Jak se stát Buddhou v pěti týdnech, Giulio Cesare Giacob

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. pro 2015 6:29:11

To je totiž biologickou funkcí myšlení: Řešit praktické problémy prostřednictvím promýšlení různých možností řešení.

Stav osvícení přesně řečeno spočívá v duševním stavu, v němž se myšlení používá vědomě a je omezeno pouze na řešení praktických problémů; když myšlenky překročí tento svůj přirozený účel a vznikají automaticky z podnětu neuróz, oslabí je a zmírní je, protože vědomí, Já, zůstává vně v pozici Vznešeného nezaujatého pozorovatele.

Kontrola mysli tedy spočívá ve třech krocích:

1) koncentraci na dýchání až k duševnímu prázdnu

2) nezaujatém pozorování mysli

3) používání vědomého myšlení.

Nácvik soustředění na dech nevyžaduje ani zvláštní podmínky, ani mnoho času, ani obvyklé místo.

Nemusíš se zavírat do opuštěné a tiché komůrky ani uchylovat do poustevny.

Je možné je nacvičovat v kteroukoliv dobu av kterékoliv situaci, i třeba když stojíš u tyče v přeplněném autobuse.

Stačí jen

osmkrát zhluboka nadechnout a zklidnit dýchání.

Je tedy třeba naučit se používat celé plíce a ne pouze jejich část.

Kdykoliv to potřebuješ, stačí pokračovat v klidném dýchání v takovém rytmu, který ti vyhovuje.

Není třeba ani udržovat dech v klidu dlouho, jako se o to snažit často.
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. pro 2015 19:54:29

Lepší jsou totiž kratší a častější úseky klidného dýchání než příliš dlouhé.

Cvič je tak často, jak se sám rozhodneš a jak cítíš, že ti to prospívá.

A tak postup, který je třeba používat při kontrole mysli, je následující:

Cvičení 1

1. zklidním dech;
2. využiji dech k uvolnění těla;
3. neustále udržuji klidný dech a nezaujatě pozoruji myšlenky a emoce, které se objevují v mé mysli.


Toto cvičení je snadné a dovede tě, jak bylo řečeno, vyprázdnění mysli.

Cvičení 1A
(v případě, že na tebe dotírají negativní myšlenky)

1. uvědomím si, že na mou mysl útočí negativní myšlenky - emoce;
2. začnu v mysli rozvíjet opačnou pozitivní myšlenku - emoci.


Používej CVIČENÍ 1 po dobu jednoho týdne.

Občas, bude-li to nezbytné, budeš muset také použít CVIČENÍ 1A

Nepotřebuješ k tomu ani zvláštní podmínky, ani změnu prostředí.

Můžeš je totiž uplatňovat kdykoli.
Jenže jak často a jak dlouho?

O tom rozhoduješ ty sám.

Čím častěji to ale budeš dělat, než se staneš Buddhou, tím trvaleji budeš tento stav zažívat.

Kontroluj svou mysl.

Jestli chceš, můžeš tento týden užívat pomocnou mantru, kterou si v rytmu, který si určíš sám.

kontroluji - nádech
svou mysl - výdech
já jsem - nádech
buddha - výdech

A pro dámy:

kontroluji - nádech
svou mysl - výdech
já jsem - nádech
osvícená - výdech

(80)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 12. pro 2015 8:20:46

Patnáctá kapitola

Přítomnost v realitě

Obrázek

Realizace této síly, druhé na naší cestě za osvícením, není možná, dokud na tvou mysl útočí myšlenky.

Vidíme tedy, že předešlá síla, kontrola mysli, která vede ke tlumení mysli, je nezbytná k dosažení této síly.

A nejen to, tato síla ti pomůže v jejím dosažení a usnadní je.

Jednou ztlumená myšlenka nebo přímo vyprázdněná mysl ti totiž pomůže přímo obrátit pozornost k realitě.

Jenže, co je to realita?

Realita je prostředí, které tě obklopuje.

Realita je prostředí, které tě obklopuje.

Prostředí, které nás obklopuje, je opravdu realitou pro každého z nás.

Tento fakt vůbec není banální.

Dokážu ti to: Jsme v New Yorku, sedíme na zahradní terase kavárny Times Square.
Zeptám se tě: "Je pro tebe náměstí Pigalle v Paříži reálné?

Nejspíš mi odpovíš: "Ano."

Přitom tomu tak není.

Pokud se nacházíš v New Yorku na Times Square, prostředí, které tě obklopuje je Times Square v New Yorku, a nikoliv Pigalle v Paříži.

Tak tvou realitou je Times Square v New Yorku. Pigalle a Paříž nejsou tvým okolím, které tě obklopuje. Nejsou tvou realitou.

Existují jen ve tvé mysli, tvé paměti, ale ne ve tvé realitě.

Zkoušíš to pochopit?

Realita je tvé prostředí, které tě obklopuje a které vnímáš smysly.

A tak tvou realitou je Times Square v New Yorku.

Nic jiného.

Paříš a náměstí Pigalle by byly realitou pro toho, kdo se nachází v Paříži na náměstí Pigalle, a nikoli pro tebe.

Tvou realitou je jedině a pouze Times Square v New Yorku, protože se nacházíš právě tady, a to - a pouze to - je realitou.

Pokud se chováš na Times Square v New Yorku jako bys byl na náměstí Pigalle v Paříži, nejednáš v souladu s realitou.

Nejsi přítomen v realitě.

A tak mi neříkej, že je pro tebe náměstí Pigalle v Paříži realitou.

Vidím, že chceš namítnout: "A co válka?"

Jistě, válka je reálná, ale pouze pro ty, kdo jsou v ní, ale ne pro nás, kdo sedíme a čteme tuto knihu.
Kdybys zavolal vojákům do války, hned by tě v tom přesvědčili a poslali by tě do patřičných mezí.
Protože pro nás, kteří tu klidně sedíme a čteme tuto knihu, válka existuje jen v naší mysli, ale ne v realitě.

Jak říká lampa, teď to osvětlím líp.

Už jsem napsal v předchozí knize, že existují dva světy:

1. svět mysli
2. svět reality

Zkrátka

svět mysli není reálný,
svět reality ano.


(83)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 12. pro 2015 21:46:32

Z věcí, přítomných v našem vědomí, se některé podílejí na realitě, která nás obklopuje, některé náleží pouze do naší mysli čili do naší paměti.

My se snažíme věřit, že všechny ty věci jsou reálné, ale není tomu tak.

Reálné jsou pouze ty, které náleží prostředí, jež nás obklopuje, a ne ty, které patří naší paměti.

Pokud jsi ještě silně zakotven ve světě mysli, mohlo by ti to připadat diskutabilní, ale dám ti dramatický, leč nepopiratelný důkaz.

Tvůj zemřelý příbuzný je nepochybně přítomen ve tvé paměti, ale evidentně není přítomen v prostředí, které tě obklopuje (a ani v prostředí, které tě neobklopuje) a tudíž není reálný.

Bohužel.

Další příklady, méně silné, ale podobně nepopiratelné, vidíme každý den.

Jeden příklad za všechny.

Velký neapolský rodák Totó jednou přišel pozdě na schůzku.

Přítel se ho ptá:

"Co se ti přihodilo?"

"Přišel jsem pozdě, protože ně někdo zastavil a řekl mi: ,Vincenzo, ty mizero!´"

"A cos udělal ty?"

"Já nic. Byl jsem zticha."

"A co dál?"

"Pak pokračoval: , Vincenzo, ty čubčí synu!´"

"A co ty na to?"

"Pořád nic. Byl jsem zticha."

"A ten člověk pokračoval?"

"Ano. A už to přehnal: , Vincenzo,´řekl mi, ,já tě zabiju!´"

"A cos udělal teď?"

"Šel jsem dál."

"Cože? Tys na to vůbec nereagoval?"

"Ne."

"Ale proč?"

"Co se do mě navážel? Já přece vůbec nejsem Vincenzo!"

Takové rozlišování mezi slovy, myšlenkou a realitou v Neapoli, kde bují buddhové, je naprosto jasné.

Čím dál na sever, tím víc se toto rozlišování ztrácí.

Ve Švédsku se tomu, kdo spáchal sebevraždu, říká ,hlupák´.

Připisování reality věcem, pocházejícím z tvé mysli, je právě technickou příčinou našeho duchovního utrpení.

Trpíme proto, že se nám v mysli rodí přeludy.

Přeludy ve vaší mysli nejsou skutečné.
Plodí je vaše lpění, a tudíž i vaše chtivost, vaše nenávist, hněv, strach.
Bratři, přeludy ve vaší mysli si vytváříte sami.


Trpíme, protože přeludy v mysli bereme za reálné.

Je tedy nejdůležitější, aby ses naučil odlišovat realitu od přeludů mysli.

Buddha je si toho rozdílu vždy vědom.

Stav osvícení přináší
vědomí rozdílu mezi
světem mysli asvětem reality.


Toto vědomí se musí stát trvalým.

Právě ono tě dovede k opuštění světa mysli a ke vstupu do světa reality.

Bratři vědomě se zbavujte svých nereálných přeludů, a ony zmizí.

(85)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 13. pro 2015 8:24:42

Vím, že můžeš vznést námitku, která napadne v dobrém úmyslu každého, kdo nejen má zálibu ve světě vlastní mysli, ale oslavuje i krásu a moc svých výtvorů.

Uskutečňování druhé síly, vedoucí k osvícení, přítomnost v realitě, nepopírá ani tuto krásu, ani její moc, ale jednoduše ti nabízí cestu, jež tě vyvede z utrpení, které se rodí ve vlastní mysli.

Buddhismus má totiž tento jediný cíl: osvobození z utrpení.

Odpoví ti pouze toto: nemůžeš se zbavit přeludů, pokud zůstáváš uvnitř své mysli.

Musíš vyjít ze své mysli a vstoupit do reality.

Právě to, že potlačíš svoje myšlenky, ti naprosto přirozeně a bez nejmenší námahy, tedy spontánně, dovolí dosáhnout druhé síly, vedoucí k osvícení, přítomnost v realitě.

V realitě už neexistuje utrpení.

Chápu, že tato pravda je pro tebe těžko uvěřitelná.

Jestli chceš, dám ti ještě jeden extrémní příklad.

Ztratíš osobu, jež ti byla drahá.

Myslíš, že realita je příčinou tvého utrpení žalu, protože v realitě už tato osoba neexistuje.

A právě tady je háček.

V realitě už neexistuje tato osoba, ale existuje všechno kolem.

V realitě neexistuje žádné utrpení.

Slunce nepřestává svítit, oblaka stále plují po nebi a ptáci pořád zpívají.

Utrpení je pouze uvnitř tebe.

Ty si myslíš, že příčina tvého utrpení je realitou, a tudíž připisuješ utrpení realitě.

Jenže utrpení nemůže v realitě existovat, je to duševní stav.

Čili věc, která žije pouze ve tvé mysli.

Slavný zenový koán říká:

"Ukaž mi ruku, ve které držíš své utrpení."

Není možné to udělat, protože utrpení se týká pouze světa tvé mysli, ale ne světa reality.

Je však pravda, že realita může někomu způsobovat utrpení a někomu ne.

(86)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 18. pro 2015 17:18:23

Přítomnost v realitě je zkušenost zenu.

Zkušenost zenu nemůže být popsána slovy, nýbrž pouzeprožitá, jak jasně prohlašují všichni, kdo o tom páší knihy.

Právě proto, že zkušenost zenu je právě zkušeností přítomnosti v realitě.

Můžeme tedy vyjít právě z tradice zenu, abychom si mohli o této zkušenosti udělat představu.

Povím ti následující anekdotu:

Když Jao-šan Wei-jen poklidně seděl se zkříženýma nohama, přišel k němu jeden mnich a zeptal se ho:
"O čem přemýšlíš v této nehybné poloze?"
..."Myslím na to, co je za myšlenkou."
..."Jak můžeš myslet na to, co je za myšlenkou?"
..."Snadno, tak že nemyslím."


Abys potkal osoby zenu, není třeba cestovat do Číny nebo do Japonska.

Stačí jet na Sardinii.

Jednoho dne Orgósala potkal pastýře ovcí.
Zeptal se ho:
"Co děláš celý den?"
"Hlídám ovce."
"A na co myslíš?"
"Na co bych měl myslet? Hlídám ovce, aby mi je neukradli!"

Přítomnost v realitě nepotřebuje žádné další vysvětlování, protože to není žádný intelektuální poznatek, ale zkušenost.

Abys konečně pochopil, co ti říkám, udělej jedno. Jdi do koupelny, vlez do sprchy nebo do vany a pust kohoutek.

A pomysli si: "Dávám si lázeň. Úplně normální věc."

Když si uvědomíš, že koupání se v šatech není zase tak úplně normální, jsi v kontaktu s realitou a uvidíš rozdíl mezi myšlenkou a skutečností.

Cvičení, které musíš používat k dosažení přítomnosti v realitě, je následující:

CVIČENÍ 2

1. zklidním dech, uvolním tělo, nezaujatě pozoruji své myšlenky

2. vystoupím z mysli a pozoruji prostředí, které mě obklopuje

3. dokončím veškerou činnost (interakce s realitou)

4. zůstanu v realitě.


Věnuj se tomuto cvičení po dobu jednoho týdne.

Nepotřebuješ k tomu ani zvláštní podmínky, ani změnu prostředí.

Můžeš je totiž uplatňovat kdykoli.

Jak často a jak dlouho?

O tom rozhoduješ ty sám.

Čím častěji to ale budeš dělat, tím lépe.

V tomto druhém týdnu bude tvým objektivním cílem toto:

žít v realitě

Pokud chceš, můžeš tento týden používat pomocnou mantru; opakuj si ji v duchu v takovém rytmu, jaký ti vyhovuje:

žiji - nádech
v realitě - výdech
já jsem - nádech
buddha - výdech

Pro dámy:

žiji - nádech
v realitě - výdech
já jsem - nádech
osvícená - výdech

(88)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 25. pro 2015 8:54:51

Šestnáctá kapitola

Vědomí proměnlivosti
neboli
Osvícení


Osvojení si druhé síly, přítomnosti v realitě, ti umožní dosáhnout třetí síly na cestě osvícení, vědomí proměnlivosti.

Jr to právě přítomnost v realitě, co ti dovolí sledovat skutečnost v její objektivitě a odhalit, že v ní nejsou ani věci, ani události, ani osoby, které by zůstávaly stejné a neměnné.

Dokonce ani my sami - naše mysl, naše duševní stavy - nejsme stejní a neměnní.

A tak:

Všechno se neustále mění


Toto je ono senzační odhalení, díky kterému můžeme pozorovat realitu takovou, jaká doopravdy je.

Toto je ono slavné osvícení.

A doprovází je další objev: všechny věci ve vesmíru jsou na sobě vzájemně závislé.

Představ si obrovský kulečník s nekonečným počtem koulí, které se neustále kutálejí a narážejí do sebe: pohyb každé jednotlivé koule je určen pohybem všech ostatních.

Vesmír funguje právě takhle.

A právě vzájemná závislost a propojenost způsobuje neustálou proměnlivost: žádná koule se nemůže zastavit, protože ostatní koule ji nutí k neustálému pohybu.

Neexistují tedy žádné osoby, věci, či instituce, které by zůstávaly stejné a neměnné.

Říká to také fyzika.

Toto poznání je nepochybně rozumový čin.

A je relativně snadné tohoto poznání dosáhnout - pro kohokoli.

Takže?

Jsme všichni osvícení?

Osvícení je věc tak snadno dosažitelná a jednoduchá?

Opravdu?

Samozřejmě, že ne.

Osvícený není jednoduše ten, kdo objevil, že v realitě se všechno neustále mění, nýbrž ten, kdo toto vědomí nikdy neztratí.

Osvícení spočívá
ve stálém vědomí
neustálé proměnlivosti reality.


Protože osvícení je trvalé, musí být založeno na hlubokém psychickém základu, neboli v hladině podvědomí, a proto nemůže vyplývat z rozumové úvahy.

Musí být nabyto prostřednictvím chování, které sebou přináší také emocionální stav, protože podvědomí, neboli naše paměť, si pamatuje způsobem, který umožňuje rozrůstání, a tudíž i způsobem podmíněným podvědomým vnímáním, a pamatuje si pouze zkušenosti doprovázené určitým emocionálním stavem.

Proto Buddha říká, že nabytí tohoto poznání neboli vědomí je třeba získat osobní zkušenost.

Je nezbytné pozorovat realitu a osobně zjistit, že se jeví jako neustálá proměna, a tudíž je prosta veškeré neměnnosti.

Naše těžká ztráta se může stát příležitostí k získání této zkušenosti.

Sám Buddha poukázal na možnost využít utrpení jako pomůcku k růstu vědomí.

(91)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 25. pro 2015 17:34:34

Tak se tato zkušenost pro nás stane objevem spojeným s emocí, protože boří naše mýty a přesvědčení, že realitu tvoří záležitosti, osoby či předměty, které považujeme za dané a stále stejné, jakoby mimo čas, věčné, ale už se nikdy nestanou.

Pouze tak se pro nás tato zkušenost stane, tak jako pro Buddhu, osvícením.

Je proto třeba tak často, jak je to možné, vyvolávat v mysli vědomí neustálé proměnlivosti pozorováním reality uvnitř nás (intrapsychické) i mimo nás (extrapsychické).

Naše ztráta se tak stane námětem, o němž bychom měli často meditovat.

Jenže proč se v naší mysli tvoří představy o realitě, která se nás snaží přesvědčit, že existují věci pevně stanovené, stejné a neměnné v čase?

Realita i život jsou jako film, který je výsledkem neustálé projekce fotografií; nejsou samostatnými fotografiemi.


Život je film, nikoliv fotografie.

Život je dynamický, nikoliv statický.
My si však vybereme jednu fotografii z celého filmu, založíme ji v paměti jako do archivu a připisujeme jí reálnou existenci.
Vidíme svou matku, svého otce, přátele, samy sebe jako fotografie - uzavřené, statické, ukončené.

A myslíme si, že všichni jsou také ukončení, stále stejní, statičtí.

Ba dokonce očekáváme, že budou stále takoví, a divíme se a zlobíme se, když zjistíme, že tomu tak není, že se všichni mění a nejsou takoví, jací jsme doufali, že budou.

Život je film, ale v naší mysli existují jen fotografie, a my tyto fotografie považujeme za život.

Proč?

Protože naše nedospělá dětská osobnost, kterou se stále snažíme potlačovat a která je připravena v každé existenční krizi (nemoc, úmrtí, neúspěch) nabýt na vrchu, protože nedokáže vládnout realitě.

A tak vytváříme klamný pocit bezpečí tak, že vystřihujeme jednotlivé fotografie z filmu našeho života a připisujeme jim hodnotu skutečnosti.

Život v buddhistickém osvícení znamená také duševní růst, přechod od nedospělé osobnosti k dospělé a schopnost čelit nejistotě vyplývající z neustálé proměny reality.

(92)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 25. pro 2015 17:41:35

Osvícení
vyžaduje duševní růst
od nedospělé osobnosti k dospělé


Cvičení pro dosažení osvícení je následující:

CVIČENÍ 3

1. zklidním dech, uvolním tělo, nezaujatě pozoruji myšlenky

2. pozoruji prostředí, které mě obklopuje

3. pozoruji neustálou proměnu, která se děje uvnitř i mimo mne


Věnuj se tomuto cvičení po dobu jednoho týdne.

Nepotřebuješ k tomu ani zvláštní podmínky, ani změnu prostředí.

Můžeš je cvičit kdykoli.

V libovolném tempu i způsobem, který chceš ty sám.

Čím častěji to ale budeš dělat, tím lépe.

V tomto třetím týdnu bude tvým objektivním cílem toto:

vidět proměnlivost

Pokud chceš, můžeš tento týden používat pomocnou mantru; opakuj si ji v duchu v takovém rytmu, jaký ti vyhovuje:

vidím - nádech
proměnlivost - výdech
já jsem - nádech
buddha - výdech

Pro dámy:

vidím- nádech
proměnlivost - výdech
já jsem - nádech
osvícená - výdech

(93)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 27. pro 2015 12:49:02

Sedmnáctá kapitola

Nelpění


Objev neustálé proměnlivosti reality má pro nás tento hlavní následek:

začínáme si být vědomi, že

neexistuje nic stálého,
k čemu bychom mohli přilnout.


A právě tady v nás spontánně vyrůstá čtvrtá síla osvícení: nelpění.

Dosažení čtvrté síly, nelpění, je nejtěžším krokem, který je třeba uskutečnit na cestě k osvícení.

A také je nejdůležitějším.

To proto, že představuje skutečný a konečný přechod z nedospělé osobnosti k dospělé.

Je totálním opuštěním potřeby ochrany, záchytných bodů a jistot.

V reálném životě totiž jistota neexistuje.
Právě proto, že reálný svět se neustále mění.

A tak nemůžeme najít ani záchytné body a ani jistoty.

Realita tento fakt často dokazuje velmi brutálně, třeba když ztratíme někoho drahého.
Jsme tedy donuceni vidět realitu takovou, jaká je, a právě v tom okamžiku, byť třeba bolestném, zažíváme osvícení.

Jenže v další chvíli už v sebeobraně upadáme zpět do iluze trvalosti, nehybnosti a jistoty.

(95)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 27. pro 2015 21:01:38

To naše lpění nám dává klamný pocit zakotvení a jistot.
Když zanecháme lpění, dokážeme opustit jistoty.

Zní to hrozně?

Pokud přemýšlíme o nezaujatosti - neboli o nelpění - v podmínkách lpění, závislosti, iluzorních jistot, pak ano, může to znít opravdu hrozně, protože se cítíme sami, opuštění.

Nemít v životě pevné body a jistoty je opravdu strašné.

Avšak pouze pro toho, kdo se nemůže bez záchytných bodů a jistot obejít, kdo potřebuje péči a ochranu.
To znamená dítě.

Ne však dospělého.

Dospělý je schopen postarat se sám o sebe a nepotřebuje péči a ochranu.

Nikoho nepotřebuje.

A tedy nepotřebuje ani záchytné body a jistoty.

Sám v sobě má záchytný bod a jistotu.

Může se obejít beze všech a bez všeho.

Protože je zakotven sám v sobě.

Proto je schopen jít dále a stát se rodičem.

Je si natolik jist sám sebou, natolik je schopen pomoci sám sobě, že je schopen pomáhat i jiným.

Dokáže se stát rodičem.

Protože nelpění mu pomůže zbavit se osobního egoismu dospělého člověka.

Už od druhých nic neočekává a nic nevyžaduje.

Protože

buddha nic neočekává:
přijímá to, co je, a váží si toho.


(96)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 28. pro 2015 8:32:47

Různá očekávání jsou hlavní příčinou našeho utrpení. Už jsme poznali, že dosažení stavu osvícení od nás vyžaduje, aby naše osobnost dospěla a stala se rodičem.

Buddhovo učení se týká celého našeho duševního vývoje.

A právě proto ve své knize o přirozeném vývoji od dítěte přes dospělého k rodiči tvrdím, že vývoj těchto tří přirozených osobností je nezbytný pro rozvoj osobnosti čtvrté, buddhy (probuzené).

Osobnosti buddhy, stavu osvícení je opravdu nemožné dosáhnout, dokud se osobnost nestane dospělou a rodičem.

Budeš-li následovat návod popsaný v této příručce, jenž je skutečným Buddhovým učením, staneš se, pokud jím ještě nejsi, dospělým a rodičem a posléze konečně buddhou nebo osvícenou.

Nelpění je pro tento vývoj naprosto zásadní silou.

Jak se ale od lpění osvobodit?

Lpíme na desítkách, stovkách věcí.
Velkých i malých.

Jak se od nich osvobodit?

Prvním krokem je uvědomit si to.

Poznat na čem lpíme.

Naše lpění se dělí na dvě kategorie: afektivní neboli citové a materiální.

Z afektivních lpění se můžeš osvobodit přemýšlením o jejich nestálosti.

Nebo spíše o nestálosti osob, na nichž lpíme, v našem životě.

To je velmi silný důvod k nelpění, které ti pomůže získat tu největší sílu: vědomí pomíjivosti všech věcí.

Vědomí pomíjivosti všech věcí
ti pomůže k nelpění.


(97)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 28. pro 2015 20:47:19

O pomíjivosti všech věcí je třeba meditovat co nejčastěji.

A musíš si jí být stále vědom.

O pomíjivosti všech věcí
je třeba meditovat
co nejčastěji.

A musíš si být stále vědom
pomíjivosti všeho.


Systematické používání už nabytého vědomí proměnlivosti ti umožní dosáhnout i této síly, nelpění.

Vědomí pomíjivosti všech bytostí i jejich přítomnosti ve svém životě musíš učinit hlavním cílem svého snažení.

Žádný člověk není věčný.
Nemůže existovat navždy.
Nemůže existovat ani po celou dobu tvého života.
Tak na těch, koho máš rád, nemůže záviset tvé štěstí a tvá vyrovnanost.

Máš je ale opravdu rád?

Milovat neznamená být závislý nebo činit závislým.
Právě naopak.
Pokud na někom závisíme, nedá se říct, že ho milujeme, ale chceme, aby miloval on nás.

Chceme být milováni, ne milovat.

Neříkám, abys opustil osoby, na kterých lpíš.
Nemusíš odejít od své rodiny.
Jen je třeba oddělit své štěstí od jejich.

Stále si jich můžeš vážit.
Buddhovou filozofií je radost, ne utrpení; je přímo proti utrpení, neboť nás zatahuje do svých pří a půtek.

Žádám tě pouze, aby ses osvobodil od lpění na osobách, jež jsou ti drahé, a od lpění na čemkoliv jiném.

To znamená nedopustit, aby tvá radost a tvé štěstí závisely na nich.

Neudělat z nich nezbytnost, bez níž nemůžeš být.

(98)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. pro 2015 8:36:58

Od materiálního lpění se můžeš osvobodit tak, že si uvědomíš svou schopnost je postrádat.

Začni si všímat svých malých lpění.

Rozhodně ale vynech neřesti jako kouření, whisky a tak dále.

To rozhodně nejsou malá lpění; patří mezi ta největší, která máš.

Protože to jsou šidítka.

Dětské hračky.

A Tvoje nedospělá osobnost nemá kojnou, z jejíhož prsu by sála, a proto žmoulá v ústech cigaretu, čokoládu, whisky nebo cokoliv jiného.

Na chvilku to necháme být.

Od nich se dokážeme osvobodit tehdy, když tvá dospělá osobnost získá převahu.

Uvědom si jedno své malé lpění, například sledování oblíbeného televizního pořadu.

A začni přemýšlet, jak by vypadal tvůj život, kdyby ten pořad zrušili.

Přijdeš na to, že by to nebyla žádná tragédie.

Prostě se bez něj obejdeš.

To je všechno.

A právě to se dřív nebo později stane.

Dřív nebo později ten pořad opravdu zruší.

Nemusíš se na něj samozřejmě přestat dívat.

Buddha není masochista.

Musíš jen být schopen se dívat nebo nedívat, podle toho, jak sám chceš.

To znamená, že se staneš svobodným v tom, jestli se na něj budeš dívat, nebo ne.

(99)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. pro 2015 21:28:55

A v tom právě spočívá odstraňování materiálních lpění. Nacvičuj je tedy, občas se na ten pořad nedívej a místo toho dělej něco jiného, také zajímavého.

Pak přejdi k jinému malému lpění, a tak se ti podaří přemoci postupně všechna, až zaútočíš a rozdrtíš i ta velká, o nichž jsem mluvil před tím, cigarety, sladkosti a další.

Když se osvobodíš od svých lpění, zvláště od požadavku, aby všechno zůstávalo stejné, neměnné a takové, jaké chceš ty, objevíš něco nádherného. Objevíš, že vědomí nestálosti života a všech věcí ti umožní ocenit jejich jedinečnost a krásu tisíckrát víc než předtím a vážit si jich.

Každý okamžik, sebevíce omezený, bezvýznamný nebo dokonce otravný, protivný, zlý, či hloupý, je jedinečný, nádherný ve svém bytí živý, reálný.

A ty, až se osvobodíš od lpění, ho dokážeš ocenit a milovat.

Dokážeš si ho vážit už proto, že je.

Aniž bys ho nutil být tím, čím není.

A také aniž bys ho nutil, aby byl jiný, než je.

Čili si ho budeš vážit bez lpění.

Protože lpění je vždycky lpěním na něčem, co není, neboť je touhou po něčem, co neexistuje.

Lpění je touhou
po něčem, co není.


Nelpění je naopak svou podstatou netoužením: ne očekáváním toho, co není, nýbrž oceňováním toho, co je, a těšením se z toho.

Nelpění
neznamená vyžadovat to, co není,
nýbrž vážit si toho co je, a těšit se z toho.


Zkus to, a tvůj život se změní.
Udělej ten důležitý krok, zřekni se každé jistoty a začni si uvědomovat každý okamžik svého života i s jeho nestálostí; ale také zároveň s jeho jedinečností a neopakovatelností; začni vnímat krásu a kouzlo každé chvíle, každé věci, s níž přicházíš do kontaktu, každého člověka i každé situace. Nauč se používat čtvrtou sílu, nelpění, a tvé osvícení bude opravdu už na dosah ruky.

Cvičení, které bys používal k nelpění je toto:
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. pro 2015 21:33:16

CVIČENÍ 4

1. uklidním dech, uvolním tělo, nezaujatě pozoruji myšlenky

2. pozoruji prostředí, které mě obklopuje

3. uvědomím si pomíjivost všeho;

4. nechám v sobě narůstat nelpění.


Věnuj se tomuto cvičení po dobu jednoho týdne.

Nepotřebuješ k tomu ani zvláštní podmínky, ani změnu prostředí.

Můžeš je cvičit kdykoli.

V libovolném tempu i způsobem, který chceš ty sám.

Čím častěji to ale budeš dělat, tím lépe.

V tomto čtvrtém týdnu bude tvým objektivním cílem toto:

osvobodit se od lpění

Pokud chceš, můžeš tento týden používat pomocnou mantru; opakuj si ji v duchu v takovém rytmu, jaký ti vyhovuje:

nelpím - nádech
na ničem - výdech
já jsem - nádech
buddha - výdech

Pro dámy:

nelpím- nádech
na ničem - výdech
já jsem - nádech
osvícená - výdech

(102)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 20:19:54

Osmnáctá kapitola

Všeobjímající láska


Jestliže po dosažení předešlých čtyř sil usneš na vavřínech, je to chyba, protože buddhou stále ještě nejsi.

Jsi zatím jen jedinec, mající svůj střed sám v sobě, který je soběstačný, schopný pomoci sám sobě a dokáže se těšit z každé situace, ale je zcela oddělen od ostatních, zbaven schopnosti komunikace s ostatními živými bytostmi a s okolním prostředím, která z nás lidí dělá bytosti, jež si jsou vědomy sebe samých a jsou schopny milovat.

Vyvinula se tvoje dospělá osobnost, jsi připraven čelit sám nestálosti a nejistotě života.

A rozvinula se i tvá osobnost rodiče, která ti pomůže přijímat druhé takové, jací doopravdy jsou, a oceňovat jejich krásu a jedinečnost.

A také jim pomáhat.

Jenže stále ještě nejsi buddhou nebo osvícenou.

Protože jsi stále ještě nedosáhl oné vyrovnanosti, která je základní charakteristikou buddhy.

A tu získáš jedině všeobjímající láskou.

Pouze všeobecnou láskou se život naplní
pokojem a radostí.


Stavu osvícení se tedy nedá dosáhnout bez osvojení si této páté síly: všeobjímající lásky.

Protože láska je podstatou osvícení.

(103)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 20:45:32

Pouze ve všeobjímající lásce dosáhneme vyrovnanosti, kterou jsme stanovili jako počáteční cíl.

Asi se však zeptáš, proč se unavovat a nacvičovat předcházející síly; proč se nesnažit dosáhnout rovnou a jedině všeobjímající lásky?

Protože tuto lásku nemůžeš získat, aniž bys předtím neosvojil předešlé čtyři síly.

Nemůžeš milovat, pokud ses před tím nenaučil kontrolovat svou mysl, být přítomen v realitě, vidět proměnlivost a opustit lpění.

Všeobjímající láska se může rozrůstat pouze v mysli zbavené strachu, v kontaktu s realitou, osvobozená od sobeckých potřeb.

To vše jsou překážky, omezení a záporné vlastnosti.

Všeobjímající láska nezná hranice, podmínky ani omezení.

Láska je emoce, která vyplňuje naši mysl a naše tělo do poslední buňky.

Všeobecná láska je naším rozvinutím do okolního vesmíru, naší vědomou spoluprací s prostředím, v němž se nacházíme. Sami se jím stáváme.

Všeobecná láska znamená
být v kontaktu s vesmírem,
stát se jím.


Co bys sis myslel o kapce vody, která v okamžiku, kdy je vlnou vymrštěna do vzduchu, myslí, že je samostatnou bytostí, nezávislou na oceánu, jejž sama tvoří?

Že je blázen!

Chová se právě tak, jako ty pokaždé, když se cítíš sám, když si myslíš, že jsi oddělen od ostatních, od vesmíru, v němž se nacházíš.

(104)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. pro 2015 8:45:51

Právě to poznal Buddha, když dosáhl osvícení: že nejsme nic než buňky věčného nekonečného vesmíru, který se stále mění.

A právě to zakoušeli mystikové všech dob i kultur: uvědomili si svou sounáležitost, společenství s celkem; že jsou předurčeni k božství.

Ale jak v sobě rozvinout všeobjímající lásku?

Buddha ti dává dobrou pomůcku.

Soucítění.

Soucítění a oddanost si za úkol kladou štěstí všech a neočekávají nic na oplátku.

Soucítění je rostlinou, na níž rozkvétá láska.

Pouze soucítění způsobí, že v nás poroste láska.

Proč máme přirozeně rádi mláďata?

A pozor: Ne pouze lidská, ale i zvířecí?

Protože mláďata ve své slepotě, nemohoucnosti, neschopnosti přežít vzbuzují náš soucit.

Co však znamená soucítění?

To slovo má kořen ve slově "cit", vášeň, emoce, což je také utrpení.

Čili cítit utrpení druhých.

Je to pochopení, které umožní soucítit.

Podle tradice sám Siddhártha

uviděl, že pochopení a láska jsou jedno:
bez pochopení nemůžeme milovat.


Pochopení znamená poznání, znalost.

(105)
Návštěvník
 

Re: Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. pro 2015 14:08:14

Znalost osudů, života, utrpení druhého člověka.
A proto cítíme soucit s našimi příbuznými a přáteli.
Protože známe jejich historii, život i utrpení.
Pokud se zajímáš o osudy, život a utrpení jiných, nemůžeš s nimi necítit soucit.

A cítit soucit s jejich utrpením znamená stát se jimi.
Protože soucit, který k nim cítíš, je týž, který cítíš i sám k sobě.

Z tebe samého se započíná cesta k všeobjímající lásce.

Znáš svůj život i všechno, co tě dosud potkalo.
Znáš svá utrpení.

Jak bys mohl nesoucítit se svým utrpením?

Nejedná se o bolestínství, sebelitování, nýbrž o nepředstíraný soucit s utrpením toho chlapečka, té holčičky, toho muže, té ženy, kterým jsi byl, kterou jsi byla, kterým jsi teď.

V případě toho chlapečka, té holčičky, toho muže, té ženy, kterým jsi byl, kterou jsi byla a kterým jsi teď, jsi schopen soucítění, přijetí, odpuštění, vážíš si ho, vážíš si jí, a dokážeš také milovat sama sebe, či samu sebe.

A když se naučíš milovat sám sebe, jsi na dobré cestě, aby ses naučil milovat také ostatní.

Až se naučíš své utrpení, iluze, vášně, sny, zklamání, prohry, zranění naučíš přijímat, až se naučíš odpouštět jim a cítit s nimi soucit, naučíš se milovat sám sebe.

A budeš moci milovat druhé.

Protože v nich uvidíš stejné utrpení, iluze, vášně, sny, zklamání, prohry a zranění, jaké jsou v tobě.

To je základ lásky: vidět sám sebe v druhých.

K tomu směřujeme: je třeba se ztotožnit s vesmírem, který nás obklopuje.

A tak se stát každou živou bytostí a soucítit s jejím utrpením, které ji sužuje.

(106)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Jak se stát Buddhou v pěti týdnech

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník