vostal petr píše:Jana píše:Z pohledu ega jsi dobrá, nebo špatná, případně něco mezi tím, nebo dokonce zcela nezajímavá, což nemá smysl ani hodnotit.
Z pohledu Boží lásky jsi ve všech podobách láskou a láska je jen dobrá.
A co kočka, co prase, a co kráva, a co strom a co kámen a co hovno a co poslání do prdele a co utrpení ???
To je na tom nějak jinak ???
Forma, tvar, projev na tom může být různě. Při ztotožnění s tvarem, formou, projevem na tom můžeme být různě a ten okolní svět se nám pak může jevit také různý.
Ale když se to ztotožnění s myslí a tělem uvolní a tak je všechno TO, jak Lída říkává - tvarem jediného.
Je možné zkoumat skutečnost skrz smyslové vjemy, skrz mysl, ale tohle nikdy nevede k poznání celistvosti skutečnosti. Celek je možné poznat jen mimo časoprostor, mimo mysl.
Kdo jsi, když si o sobě zrovna nic nemyslíš? Když nemáš představu, že jsi tělo? Když se nedržíš představ o své minulosti, když se nedržíš ničeho, co si kdo o Tobě myslel, co si o sobě můžeš myslet?
I bez myšlenek je ta existence uvědomitelná - poznatelná, je vědomá. Čistá, nevinná, nemá chybu. Ta bezstarostná existence je láskou. A to, co si uvědomujeme jako lásku, je krásné, dobré.
Jenže pro tebe to neexistuje, pomocný náhled začátečníka který neustále potláčí to co existuje nákou nesmyslnou představou neexistence..
Zametání pod koberec? Ve skutečnosti je pod koberec zametený i ten koberec.
Bytí bez představy o náhledu začátečníka či pokročilého, Bytí bez ulpívání na představě nějaké minulosti, budoucnosti, oddělenosti, odlišnosti.
Proto nevíš,....
Proč by tady bylo potřeba něco vědět?
Je možné si uvědomit, kdo skutečně JSI, kdo JSEM. Mezi tím samotným JSI - JSEM není vůbec žádný rozdíl, žádná hranice, nic.
To, co se objeví a zmizí, se objeví a zmizí. BYTÍ se nemění.
Může se objevit myšlenka: "Jak potom může všechno fungovat a projevovat se, když to neřídí ego, osobní vůle, osobní mysl?"
Prostě se to všechno projevuje a funguje.
Ale jak je to možné?
Ví Bůh