Návštěvník píše:Jana píše:A bez osobního vztahování je negativita čím?
Pozitivitu i negativitu vnímá osobní já. Iluzorní jedinec.
Vjem mentálního onálepkování jestli tohle je z osobního pohledu individuality vzhledem k individualitě dobré nebo zlé, se objevuje ve vědomí.
Když se osobní já rozpustí, zmizí i jeho prosazování a hodnocení něčeho jako pozitivního, stejně jako zmizí i jeho odmítání negativity, kterou předtím zametalo pod koberec v přesvědčení, že tu pak už zbude jen to pozitivní.
Když ztotožnění s iluzí oddělenosti zmizí, zmizí nálepkování, vztahování k představě individuality. Uvolnit vědomí uvězněné v iluzi oddělenosti se může podařit, když zmizí chtění dobrého a nechtění zlého, když zmizí nálepkovací vztahování k osobě.
Pozitivita i negativita - dva protiklady, neoddělitelně spojené - existují jen pro iluzorní osobní já.
Ano, vyhnání z ráje se objevuje v okamžiku, kdy se ve vědomí objeví poznání, co je dobré a zlé, které vytváří iluzi dvojnosti. Dokud se neobjevilo, bylo v ráji všechno jen dobré, vše bylo v jednotě.
Dávno známý a opakovaně ověřený je fakt, který zná a potvrdí každý psycholog:...
Psycholog řeší psychický stav individuality, není duchovním, který by vedl k Bytí, které na žádnou dvojnost, která by mohla být vyjadřována procenty, není rozděleno.
Nisargadatta, který často na nechápavého žáka rozzuřeně zařval. Byl OPRAVDOVÝ.
Teď je možné sklouznout k osobním spekulacím, jestli osobní projev Nisargadatty, který se v osobním posouzení může jevit jako zlý, byl dobrý.
Zcela jistě byl dobrý, protože to mohlo napomoci k probuzení žáka.
Z Božího pohledu je všechno dobré. Je to jako když se díváš na mistrovské divadelní dílo, ve kterém mají některé postavy třeba i záporné role, ale celkově je to úžasná záležitost.