Dzogčhen - celé

Dzogčhen - celé

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. črc 2013 9:19:05

Jestliže povstanou myšlenky, zůstaň v tomto stavu bděle přítomen, jestliže žádné myšlenky nepovstanou, buď bděle přítomen i v tomto stavu. V bdělém vědomí obou stavů není žádný rozdíl."


Nauka dzogčhenu je učením o prvotním stavu bytí, jenž je každé bytosti od samého počátku vlastní jakožto její vnitřní, přirozená podstata. Podle Dzogčhenu je prvotní stav - mimo čas, prostor či intelekt - přirozeně čistým a nestvořeným prazákladem veškeré existence, a to současně jak v rovině individuální, tak vesmírné. Realizovat tento stav tedy znamená prožívat sebe sama takového, jakým člověk ve skutečnosti je.

Všední, dualisticky zaměřené myšlení představuje omezené, egocentrické vidění skutečnosti, které nám brání v přímé zkušenosti a odděluje nás od naší pravé podstaty. Rozpoznat a pochopit svůj vlastní neduální prvotní stav znamená pochopit i nauku dzogčhenu a význam jejího předávání. Nejsou třeba žádné intelektuální, kulturní, historické či náboženské znalosti, neboť prvotní stav svou vlastní podstatou intelekt a všechny myšlenkové koncepty přesahuje.
Spontánní samoosvobozování

Vlastní metoda dzogčhenu se nazývá samoosvobozování. Při její aplikaci se není třeba ničeho zříkat, od ničeho se očišťovat, ani usilovat o jakoukoliv přeměnu. Na této cestě vnímáme vše, co vzniká v našem karmickém vidění světa a využíváme spontánní schopnosti mysli k dosažení vlastního samoosvobození. Termín "samoosvobozování" by však neměl budit představu, že existuje nějaké "já" či ego, od kterého bychom se měli úsilím osvobodit. Základním předpokladem v dzogčhenu je totiž fakt, že žádný jev nemá svoji vlastní, nezávislou existenci.

Samoosvobozování podle dzogčhenu znamená, že ať už se v rámci naší zkušenosti objeví cokoliv, ponecháme vše takové, jaké to je. Nijak neposuzujeme, zda je to dobré nebo špatné, příjemné nebo nepříjemné, zda souhlasíme či nikoliv atp. Nebudeme-li zároveň v témže okamžiku lpět na tom, co vzniká naší aktivitou, ať je to již myšlenka nebo čin, pak se daný jev spontálně sám od sebe osvobodí.

*** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** *** ***

Učení Dawy Gjaltsena - Úvod - (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=j5ApB9Jh ... r_embedded

"Buddhovská přirozenost je v každé živé bytosti, nejen v lidech, má ji také hmyz, každé zvíře a významnou částí smyslu tohoto života je této buddhovské přirozenosti dosáhnout.

V dharmě jsou v zásadě možné tři cesty:

1. ODŘÍKÁNÍ

- vzdávání se negativity, negativních myšlenek, emocí.
Učíme se je kontrolovat a zříkat se jich, to je cesta sútry.

Metafora s jedovatou rostlinou - běžný člověk ji nemůže pozřít, když to udělá, zemře. Snaží se tedy tomu vyhnout, zříkáme se, odhodíme tu rostlinu. dáme ji někam, kde na ni nedosáhnou děti, kde neublíží.

2. TRANSFORMACE

- cesta tantry.
V principu není nutné se zříkat věcí, pěti jedů a nevědomosti. tantra se snaží spíše s jedy pracovat a přeměňovat je v pět moudrostí.

Metafora s jedovatou rostlinou - lékař jedovatou rostlinu promění v lék, přidá další bylinu a vytvoří lék, který vyléčí nemoc.

3. CESTA OSVOBOZENÍ - CESTA DZOGČHENU

-na této cestě se nezříkáme pěti jedů nebo negativních emocí, ani je nepřeměňujeme, necháváme je tak, jak jsou. Nenásledujeme je, nerozebíráme, necháme je být.
Když tyto emoce necháme být takové, jaké jsou, nemají vlastní sílu na to, aby trvaly. A tak se samy osvobodí.
To se nazývá samoosvobozením.

Metafora s jedovatou rostlinou - páv se jedem živí. nemusí se jí zříkat, ani se nesnaží přeměnit jed. Jed ještě zvýrazní jeho krásu a barvy.

Všechny tři cesty jsou stejně důležité.

:flower2:

Učení Dawy Gjaltsena - Úvod II - (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=OtJcBWEd ... _embedded#

Vize je mysl, mysl je prázdná, prázdnota je čiré světlo.
čiré světlo je spojením, spojení je velká blaženost.

Co to znamená vize ?

Vize může být v zásadě vnější nebo vnitřní.
Ale v tomto případě jde hlavně o vnitřní vize, jako třeba vize strachu, bolesti ze strachu, strachu spojeného s utrpením, zmatkem, hněvem. Všechny zápletky související s tímto strachem jsou vnitřní vize.
Když zavřete oči, poznáte, že vše se odehrává ve vaší hlavě. Je to ve vaší vizi. Vně se pravděpodobně nic moc neděje. Podívejte se tedy na věci ve vaší hlavě a rozeznejte, že jde o vaši vizi.
Pokud skutečně pochopíme, že jde o vizi, že to, co vnímáme, je v naší hlavě – co se stane pak ?

Pochopíme, že vize je jen naše mysl.

To jen naše mysl vytvořila tuto vizi
a tady přichází druhá otázka:

Co je to ta mysl ?

V ten moment provádíme druhou část praxe:
hledáme vlastní mysl.

Co je mysl ? Kde je má mysl ? Kdo jsem já ?
Jak mysl vypadá, odkud přichází ?
Kde přebývá ? Kam se ukrývá ?
Je nějaké takové místo ?

Hledáme mysl uvnitř, přímo, bez analyzování.
Když to dokážeme,
dosáhneme vnitřní zkušenosti.
Vnitřní zkušenosti toho,
že nic nenajdeme.
Místo toho objevíme vnitřní širý prostor,
otevřenost, procitání.
To je ta zkušenost.

Zkušenost druhé části praxe je, že
ač hledáme mysl, nedá se lokalizovat
Mysl nemůžeme najít, protože je prázdná.
A přichází otázka: Co myslíme prázdnotou ?
Co je podstatou toho prostoru, toho nic ?
Co je podstata té bezhraničnosti ?

Tím, že jsme nenašli mysl, výprava nekončí.

Cesta pokračuje.
Třetím krokem je prozkoumat to prázdno.

Je tu vážný důvod ptát se: „Co je to, ta prázdnota ?"

Často totiž lidé, kteří nic nenajdou, upadnou do nihilismu.
Nic tam není! Nemusím se tedy o nic starat.
Člověk propadne nihilismu, negaci,
a v praxi je to nedostatek uvědomění.
Proto klademe otázku:
Co je to ta prázdnota ?
A proto je řečeno: Prázdnota je čiré světlo.
Takže klademe otázku a pak,
jak se díváme ?
Podíváme se na ten prostor. Nic tam není,
ale my si dokážeme toto nic plně uvědomit.
jsme plně bdělí v tomto nic.
Dokážeme být plně živoucí v tomto nic.
Tak jako slunce dokáže zářit na čirém, bezmračném nebi,
nejinak nic není.

Sluneční svit je podstatná část prázdného prostoru nebe.
Díváme se na nebe a vidíme sluneční svit.
Díváme se do té prázdnoty, otevřenosti, a vidíme uvědomění mysli.
Proto se ta třetí část jmenuje:

Prázdnota je čiré světlo.

A jsme u čtvrté části. Nyní se ptáme:

„Co je to čiré světlo?“

Hledali jsme mysl a nic jsme nenašli.
Je zcela prázdná.
Díváme se do té prázdnoty, a nic nevidíme,
kromě čirého uvědomění.
A teď, co je to čiré uvědomění ?
To je právě ta čtvrtá otázka.
Čiré světlo je spojením.
To je odpověď na čtvrtou otázku.
Čiré světlo je spojením,
zahrnuje dvě slova: čiré a světlo,
ta slova jsou ve spojení.
Slovo čirý se vztahuje k aspektu prázdnoty,
světlo se vztahuje k aspektu uvědomění.
ano, je to prázdné, ale musíme si toho být vědomi.
a zároveň musíme mít uvědomění a nesmíme ztratit kontakt s prázdnem.
To je význam slov „čiré světlo je spojením“.
Jistě slovo spojení se používá spíše v tantře než v dzogčhenu, dzogčhen mluví spíš o neoddělitelnosti.
Ale v přímém zakoušení v tom není velký rozdíl, pro naše běžné vnímání.
Nejdůležitější je pocítit to přímou zkušeností,
to spojení, ten stav neoddělitelnosti,
Na tom záleží.
Čiré světlo je spojením – to je velmi důležité.
Když lidé mají zážitek světla, jasnosti,
zakoušejí přitom kvality jako je soucítění nebo láska -
mohou někdy ztratit spojení se základem, s prázdnotou.
Proto aspekt spojení je tak důležitý.

Jestliže jste našli spojení, spočiňte v tomto zážitku.

To je plod čtvrté části praxe.

Pátá část je poslední částí praxe .
Je vyjádřena slovy:

„Spojení je velká blaženost“.

Spojení prázdnoty a jasnosti je velkou blažeností.
Velká blaženost. Blaženost je vnitřní probuzení,
zkušenost niterné radosti.
Všichni v běžném životě zažíváme radost.
Můžeme si říct: „Dnes je krásně, jsem šťastný!“
To ale není stejná radost jako ze zážitku spojení,
které je velkou blažeností.
Spojení je velká blaženost.
Tato blaženost je duchovním probuzením,
protože pochází z rozpoznání vnitřní kvality,
z rozpoznání přirozenosti mysli.
Je to skutečné probuzení,
skutečná blaženost,
samovolná, spontánní blaženost.
Když se podíváme na tu zkušenost,
zejména na tu zkušenost,
o které jsme mluvili na začátku,
pracovali jsme se strachem,
s negativními emocemi,
bolestí a utrpením se strachem spojenými,
když nazřeme všechny tyto aspekty mysli,
mohou se stát touto blažeností,
tímto probuzením,
pokud člověk postupně praktikuje
pět částí učení.
Jednoduše řečeno, začínáme u bolesti a strachu
a když si uvědomíme, že to je všechno naše vize,
že ta vize je myslí,
mysl je prázdná, prázdnota je čiré světlo,
čiré světlo je spojením.
tehdy se bolestná vize může stát velkou blažeností.

Platí tedy, že bolest může osvobodit do velké blaženosti.

:yellowflower:

1 Nangwa sem - Vize je mysl (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=h9aKpzbr ... re=channel

První část učení Dawy Gjaltsena je obsažena v myšlence

„vize je mysl“.

Co je tedy vize ? Vize je něco, co máme ve své mysli, ve své hlavě.
Například vize strachu. Vize pěti negativních emocí spojená se strachem, bolest způsobená těmito pěti jedy, jejich první příčinou je strach – to jsou naše vnitřní vize.

Je mnoho důvodů, proč to zažíváme, v našem základu je něco, co nazýváme konceptuální karmické tělo.
Někdy nazýváme jeden jeho aspekt jako tělo bolesti.
Konceptuální karmické tělo vytváří konceptuální tělo bolesti. A toto konceptuální karmické tělo není jen individuální, můžeme ho sdílet s jinými lidmi. Máme konceptuální karmické tělo společné se členy své rodiny. s našimi příbuznými sdílíme i tělo bolesti. Sdílíme i tělo bolesti země, ve které žijeme. Tělo bolesti můžeme sdílet i prožívat individuálně. Tím pádem strach nemusí být nutně osobní, může být součástí širší kolektivní situace.

Ať už jde tedy o vizi kolektivní nebo individuální, pojďme ji prozkoumat. Podívejme se na ni zblízka, právě v této chvíli: můj strach, mé negativní emoce , pět jedů spojených s tím strachem, má bolest a zmatek s tím strachem související, můj stav, který způsobuje bolest jiným lidem, i ten má spojitost s mým vnitřním strachem. Vidíme, že náš strach má mnoho vrstev. díváme se teď právě v této chvíli. Nemluvíme ani o minulosti a ani o budoucnosti, ale v této chvíli ve vašem životě. To je tedy vnitřní vize.

A teď, když se na to díváme z blízka, můžete zjistit, že tam nic není! Právě teď můžete být šťastní, můžete být nadšení životem. Můžete být maximálně nabití energií. Ale naše omezení a zvyky nás vedou k tomu, že v sobě probouzíme ten strach. Ve strachu se zabydlíme a trpíme skrz něj.
To musíme změnit; a to tím, že si uvědomíme, že se to děje a jak k tomu sami přispíváme.

Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:

„Vize je mysl“.

Dívejte se na obrazy v mysli:

„Vize je mysl“.

Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu. Přiblížíte pohled, díváte se z blízka a ještě blíž. Díváte se zblízka svými smysly, vnitřně se díváte nekonceptuálním uvědoměním blíž, blíž a ještě blíž.

Při pohledu zblízka se stane, že vize se rozplynou, tak jako se rozplývají mraky na nebi. Mraky mizí, rozfoukal je jemný a mocný vítr vašeho uvědomění.
Vize se rozjasňují a mizí a vy už nic nevidíte!
V určité chvíli je už nevidíte.
Všechny ty příběhy prostě zmizí.
A co zbude?

Mysl, která se je snaží najít, snaží se je sledovat. Je tam mysl, je tam uvědomění. Není tam žádný objekt.
Subjekt je ponechán bez objektu.
A to je právě smysl tvrzení: „Vize je mysl“.
Nenacházím to, co hledám, místo toho nalézám toho, kdo se dívá.

Co nalézáme při této zkušenosti?
Pocítíte něco jako: ufff.
Jako by 50 % vašeho strachu právě zmizelo a ubylo objektů a zápletek s ním spojených. Zmizely.
Vaše tělo, váš duch, vaše mysl, váš dech
vše je najednou fu – o dost lehčí.

A co uděláte, spočinete v této lehkosti mysli 5 minut, 10 minut, hodinu, dvě hodiny – to záleží na vaší schopnosti setrvat v uvědomění. Pokud umíte, setrvejte déle. pokud neumíte, spočiňte tam krátce, ale s jasností.

Mnoho praktikujících provádí dlouhá sezení, ale bez dostatečné jasnosti. Je lepší setrvat kratší dobu, ale s jasností.
I když je to jen 5 minut, je to výborný začátek, na kterém můžete dál stavět. Vašim úkolem je opakovat toto cvičení, najít tu lehkost a setrvat v ní, jak nejdéle umíte.

A stále to opakovat.

:flower2:

2 Sem tongpa Mysl je prázdná (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=BhLP4POp ... re=channel

Druhá část učení Dawy Gjaltsena v pěti částech říká:
„Mysl je prázdná“.
Druhá věta je tedy:
„Mysl je prázdná“.
Je to v zásadě odpověď na otázku: co je mysl ?
Nenoť první část byla o tom, že „Vize je mysl“.
A zjistili jsme, že vize Je mysl, že žádná pevná vize mimo ni neexistuje.
Další dotaz, co je mysl ?
Následně odpověď mysl je prázdná.
Je to otázka i odpověď intelektuální povahy.
Jak se ale tahle otázka týká nás v našem životě ?
Jaký dává smysl v naší zkušenosti.
Jak se může stát základem pro náš další rozvoj ?
Je důležité vědět a uvědomit si ?
Samozřejmě nejde provádět druhou část cvičení bez toho,
aniž bychom prošli první částí.
Všem, kteří první částí neprošli
to tedy důrazně doporučuji.
Pokud máte tedy první část za sebou, víte že
u vize strachu, bolesti, vize negativních emocí,
vize strachu, u těchto vnitřních vizí jsme se ptali: „Co je to?“
A jasně jsme si uvědomili, že tam nic pevného není; je to jen naše mysl.
A ve chvíli, kdy si to uvědomíme, práme se sami sebe: „Co je má mysl?
Kde je má mysl? Odkud přichází? Kde se nachází? Kam se ubírá? Má snad nějakou konkrétní barvu, tvar, pozici, konzistenci ? “
Položte si tyto otázky.
Nemělo by to být ale intelektuální dotazování.
Dívejte se dovnitř způsobem, jakým vnímají smysly, ne pomocí myšlenkové analýzy.
Podívejte se svým nekonceptuálním uvědoměním, prohlížejte si to.
„Kde je má mysl ? Odkud přichází? Kde se nachází? Kam se ubírá?“
Díváme se dovnitř, přibližujeme pohled víc a víc a stane se to, co předtím.
Ten strach, ta bolest, to „já“, totiž ego se rozplyne!
Jedno po druhém se rozplyne, stejně jako před tím,
tak jako mrak se rozplyne po obloze.
Jak to, že se ty mraky rozplývají? Protože jemný vítr vnitřního uvědomění fouká na vaše ego, na tu bolest, na ten strach. A díky tomu větru se mraky ega a bolesti rozpouštějí v širším vnitřním prostoru.
Co nacházíme? Postupně, pomalu se rozpouštějí.
Před námi je další velký objev, nový rozměr otevřenosti, který uvnitř zažíváme.
Cítíme při tom takovou úlevu, svobodu, mír, potenciál, vše v tom prostoru. Kdy se to stane ?
Když se naučíme bezprostředně. Jinými slovy nekonceptuálním způsobem.
Bez zapojení myšlení. Je to velmi podobné tomu, jak pozorují smysly.
V tomto případě pozorujeme mysl, nikoliv vizi. Ve druhé části pozorujeme mysl, nikoliv vizi.
V první části pozorujeme naopak vizi, nikoliv mysl.
A tím, jak to pozorujeme, to mizí. Cítíme plnou, stoprocentní otevřenost.
V první části praxe jako by se rozplynula vize strachu. V druhé části se rozplynul strach sám.
Jako by se rozplynula samotná bolest. Pokud získáte schopnost se takto znovu a znovu dívat, budete mít plnou zkušenost s otevřeností.
A co uděláte v tomto okamžiku ?
Stejně jako před tím setrváte v té otevřenosti, ve vnitřním širém prostoru, nic nerozebíráte, neanalyzujete, neposuzujete, jen spočíváte v tom širém prostoru, kde zakoušíte pocit míru a jste bez strachu a bolesti.
Ne bez nějakého obecného strachu a bolesti, ale bez zcela konkrétního strachu a bolesti, kterou zažíváte ve svém životě.
Toto je lék na konkrétní strach a konkrétní bolest.
Nepomůže vám to léčit jen váš vlastní strach a bolest, pomůže to léčit i strach a bolest, kterou sdílíme s rodinou, který sdílíme se svými přáteli, ale i v širším měřítku celé země, v globálním měřítku našeho kolektivního strachu. pomůže to. Zaručeně to emočně pomůže lidem, se kterými jste emočně silně propojeni. Každou chvíli, kdy cítíme otevřenost, to má vliv na ostatní, kteří mají k vám nějaký vztah.
Takže druhá část praxe hledá odpověď na otázku:
„Co je mysl?“
A zakoušíte během ní, že mysl je prázdná.
V každé chvíli, úplně v každé chvíli je naše mysl čirá.
Pomyslete na tohle na závěr:
jakkoliv je velká naše bolest, náš strach nebo zmatek, které cítíme v každé jednotlivé chvíli, pokud se podíváte zpříma na svou mysl, mraky se rozplynou a najdete niterný mír, niternou otevřenost.
Jsou přítomné v každé jednotlivé chvíli a vy k nim máte přístup, jen se musíte dívat správným směrem a správným způsobem.

:yellowflower:

3 Tongpa ösel Prázdnota je čiré světlo (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=olvEMkNm ... re=channel


Třetí lekce Dawy Gjaltsena je

„prázdnota je čiré světlo“.

První byla „ vize je mysl“, druhá „mysl je prázdná“ a teď tedy „prázdnota je čiré světlo“, jako odpověď na otázku: „Co je prázdnota?“
Při provádění praxe jsme se zaměřili nejprve na svůj strach, všechny vize spojené s utrpením a se strachem. Když jsme se podívali zblízka, předmět strachu jsme nenašli. Pak jsme pohlédli na subjekt: co je to mysl? A nenašli jsme nic pevného – žádnou inherentní (lpící) existenci mysli.
Co je tedy prázdnota ?
Tohle zkoumání máme před sebou, to je průzkum, který chceme provést.
v naší zkušenosti, když z našeho strachu vně a ani uvnitř nic nenacházíme, když nenacházíme žádný strach a ani ego, tím, jak se díváme dovnitř stále víc zblízka, rozplývá se to v úplné nic. V zásadě nenacházíme nic. Nic, nic, co to znamená ? Je to opravdu nic ?
jak pociťujeme to „nic“ ?
Když nic nenacházíme a nic nevidíme, znamená to, že tam nic není? Ne.

To je přesně ten důvod, proč je ta třetí otázka tak důležitá.

Mnoho učení a doktrín upadá do tohoto nihilismu. Stejně jako upadá do negace mnoho praktikujících.
v určitém momentu, když hledají a nic nenacházejí, si řeknou: „Aha, nic tu není.“ Zanoří se hluboko do nicoty, opakovaně.
A nicota může způsobit depresi, ztuhlost, v těle, dechu i chování.

Je to velmi důležitá otázka, proto se ptáme: „Co to je prázdnota?“

Prázdnota je čiré světlo!
Ta prázdnota je ve skutečnosti naplněnost, plnost.
Je to zdroj všech kvalit.
Ta prázdnota je otevřenost, je řešením.
Je jako matka, ze které se rodí dítě, která dává život dítěti.
Ten prostor je jako země, ze které vyrůstá všechna vegetace.
Ten prostor je jako nebe, v němž existují všechny planety a hvězdy.
Mohou existovat jen proto, že známe potenciál a zářivost tohoto prostoru, jeho aspekt dynamické energie.
Do zkušenosti této chvíle se to převádí jako kvalita probouzející se bdělosti.
Bdělost.
Nicota. Bdělost. Uvědomění.

Ve své praxi, když se podíváte, když hledáte svou mysl a nic nenacházíte.
Na tomto místě jsme zanechali svou praxi: „Nic nenacházím.“
Není tam žádné ego, žádné já, není tam žádná „má mysl“, která by se dala nějak lokalizovat.
Stal se z toho prostor.
Uvědomujte si to.
Podívejte se na to uvědomění, pociťujte ho.
Uvědomění je jako sluneční záře.
Když na nebi nejsou žádné mraky.
Díváme se skrz nebe na slunce.
A tehdy vidíme jasnost sluneční záře.
Když tomu nebrání mraky, vidíme nebe.
Přítomnost nebe nám pomáhá vidět jasnost slunce.
Nepřítomnost strachu jako vize a strachu jako subjektu nám pomáhá vidět naši vnitřní otevřenost.
A vnitřní otevřenost nám pomáhá spatřit naše uvědomění v podobě vnitřní jasnosti.
Vidíte to ? Cítíte to ?
Takže to nic je plné probuzení, plná sluneční záře.
Setrvejte v té pozornosti, v živoucnosti.
Spojte se s nimi.
Čím víc se spojíte s uvědoměním, tím méně riskujete, že upadnete do negace a nihilismu.
U lidí, kteří praktikují meditaci vsedě - navštívil jsem různé skupiny, které se tím zabývají – často vidím, že zpočátku sedí ve správné pozici, ale už za deset minut jsou všichni v pozici se svěšenou hlavou.
Co to znamená? to není bdělé uvědomění, to je jednoznačně spánkový asán.
Prostě usínají. a domnívají se, že spočívají v přirozeném stavu mysli nebo v prázdnotě, což tak není.
Proč?
Možná zpočátku mají i zkušenost prázdnoty, ale pak z nedostatku jasnosti upadnou do otupělosti.
A ta otupělost je přivede do hlubokého spánku.
Není to bdělost, nedokážou udržet hlavu zpříma.
To je znak nedostatku uvědomění.
Takže ve třetí části praxe je třeba mít zkušenost nejen s prázdnotou,
ale být i ve stavu uvědomění, obeznamovat se s ním a zvykat si na něj.

:yellowflower:

4 Ösel zungjuk Čiré světlo je spojení (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=tLmaz7pc ... re=channel

[youtube]<object width="480" height="390"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/tLmaz7pc1Zs?fs=1&amp;hl=cs_CZ"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/tLmaz7pc1Zs?fs=1&amp;hl=cs_CZ" type="application/x-shockwave-flash" allowFullScreen="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always" width="480" height="390"></embed></object>[/youtube]

Došli jsme do čtvrté části učení Dawy Gjaltsena.
Začali jsme tím, že vize je mysl a mysl je prázdná a došli jsme k tomu, že prázdnota je čiré světlo; a teď následuje: „čiré světlo je spojení“.
Čtvrtá část je tedy:

„čiré světlo je spojení“.

To je v zásadě odpověď na otázku, co je čiré světlo?
Pracovali jsme se strachem a bolestí a emocemi se strachem spojenými.
Dívali jsme se na předmět svého strachu a nic jsme nenašli – je to naše vize – uvědomili jsme si, že zbyla jen mysl.
To je první část.
Ve druhé části jsme se dívali na to, „co je mysl?“
Dívali jsme se zblízka a nemohli jsme v naší mysli nic najít .
Mysl je totiž prázdná.
A ve třetí lekci jsme se ptali, „co je to ta prázdnota?“
Prázdnota není jen prázdnota, není to pouhé nic.
Je v ní plnost života, uvědomění.
Prázdnota je čiré světlo.
A čtvrtá část: „co je to čiré světlo?“
Odpověď je: „čiré světlo je spojení.“
Když se podíváme na tvrzení „čiré světlo je spojení“, obsahuje dvě slova: čiré a světlo.
Čirost se vztahuje k prázdnotě, otevřenosti, světlo se vztahuje k uvědomění, jasnosti.
Nejsou to ale dvě oddělené kvality a zkušenosti,
Je to jediná zkušenost.
Je to něco jako moudrost, jediná moudrost, jediná sféra úplnosti.
Je důležité tomu porozumět. Často v naší zkušenosti buď upadáme do nihilismu (do zamítavého postoje), nebo do eternalismu (víry v něco pevného, co naši oddělenou identitu spasí a zachová).
Dopouští se toho mnoho doktrín a mnoho praktikujících ve své meditaci.
Dám jednoduchý příklad: když meditujete a spočíváte přitom v přirozeném stavu mysli, spočíváte ve vnitřním prostoru, mohou se objevit dvě překážky.
Jedna, že upadnete do nihilismu. Co to obnáší? Cítíte prázdnotu a ta přináší otupělost, nedostatek životní síly, uvědomění a to vás uspí.
Nebo se může stát v momentu, když spočinete v přirozeném stavu mysli, v momentu, kdy meditujete v prázdnotě, jste najednou hrozně kreativní. Vynoří se všechna možná spojení s prací, vaše kreativita se probudí, vynoří se myšlenky a všechny možné emoce.
V zásadě je mysl ještě aktivnější, než byla. Proč? Měli jste spočinout, uvolnit se, proč je mysl tak aktivní?
Jednoduše protože ta zkušenost neobsahuje zážitek prostoru. Chybí spojení se základem.
Chybí spojení s matkou, s vnitřní matkou, s vnitřní esencí.
Proto se hrnou všechny ty myšlenky a emoce.
Toto se v naší zkušenosti děje velmi často.
Proto nauky říkají: „čiré světlo je spojení.“

Čiré světlo je spojení.

Tyto dva aspekty jsou ve spojení a neoddělitelné nejen ve filosofické rovině,
ale i v naší zkušenosti, tak bychom to měli prožívat.
Takže v této rzi praxe učení Dawy Gjaltsena v pěti částech jsme dospěli ke čtvrtému stupni zkušenosti; spočineme-li ve vnitřním prostoru, musí to být v naprosté vyváženosti, uvolněnosti a uvědomění prázdnoty a jasnosti.
Neoddělitelný stav prázdnoty a jasnosti je velmi důležitý.

Takže stručná rekapitulace:
podíváte-li se pozorně na předmět svého strachu – na vizi – nic zvláštního neuvidíte.
Pak se podíváte na toho, kdo se dívá, na subjekt ega, a nic nenajdete.
Podíváte se na toho, kdo to vše pozoruje a taky tam nic není,
takže zažíváte úplnou vnitřní prostornost. Úplnou prostornost.
A s plným uvědoměním.
A není rozdíl mezi tím uvědoměním a otevřeností.
Otevřenost se nijak neliší od uvědomění.
Není v tom žádná oddělenost.
Je to stav neoddělenosti.
Vy setrváváte v tomto stavu neoddělitelnosti, aniž byste o něm přemýšleli, analyzovali nebo posuzovali.
Jednoduše setrvejte v tomto vnitřním stavu neoddělitelnosti prázdnoty a jasnosti.
Když se objeví nějaká vize, provádíte první část praxe: vizi sledujete.
Když nad ní začne převládat subjekt, ptáme se v souladu s druhou částí praxe: „co je to mysl?“
A mysl se rozplyne, všechny předměty se rozplynou a přivede vás to zpět k otevřenému uvědomění.
Do neoddělitelného stavu otevřenosti a uvědomění. Prostě v tom spočiňte.
jak jsem již řekl setrvejte 5 minut, 10 minut, hodinu, dvě hodiny – to záleží na vaší schopnosti setrvat v uvědomění. Pokud umíte, setrvejte déle. Ale mějte stále na paměti: kratší a jasná praxe je lepší než dlouhá, ale ve stavu otupělosti.
S jasným stavem mysli je třeba se postupně obeznamovat.
Vezměte si to takto: kolik času v našich běžných životech trávíme zamotáni v příbězích a emocí spojených se strachem ?
Kolik hodin tím trávíme vědomě nebo nevědomě ?
Někdy jsme si toho vědomi, jindy ani to ne ale i tak jsme do toho stále ponořeni.
Takže změnit zvyk, opustit tohle místo a spočinout v čirém, neoddělitelném stavu otevřenosti a uvědomění bude vyžadovat nějaký čas praxi.
Shrnutí tedy na závěr je: pokoušejte se tedy setrvávat v tom neoddělitelném stavu otevřenosti a uvědomění a to s největší jasností tak dlouho, jak to dokážete.

:yellowflower:

5 Zungjuk dewa chenpo Spojení je velká blaženost (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=AcC0wnu5 ... re=channel

Toto je poslední část pětidílného učení Dawy Gjaltsena,
která zní
„spojení je velká blaženost“.
Když se podíváme na svůj každodenní život, rozumíme tomu.
Kdykoliv se nám podaří vytvořit nějaké spojení, je to dobrý pocit.
Když se dokážete spojit se sebou samými, je to dobrý pocit.
Když se dokážete propojit s někým jiným, máte z toho dobrý pocit vy i ten člověk.
V mezilidských vztazích je jedna z nejpodstatnějších věcí, snaha o spojení na úrovni fyzické, emocionální nebo spirituální.
Ať už dokážete vytvořit toto spojení na kterékoliv úrovni, vždy vám to přináší dobrý pocit.
Čím hlubší spojení dokážete vytvořit, tím lepší jsou pocity a tím menší je závislost na vnějších okolnostech.
To platí velmi často. Pokud ve vztahu dokážete navázat pouze fyzické spojení, je to jedna věc. Duchovní vztah, spojení v srdci je jiná zkušenost.
Spojení je tedy základní věcí lidského života.
Děti se nemohou řádně rozvíjet, pokud jim chybí citové spojení s rodiči, hlavně spojení lásky.
Takže: „Spojení je velká blaženost“.
Díky spojení nebo skrz něj vyvstává mnoho zkušeností.
Mnoho krásných zkušeností. Překrásných zkušeností.
Spojení mezi otevřeností a uvědoměním, když se toto spojení probudí, když ho rozpoznáme a je dokonale vyvážené, povstávají pozitivní vlastnosti.
Jinak byste se mohli ptát: „ Můžu spočívat v prázdnotě, ale co mi to přinese?“
„Jak mohu být šťastný jen tím, že setrvám v prázdnotě ?“
Pouhé spočívání v prázdnotě vás možná opravdu šťastné neudělá, ale pokud spočinete v neoddělitelném stavu prázdnoty a jasnosti, budete šťastní.

Například: příkladem může být třeba situace, kdy v životě nic necítíte.
Lidé si připadají ztracení, zneuznaní, nechtění. Zavržení, izolovaní.
Když se takto cítíte, co to je ?
jaké jsou vaše pocity ?
Cítíte, že chybí spojení.
Cítíte se odtržení od své rodiny, odtrženi od svých kolegů a přátel, sami se izolujete.
A tohle přerušené spojení, když se v něm zabydlíme, zapůsobí, že cítíme bolest a depresi.
A naopak, když cítíme spojení s tou vnitřní otevřeností, spojení s vnitřním světlem, a naučíme se tento stav rozpoznávat, zrodí se v nás naděje.
Zrodí se čtyři nezaměnitelné kvality a deset prádžnaparamit.
Zrodí se nespočetné osvícené kvality.
Takže, v naší malé zkušenosti s meditací v pěti částech učení jsme v první části pracovali se strachem. Nenašli jste předmět strachu ani jeho subjekt, našli jste otevřenost a vnitřní světlo. Naučili jste se tu otevřenost a vnitřní světlo rozpoznávat.
A pokud v tomto spojení trvale setrváváte, co z toho místa povstane ?
Naděje – protože jste pracovali se strachem. Bude se manifestovat radost spojená s tou nadějí, protože jste pracovali s bolestmi spojenými se strachem. Přijde to přirozeně.
Jen tomu musíte věřit.
Říkám to, protože toto jsou praxe, o kterých jste nikdy předtím neslyšeli, nikdy jste je neprováděli a budete muset uvěřit v jejich účinnost, než se o tom sami přesvědčíte.
Až té zkušenosti dosáhnete, už nebudete muset spoléhat na něčí výklad.
Je tedy důležité věřit v tu zkušenost a opakovaně v ní setrvávat.
v té zkušenosti neoddělitelné otevřenosti a uvědomění a to co nejdéle.
Postupně umožněte, kladu důraz na toto slovo, nevytvářejte, ale umožněte – tu naději.
Umožněte tu radost. Umožněte vaše vnitřní kvality. Jste připraveni na to, aby se ve vás zrodily, dozráli jste k proměně. Protože jste poznali ten prostor, spojení otevřenosti a uvědomění.
Z toho místa povstane blaženost.
„Spojení je velká blaženost“
můžeme si to představit jako širé bezmračné nebe
a hřejivý sluneční svit.
Ze spojení zářivého slunečního svitu a širého nebe se rodí mnoho elementů: země, voda, oheň…Vznikají všechny přírodní elementy a z nich pak – představte si ovocné stromy , a představte si, jak se v tom čistém nebi teplo slunce dotýká těch stromů a plodů.
A postupně díky nebi a teplu slunce plody uzrávají. A ty jsou blažeností pro ty, kteří ji potřebují. To je ten příklad. Radost, vnitřní radost je plodem který teplem uvědomění uzrál v širém nebi.

Učení Dawy Gjaltsena - Závěr (bongaruda.cz)
http://www.youtube.com/watch?v=3LLIB7gd ... r_embedded

Návštěvník
 

Re: Pozvánka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 08. říj 2014 6:28:03

Festival inspirace v Rožnově pod Radhoštěm 11.10.2014

http://www.proudyinspirace.cz/downloads/program-festival-inspirace-2014.pdf
Návštěvník
 

Re: Pozvánka

Nový příspěvekod nop » stř 08. říj 2014 16:40:58

Společnost Soka Gakkai cz praktikující buddhismus podle Ničirena Daišónina, mnicha z 12. století a Lótosové sútry
oslaví 11. 10. 2014 padesát let od prvního vystoupená v ČR.
--
www.sokagakkai.cz
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Pozvánka

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. říj 2014 17:10:32

Černí andělé

14. 10. 2014, 21:50 ČT 1

Režie: I. Chaun

Hrají: L. Frej, G. Filippi, O. Vetchý

Červená karta. Krimiseriál ČR (2001). O muži, který měl jedinečnou šanci něco důležitého pochopit a řídit se tím, co pochopil… Cyklus neobvyklých kriminálních příběhů.

Další díly:
Černí andělé - 21. října 2014 - 21:50
Návštěvník
 

Re: Pozvánka

Nový příspěvekod nop » stř 15. říj 2014 17:18:25

Opět bude daršan Sri Swamiho Vishwanandy, 9.11.2014, Hotel Chodov, Praha 4 (sportovní hala), od 14 hod.
=
http://form.jotformpro.com/form/41994177844974
(obsahuje také přihlašovací data)

MÍSTO:
Hotel Chodov
Mírového hnutí 7/2137
Praha 4 – Chodov

SPOJENÍ:
metrem C do stanice Chodov nebo Háje,
dále autobusy č. 197 a 170,
autem: dálnice D1- sjezd Chodov

ČAS: Darshan 2:00 pm / Přístup do sálu 12:30 am

POPLATEK: Dary jsou vítány
Akce je zdarma – ale laskavě prosíme o příspěvky, které pomohou pokrýt náklady na její přípravu.
U vchodu můžete nalézt obálku pro vaši dakšínu / příspěvek.

INFORMACE: Pro více informací prosím kontaktujte:
email: darsan2014@seznam.cz
telefon: (00420)722908903 and (00420)603588081
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha


Zpět na Dzogčhen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník