

"Pořád nic. Byl jsem zticha."

"A ten člověk pokračoval?"

"Ano. A už to přehnal: , Vincenzo,´řekl mi, ,já tě zabiju!´"

"A cos udělal teď?"

"Šel jsem dál."

"Cože? Tys na to vůbec nereagoval?"

"Ne."

"Ale proč?"

"Co se do mě navážel? Já přece vůbec nejsem Vincenzo!"

Takové rozlišování mezi slovy, myšlenkou a realitou v Neapoli, kde bují buddhové, je naprosto jasné.

Čím dál na sever, tím víc se toto rozlišování ztrácí.

Ve Švédsku se tomu, kdo spáchal sebevraždu, říká ,hlupák´.

Připisování reality věcem, pocházejícím z tvé mysli, je právě technickou příčinou našeho duchovního utrpení.

Trpíme proto, že se nám v mysli rodí přeludy.

Přeludy ve vaší mysli nejsou skutečné.
Plodí je vaše lpění, a tudíž i vaše chtivost, vaše nenávist, hněv, strach.
Bratři, přeludy ve vaší mysli si vytváříte sami.

Trpíme, protože přeludy v mysli bereme za reálné.

Je tedy nejdůležitější, aby ses naučil odlišovat realitu od přeludů mysli.

Buddha je si toho rozdílu vždy vědom.

Stav osvícení přináší
vědomí rozdílu mezi
světem mysli asvětem reality.

Toto vědomí se musí stát trvalým.

Právě ono tě dovede k opuštění světa mysli a ke vstupu do světa reality.

Bratři vědomě se zbavujte svých nereálných přeludů, a ony zmizí.

(85)

[Návštěvník]

Vím, že můžeš vznést námitku, která napadne v dobrém úmyslu každého, kdo nejen má zálibu ve světě vlastní mysli, ale oslavuje i krásu a moc svých výtvorů.

Uskutečňování druhé síly, vedoucí k osvícení, přítomnost v realitě, nepopírá ani tuto krásu, ani její moc, ale jednoduše ti nabízí cestu, jež tě vyvede z utrpení, které se rodí ve vlastní mysli.

Buddhismus má totiž tento jediný cíl: osvobození z utrpení.

Odpoví ti pouze toto: nemůžeš se zbavit přeludů, pokud zůstáváš uvnitř své mysli.

Musíš vyjít ze své mysli a vstoupit do reality.

Právě to, že potlačíš svoje myšlenky, ti naprosto přirozeně a bez nejmenší námahy, tedy spontánně, dovolí dosáhnout druhé síly, vedoucí k osvícení, přítomnost v realitě.

V realitě už neexistuje utrpení.

Chápu, že tato pravda je pro tebe těžko uvěřitelná.

Jestli chceš, dám ti ještě jeden extrémní příklad.

Ztratíš osobu, jež ti byla drahá.

Myslíš, že realita je příčinou tvého utrpení žalu, protože v realitě už tato osoba neexistuje.

A právě tady je háček.

V realitě už neexistuje tato osoba, ale existuje všechno kolem.

V realitě neexistuje žádné utrpení.

Slunce nepřestává svítit, oblaka stále plují po nebi a ptáci pořád zpívají.

Utrpení je pouze uvnitř tebe.

Ty si myslíš, že příčina tvého utrpení je realitou, a tudíž připisuješ utrpení realitě.

Jenže utrpení nemůže v realitě existovat, je to duševní stav.

Čili věc, která žije pouze ve tvé mysli.

Slavný zenový koán říká:

"Ukaž mi ruku, ve které držíš své utrpení."

Není možné to udělat, protože utrpení se týká pouze světa tvé mysli, ale ne světa reality.

Je však pravda, že realita může někomu způsobovat utrpení a někomu ne.

(86)