Jana píše:ryu.nin píše:To ale není v rozporu. Ježíš osoba, Kristus věčný. Já se ptám jestli podle tebe Ježíš klesl na nižší úroveň, když se zlobil.
To je moc dobrá otázka. Ježíš neklesl nikdy na nižší úroveň, naše existence má pořád tu dokonalost, nebo ještě lépe řečeno, je tou dokonalostí.
Ale obrazně řečeno, na nižší úroveň klesla kvalita života. Zhoršila se kvalita prožívání života. Všimni si, že to tak funguje všude.
Dobře to ale pořád neodpovídáš na otázku, jakou roli má v duchovním učení kritika. Třeba Hawkins krásně vysvětluje, co jsou pravdivé, autentické frormy spirituality a co jsou falešné formy spirituality. Takže když na něco poukáže, že to je lež, co se děje s jeho vědomím? Logicky kritika, která je založená na moudrosti a zkušenosti, musí být prospěšná a je potřebná.
Zen to vidí tak - a opravdu po nikom nechci, aby tomu věřil nebo se tím řídíol, je mi to putna - ale zen to vidí takhle. Na začátku člověk vidí dobro a zlo, děti vidí hodné strýčky a zlé strýčky, já to tak měl a měli jsme to tak asi všichni. A rodiče nám potvrdí - ano, Pepíčku, to je zlý pán, s tím s evůbec nebav. A to je hodná paní, s tou se bav, tu pozdrav. No a pak člověk přijde do zenového centra a tam mu učitel řekne - zapomeň na to, nerozlišuj, co je dobro a zlo, nevíš nic, nepřemýšlej, pusť to... no a ty se snažíš teda nehodnotit... a když se to daří, dostaneš se do bdou, kde je všechno v pořádku, vše je láska, klid, není co řešit... ale zenový učitel, a ne jeden, tohle je základní učení zenu, to říká - tak, teď jsi dosáhl absolutna, nic nehodnotíš, je ti blaze, ale to ještě není probuzení. ( CO je probuzení tady teď nebudu rozebírat, zase by z toho byla nekonečná debata na několik let, to tu je nakonec na denním pořádku... ), ale řekněme že někdo překoná tu úroveň absolutna a vidí věci takové, jaké jsou. A pak ten hodný strýček je zaseš hodný strýček a ten zlý je zlý strýček a dobrá zmrzlina je dobroučká a hořké kapky jsou hořké kapky a nechutnají... ale v klášteře člověk musí jíst hořkou kaši a hořký čaj pít a nehodnotit... osvobozený člověk v tom zenovém smyslu už zase rozlišuje, hmmmm , moc dobrá zmrzlina.... uf, hnusná polívka... a tak i říká - tamto je špatně a tamto je dobře. A zenový učitel musí říct - hele, tamtudy není cesta, to je cesta do pekla, a tamhletudy je to fajn, to by vám mohlo pomoct a někdy řekne, to je smrdutý pes a tak podobně, podle toho, jaká je to kultura, a doba... no a tahle kritika nebo že učitel řekne tamto je špatně a tamto je dobře, to neznamená, že klesá, protože musí mluvit z nadhledu a ne ze strachu nebo předsudků, musí si projít tou láskou a absolutnem a pak vidí, že noc je tmavá a den je světlý a když vidí, že žák nechápe, co je dobrý a co zlý, tak mu to připomene. Absolutně se nepřu o tom, že učitel, který by se rozčiloval, nadával z rozčilení, cítil k někomu nenávist, tak to není učitel, nebo má nějakou krizi a měl by si dát pauzu... nebo se pak omluvit.
