Moderátor: ryunin
ryu.nin píše:No takže se asi shodneme, s návštěvnicí, i s Janou, že na té absolutní úrovni je vše OK. Ať se stane jakkoliv tragická věc na světě, z hlediska absolutna to nic není, nic dramatického... V tom s váma, holky, souhlasím. A to tu taky od začátku píšu, že v podstatě je vše v pořádku. Na druhou stranu, obě jaksi nepřímo uznáváte, že se občas dějou věci, které je třeba opravit... třeba že když hoří, tak začnu hasit, nebo budu volat hasiče a ne že budu meditovat a cítit blaženost a lásku. V tom se asi shodneme, že nesedíte celé dny na zemi a nereagujete na nic, protože je vše OK. V čem se teda neshodneme?
ryu.nin píše:Asi se neshodneme v tom, že vy na rozdíl od zenu nebo podle mě i Krista tvrdíte, že ať se děje cokoliv, hlavně ať se z toho nedělají žádné černobílé soudy. ..
Jana píše:ryu.nin píše:Asi se neshodneme v tom, že vy na rozdíl od zenu nebo podle mě i Krista tvrdíte, že ať se děje cokoliv, hlavně ať se z toho nedělají žádné černobílé soudy. ..
Takhle bych to neviděla. S negativními soudy a negativitou mysli přicházejí i negativní emoce, které zatemňují mysl a ztrácíš nadhled nad celou situací.
Kdežto s meditativní klidnou láskyplnou myslí funguje intuice a vhled.
Ne bo Dogen, který kalibruje bůhvíjak vysoko, řekne, že miluje květiny a plevel ne... Kdežto vy řeknete, že je to nakonec jedno, že všechno je plevel...
To se opravdu neshoduje s křesťanstvím ani se zenem, kde se nakonec řekne, tudy jo, tamtudy ne. A ne, že všechno je relativní. Protože ve světě lidí je utrpení reálné - ne zdánlivé. Díky Bohu je tu cesta, jak to utrpení transformovat, ale to neznamená, že tu už není. Když osvícený člověk má rakovinu, může to transformovat, v mysli překonat, ale rakovina je tam pořád.
Pedriito píše:Moudrý člověk přestane jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.
Bez toho papání však nezmoudří, ne nadarmo ten strom byl zasazen. Starozákonní Bůh sice pravil, nesmíš...
Ale tak už to bývá, co je zakázáno, to láká. Jako vševědoucí jistě věděl, co činí, zasadit jej.
Jana píše:Pedriito píše:Moudrý člověk přestane jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.
Bez toho papání však nezmoudří, ne nadarmo ten strom byl zasazen. Starozákonní Bůh sice pravil, nesmíš...
Ale tak už to bývá, co je zakázáno, to láká. Jako vševědoucí jistě věděl, co činí, zasadit jej.
Řekla bych, že tím papáním nemoudří, ale blbne. Proto taky to Drtikolovo samadhi, když přestal z toho stromu poznání dobrého a zlého jíst a rozhodl se považovat všechno za dobré.
Jana píše:Ryu.nin píše:Duchovní vtip:.
Dětem se dávají rady do života moudřejším způsobem: "Když přecházíš přes silnici, rozhlížej se. Když tě někdo začne lákat, že tě sveze, nabízet něco nebo, že ti něco ukáže, začni ječet..."
Pedriito píše:A tys věky nepapala? Už jen, co si pamatuješ z mládí? Teď se ti jeví, že jsi zmoudřela. Díky čemu jsi zmoudřela?
Říkali ti, neradno sahat na rozpálená kamna, ale to to nestačí. Dotknout se jich musíš.
Tím se to aktivuje, v celé své podobnosti. No tohle je jen příklad. Ta aktivace může mít jinou formu. Výsledkem je volán zvláštní vjem, mimo veškerý naučený mentální arsenál... Neutrální čirý vjem, mezi všemožnými emocemi, představami, atp.
ryu.nin píše:
Dyť říkám, že se neshodneme, tak to nemá cenu dál rozebírat.
ryu.nin píše:Miroslave, mě zajímá, jestli lze rozumně argumentovat. Návštěvnice tu kritizuje rozlišování, a přitom sama rozlišuje. Jana odmítá vidět, že se děje zlo, ačkoliv se děje. Ani jedna z nich není ve shodě s moudrými učiiteli křesťanství nebo zenu. Obě ustrnuly na absolutnu. Přitom jsou nedůsledné, protože kdyvy konečným cílem duchovního úsilí bylo absolutno, pak by nemohli nic napsat. V absolutnu je vše v naprostém pořádku. Kokoti, podráždění, mistřinhlupáci, smog, války, znásilnění.... vše je ok.
Pedriito píše:Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána, třeba i formu neopětované zamilovanosti, či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých, jehož jsi byla svědkem, uvědomila sis. Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí... To jsou impulsy, který buď zvládneš, nebo ještě ne. Odrazový můstek. Ne proto by ses do toho zahrabala, či si vytvořila snové krásné světy.. tím ten strom jen dál člověk zalévá k obrazu svému. Strom svobody.
Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána
třeba i formu neopětované zamilovanosti
či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých..Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí...
Jana píše:Pedriito píše:A tys věky nepapala? Už jen, co si pamatuješ z mládí? Teď se ti jeví, že jsi zmoudřela. Díky čemu jsi zmoudřela?
Pedrito, je tady jedna super věc. To co skutečně jsme, je bez řešení.
Takže když jsem psala, že po těch haluškách ze stromu poznání se blbne, tak to bylo pojaté hodně povrchně. V hlubinách toho všeho je volnost, Boží dokonalost.Říkali ti, neradno sahat na rozpálená kamna, ale to to nestačí. Dotknout se jich musíš.
Ale neříkali, že kamna jsou zlo. Bolest taky není zlo, je to informace těla.Tím se to aktivuje, v celé své podobnosti. No tohle je jen příklad. Ta aktivace může mít jinou formu. Výsledkem je volán zvláštní vjem, mimo veškerý naučený mentální arsenál... Neutrální čirý vjem, mezi všemožnými emocemi, představami, atp.
Neutrální čirý vjem - ano. K tomu přichází přirozenost a patřičnost.
Jana píše:Pedriito píše:Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána, třeba i formu neopětované zamilovanosti, či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých, jehož jsi byla svědkem, uvědomila sis. Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí... To jsou impulsy, který buď zvládneš, nebo ještě ne. Odrazový můstek. Ne proto by ses do toho zahrabala, či si vytvořila snové krásné světy.. tím ten strom jen dál člověk zalévá k obrazu svému. Strom svobody.Může to mít i formu nespravedlnosti, co na tobě byla spáchána
To by byla čistokrevná záležitost mého ega.třeba i formu neopětované zamilovanosti
Tohle je zajímavá věc. S poznáním, že ta láska, kterou jakákoliv bytost je, je v nás, není šance o tu lásku v nás přijít. Nešťastná zamilovanost je chtění získat lásku z venku. Dostat ji od někoho. Ale s uvědoměním, že milujeme lásku v tom místě v nás, kde si ji uvědomujeme, se stává láska bezpodmínečnou a je zcela nezávislá na opětování.či formu svírající vnitřní bolesti z utrpení druhých..Páč okolí rádo vštěpuje, co tě nepálí nehas, a co oči nevidí, to srdce necítí...
Tohle je hodně zajímavé. Čím víc je naše srdce otevřené, tím je citlivější vůči tomu, co prožívá ten druhý. A tady je dobré rozlišit, jestli je v našich možnostech a žádoucí, pro dotyčného něco udělat. Jestli ano, pak to uděláme. Jestli ne, tak je nesmysl držet to v mysli a trápit se.
Naše energie je nakažlivá. V nemocnici, pokud budeš mít nějakou bolest, se budeš cítit určitě líp, když Tě obslouží milá a pozitivně naladěná sestřička, než když Tě bude obsluhovat zoufalá bytost, která na svých bedrech nese trápení celého světa.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků