Jak se stát Buddhou v pěti týdnech, Giulio Cesare Giacob

[Návštěvník]

Pak se uklonila. Cítila, že pokoj a radost naplňující Siddhárthu, se přelévají i na ni.

"Posaď se vedle mě, " vyzval ji s úsměvem Siddhártha. "Děkuji ti za jídlo a vodu, které jsi mi nosila tolik měsíců. dnes je nejšťastnější den mého života, protože jsem této noci nalezl Velkou Cestu. Podělím se s tebou o své štěstí. Brzy ukážu Cestu všem."

Sudžáta zvedla ruce, aby mohla promluvit. "Jsi probuzený, ten, kdo nás naučí jak žít ve vědění. Můžeme ti říkat ´Probuzený´?"
Siddhártha přisvědčil. "Bude mi opravdu potěšením."
Sudžátě zářily oči radostí.
"V jazyce mahagdí," pokračovala dívka, "používáme slovo buddha, když chceme říci ´probudit se´, probuzený člověk by se měl tedy nazývat buddha. Smíme ti říkat ´buddha´?"
Siddhártha znovu souhlasil.
Bylo mu dvacet sedm let.

Buddha zasvětil zbytek života šíření svých poznatků, aby i ostatní dosáhli osvícení a vysvobození z utrpení.

Prošel svým královstvím a pak se vydal po proudu Gangy do sousedních zemí, obracel tisíce lidí, založil komunitu, jimž vysvětloval dharmu (učení).

Na naléhání své adoptivní matky, která očividně nebyla ani trochu spokojená ve svém manželství, ji nechal založit a pochopitelně i vést ženskou sanghu.

Když mu bylo dvaasedmdesát let, roku 491 př. kr. , po rozkolu v komunitě, který vyvolal jeho učedník Dévadatta, na něj byly spáchány dva atentáty. Při druhém byl zraněn. Když Buddha potom přestál těžkou nemoc, sám tři měsíce dopředu oznámil datum své smrti.

(24, 25)

[Návštěvník]

Třetí kapitola

Původní Buddhovo učení

Poznat původní Buddhovo učení v nánosech rozsáhlé buddhistické literatury není vůbec jednoduchá záležitost.

Hlavní kánony jsou v jazycích páli, čínštině a tibetštině.

Kánon Páli je nejstarší a tudíž by mu měla být věnována největší pozornost. Jenže i ten byl napsán dlouho po Siddhárthově smrti, až za více než dvě stě let.

Je tedy možné, že promluvy připisované Buddhovi, byly zčásti přetvořeny, z části snad dokonce vymyšleny.

Jsou shromážděny v Suttipatice, jedné ze tří částí, na něž se kánon Pálí rozděluje. Proto se mu také říká Tripitaka - tři koše.

Všechny tři kánony se od sebe liší a Buddhovi se přisuzují různé výroky.

Přesto existují dvě promluvy, které jsou uvedeny ve všech těchto spisech:

Čtyři vznešené pravdy a Osm vznešených cest.

[Návštěvník]

Čtyři vznešené pravdy

Bratři, jsou čtyři pravdy:

existence utrpení
příčina utrpení
vysvobození z utrpení
a cesta která k němu vede.

Bratři, První vznešenou pravdou je existence utrpení.

Narození, stáří, nemoc i smrt jsou utrpením.
Smutek, závist, strach, chtivost i obavy jsou utrpením.
Nepřítomnost toho, co milujeme, je utrpením.
Přítomnost toho, co nenávidíme, je utrpením.
Když po něčem toužíme, trpíme.
Cítíme-li k něčemu odpor, trpíme.
Utrpení, tak zní První vznešená pravda.

Příčinou utrpení je lpění.
Lpění je způsobeno nevědomostí.
Nevědomost, která je příčinou lpění, je způsobena neznalostí reality,
neznalostí toho, že realita je proměnlivá.
Lpění způsobí smutek, hněv, závist, obavy, žádostivost, strach a zoufalství.
Toto je Druhá vznešená pravda.

Bratři třetí vznešenou pravdou je zánik utrpení.
Utrpení může zaniknout, když zanikne jeho příčina: Nevědomost a lpění.
Tak zní Třetí vznešená pravda.

Bratři, čtvrtou vznešenou pravdou je cesta, která vede k zániku utrpení, to je Osm vznešených cest a tak zní Čtvrtá vznešená pravda.
(28)

[Návštěvník]

Osm vznešených cest



Bratři, Osmi vznešenými cestami nazýváme cestu:

Správného pochopení
Správného myšlení
Správného mluvení
Správného jednání
Správných prostředků obživy
Správného úsilí
Správné duševní přítomnosti
Správné koncentrace

Když následujeme Osm vznešených cest, dosáhneme pochopení, osvobození, pokoje.

Bratři, proč nazývám Osm vznešených cest Správnými cestami?
Nazývám je správnými cestami, protože sice utrpení nepopírají, ale ukazují prostředek k jejich přemožení, získaný přímou zkušeností.

Osm vznešených cest je stezka vědění založená na Správné duševní přítomnosti.
Cvičením Správné duševní přítomnosti se vyvine Správná koncentrace, která umožní dosáhnout Správného pochopení.
Prostřednictvím Správné koncentrace se uskutečňují Správné pochopení, Správné myšlení, Správné mluvení, Správné jednání,
Správné prostředky obživy, Správné úsilí.

Vědění, jež se osvobodilo od pout utrpení, zrodí pravý pokoj a pravou radost.

Čtyři vznešené pravdy a Osm vznešených cest tvoří jádro původního Buddhova učení.

Nemyslím si, že na ustanovení něčeho takového, jako je buddhizmus je to příliš mnoho.

Tyto články tvoří ale důležité a závazné předpisy chování.

A jsou více než postačující.

Samozřejmě s několika upřesněními aprohloubeními, která můžeme najít v buddhistické literatuře.

Protože Čtyři vznešené pravdy a Osm vznešených cest tvoří základ buddhizmu a popisují cvičení, která bychom měli používat k dosažení osvícení, je nezbytné dobře objasnit a prohloubit to, v čem spočívají a z čeho se skládají.

Začněme tedy zkoumat Čtyři vznešené pravdy.
(29)

[Návštěvník]

Čtvrtá kapitola

Čtyři vznešené pravdy

Čtyři vznešené pravdy mluví o utrpení. Jeho výroky se týkají:

1.Šíření utrpení
2.Jeho příčina
3.Prostředku k jeho odstranění
4.Způsobu jeho odstranění

1. EXISTENCE UTRPENÍ
KONSTATOVÁNÍ, ŽE UTRPENÍ JE ROZŠÍŘENÉ

2. PŘÍČINA UTRPENÍ
NEUVĚDOMOVÁNÍ SI PROMĚNLIVÉ REALITY

3. OSVOBOZENÍ Z UTRPENÍ
UVĚDOMĚNÍ SI PROMĚNLIVÉ REALITY

4. CESTA, KTERÉ VEDE K OSVOBOZENÍ Z UTRPENÍ
POUŽÍVÁNÍ OSMI VZNEŠENÝCH CEST

(31)

[Návštěvník]

Čtyři vznešené pravdy tvoří základní prohlášení buddhizmu. Potvrzují, že utrpení je velmi rozšířené a že je způsobuje špatné vidění reality, které může být odstraněno prostřednictví správného pohledu na realitu, jež se dá nacvičit a zachovávat pomocí Osmi vznešených cest.

Protože Buddha hovoří o utrpení soustavném a trvalém, je zřejmé, že se jedná o utrpení neurotického původu.

Rovnováha našeho Já neboli celé lidské osobnosti je totiž podle buddhistické psychologie rovnováhou nervů.

Toto zdánlivě paradoxní tvrzení může být potvrzeno jak vědecky, tak experimentálně.

Teoreticky hovoří o psychické rovnováze osobnosti, zaujaté a pohlcené symbolickou expanzí svého Já, způsobené abnormální tvorbou myšlenek.

Od chvíle, kdy člověk začne duševně růst a pokládá myšlení za nejdůležitější vjemovou aktivitu, jeho Já, neboli představa, kterou má každý sám o sobě, může překročit přirozená tělesná omezení.

Naše Já se vymaňuje z materiálního vlastnictví, z naší ekonomické konzistence, z citových svazků (a tedy i od ostatních živých bytostí), z našich sociálních rolí, psychických stavů, ze stereotypů chování i naší kultury.

Jinými slovy, osvobozuje se od myšlenkových šablon.

Dnes se neztotožňujeme pouze se svým tělem, ale také se svým domovem, automobilem, televizorem, bankovním kontem, se svými rodiči, přáteli, se zaměstnáním, se svou prestiží, se svou společenskou rolí.

To je podle buddhistické psychologie zdrojem neuróz a tedy lidského utrpení.

To vše způsobuje neurotické pochody, protože spouští proces vzdalování se od skutečnosti a znemožňuje přirozenou spolupráci Já a těla.

Při neuróze se Já identifikuje s velmi početnou a komplexní řadou myšlenkových šablon, které jsou vytvořeny na základě sociálních a kulturních hodnot, ale nejsou přirozené.

Utrpení tedy vzniká ze zranitelnosti našeho Já, které se přímo úměrně zvětšuje s růstem počtu věcí, s nimiž se identifikuje.

Teď s nástupem konzumního způsobu života, založeném na vlastnictví a společenské prestiži, jak bylo zvykem v historii, ale také na rozsahu výroby a spotřeby, se situace samozřejmě zhoršila: zvýšený rozsah neuróz a následně psychického utrpení se stal skutečností pozorovatelný na kdekom.

Stav osvícení je tedy přirozeným stavem těch, kteří netrpí neurózami.

To právě vysvětluje, proč osvícení může dosáhnout každý, jak vysvětlil Buddha, protože to není výjimečný stav, nýbrž stav přirozený, který je ale málo rozšířen, a proto ho můžeme považovat za něco výjimečného.

Stavu osvícení můžeme dosáhnout následováním Osmi vznešených cest.

Prozkoumejme je tedy jednu po druhé.

(33)

[Návštěvník]

Pátá kapitola



Správné pochopení

Usmál se a pohlédl na lístek pippaly, rýsujícímu se proto modrému nebi, jehož špička se lehce pohupovala, jako by ho zvala k sobě. Gautama ji dlouze pozoroval a jasně si uvědomoval slunce a hvězdy, protože by bez nich tento lístek nemohl existovat.

A viděl zemi, čas, vesmír, to vše přítomné v lístku. Skutečně se v tomto okamžiku celý vesmír promítl do tohoto lístku.

Realita lístku byla jako úžasný zázrak.

Poznal, že bytí všech věcí je podmíněno existencí jednotlivostí.

Jediné v sobě obsahuje všechno a všechno je obsaženo v jednom.

Lístek a jeho tělo jsou jedinou věcí.

Ani jeden z nich není samostatný, oddělený, ani jeden z nich nemůže existovat nezávisle na zbytku vesmíru.

Když poznal vzájemnou závislost všech věcí, Siddhártha porozuměl i jejich prázdnotě:

Všechny věci jsou prázdné, jestliže jsou osamoceny a izolovány.

Pochopil, že klíčem k osvobození jsou dva principy vzájemné závislosti a propojení.

Protože Siddhártha poznal proudy vnímání, pochopil, že proměnlivost a odevzdanost jsou nepostradatelnými předpoklady života.

Bez proměnlivosti a odevzdanosti se nemůže nic vyvíjet a růst.

(35)

[Návštěvník]

Jestliže se zrnko rýže nestane proměnlivým a závislým, nikdy z něj nebude rostlinka.

Jestliže se oblaka nepromění a nezbaví podstaty, nikdy z nich nebude déšť.

Bez odevzdanosti a proměnlivosti se dítě nikdy nestane dospělým.

Když chceme přijmout život, musíme přijmout proměnlivost a závislost.

Příčina utrpení tkví ve falešném vidění trvalosti a zaměření sama na sebe.

Když toto Siddhártha poznal, pochopil, že není rozdíl mezi zrozením a smrtí, tvořením a ničením, jedním a mnohým, mezi vnitřkem a vnějškem, malým a velkým, mezi čistým a nečistým.

Toto vše jsou falešné ukazatele stvořené intelektem.

Tím, že poznáváme prázdnou podstatu věcí, překonáváme překážky v mysli a osvobozujeme se od bludného kruhu utrpení.

Správné pochopení je označováno jako osvícení.

Co to ale je konkrétně?

Zcela jistě to je pochopení pravé podstaty reality.

Abych ještě lépe vysvětlil myšlenku, mohu ještě říci, že Správné pochopení spočívá ve znalosti pravé podstaty reality.

Neznalost reality, přímý protiklad k jejímu poznání, Buddha označil jako příčinu utrpení.

Bratři, příčinou utrpení je neznalost. Lidé neznají životní realitu a nechávají se spoutat plameny žádosti, hněvu, závisti, hořkosti, strachu, obav a zoufalství.

A tak právě toto můžeme nazvat pravým poznáním.

Pravé poznání tedy spočívá ve správném, nevědomostí nezkaženém vidění reality.

(36)

[Návštěvník]

Jenže co je vlastně realita?

Definice, která se připisuje Buddhovi, je jasná:
Realita je neustálá proměna.

Realita je neustálá proměna.

Jinak řečeni, jak praví Buddha, realita je nestálá.

Dokazuje to každá naše zkušenost: věci i osoby kolem nás se stále mění.
A stále se měníme i my.

Situace se stále mění.
Naše tělo se stále mění.
Naše mysl se stále mění.
Vesmír kolem nás se stále mění.
Tady ale Buddhův objev nekončí.

Odhalí také, že existence kterékoliv věci je podmíněna bytím všech ostatních.

Každá věc je podmíněna bytím všech ostatních.

Také tuto pravdu dokazuje naše zkušenost.
Mohlo by snad nějaké zvíře existovat bez zvířat, která ho zrodila a bez všech těch zvířat, která mu předcházela v řetězu evoluce?
A mohla by zvířata existovat bez rostlin, která je živí?
A rostliny bez vody a bez slunce?
A mohla by naše planeta existovat bez slunce a vesmíru kolem nich?
A mohl bys existovat bez vesmíru ty?

Pomysli teď na to nejkrásnější: Vesmír by nemohl existovat bez tebe.
Jisté je, že by to nebyl tento vesmír.
(37)

[Návštěvník]

Jsi pro existenci tohoto vesmíru nepostradatelný (nepostradatelná), stejně tak jako je tento vesmír nepostradatelný pro tvoje bytí.
Protože každá věc je propojena se všemi zbývajícími.
Nic nemůže existovat nezávisle na všem ostatním. To je pravý smysl výrazu "odevzdanost", "závislost" a "opuštění sebe sama": nic neexistuje samo od sebe, neboli beze zbytku vesmíru.

Jak uvidíme, poznání, že realitu představují věci, které se neustále mění a jsou navzájem propojeny, tvoří ono slavné osvícení.

Správné poznání tedyotevírá bránu k osvícení.

Slavné Buddhovo osvícení
není nic jiného než
Správné pochopení neboli poznání.

Siddhártha považoval poznání pravé podstaty reality za ústřední a nejdůležitější prvek, potřebný k dosažení pravého osvícení, které jemu samému přineslo označení Buddha, osvícený.
Proč?
Je jisté, že poznání samo o sobě není zase tak důležité.
My ale víme, že se Buddha nesnažil nalézt poznání, ale osvobození od utrpení.
To znamená, že se zajímal o praktickou stránku věci.

Dejme tomu, že jsem pochopil, že realitu tvoří věci neustále se měnící a navzájem propojené.
A co dál?
Co mi to poznání přinese?
Co z toho budu mít?

Budu mít z toho toto: protože se všechno neustále mění, nemohu na ničem lpět.
(38)

[Návštěvník]

Nemůžeme na ničem lpět.

Protože neexistuje nic neměnného, co by zůstávalo stejné v průběhu času.

Věřit opaku by znamenalo žít v iluzi.

Proto kvůli existenční zřejmosti a duševní spokojenosti jsme povinni dosáhnout nelpění.

Nelpění je psychologickým klíčem, který otevírá bránu osvobození z utrpení.

Nelpění přináší osvobození z utrpení.

Je tedy opravdu zřejmé, že jestliže už na ničem nelpím, všechny mé starosti, problémy, mé zášti, obavy, všechno mé duševní utrpení roztaje jako sníh na jarním slunci.
To proto, že utrpení vzniká z lpění na situaci odlišné od skutečnosti, z touhy po něčem, co nemám, nebo z odporu k tomu, co mám.

Jak říká buddhstická tradice, utrpení pramení buď z odloučení od toho, co máme rádi, nebo ze spojení s tím, co nenávidíme.

Nelpění je tedy základním úkolem, na nějž se Buddha zaměřil při snaze osvobodit se z utrpení.

Shrňme to tedy:

Správné poznání

(osvícení)

spočívá ve vědomí, že

věci i osoby se neustále mění

a jsou

všechny mezi sebou propojeny,

a tedy pomáhá dosáhnout

nelpění.

[Návštěvník]

Tato první rada, nelpění, by stačila k dosažení osvícení, hlásaného Buddhou, k odstranění duševního utrpení z našeho života.

Je zřejmé, že je to psychologický návod, který podrobně předepisuje určitý duševní postoj: nezbytnost vidění reality takové, jaká je.

Avšak Buddha jako dobrý psycholog si je vědom, že obyčejný člověk nedokáže snadno získat a uchovat si vědomí proměnlivosti reality a jednat podle toho.

Obyčejný člověk potřebuje konkrétně vědět, jak se chovat a jak jednat, aby si udržel a dovedl používat toto poznání.

A k tomu slouží ostatních sedm Vznešených cest.

(40)

[Návštěvník]

Šestá kapitola



Správné myšlení

Bratři používejte správné myšlení, v němž není ani chaos, ani roztržitost, ani hněv, nenávist, chtivost, ani sexuální touha.

Bratři správné myšlení je takové, v němž je všeobecná láska.

Co však je konkrétně Správné myšlení?
Je to samozřejmě myšlení, v němž není utrpení.
A co vytváří utrpení v našem myšlení?
Buddha to říká: je to chaos, roztržitost, hněv, nenávist, chtivost a sexuální touha.

Je třeba se jich zbavit.
Jenže jak?

Bratři, chaos, roztržitost, hněv, nenávist, chtivost a sexuální touha se dají přemoci používáním Čtyř meditací.

Pro vítězství nad chaosem a roztržitostí cvič meditaci dechu: Jí se tvoje mysl rozjasní a soustředění se posílí a upevní.

Pro vítězství nad hněvem a nenávistí cvič meditaci soucítění: osvětlí ti příčiny hněvu a nenávisti, které jsou přítomny ve tvé mysli, a to, co je vyvolává.

Pro vítězství nad chtivostí cvič meditaci pomíjivosti: Osvětlí ti počátek i konec věcí.

Pro vítězství nad sexuální touhou cvič meditaci smrti: osvětlí ti zkázu, rozklad a tlení všech věcí.

(41)

[Návštěvník]

Chaos, roztržitost, hněv, nenávist, chtivost a touha tvoří negativní myšlenky.

Jenže odstranění negativních myšlenek není dostačující.

Je potřeba také vytvářet pozitivní myšlenky.

Jaké jsou pozitivní myšlenky?

Srdečná laskavost, soucítění, účastná radost a nelpění, to jsou nádherné a hluboké stavy mysli.

Já jim říkám Čtyři nezměrnosti.
Kdyžje budeš používat, staneš se pramenem vitality a štěstí pro všechny živé bytosti.

Jedním slovem je to všeobjímající láska.

Správné myšlení tedy spočívá v soustavném odstraňování negativních myšlenek a systematické tvorbě myšlenek pozitivních.

Správné myšlení
spočívá
v odstraňování negativních myšlenek
a tvorbě pozitivního myšlení.
(43)

[Návštěvník]

Sedmá kapitola



Správné mluvení
Správné jednání
Správné prostředky obživy

Správné mluvení, Správné jednání, Správné prostředky obživy spočívají v tomto: nečiň násilí žádné živé bytosti, ani druhým, ani sákm sobě, ani myšlenkou, ani činem, ani činy.

Jak je vidět, Správné mluvení, Správné jednání, Správné prostředky obživy jsou spíše morálními návody, než pravými a vlastními psychologickými postupy.

Buddhistická tradice je uplatňuje v pěti přikázáních.

Mí učedníci se snaží žít prostě a ve vědění a podle Pěti přikázání, která jsou:

nezabíjet
nekrást
nečinit násilí
mluvit podle pravdy
zdržovat se látek, které zatemňují mysl


Pět přikázání jsou normy života, které nás sice uschopňují k tomu, abychom nerozšiřovali utrpení, ale samy o sobě nás nedokážou osvobodit od duševního utrpení, když nás už jednou ovládlo.

A tak je z naší metody dosažení osvícení můžeme vynechat.

Spíš by se hodilo přesnější vyjádření. Co jsou tedy Správné prostředky obživy ?

Nic jiného, než zaměstnání, které nám pomůže zajistit si ony prostředky obživy.

Aniž bychom předstírali, že všichni musí být mnichy, je třeba podle buddhistické tradice třeba vykonávat takové zaměstnání, které nás nebude nutit překračovat Pět přikázání.

Takže například nájemní vrazi, drogoví dealeři a obchodníci se zbraněmi nemohou dosáhnout osvícení.

Ne proto, že jejich skutky jsou nemorální.
Buddhizmus se nezabývá otázkami morálky.

Nýbrž proto, že pocit viny, nebo spíše jeho nepřítomnost, která vychází z výkonu takových profesí, je příčinou neodstranitelného duševního utrpení i při používání buddhistických pouček po celou dobu, po kterou je tato práce vykonávána.

Opravdu práce, která působí utrpení druhým, v širším slova smyslu, způsobuje utrpení nám samým, právě proto, že plodí pocit viny.

Je tedy třeba vybrat povolání, které nezpůsobuje utrpení ani nám a ani jiným.

Samozřejmě, že pocit viny závisí také na morálce a stupni vzdělání.

V buddhizmu není žádná morální instance kantovského, ryze západního stylu, která by tvrdila, že morální dobro je hodnotou samo o sobě.

Naopak, přisuzuje morálce pouze pomocnou hodnotu.

Ne proto, že by byla méně závazná.
Naopak morálka slouží k nastolení duševního zdraví a tudíž k přežití.

Jinak řečeno, je třeba konat dobro, nebo lépe: nekonat zlo, neboli nepůsobit utrpení živým bytostem, ne proto, že je to správné samo o sobě, nýbrž, protože to, že působíme utrpení živým bytostem, v nás vyvolává pocit viny, který se stává příčinou utrpení pro nás pro všechny.

Takový čistě psychologický přístup k morálce, tak odlišný od západní tradice, vychází z různých historických a kulturních pohledů na morálku.

Pro lovce hlav v Amazonii je stětí nepřítele, usušení jeho hlavy a její zavěšení na opasek velmi záslužným činem, a tudíž pocit viny neplodí.

Totéž se stalo - a stane se - všem bojovníkům ve všech dobách a ve všech zemích, když zabili jiného člověka ve jménu odlišných ideálů nebo sociálních zájmů, za něž bojovali.

Termín "konat zlo", a tudíž trpět pocitem viny, zaujímá svůj konečný rozsah až ve vztahu k současné morálce společnosti, v níž jsme vychováni.

Je tedy důležité vyloučit více či méně podvědomé příčiny pocitů viny, a tudíž i duševního utrpení, které nemůže odstranit uplatňování buddhizmu, ale které nesmí odporovat ani životnímu postoji a morálce, v níž jsme byli vychováni.

Morální pravidla, hlásaná buddhistickou tradicí, jsou pravidly, která jsou společné většině hierarchických společností v lidské kultuře, a proto je Buddha přijal za absolutní.

(45)

[Návštěvník]

Osmá kapitola

Správné úsilí

Bratři, vím, že vaše pozornost je vězněna ve fiktivním světě vašich myšlenek.

Bratři, vím, že pozorování sama sebe vyžaduje úsilí a vůli.

Bratři, snažte se pozorovat samy sebe.

Soustřeďte pozornost na svou mysl, na to, jak se rodí, roste, umírá, jak je proměnlivá a jak její přízraky nejsou reálné.

Bratři, snažte se dívat do sebe samých, a osvoboďte se od přízraků své mysli.

Právě vaše pozornost se může obrátit k realitě, která vás obklopuje a zjeví se ve vás v celé své nádheře a lesku.

Poznejte, že v realitě není utrpení, utrpení je jen ve vaší mysli.

Bratři, používejte Správné úsilí k soustředění pozornosti na vaše pocity, emoce a smýšlení, a dosáhnete správné koncentrace.

Správné úsilí
spočívá
ve snaze dosáhnout
Správné koncentrace.



Pozorování vlastních myšlenek tedy vyžaduje úsilí.

Proč?

Protože naše pozornost je obvykle zaplavena myšlenkami natolik, že se stáváme svými vlastními myšlenkami.

Když myšlenka pronikne našim vědomím (například "Jsem ztroskotanec"), přijímáme tuto myšlenku a stáváme se jí.

A proto trpíme.

Naše Já se identifikuje s našimi myšlenkami.
Je jimi fascinováno.
Tato fascinace je velmi silná.
Musíme tedy vyvinout úsilí k jejímu přemožení.

Zvyk, nebo ještě lépe bezděčnost, nás činí vězni našich myšlenek, naší mysli.

Dostat se odtud, stát se pozorovateli našich vlastních myšlenek a používat Správnou koncentraci, není samo o sobě těžké:

Těžké je myslet na to, že toto je třeba dělat.

A proto Buddha započítal mezi Osm vznešených cest i Správné úsilí, jako by byla jednou z nich.

To však je přípravou k osmé, poslední a nejdůležitější z těchto cest: ke Správné koncentraci.

(48)

[Návštěvník]

Devátá kapitola

Správná duševní přítomnost

Jste rozumné děti a jsem si jist, že to, co vám povím, dokážete pochopit a uvést do života.



Děti, když jíte mandarinku, můžete ji jíst vědomě, nebo roztržitě.

Co znamená jíst mandarinku vědomě?

To znamená vědět, že ji jíte.

V plnosti si vychutnávat její vůni a sladkost.

Co znamená jíst mandarinku nevědomě?

To znamená nemyslet na to, že ji jíte.

Když to děláte, nemůžete ocenit nádhernou a vzácnou podstatu mandarinky.

Jestliže si nejste vědomy, že ji jíte, mandarinka není skutečná.

Jestliže mandarinka není skutečná, není ani reálný ten, kdo ji jí.

To tedy znamená jíst mandarinku nevědomě.

Děti, jíst mandarinku vědomě, znamená být skutečně vědomě v kontaktu s realitou.

Vaše mysl nepropírá včerejší nebo zítřejší myšlenky, nýbrž spočívá v přítomném okamžiku.

Vědomým životem v duševní přítomnosti míním život v přítomném okamžiku, s tělem i myslí, které pobývají tady a teď.

Správná duševní přítomnost tedy spočívá v obrácení pozornosti k realitě, která nás obklopuje právě teď, a ve spolupráci s ní.

Nazýváme ji také přítomností v realite.

Správná duševní přítomnost
spočívá
v přítomnosti v realitě.

Přítomnost v realitě je základem pro dosažení osvícení, poněvadž je - pokud se ani uvnitř svých myšlenek, ani navenek obsesivně nebouříme proti realitě - duševním stavem bez neuróz.

Je tedy třeba systematicky obracet pozornost k realitě.

A žít v realitě.

(51)

[Návštěvník]

Desátá kapitola



Správná koncentrace

Bratři, používejte Správnou koncentraci.

Správná koncentrace je největší z Osmi vznešených cest.

Soustředění na myšlení spočívá v pozorování vlastních myšlenek a odstupu od nich.

Sledujete nezaujatě své myšlenky, tak, jako nezaujatě sledujete vzdálený let ptáků v poklidu večera.

Učte se od země: ať je pokryta vonnými květy, nebo výkaly, země přijímá obojí nestranně, bez potěšení či odporu.

Když se rodí myšlenka, ať už příjemná, či nemilá, nedržte se jí a nenechte se jí ovládnout a zotročit.

Nezaujatě ji pozorujte a nechte ji odejít: nerozroste se a nezanechá ve vás svůj jedovatý plod utrpení.

Jestliže necháte růst své myšlenky, budou čím dál mocnější, ovládnou vás a zotročí.

Když budete myšlenky nezaujatě pozorovat, odhalíte jednu nečekanou pravdu: že vaše myšlenky nejsou plodem vaší vůle, nýbrž samostatnou rostlinou, nezávislou na vás, zalévanou vaším lpěním a zakořeněnou ve vašem strachu.

Tím, že budete nezaujatě pozorovat svou mysl, prázdné myšlenky zmizí a dosáhnete Čistého vědomí.

Vědomí vzdálené od myšlenek, pokud je stále cvičíte, vede k Osvobození.

Bratři, dřív, než se naučíte nezaujatě pozorovat mysl, musíte se naučit pozorovat a zklidňovat dech, tělo a emoce.

Když zklidníte svůj dech, tělo i emoce, nepřestávejte nezaujatě pozorovat své myšlení.

Vědomí vzdálené od myšlenek spolu s vědomým pozorováním dechu posiluje koncentraci.

Se Správnou koncentrací budete moci poznat pět způsobů vnímání:

pocity, emoce, myšlení, vůli a vědomí.

Pět způsobů vnímání je jako pět potoků, v nichž se nedá nalézt nic samostatného ani trvalého, takzvaného sebe sama.

Když budete meditovat o pěti způsobech vnímání, přítomných ve vás, uvidíte své nitro a udivující vztahy mezi vámi samými a všemi věcmi ve vesmíru.

Detailně pozorujte své emoce.

Emoce jsou stejného původu jako utrpení.

také pocházejí z myšlenek.

Když si uvědomíte, že emoce pocházejí z myšlenek, pochopíte jejich proměnlivou podstatu.

Uvidíte, jak se emoce rodí a hynou, stejně jako myšlenky a vůbec všechny duševní a hmotné jevy.

Uvidíte, že emoce jsou proměnlivé a prchavé, a postupně se stanete lhostejnými k jejich zrodu i konci.

Větší část emocí pochází z chybného smýšlení, které považuje za stálé to, co je ve skutečnosti proměnlivé.

Když chybné myšlení vykořeníme, utrpení skončí.

Když se naučíte vědomému dýchání a myšlení, snadno dosáhnete duševního prázdna.

Duševní prázdno je přirozenou součástí mysli, stejně jako odpočinek přirozenou vlastností těla.

Jestliže označíme "mysl" za úhrn našich myšlenek, emocí a pocitů, můžeme tak definovat Správnou koncentraci jako nezaujaté pozorování vlastní mysli.

Správná koncentrace
spočívá
v nezaujatém pozorování mysli.

(53)

[Návštěvník]

Jedenáctá kapitola

Podstata Osmi vznešených cest

Shrňme si Osm vznešených cest a podívejme se na jejich podstatu.

1. SPRÁVNÉ POZNÁNÍ VĚDOMÍ NEUSTÁLÉ PROMĚNY A VZÁJEMNÉ ZÁVISLOSTI VĚCÍ
(OSVÍCENÍ)
A TEDY NELPĚNÍ

2. SPRÁVNÉ MYŠLENÍ
VYLOUČENÍ PODVĚDOMÝCH NEGATIVNÍCH MYŠLENEK A POZITIVNÍ MYŠLENÍ

3. SPRÁVNÉ MLUVENÍ
(PODRUŽNÝ PŘÍKAZ, NIKOLI PSYCHOLOGICKÝ, NÝBRŽ MORÁLNÍ)

4. SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ
(PODRUŽNÝ PŘÍKAZ, NIKOLI PSYCHOLOGICKÝ, NÝBRŽ MORÁLNÍ)

5. SPRÁVNÉ PROSTŘEDKY OBŽIVY
(PODRUŽNÝ PŘÍKAZ, NIKOLI PSYCHOLOGICKÝ, NÝBRŽ MORÁLNÍ)

6. SPRÁVNÉ ÚSILÍ
VŮLE K USKUTEČŇOVÁNÍ SPRÁVNÉ KONCENTRACE
(PODRUŽNÉ, PROTOŽE IMPLICITNÍ)

7. SPRÁVNÁ DUŠEVNÍ PŘÍTOMNOST
POZORNOST K REALITĚ A SPOLUPRÁCE S NÍ

8. SPRÁVNÁ KONCENTRACE
NEZAUJATÉ POZOROVÁNÍ VLASTNÍ MYSLI

Toto je tedy v podstatě původní buddhizmus, kterému učil Buddha.

Jak je vidět, není to nauka náboženská, nýbrž psychologická.

A to je důležité.

Nebudeme muset ztrácet tolik času v teoretických diskuzích.

Je potřeba ji uvést do praxe. Protože buddhizmus je praktický.

Buddhistou je ten, kdo praktikuje buddhismus, ne ten, který o něm jen mluví.

Kdo se věnuje teoretickým diskuzím o buddhizmu, není buddhista, ale student budhizmu.

Jak podrobně vysvětlil sám Buddha v slavné pasáži:
Ačkoli mé učení není dogmatem ani doktrínou, je jisté, že je někdo tak chápe. Musím jasně vysvětlit, že učím metodě experimentování s realitou, a ne přímo realitě, tak prst, který ukazuje na měsíc, není sám měsícem. Inteligentní člověk následuje směr ukázaný prstem, aby zahlédl měsíc, ale když vidí jen prst a splete si jej s měsícem, nikdy pravý měsíc neuvidí. Já vyučuji metodě využitelné v praxi, a ne něčemu, v co se dá věřit nebo co se dá uctívat. Mé učení je možno srovnat s prámem, který slouží k překonání řeky. Jen blázen by zůstával trčet na prámu, když už přistál na druhém břehu, na břehu osvobození.

Buddhizmus má tedy jediný, a to praktický cíl: odstranit utrpení pomocí osvícení, které spočívá v permanentním stavu vyrovnanosti.

Otázka tedy zní: co v praxi dělat k dosažení osvícení? Osm vznešených cest nepochybně tvoří pravidla, která mohou následovat ti, kdo hledají osvícení, avšak co nám dá používání těchto pravidel v praxi?

Přesněji: čeho bychom měli dosáhnout?

Jaké by měly být praktické cíle?
Je třeba nyní dobře objasnit, proč zasáhnout cíl je jen otázkou času:
důležité je zcela jasně vidět tento cíl a přesně vědět, kterým směrem zamířit.
Analyzujeme si tedy, jaké jsou praktické cíle Osmi vznešených cest.

To bude obsahem příští kapitoly.

(57)

[Návštěvník]

Dvanáctá kapitola



Praktické cíle Osmi vznešených cest

Je důležité pochopit, jaké jsou praktické cíle Osmi vznešených cest, protože jsou to právě ony, které tě dovedou k osvícení, a tudíž jsou to právě ony, které musíme následovat.

Viděli jsme, že první vznešená cesta, Správné porozumění, spočívá ve vědomí proměny a vzájemné závislosti všech věcí a to že vede k osvícení, jež je nejdůležitějším stavebním kamenem buddhizmu, základem, na němž je postaven.

K tomu je pak třeba přidat nelpění, které otevírá bránu osvobození od utrpení.

Jenže vědomí proměnlivosti a vzájemné závislosti všech věcí je cílem čistě poznávacím, čili intelektuálním.
Nelpěním je naproti tomu předmětem týkajícím se chování.

A tak toto je důležité uskutečnit ze všeho nejdříve, hned v počátcích.

Kromě toho nelpění vyplývá právě z poznání proměnlivosti, nikoliv ze vzájemné závislosti. A tak vlastně prvním cílem je poznání proměnlivosti.

Prvním cílem je
VĚDOMÍ PROMĚNLIVOSTI

Nelpění je druhým cílem

Druhým cílem je
NELPĚNÍ

Viděli jsme, že druhá vznešená cesta, Správné myšlení, spočívá ve vyloučení podvědomého negativního myšlení a v budování vědomého pozitivního myšlení a že osmá vznešená cesta, Správná koncentrace, spočívá v nezaujatém pozorování vlastní mysli.
Obě tyto činnosti však vyžadují kontrolu mysli.
Kontrola mysli je třetím cílem.

Třetím cílem je
KONTROLA MYSLI

Poznali jsme také, že třetí, čtvrtá a pátá vznešená cesta, Správné mluvení, Správné jednání a Správné prostředky obživy, jsou morálními normami, které, jakkoli jsou důležité, nevytvářejí žádné zvláštní schopnosti, jež bychom mohli získat. Proto jsme je nazvali sekundárními.

Nemusíme je tedy brát v úvahu, protože představují psychologické cíle, které bychom použili při cestě za osvícením.

Viděli jsme, že šestá vznešená cesta, Správné úsilí, spočívá ve vědomém cvičení Správné koncentrace.

A tak sama o sobě není dalším cílem, nýbrž pouze vůlí praktikovat cíl třetí - kontrolu mysli.

Nemusíme jej tedy do našich cílů započítávat, protože se rozumí samo sebou, že k tomu, aby se dosáhlo osvícení, je třeba vyvinout jakési úsilí.

Víme už také, že sedmá vznešená cesta, Správná duševní přítomnost, spočívá v přítomnosti v realitě neboli v pozornosti k realitě a ve vědomé spolupráci s ní.

Přítomnost v realitě je tedy čtvrtým cílem, kterého bychom měli dosáhnout.

Čtvrtým cílem je
PŘÍTOMNOST V REALITĚ


Je tady ale ještě něco,co je důležité, když chceme dosáhnout osvícení: všeobjímající láska.



Sám Buddha jmenuje lásku, když mluví o Správném myšlení, a vysvětluje, že všeobjímající láska by měla být duševním rozměrem osvícených.
Bratři, Správné myšlení spočívá v mysli, v níž se nachází všeobecná láska.
Ve skutečnosti láska, po níž touží všechny bytosti, je všeobecnou láskou.
Ve všeobecné lásce je soucítění a oddanost.
Soucítění a oddanost si kladou za cíl štěstí všech a nežádají nic na oplátku.
Bez nich, bez všeobjímající lásky, je život bez radosti.
Se soucítěním a oddaností k druhým, se všeobecnou láskou, se život naplní pokojem a radostí.

Právě ve všeobecné lásce, a pouze v ní můžeme najít vyrovnanost.
Všeobecná láska je naším pátým cílem.

Pátým cílem je
VŠEOBECNÁ LÁSKA

(61)