Opravdovost

[Návštěvník]

Není vůbec snadné v sobě rozpoznat všechny ty subtilní hrátky a kličky duchovního ega, které postavilo svou existenci na utvrzování se ve svém neduálním pohledu na všechno existující, včetně sebe. Přivlastnilo si advaitové poznání a nezbývá mu než pořád znovu se ujišťovat, že "to je ONO."

Co může pomoci? Třeba kniha tibetského Mistra Chögyam Trungpy "Protnutí duchovního materialismu":

"Když jdeme duchovní cestou, je sebeklam stálým problémem. Problém spočívá v tom, že ego může měnit vše ve svůj prospěch, dokonce i duchovnost. Situace se trochu podobá tomu, jako bychom chtěli být svědky svého vlastního pohřbu."

Trungpa vysvětluje, jak rozpoznat uvíznutí ve stavu, který znemožňuje, aby se ego rozpustilo úplně.

Silné duchovní já je ovládané neutuchající potřebou ujišťovat se o své "neexistenci coby osobní já" tím, že se v ní pořád znovu utvrzuje, třeba i tím, že ji v diskusích neustále popisuje.
Komu ji popisuje a doporučuje? Těm "druhým", t.j. neexistujícím osobní já

[Návštěvník]

Jak dochází stále znovu k aktivování vědoucího duchovního já?

Chögyam Trungpa:

"Pojmeme situaci takovým způsobem, že je konflikt zahlazen. Vykladačem je ego v roli duchovního rádce.

Situace je podobná zemím, kde je církev oddělena od státu. Jestliže politika státu se odcizuje učení církve, pak téměř automatická reakce krále spočívá v tom, že jde k hlavě církve, ke svému duchovnímu rádci, a požádá ho o požehnání. Hlava církve pak vypracuje nějaké ospravedlnění státní politiky a dá jí svoje požehnání pod záminkou, že král je ochránce víry. Individuální mysl pracuje tímto způsobem velice hladce, neboť ego je obojím, jak králem, tak hlavou církve.“

[Jana]

Aha....

Takže jako obvykle míníš svůj narcisismus schovávat za to, že tě řídí náká boží vůle ....

Spíš je tu poznání, že všechno řídí Boží vůle, že všechno, co se může jevit jako dobré nebo zlé pochází z jednoho zdroje a je to jen takové, jaké to může být.
Nebo tu snad je někdo, kdo může za své geny a zkušenosti? Věříš tomu, že tu je někdo, kdo by dokázal žít lépe, než žije?

Ale na tý tvý cestě sebeoblbování vizualizacemi to není nikterak překvapivé, že pak šíříš jen své představy tvého osobního vysněného světa,
s kterým jsi se ztotožnila a který je ale jen tvou představou,
nikoliv však druhých a už pak vůbec ne realitou....

Tobě se zdá, že mluvím o vysněném světě, ale mluvím o tom, co tady je, když se rozplynou všechny sny, mluvím o tom sladkém, co poznáváš v hlubokém spánku beze snů.

Miluješ to, znáš to, je to tady stále, je to stejné jak ve spánku beze snů, tak v bdění i snění, ale spousta lidí si toho není vědoma, protože sny se mohou jevit jako poutavější.

[vostal petr]

Tobě se zdá, že mluvím o vysněném světě, ale mluvím o tom, co tady je, když se rozplynou všechny sny, mluvím o tom sladkém, co poznáváš v hlubokém spánku beze snů.

Jo, mluvím o tvém soukromém světě kterej si si seskládala ze svých představ a duchovních konceptů.

bohužel jsi si je sestavila poněkud blbě, což pak každej vidí,

že mluvíš značně

z

cesty...

Tak si dál sladce sni svý hovadiny co tady nepochybně jsou, páč jsi si je vysnila...

[vostal petr]

Miluješ to, znáš to, je to tady stále, je to stejné jak ve spánku beze snů, tak v bdění i snění, ale spousta lidí si toho není vědoma, protože sny se mohou jevit jako poutavější.

Blablabla...

[vostal petr]

Není vůbec snadné v sobě rozpoznat všechny ty subtilní hrátky a kličky duchovního ega, které postavilo svou existenci na utvrzování se ve svém neduálním pohledu na všechno existující, včetně sebe. Přivlastnilo si advaitové poznání a nezbývá mu než pořád znovu se ujišťovat, že "to je ONO."

To ovšem platí pro duchovní ego,

nikoliv však pro ego, které si něco vizualizaje,

to pak samozřejmě zvysoka kašle na nějaký vopravování jeho pochybených představ,

jen sbírá koncepty aby se mohlo vylepšit do vyšší úrovně vysněný nirvány...

Duchovní ego si člověk musí zasloužit alespon nákou tou praxí

zatímco vizualizacema se může polést každý ego...

[Jana]

Tobě se zdá, že mluvím o vysněném světě, ale mluvím o tom, co tady je, když se rozplynou všechny sny, mluvím o tom sladkém, co poznáváš v hlubokém spánku beze snů.

Jo, mluvím o tvém soukromém světě kterej si si seskládala ze svých představ a duchovních konceptů.

bohužel jsi si je sestavila poněkud blbě, což pak každej vidí,

že mluvíš značně

z

cesty...

Tak si dál sladce sni svý hovadiny co tady nepochybně jsou, páč jsi si je vysnila...

Ne, mluvíš o svých vlastních představách, které věříš, že má někdo druhý.

Mě Tvé představy nezajímají.

Máš stejnou svobodu jako já.

Můžeš se na nějaké představy taky vykašlat.

Vypadá to možná na to, že bez představ nebude o čem psát.

Ale jde to.



Ta existence, která právě teď je, je Boží.

Nemá chybu.

Je tu radost.

A teď popis jednoho tělesného osobního vjemu.

Mám hlad, jdu se najíst.

[vostal petr]

Vysnít si vlastní štastný svět je asi tak složitý,

jako si vysnít neštastný svět a utrpení,

když si to vysníš,

tak pak je to pro tebe realita tvého soukromého snového světa...

A nikoho ty voloviny nezajímaj, jednak maj lidi svý vlastní světy,

a pak taky někteří vo tý skutečný nesnový realitě přece jen něco vědí,

takže viděj jak pleteš pátý přes devátý...

[vostal petr]

Ne, mluvíš o svých vlastních představách, které věříš, že má někdo druhý.

Vždyt je to na tobě za ty roky vidět, jak si postupně rozšiřuješ svůj repertuár vo další a další duchovní koncepty,

co pak na sebe napláváváš jak make -up,

abys byla štastnější...

Si klidně vizualizuj a klidně se s tím ztotožnuj,

jen pak počítej s tím, že tě vostatní budou mít za blbce,

nebot ne každýho těma svejma blafama voblafneš,

vždyt i papoušek umí mluvit, akorát tomu vůbec nerozumí,

jen vopakuje to co si zapamatoval...

[Jana]

Vysnít si vlastní štastný svět je asi tak složitý,

jako si vysnít neštastný svět a utrpení,

když si to vysníš,

tak pak je to pro tebe realita tvého soukromého snového světa...

A nikoho ty voloviny nezajímaj, jednak maj lidi svý vlastní světy,

a pak taky někteří vo tý skutečný nesnový realitě přece jen něco vědí,

takže viděj jak pleteš pátý přes devátý...

Každá individualita má jiný vlastní svět a realita toho soukromého světa je snová.

A ta nesnová realita, o které něco víš, je tím, o čem nic nevím, jen je to právě teď vědomé.

A tak jako někdo je milovník hudby nebo jiného umění, tak já miluji popisné obrazy toho.

Miluji, když se slova dotknou pravdy jakýmkoliv způsobem.

To se může jevit možná jako sbírání konceptů.

Ovšem mně nejde o koncepty, ale o spojnici toho všeho.

To místo mezi tady a teď, kde jsme se nerozdělili.

Paradoxně, když z toho uhne ta představa Tvého světa, který je jiný, než můj,

tak ani neexistuje nic jiného.

[vostal petr]

Moc pěkný vizualizace,

stačí to denně dvacekrát vomlít dokola,

a máš vopici jak z praku...

[Jana]

Nerozumím, co v tom nalézáš za vizualizace.

V tom, o čem píšu, není vůbec žádná vizualizace.

Možná si do Toho, co píšu, vizualizuješ představu, že jsi tělo.

Pak si asi nemůžeme rozumět.

[vostal petr]

Miluji, když se slova dotknou pravdy jakýmkoliv způsobem.

Bodejt bys nemilovala svý vizualizace

a slova a slova a slova

co se dotýkaj tý pravdy....

Vždyt ti říkám, a ty to potvrzuješ,

že děláš vopak toho, čemu se říká duchovní cesta...

Si to klidně miluj, to já mám radši pivo a buřty a hospodský písničky...

[Jana]

Díky za Tvou velkorysost, že Ti to nevadí.



Mně to taky nevadí, že miluješ pivo a buřty a hospodský písničky...

[Jana]

že děláš vopak toho, čemu se říká duchovní cesta...

..

Možná ani to, ne. Vždyť víš, že duchovní cesta je pověra.

Žádná duchovní cesta ve skutečnosti neexistuje.

Mě jen oslovil jeden duchovní koncept, zjistila jsem, že to je ve skutečnosti můj vlastní koncept, který mi byl blízký dřív, než jsem si ho přečetla, díky němu vznikly tyhle stránky.

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.

Z knihy: Procitni a chechtej se, H. W. L. Púndža

[Návštěvník]

že děláš vopak toho, čemu se říká duchovní cesta...

..

Možná ani to, ne. Vždyť víš, že duchovní cesta je pověra.

Žádná duchovní cesta ve skutečnosti neexistuje.

Mě jen oslovil jeden duchovní koncept, zjistila jsem, že to je ve skutečnosti můj vlastní koncept, který mi byl blízký dřív, než jsem si ho přečetla, díky němu vznikly tyhle stránky.

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.

Z knihy: Procitni a chechtej se, H. W. L. Púndža

Ten si z lidí pěkně utahuje. Podle toho, že se někdo domnívá mít popis, pozná, že tu zkušenost, kterou se mu samotmému nepodařilo popsat, ten dotyčný nemá. Tak si lidi chytaj na špek - např. Jana.

[Návštěvník]

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.

Z knihy: Procitni a chechtej se, H. W. L. Púndža

Ten si z lidí pěkně utahuje. Podle toho, že se někdo domnívá mít popis, pozná, že tu zkušenost, kterou se mu samotmému nepodařilo popsat, ten dotyčný nemá. Tak si lidi chytaj na špek - např. Jana.

A lidi popisujou a popisujou a on se chechtá.

[vostal petr]

Ten si z lidí pěkně utahuje. Podle toho, že se někdo domnívá mít popis, pozná, že tu zkušenost, kterou se mu samotmému nepodařilo popsat, ten dotyčný nemá. Tak si lidi chytaj na špek - např. Jana.

Hahahaha,

ale já to vidím trošku jinak,

tedy že popis Absoluna je velmi důležitej,

ale když to popíšeš správně, tak zjistíš že to nelze popsat a proto je nejlepší to dát zcela stranou a dále se tím nezabývat,

protože nelze popisovat wu wei a nelze pro to použít ani nějakou mapu,

takže popis absolutna je pak klamavou informací mysli,

Tedy přemýšlet tam, kde je třeba přemýšlet a nemyslet tam, kde není třeba přemýšlet...

Takže to samé, jen řečeno trošku jinak...

[Návštěvník]

Ten si z lidí pěkně utahuje. Podle toho, že se někdo domnívá mít popis, pozná, že tu zkušenost, kterou se mu samotmému nepodařilo popsat, ten dotyčný nemá. Tak si lidi chytaj na špek - např. Jana.

A lidi popisujou a popisujou a on se chechtá.

On byl vůbec pěkný číslo. Potvrzoval mnoha lidem, že jsou probuzení (u toho se taky musel v duchu děsně chechtat. Opravdu probuzený se mu na nějaké potvrzení akorát tak vykašle.) Ale potom někde napsal, že za svůj život potkal jen tři probuzené.

[Návštěvník]

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.

Z knihy: Procitni a chechtej se, H. W. L. Púndža

Ten si z lidí pěkně utahuje. Podle toho, že se někdo domnívá mít popis, pozná, že tu zkušenost, kterou se mu samotmému nepodařilo popsat, ten dotyčný nemá. Tak si lidi chytaj na špek - např. Jana.

A lidi popisujou a popisujou a on se chechtá.

Ono to tak vypadá, přesto mi nepřipadá příliš pravděpodobné, že by Púndža tak jednal jen proto, aby se lidi na to nachytali a on se mohl chechtat.

Možná, že jen umožňoval těm, kdo za ním přicházejí, aby si to popisování nepopsatelného mohli opakovaně zkoušet a díky jeho reakcím jim tak poměrně brzy došlo, že dokud je v člověku snaha popisovat nepopsatelné, má ji jeho ego, které si ten stav přivlastňuje.