Dzogčhen není pro každého

[nop]

Tady to chápu trochu jinak. Univerz. vědomí samo o sobě ještě není satanskej program. Protože tohle vědomí není vlastně nic jinýho než vztah mezi prvotní (základní) energií a duchem (bohem).

....Nynější postkřestanská evropská civilizace je neustále posedlá láskou a božím královstvím,
a tak ve jménu lásky prostě vyvádí všeliká alotria,
celek je více než jedinec, všelijaké ty etiky apd.a vše ve jménu lásky
Jak jsem psal, vůbec mě neudivuje, že se proti tomu takovej Nietze postavil a vytvořil nadčlověka - silnou a pevnou vůli a svobodu
To je dost podobné tomu, co psal Jung ve své psychologii,
že jedna funkce poznávání světa udělá z dalších nepoužívaných funkcí nějaké temné podvědomí a to nás pak "zezadu" ovládá
Takže záleží především na tom, kolik kvalit či aspektů boha si uvědomuješ,.....a v Bohu je to jednota

Nynější křesťané jsou buď posmutnělí z poklesu sil, nebo nevědí, že loď má díry a je v ohrožení celistvosti, nebo neumějí změnit vyjadřování a mluvit k lidem srozumitelně v dnešních termínech. A neumějí se dohodnout uvnitř.
* Vzpouru proti programu pokory a "slabosti" projevil už Giordano Bruno v XVI. století, ctil hrdý egyptský postoj k učení, hlásal, že je mnoho obydlených světů a protože nebyl tak šikovný politik jako kazatel a jeho doba nebyla liberální, skončil předčasně na hranici. Neměl diskuzní fórum na internetu, ale jen současné posluchače a nad nimi vládce, bohužel nesouhlas se všeobecným názorem byl vnímán trestně.

[Alaja.]

Nynější křesťané jsou buď posmutnělí z poklesu sil, nebo nevědí, že loď má díry a je v ohrožení celistvosti, nebo neumějí změnit vyjadřování a mluvit k lidem srozumitelně v dnešních termínech. A neumějí se dohodnout uvnitř.
* Vzpouru proti programu pokory a "slabosti" projevil už Giordano Bruno v XVI. století, ctil hrdý egyptský postoj k učení, hlásal, že je mnoho obydlených světů a protože nebyl tak šikovný politik jako kazatel a jeho doba nebyla liberální, skončil předčasně na hranici. Neměl diskuzní fórum na internetu, ale jen současné posluchače a nad nimi vládce, bohužel nesouhlas se všeobecným názorem byl vnímán trestně.

G.Bruno to věděl. A měl jen holt smůlu, že se ufounů nedočkal.

Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de´fiori (Náměstí květin) v Římě. Ještě na hranici se odvracel od kříže, který mu byl podáván. Giordano Bruno se stal poslední obětí římské inkvizice.[zdroj?] Cenné svědectví o popravě přinesl Kaspar Schoppe.
Jeho upálení se stalo symbolem násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a Bruno se stal jedním z jeho symbolů a jedním z idolů volnomyšlenkářů.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Giordano_Bruno

Za 8 roků a několik měsíců po jeho upálení, 5.srpna 1608, se ufouni pokusili vylodit v Janově (Genova)...jak je zachyceno v kronice tohoto města.. bohužel, ufíci asi dopadli jako G.Bruno...





http://www.sprezzatura.it/UFO_Genova/

[nop]

Nynější křesťané jsou buď posmutnělí z poklesu sil, nebo nevědí, že loď má díry a je v ohrožení celistvosti, nebo neumějí změnit vyjadřování a mluvit k lidem srozumitelně v dnešních termínech. A neumějí se dohodnout uvnitř.
* Vzpouru proti programu pokory a "slabosti" projevil už Giordano Bruno v XVI. století, ctil hrdý egyptský postoj k učení, hlásal, že je mnoho obydlených světů ...

G.Bruno to věděl. A měl jen holt smůlu, že se ufounů nedočkal.

Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de´fiori (Náměstí květin) v Římě. Ještě na hranici se odvracel od kříže, který mu byl podáván. ....

To cítil rozpor mezi cestou, kterou bych nazval "být hrdinou" a způsobem "podrobit se, v pokoře".
Nikdo nereflektoval, že oboje cesty jsou dobré. Pro skromné lidi je dobré povzbuzování k vítězství (nad sebou...), pro zpupné zase cesta pokory (zjemnění).
Rozpory z konce středověku trvají dodnes. Je tu a opakuje se celá škála odporů: odpor proti katolíkům, proti husitům, proti papeži, proti volnému myšlení, je to hromada rozporů a neshod.
A jak se říká "dům nejednotný se neudrží a padne".
Dosud jedni ostřelují slovně druhé, napadají se a nejsou schopni se dohodnout. Pak církve ztrácejí věřící a ti se pak orientují na jiné úrovně, do polltiky, peněžnictví, obchodu, sportu atd. Pěstování ctností, jeden z hlavních cílů věřících, se zanedbává a pak upadá stav společnosti.

[nop]

Tady to chápu trochu jinak. Univerz. vědomí samo o sobě ještě není satanskej program. Protože tohle vědomí není vlastně nic jinýho než vztah mezi prvotní (základní) energií a duchem (bohem). - Tento duch v sobě spontánně uvolňuje energii a tato energie se ve zpětném vztahu k němu stává vědomou. - Je tu prostě nepřetržitá sebereflexe mezi tímto duchem a touto energií, a tato sebereflexe je vlastně tím vědomím...
Tady v základech ještě není nic dalšího, jen soudržnost - spojitost - této "trojce".
Příběh o satanovi, čili chtíči osamostatnělé mysli (části vědomí - pozornosti), přichází až s rozvojem smyslového života potažmo člověka. Který pravda rozehrála ona vědomá duchovní energie, jako hru všech možností, ale i to počalo ze spontaneity...

Vždycky mne zajímal ten okamžik, kdy při meditaci na poušti přichází k Ježíši satan a nabízí mu „toto ti vše dám" za podmínky, že se mu meditující bude klanět.
Přichází probuzená božská síla, ale v jedné chvíli se objevuje v podobě pokušení snadno získat, velice vládnout, dělat divy (proměnit kámen na chleba).
Síla jednou přijatá udělá vše, co se přikáže. Později z ní proměnil vodu na víno. Ale ne pro sebe.
Proto už chápu, co to jsou slova k Bohu "neuveď nás do pokušení".
Jinak snad řeknu: "nechť mne probuzená síla od Boha nezatáhne z nepochopení do pasti (mít, vládnout, přikazovat)“.
Jinak to „neuveď nás do pokušení“ nedává smysl. Proč by Bůh chtěl někoho uvést do pokušení? Osoba Boží ne, ale síla by mohla. Na tu regulaci jsme tu my, abychom tomu čelili podle slov dříve uvedených v modlitbě: "buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi", protože vůlí Boží by zajisté nebylo ani přijmout bohatství světa za podmínky područí, ani vznášení se na cimbuří staveb, ani proměňování kamenů na nasycení sebe samého chlebem (to je vyhovění tělu za cenu angažování síly od Boha).
A proto když se odolá mámení pokušení, pak nesprávné tendence odstoupí a jak praví Písmo "přistoupili andělé a sloužili jemu".
Možná, že v té době ještě nebyl rozšířený způsob neosobního popisu jevů a proto o tom bylo řečeno personifikovaně jako satan a ne neosobně jako „nesprávná tendence“.

[střevo]

Tady to chápu trochu jinak. Univerz. vědomí samo o sobě ještě není satanskej program. Protože tohle vědomí není vlastně nic jinýho než vztah mezi prvotní (základní) energií a duchem (bohem). - Tento duch v sobě spontánně uvolňuje energii a tato energie se ve zpětném vztahu k němu stává vědomou. - Je tu prostě nepřetržitá sebereflexe mezi tímto duchem a touto energií, a tato sebereflexe je vlastně tím vědomím...
Tady v základech ještě není nic dalšího, jen soudržnost - spojitost - této "trojce".
Příběh o satanovi, čili chtíči osamostatnělé mysli (části vědomí - pozornosti), přichází až s rozvojem smyslového života potažmo člověka. Který pravda rozehrála ona vědomá duchovní energie, jako hru všech možností, ale i to počalo ze spontaneity...

Vždycky mne zajímal ten okamžik, kdy při meditaci na poušti přichází k Ježíši satan a nabízí mu „toto ti vše dám" za podmínky, že se mu meditující bude klanět.
Přichází probuzená božská síla, ale v jedné chvíli se objevuje v podobě pokušení snadno získat, velice vládnout, dělat divy (proměnit kámen na chleba).
Síla jednou přijatá udělá vše, co se přikáže. Později z ní proměnil vodu na víno. Ale ne pro sebe.
Proto už chápu, co to jsou slova k Bohu "neuveď nás do pokušení".
Jinak snad řeknu: "nechť mne probuzená síla od Boha nezatáhne z nepochopení do pasti (mít, vládnout, přikazovat)“.
Jinak to „neuveď nás do pokušení“ nedává smysl. Proč by Bůh chtěl někoho uvést do pokušení? Osoba Boží ne, ale síla by mohla. Na tu regulaci jsme tu my, abychom tomu čelili podle slov dříve uvedených v modlitbě: "buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi", protože vůlí Boží by zajisté nebylo ani přijmout bohatství světa za podmínky područí, ani vznášení se na cimbuří staveb, ani proměňování kamenů na nasycení sebe samého chlebem (to je vyhovění tělu za cenu angažování síly od Boha).
A proto když se odolá mámení pokušení, pak nesprávné tendence odstoupí a jak praví Písmo "přistoupili andělé a sloužili jemu".
Možná, že v té době ještě nebyl rozšířený způsob neosobního popisu jevů a proto o tom bylo řečeno personifikovaně jako satan a ne neosobně jako „nesprávná tendence“.

To máš tak; každej kdo se v meditaci dostane dost hluboko, je konfrontován s tzv. satanem. Známé je to např. u Buddhy Gótami, ale stává se to všem hledajícím. Dochází k tomu i opakovaně, dokud tahle oblast není přesažena. Je to oblast, kde se mnoho lidí zasekne aniž by si to vůbec uvědomilo. Protože to, co tam získají - nějakou část vědění a pár sil k tomu - berou jako odměnu za své prozření. A mnoho dalších lidí to v tomhle bodě vzdává; to jsou ti, kteří si uvědomují o co jde, ale nemají zatím sílu to přejít.
U každého člověka to samozřejmě probíhá trošku jinak, protože tady nejde o onu základovou (božskou) sílu, která jako přišla meditujícího pokoušet... Tady jde o nejpevnější osobní vazby, které jsou u každého člověka trošku jiné. Jde o pocitovo-mentální jemnou avšak pevnou masku, která je tkána na tkalcovském stavu smyslového těla, kdy těmi hlavními vlákny jsou tužby, obavy, výčitky, pochybnosti... Protože to jsou těžké negativity, které vždy klesají dolů mnohem rychleji než např. pocity radosti a štěstí, a tak jsou vždy první u onoho tkalcovského stavu - nervového aparátu. Ty lehčí - pozitivní pocity - se snáší pozvolna a defakto pak působí jako barva či zdobné vyšívání pro tu stinnou spodní vrstvu. Proto bývá tak těžké jí vůbec rozlišit... A tak vzniká osobní "satan", jinej není.
To: "neuveď nás v pokušení"... Ježíš dobře věděl že bůh je "místo", do kterého je zasazen vesmír, tedy místo kde probíhá život. Mluví o něm jako o otci, o duchovní matce v bibli přímo nemluví, ale mluví o duchu svatém a o sobě jako o synu. Také o sobě říká, že je v otci a otec je v něm, a svým učedníkům říká, že je v nich. A zároveň ví, že celý svět je v bohu... Je těžké nést tohle vědění a nepodlehnout pokušení. Ježíš měl k dispozici obrovskou sílu, veškerou - ducha svatého - čili onu mateřskou (prvotní) energii. To jen znamená, že se dostal na poušti za onu stinnou oblast, o které jsem mluvil. A to že pak nepodlehl pokušení manipulovat s touto energií je patrné, neboť přijal svůj osud - on věděl přesně co bude následovat. Vždy mohl použít sílu a ty, co ho věznili a mučili zničit, ale on to neudělal, šel na kříž. Před tím sílu používal jen na léčení a na rozptylování pochybností svých učedníků, vždy se souhlasem svého otce.
Takže je to tak, "neuveď nás v pokušení" prostě znamená: dej nám sílu nepoužít pro sobecké účely to, co nám dáváš k dispozici - sám sebe...

[střevo]

Všechny tyhle pasti řeší vnitřní, či jak to nazvat, intuitivní sebe-upřímnost.
Proto satan Ježíše nedostal.
Což se ovšem nedá říct o jeho následovnících v čele s Pavlem... Ale to už je jiná kapitola.

[střevo]

Intuice jde z ducha - boha. Sebe-upřímnost ji umožňuje cítit...
Ale říkej to satanistovi...

[střevo]

Zdar a sílu!
:-)

[lklknml]

Toto je poslední část pětidílného učení Dawy Gjaltsena,
která zní
„spojení je velká blaženost“.
Když se podíváme na svůj každodenní život, rozumíme tomu.
Kdykoliv se nám podaří vytvořit nějaké spojení, je to dobrý pocit.
Když se dokážete spojit se sebou samými, je to dobrý pocit.
Když se dokážete propojit s někým jiným, máte z toho dobrý pocit vy i ten člověk.
V mezilidských vztazích je jedna z nejpodstatnějších věcí, snaha o spojení na úrovni fyzické, emocionální nebo spirituální.
Ať už dokážete vytvořit toto spojení na kterékoliv úrovni, vždy vám to přináší dobrý pocit.
Čím hlubší spojení dokážete vytvořit, tím lepší jsou pocity a tím menší je závislost na vnějších okolnostech.
To platí velmi často. Pokud ve vztahu dokážete navázat pouze fyzické spojení, je to jedna věc. Duchovní vztah, spojení v srdci je jiná zkušenost.
Spojení je tedy základní věcí lidského života.
Děti se nemohou řádně rozvíjet, pokud jim chybí citové spojení s rodiči, hlavně spojení lásky.
Takže: „Spojení je velká blaženost“.
Díky spojení nebo skrz něj vyvstává mnoho zkušeností.
Mnoho krásných zkušeností. Překrásných zkušeností.
Spojení mezi otevřeností a uvědoměním, když se toto spojení probudí, když ho rozpoznáme a je dokonale vyvážené, povstávají pozitivní vlastnosti.
Jinak byste se mohli ptát: „ Můžu spočívat v prázdnotě, ale co mi to přinese?“
„Jak mohu být šťastný jen tím, že setrvám v prázdnotě ?“
Pouhé spočívání v prázdnotě vás možná opravdu šťastné neudělá, ale pokud spočinete v neoddělitelném stavu prázdnoty a jasnosti, budete šťastní.

Například: příkladem může být třeba situace, kdy v životě nic necítíte.
Lidé si připadají ztracení, zneuznaní, nechtění. Zavržení, izolovaní.
Když se takto cítíte, co to je ?
jaké jsou vaše pocity ?
Cítíte, že chybí spojení.
Cítíte se odtržení od své rodiny, odtrženi od svých kolegů a přátel, sami se izolujete.
A tohle přerušené spojení, když se v něm zabydlíme, zapůsobí, že cítíme bolest a depresi.
A naopak, když cítíme spojení s tou vnitřní otevřeností, spojení s vnitřním světlem, a naučíme se tento stav rozpoznávat, zrodí se v nás naděje.
Zrodí se čtyři nezaměnitelné kvality a deset prádžnaparamit.
Zrodí se nespočetné osvícené kvality.
Takže, v naší malé zkušenosti s meditací v pěti částech učení jsme v první části pracovali se strachem. Nenašli jste předmět strachu ani jeho subjekt, našli jste otevřenost a vnitřní světlo. Naučili jste se tu otevřenost a vnitřní světlo rozpoznávat.
A pokud v tomto spojení trvale setrváváte, co z toho místa povstane ?
Naděje – protože jste pracovali se strachem. Bude se manifestovat radost spojená s tou nadějí, protože jste pracovali s bolestmi spojenými se strachem. Přijde to přirozeně.
Jen tomu musíte věřit.
Říkám to, protože toto jsou praxe, o kterých jste nikdy předtím neslyšeli, nikdy jste je neprováděli a budete muset uvěřit v jejich účinnost, než se o tom sami přesvědčíte.
Až té zkušenosti dosáhnete, už nebudete muset spoléhat na něčí výklad.
Je tedy důležité věřit v tu zkušenost a opakovaně v ní setrvávat.
v té zkušenosti neoddělitelné otevřenosti a uvědomění a to co nejdéle.
Postupně umožněte, kladu důraz na toto slovo, nevytvářejte, ale umožněte – tu naději.
Umožněte tu radost. Umožněte vaše vnitřní kvality. Jste připraveni na to, aby se ve vás zrodily, dozráli jste k proměně. Protože jste poznali ten prostor, spojení otevřenosti a uvědomění.
Z toho místa povstane blaženost.
„Spojení je velká blaženost“
můžeme si to představit jako širé bezmračné nebe
a hřejivý sluneční svit.
Ze spojení zářivého slunečního svitu a širého nebe se rodí mnoho elementů: země, voda, oheň…Vznikají všechny přírodní elementy a z nich pak – představte si ovocné stromy , a představte si, jak se v tom čistém nebi teplo slunce dotýká těch stromů a plodů.
A postupně díky nebi a teplu slunce plody uzrávají. A ty jsou blažeností pro ty, kteří ji potřebují. To je ten příklad. Radost, vnitřní radost je plodem který teplem uvědomění uzrál v širém nebi.

Já však vidím (a v textu čtu potenci k tomu) zhýralost pocitáře. Spirituálně modifikovanou, nikoli běžnou, dlužno podotknout.

[lklknml]

Ono je vůbec řeč rysů mnohdy mnohem výmluvnější než slova.
Tohle jsou třeba moje vzory k následování.

[lklknml]

Co má Mick Jagger společného s dzogčhenem ?

Jde o to, co má společného Geshe Tenzin Wangyal Rinpoche na uvedeném videu a Mick Jagger na uvedené fotce.
Nic tam, ani v náznaku, nevidíš?
Pak tedy nevidíš.

[lklknml]

Zdenku, na tohle, pokud nechceš nemusíš odpovídat, ale kdyby Tě někdo vyfotil a dal sem fotky Tvého obličeje,
řekl bys podle nich, že ten obličej nabízí vzor pro spirituální cestu ?

To by velmi záleželo, kdy (by) se ta fotka fotila.
Ale já se nedeklaruji jako mistr, ani mě tak nikdo neoznačuje.

[lklknml]

Buddhovská přirozenost je v každé živé bytosti, nejen v lidech, má ji také hmyz, každé zvíře a významnou částí smyslu tohoto života je této buddhovské přirozenosti dosáhnout.

Buddhovská přirozenost je bytí, je nejen v živých bytostech, čili není, kde by nebylo.
"Zvedněte kámen, najdete mě tam." (Ježíš Nazaretský, Tomášovo evangelium)

Můžeme položit otázku, jak by bylo lze dosáhnout něčeho, co je ono samo.

[Návštěvník]

To záleží na tom, v jakém duševním stavu ve chvíli focení je - jaká energie z něj právě vyzařuje.

O tom mluví

[Návštěvník]

Každému se průběžně mění - kromě trvale Probuzených, kteří se už neztotožňují se svými pocity a neuvědomovanými motivacemi
Je o něco snadnější poznat povahové sklony druhého člověka tváří v tvář, než při písemné komunikaci. Ale i v ní se každý z nás časem odkope

[Návštěvník]

Ano, druh každé energie je nakažlivý tím víc, čím míň různé druhy energie vědomě vnímáme.

[Návštěvník]

Všichni nevědomky reagujeme na nízko vibrující vibrující energie hněvu a odporu a je snadné nechat se vtáhnout do jejich vibrací.
Nebo naopak do vysoko vibrující energie Probuzených.

Citliví lidé často vyhledávají jejich přítomnost, aniž se jich na něco ptají, jen se jim celým srdcem otevírají.
Tím se zvýší i jejich vlastní energetická vibrace, a pak se může stát, že jak píše Zdeněk

po pobytu mezi ušlechtilými lidmi ze mě vyzařovala, že se na mě i neznání lidé na ulici usmívali

[Návštěvník]

Každý druh vibrace v nás zaktivuje jí odpovídající chování.

Nízká vibrace způsobí, že se člověk začne projevovat z té nejhorší stránky, začne se chovat agresivně.
Vysoká vibrace milujícího sebeodevzdání Božství v nás vyvolává spontánně nesobecký projev - dokážeme bez problémů totéž vyjádřit naprosto objektivně a přitom přátelsky, bez potřeby tomu druhému naznačovat, že je ve spárech ega, nebo že je trouba.

Řekla bych, že vyzařování naší energie se tím míň mění, čím menší rozdíl vnímáme mezi energiemi ostatních.

Moje zkušenost je opačná. Čím jasněji vnímáš druh energie, jaký z někoho právě vyzařuje, tím menší je pravděpodobnost, že se jím necháš vtáhnout do nízké vibrace, která ho právě ovládá. Všímavost k vnímanému je cesta k neosobnosti - jasné vnímání různých druhů energií je dar, je to velká pomoc.

Když se místo jemného, pozorného rozlišování a přijímání nejrůznějších jevů člověk snaží přehlušit všechno, co považuje za špatné, svým přesvědčením, že všechno je stejně božské, pak nutně přijde okamžik, kdy při intenzivní konfrontaci, kdy ho někdo opravdu vytočí, přehluší tuhle vytrvalou autosugesci jeho vlastní emoční reakce a člověk se začne projevovat nepokrytě tak, jak to cítí.

[nop]

To záleží na tom, v jakém duševním stavu ve chvíli focení je - jaká energie z něj právě vyzařuje.
O tom mluví

..... S tou vyzařovanou energií mám zvláštní zkušenost, že třeba po pobytu mezi ušlechtilými lidmi ze mě vyzařovala, že se na mě i neznání lidé na ulici usmívali, přitom mysl žádný pokrok neregistrovala, moc to nechápu.

indukce (přenesení vlivu nebo způsobilosti na jiné lidi), viz příběh ze SZ:
1 kniha proroka Samuele píše o budoucím králi Saulovi: 10:1 Tedy vzal Samuel nádobku oleje, a vylil na hlavu jeho, …, i řekl: Aj, teď pomazal tě Hospodin nad dědictvím svým za vůdce, …
2 Když půjdeš dnes ode mne…
5 Potom přijdeš na pahrbek Boží, na kterémž jest stráž Filištínská. A když tam vejdeš do města, potká se s tebou zástup proroků sestupujících s hory, a před nimi loutna, buben i píšťalka a harfa, a oni prorokovati budou.
6 I sestoupí na tě Duch Hospodinův, a prorokovati budeš s nimi, a proměněn budeš v muže jiného.
7 Když tedy zběhnou se tato znamení při tobě, učiň, cožkoli najde ruka tvá, nebo Bůh s tebou jest.
8 Potom sestoupíš přede mnou do Galgala, a aj, já sestoupím k tobě, abych obětoval oběti zápalné, též abych obětoval oběti pokojné. Za sedm dní čekati budeš, až přijdu k tobě, a ukáži, co bys měl činiti.
9 A když se obrátil, aby šel od Samuele, bylo, že Bůh proměnil srdce jeho [v] jiné, a zběhla se všecka ta znamení dne toho.
10 I přišli tam ku pahrbku, a aj, zástup proroků proti němu, i sestoupil na něj Duch Boží, a prorokoval u prostřed nich.
11 Stalo se tedy, že všichni, kdož ho znali prvé, viděli, jak prorokuje s proroky. Pročež mluvil každý, jeden k druhému: Což se to stalo synu Cis? Zdali také Saul mezi proroky?
12 … Protož přišlo to v přísloví: Zdali také Saul mezi proroky?

[nop]

... podstatná změna se ve mně odehrála, ale já jsem ji nebyl schopen aktuálně poznat, až posléze z účinků, třeba z užaslých reakcí lidí, co mě dřív znali, z vyléčení ze začínajícího alkoholizmu (což mi vydrželo, usmívající se neznámí lidé ne) atak..

Jelikož nelze anonymnímu návštěvníkovi poslat soukromou zprávu, tímto vkládám dotaz: mohl bys (chtěl bys) mi nechat kontakt? jelikož bych se chtěl zeptat na terapii proti pokročilému alkoholismu (pro známého). Má adresa je milipino@seznam.cz.