Tak se tato zkušenost pro nás stane objevem spojeným s
emocí, protože boří naše mýty a přesvědčení, že realitu tvoří záležitosti, osoby či předměty, které považujeme za dané a stále stejné, jakoby mimo čas, věčné, ale už se
nikdy nestanou.Pouze tak se pro nás tato zkušenost stane, tak jako pro Buddhu,
osvícením.
Je proto třeba tak často, jak je to možné, vyvolávat v mysli vědomí neustálé proměnlivosti pozorováním reality uvnitř nás (intrapsychické) i mimo nás (extrapsychické).
Naše ztráta se tak stane námětem, o němž bychom měli často meditovat.Jenže proč se v naší mysli tvoří představy o realitě, která se nás snaží přesvědčit, že existují věci pevně stanovené, stejné a neměnné v čase?
Realita i život jsou jako film, který je výsledkem neustálé projekce fotografií; nejsou samostatnými fotografiemi.Život je film, nikoliv fotografie.Život je dynamický, nikoliv statický.
My si však vybereme jednu fotografii z celého filmu, založíme ji v paměti jako do archivu a připisujeme jí reálnou existenci.
Vidíme svou matku, svého otce, přátele, samy sebe jako fotografie - uzavřené, statické, ukončené.
A myslíme si, že všichni jsou také ukončení, stále stejní, statičtí.
Ba dokonce očekáváme, že budou stále takoví, a divíme se a zlobíme se, když zjistíme, že tomu tak není, že se všichni mění a nejsou takoví, jací jsme doufali, že budou.Život je film, ale v naší mysli existují jen fotografie, a my tyto fotografie považujeme za život.
Proč?
Protože naše nedospělá dětská osobnost, kterou se stále snažíme potlačovat a která je připravena v každé existenční krizi (nemoc, úmrtí, neúspěch) nabýt na vrchu, protože nedokáže vládnout realitě.
A tak vytváříme klamný pocit bezpečí tak, že vystřihujeme jednotlivé fotografie z filmu našeho života a připisujeme jim hodnotu skutečnosti.
Život v buddhistickém osvícení znamená také duševní růst, přechod od nedospělé osobnosti k dospělé a schopnost čelit nejistotě vyplývající z neustálé proměny reality.
(92)