A jak z toho ven

[ryu.nin]

Nevyžádaná rada, já tu budu lidem radit, jak se mají osvobodit z koloběhu vzájemné kritiky na poradně. Proč máme potřebu bránit, že máme pravdu? Proč máme potřebu druhé opravovat? Proč máme nějaký dojem, že jsme na nějaké duchovní úrovni? V ideálním případě, kdybychom byli opravdu spirituálně čistí, nemáme žádnou potřebu bránit svou pravdu, je nám jedno, jestli s námi druzí souhlasí nebo ne. Problém asi je, když jsme přesvědčení, že máme nějakou duchovní úroveň a že je třeba toho, kdo je na nižší úrovni, trošku popostrčit výš. Tohle se mi na poradně nezdá a sám jsem to tu milionkrát dělal, já jako sociálně dementní osoba, jsem to dělal tím nejstrašnějším způsobem, jaký je možný - rovnou druhého prohlásil za nesvéprávného nebo tak něco. Myslím, že je naprosto nutné nebýt - primárně - vůbec, ale vůbec přesvědčen o nějaké svém duchovní úrovni - čili uplně na sebe zapomenout, jako na něco nezajímavého, asi jako na hadr schovaný v bedně ve spíži. Pak jsme teprve připraveni nějak smysluplně mluvit o duchovních věcech. Takže například co tu teď píšu - není nic o mě nebo o mé úrovni - nesvědčí to o ničem... nejsem nikdo, nula... a teprve pak mě zajímá, co nás vlastně trápí a co chceme. Ne,že já vám to řeknu, já to už vím... Ono to vypadá, že když člověk čte knihu přednášek duchovního učitele, že On nebo Ona to píše jako že On nebo Ona už to ví, tak On nebo Ona už vám to vysvětlí... a my máme tendenci ho nebo ji obdivovat, pokud ten člověk žije, můžeme jet a pokládat k jeho nohám květiny... svlékat se do naha a prosit o přijetí... ale On nic neví a nic nedokázal, proto nám něco může vůbec vykládat. To, že ten a ten učitel podle Hawkinse nějak kalibruje vysoko, to je míra jeho oproštění se od sebe a fixních představ o světě. Kristus rovnou ukazoval k Bohu, a zjevně mezi Kristem a Bohem Otcem nebyla žádná překážka. Jenže pokud si někdo myslíme, že jsme něco jako Kristus... proč ne, ale pak je podle mě lepší soustředit kolem sebe hrstku žáků a ty vést. Ne opravovat druhé na internetu. Jak by asi kalibrovaly vlákna na poradně?

Kdybychom se mermomocí měli bavit o tom, jak dosáhnout Boha nebo Krista nebo osvícení, bylo by lepší sdělovat si,co nám pomohlo, kdy se cítíme osvobození, jak toho dosahujeme - ale ne říkat, dosáhl jsem úrovně toho a toho samadhi, satori, Krista... ale říct, jsou věci, které mi pomáhají pustit ego... to by nám mohlo pomoct? Co nám pomáhá pustit ego? Opravdu nám pomáhá pustit ego tak, že čteme okopírované pasáže z knih indických učitelů? Není lepší si vlézt do kouta, rozsvítit lampičku a soukromě, intimně si meditativním, kontemplativním způsobem přečíst kousek z oblíbené knížky a pak si na chvilku sednout v tichu, pomodlit se nebo meditovat, pustit vše... není to lepší než hodiny strávené na internetovém foru, kde je potřeba druhému dokázat, že se plete, nebo že nedosáhl dost vysoké spirituální úrovně? Já osobně jsem nedosáhl žádné. Ta moje božská půlka, tá nic nehledá a ničeho nedosahuje. Tu máme všichni, takže se nemůžeme na nikoho vytahovat.

[Pedriito]

Přece v tom není nic složitýho. Je to přirozená reakce, když dělám svou práci, který za těch desítek let rozumím, a příjde týpek, co mi začne radit, jak to mám dělat, tak ho pošlu do řiti. No a tady je to divný v tom, že přestože každej o druhym ví, nějaký to pozadí. Tak přece ho bude poučovat. Což je ok, když je o to zájem. Či formou nekofliktní inspirace. A najednou se ti do toho někdo pustí, někdo, kdo si ani neuvědomuje, že to dělá... Ale ty nechceš bojovat, je ti to cizí, ale on nedá pokoj... Ok, asi to je chyba, poslat ho doprdele, stejně to takováhle osůbka nepochopí. Ale furt si člověk říká, že třeba už jo. Tak takhle za mě, co opravdu má od přírody nechuť tasit... Inspiroval si mě však, jde to i jinak.

[ryu.nin]

Přece v tom není nic složitýho. Je to přirozená reakce, když dělám svou práci, který za těch desítek let rozumím, a příjde týpek, co mi začne radit, jak to mám dělat, tak ho pošlu do řiti. No a tady je to divný v tom, že přestože každej o druhym ví, nějaký to pozadí. Tak přece ho bude poučovat. Což je ok, když je o to zájem. Či formou nekofliktní inspirace. A najednou se ti do toho někdo pustí, někdo, kdo si ani neuvědomuje, že to dělá... Ale ty nechceš bojovat, je ti to cizí, ale on nedá pokoj... Ok, asi to je chyba, poslat ho doprdele, stejně to takováhle osůbka nepochopí. Ale furt si člověk říká, že třeba už jo. Tak takhle za mě, co opravdu má od přírody nechuť tasit... Inspiroval si mě však, jde to i jinak.

Možná by to chtělo - a to není narážka na tebe - to myslím obecně - zamyslet se, co mi to dává, kam mě to posunulo, co jsem tím získal, čistě sobecky vzato - kam mě posunulo, že mě někdo za měsíc stokrát poslal do prdele, nebo mi stokrát za měsíc vysvětlil, co to je Láska, kam mě to posune, nebo kam já posunu sebe nebo druhý, když to budu dělat jim. Já měl poradnu jako takový světlo a jý byl můra, nedalo mi to, pořád jsem musel do toho světla lítat a znovu a znovu mě to spálilo... taková úchylka, a někdo by mohl říct, že mě to někam posunulo, ale pochybuju, když člověka napomene učitel, kterýho si vážím, udělá to v reálu a navíc před dalšíma lidma, to je lekce a to má velkej význam... a pak životní události, ale nekonečný debaty o Lásce nebo Pravdě na netu.... Já tu teď píšu , abych si vyzkoušel, jestli jsem ještě můra, která lítá do světla, nebo ne... ale moje fyzická záležitost, moje OT je jako naděl strážnej, kterej nade mnou bdí a dává mi to odstup...

Taky jsem si uvědomil, že každej člověk tady v minulosti pro mě podvědomě představoval problém, kterej bylo nutný v mý hlavě řešit... Takže vlastně jsem neustále se vracel, protože jsem podvědomě chtěl "vyřešit problém".... a teď vnímám Janu, Vostála, další lidi jako mně dost neznámé= osoby, s kterými se snažím komunikovat ve smyslu - co by nám pomohlo? Ale neslibuju si od toho žádný výsledek. A když po čase uvidím, že už nemám co nabídnout, tak toho nechám. A nebo se ze mě opět stane můra.

[VOSTÁLNÍK]

Tu máme všichni, takže se nemůžeme na nikoho vytahovat.

Co bych se nemohl vytahovat,

já jsem nejen hezké Já ale i hezké já,

a takové hezké já je k nezaplacení na rozdíl od hezkého Já,

kterým je nakonec každej šmok...

Smyslem života není být Já, jak tvrdí pomatení mistři,

ale být hezké já,

kdybychom měli být jen Já, tak to by ani nemusel existovat vesmír...

[Pedriito]

Jen když vidíš svou nedoknaonnost, máš právo hodit... Ale tu ti dojde, že právě proto to udělat nemůžeš. Jak jsem tu kdysi čet, že paní Míla dala Miroslavovi potvrzení, "teď můžeš někoho zabít",.. s mocí ale roste zodpovědnost, a tohle byl koan, co Miroslav vyřešil. Ne každý ho však vyřešil... A tak zabíjí na potkání, bohužel ne buddhu..

[Jana]

I narozdíl od ostatních uznává své chyby, a sám sebe vidí kriticky.

Já na Ryuninovi žádné chyby nevidím.



Nevidím vůbec žádný důvod dívat se na něj kriticky.

Žije úplně stejně jako kdokoliv z nás nejlíp, jak může.

[Pedriito]

I narozdíl od ostatních uznává své chyby, a sám sebe vidí kriticky.

Já na Ryuninovi žádné chyby nevidím.



Nevidím vůbec žádný důvod dívat se na něj kriticky.

Žije úplně stejně jako kdokoliv z nás nejlíp, jak může.

A vidíš je na sobě? :-)

[Jana]

I narozdíl od ostatních uznává své chyby, a sám sebe vidí kriticky.

Já na Ryuninovi žádné chyby nevidím.



Nevidím vůbec žádný důvod dívat se na něj kriticky.

Žije úplně stejně jako kdokoliv z nás nejlíp, jak může.

A vidíš je na sobě? :-)

Ne

Nejsem od Boží lásky, která je tím vším, co existuje, nijak oddělená.

[Vostálník]

Nevidím vůbec žádný důvod dívat se na něj kriticky.

To bude nejspíš způsobeno tou tvou iluzí duality v který vězíš až po uši,

páč si nablble myslíš že kritizování není Boží láskou,

která je ovšem vším...


Seš jenom naprosto zblblá dualitní kráva, voblblá svejma pocita s kterejma se přiblble ztotožnuješ až tím pak zcela jsi...

[Vostálník]

I narozdíl od ostatních uznává své chyby, a sám sebe vidí kriticky.

No to vidím,

jak si pěkně sere na vlastní hlavu,

a poučuje že by se nemělo poučovat,

a to úplně stejně jako pitomá Jana co kritizuje kritizování...

[Vostálník]

Žije úplně stejně jako kdokoliv z nás nejlíp, jak může.

No a co ?

Kvůli tomu nemůže být jaksi blbem, nebo může ???

I blb totiž žije jak nejlépe umí...

[Pedriito]

Potom se není čemu divit. Každá zmínka, co jediná ti můze pomoci tě vytáhnout z pocitu, "nejsem oddělena", byť jen do obyčejného světa se svitem slunce a odrazem luny, a s pevnou zemí pod nohama.., tě osloví negativním pocitem. Neb "já jsem bez chyby, vyčetla jsem to"... Ale zapoměla jsi, co to aktivovalo, zahrabala jsi to v citacích. Utíkáš od prahu. Ježíše a Panu Marii, jsi záhy pohřbila advaitou. Ale ona za to nemůže.

[Jana]

Potom se není čemu divit. Každá zmínka, co jediná ti můze pomoci tě vytáhnout z pocitu, "nejsem oddělena", byť jen do obyčejného světa se svitem slunce a odrazem luny, a s pevnou zemí pod nohama.., tě osloví negativním pocitem. Neb "já jsem bez chyby, vyčetla jsem to"... Ale zapoměla jsi, co to aktivovalo, zahrabala jsi to v citacích. Utíkáš od prahu. Ježíše a Panu Marii, jsi záhy pohřbila advaitou. Ale ona za to nemůže.

A na to všechno jsi přišel jak?

Pro mě je psaní o tom, jak to poznávám, radostí, oslavou toho co je.

Citace Probuzených, vděčností za poznávání toho, co je, souzněním s tím, co zní jako Pravda v mém nitru.

Boží přítomnost je nekonečně nádherná, proto jsou tady tyhle stránky i všechny ty promluvy Probuzených, které jsou ke službám každému, kdo o to stojí.

[Pedriito]

A na to všechno jsi přišel jak?

Prostě to vidím. S tim nic nenaděláš. Radíš, že je to jinak? Nechal bych to na každém, vidět to vlastníma očima.
Mou optikou jen furt hážeš stromy do lesa. Čím víc slov o lásce, tím víc láska. Ale v tom lese už je spousta stromů tebou napíchaných vzhůru nohama. Nepobíráš, že rostou přirozeně sami. Je to však jen les Jany. Co lidi udává do nesouhlasu, je jeho propagace, jsko ta nej. Čili se nezlob, ale nasrat.

[Jana]

A na to všechno jsi přišel jak?

Prostě to vidím. S tim nic nenaděláš. Radíš, že je to jinak? Nechal bych to na každém, vidět to vlastníma očima.
Mou optikou jen furt hážeš stromy do lesa. Čím víc slov o lásce, tím víc láska. Ale v tom lese už je spousta stromů tebou napíchaných vzhůru nohama. Nepobíráš, že rostou přirozeně sami. Je to však jen les Jany. Co lidi udává do nesouhlasu, je jeho propagace, jsko ta nej. Čili se nezlob, ale nasrat.

A není to tak, že vidíš jen to, co se Ti honí hlavou, Pedrito? Špatně je to, že si ten druhý troufá psát to, co se Ti nelíbí, nebo je dobře nečíst to, co číst nepotřebuješ?

Ber to tak, že je ve Tvých možnostech si vybrat to špatné, nebo to dobré.

Když si vybereš to špatné, je Tvůj život věčným bojem proti špatnostem světa, věčnou nespokojeností, remcáním a nadáváním.

A když si vybereš to dobré, je Tvůj život klidem, mírem a pohodou.

[Pedriito]

A na to všechno jsi přišel jak?

Prostě to vidím. S tim nic nenaděláš. Radíš, že je to jinak? Nechal bych to na každém, vidět to vlastníma očima.
Mou optikou jen furt hážeš stromy do lesa. Čím víc slov o lásce, tím víc láska. Ale v tom lese už je spousta stromů tebou napíchaných vzhůru nohama. Nepobíráš, že rostou přirozeně sami. Je to však jen les Jany. Co lidi udává do nesouhlasu, je jeho propagace, jsko ta nej. Čili se nezlob, ale nasrat.

A není to tak, že vidíš jen to, co se Ti honí hlavou, Pedrito? Špatně je to, že si ten druhý troufá psát to, co se Ti nelíbí, nebo je dobře nečíst to, co číst nepotřebuješ?

Ber to tak, že je ve Tvých možnostech si vybrat to špatné, nebo to dobré.

Když si vybereš to špatné, je Tvůj život věčným bojem proti špatnostem světa, věčnou nespokojeností, remcáním a nadáváním.

A když si vybereš to dobré, je Tvůj život klidem, mírem a pohodou.

Ale můj život není věčným bojem, právě tam nevědomě tlačíš lidi ty, a tobě podobní. To dělá vlastně ten průhled, kdy mohu vidět tvou zcestnost.. Ani ten Dodo to nedělá jak ty, jen ti nedokáze říct, že blbneš. Tak ti to holt říkaj jiní.

[dodo]

Ale můj život není věčným bojem, právě tam nevědomě tlačíš lidi ty, a tobě podobní. To dělá vlastně ten průhled, kdy mohu vidět tvou zcestnost.. Ani ten Dodo to nedělá jak ty, jen ti nedokáze říct, že blbneš. Tak ti to holt říkaj jiní.

Pedro. Hmm..ako by som ti to, aby si správne pochopil.
Tým nechcem povedať že si nechápavý, to božechráň, len vezíš v klietke svojho názoru, ako vlastne takmer každý člobrdík poskakujúci po tejto zemi. Jeden zvesela viac, iný menej.

Ale k veci. Jane rozumiem a to hovorím s plnou vážnosťou a celkom zodpovedne. Mával som občas tiež tendencie, kedysi pred mnohými rokmi už,už na ňu s niečim nesúhlasne vybehnúť, (ako sa to vlastne dookola dialo a stále deje), ale ked som schladil hlavu a pozrel na vec nezaujato, zakaždým som uznal, že to čo píše je s duchovnými náukami v súlade.
Že to píše „svojsky“, spontánne a neviazane, (čo niektorých asi dráždi), bolo pre mňa ďalším dôkazom toho, že to je jej vlastná skúsenosť.

A ako som sa tu už inde zmieňoval, lepšie pochopiť, či už to o čom píše Jana, alebo o čom hovoria duchovní učitelia, je možné iba vlastným zažitím toho o čom je reč. Tomu musí ale predchádzať správna prax. Bez toho to nie je možné.
Duchovné náuky sa môžu zdať hľadajúcemu z istého pohľadu ako veľmi paradoxné a to ich niektorým hľadajúcim, ktorí sa ich snažia pochopiť výlučne hlavou a špekulovaním, robí mentálne neuchopiteľnými, z čoho môže potom u nich nastať aj istá frustrácia, prejavujúca sa trebárs agresivitou na diskusnom fóre atp.

A teraz ma môžeš "kameňovať"

[dodo]

A jak z toho ven ?

Ked som už pri tom PC, práve mi niečo brnklo o nos od Patandžaliho. Poznáš Pedro otca jógy, si jogín predsa.

"Jóga je ovládnutí činnosti mysli. (Zastavení proměn myslícího principu.)
Když je mysl ovládnuta, Já nepohnutě spočine ve svém původním neproměnlivém stavu.

Bez ovládnutí mysli se Já–pozorovatel ztotožňuje s proměnami mysli."
Šrí Pataňdžali

Tak jednoduché to je, a tak si to komplikujeme, tým ustavičným premýšľaním a mudrovaním.

[Pedriito]

Ale můj život není věčným bojem, právě tam nevědomě tlačíš lidi ty, a tobě podobní. To dělá vlastně ten průhled, kdy mohu vidět tvou zcestnost.. Ani ten Dodo to nedělá jak ty, jen ti nedokáze říct, že blbneš. Tak ti to holt říkaj jiní.

Pedro. Hmm..ako by som ti to, aby si správne pochopil.
Tým nechcem povedať že si nechápavý, to božechráň, len vezíš v klietke svojho názoru, ako vlastne takmer každý člobrdík poskakujúci po tejto zemi. Jeden zvesela viac, iný menej.

Ale k veci. Jane rozumiem a to hovorím s plnou vážnosťou a celkom zodpovedne. Mával som občas tiež tendencie, kedysi pred mnohými rokmi už,už na ňu s niečim nesúhlasne vybehnúť, (ako sa to vlastne dookola dialo a stále deje), ale ked som schladil hlavu a pozrel na vec nezaujato, zakaždým som uznal, že to čo píše je s duchovnými náukami v súlade.
Že to píše „svojsky“, spontánne a neviazane, (čo niektorých asi dráždi), bolo pre mňa ďalším dôkazom toho, že to je jej vlastná skúsenosť.

A ako som sa tu už inde zmieňoval, lepšie pochopiť, či už to o čom píše Jana, alebo o čom hovoria duchovní učitelia, je možné iba vlastným zažitím toho o čom je reč. Tomu musí ale predchádzať správna prax. Bez toho to nie je možné.
Duchovné náuky sa môžu zdať hľadajúcemu z istého pohľadu ako veľmi paradoxné a to ich niektorým hľadajúcim, ktorí sa ich snažia pochopiť výlučne hlavou a špekulovaním, robí mentálne neuchopiteľnými, z čoho môže potom u nich nastať aj istá frustrácia, prejavujúca sa trebárs agresivitou na diskusnom fóre atp.

A teraz ma môžeš "kameňovať"

Dodo, prapůvod jakékoliv cesty je Touha po pravdě. Ať už to zní jakkoliv kýčovitě, kýčem to není. Není to osobní touha, jak je známe. Těžké to vlastně pojmenovat, ale tenhle název lze s kapkou té nezaujatosti prohlédnout. Jen ani na něm se nesmí ustrnout. Jóga, a říkám to poněkolikátý, znamená v překladu sjednocení. Sjednocení čeho a s čím? Inu sebe sama dosud nevědomého, se sebou samým vědomým. Čili individuality s univerzalitou. Jakkoliv to zní třeba advajťákovi bláznivě, protože šel jinou cestou, nic bláznivého ani složitého na tom není. Touha probouzí Šaktí, a Šaktí sjednocuje. Jinýmy slovy, a jde to popsat mnoha slovy, rozpouští nevědomí... Ty mnohé popisy příjdou tak, jak komu sednou. A opět, nelze na nich ustrnout. Tedy lze, čímž začne zacházka, tanečky kolem prahu...
Jestli tě v téti věci zajímá něco konkrétního, rád to s tebou proberu. :-)

[Pedriito]

Lidé pojmenovali Jógu mnoha názvy. Aktivně jsem se zabýval tou s názvem "Sahadža", což znamená přirozenost. Jinak také "Višva Nirmala Dharma". Z veřejných přednášek Šrí Matadží se můžeš dozvědět nějaké obecbé základy, pokud tě to zajímá. Jinak je to integrace všech těch Jóg, každý si tam může najít, co mu vyhovuje. Od technik asán, koncentrací až k té meditaci. Principem je to "sahadž" (vrozené, spontánní) přání, protože prostě bez zájmu, se to otevřít v člověku nemůže, a osobní silou (vůlí) je to ošenetné, vždy musí nakonec ustat, odevzdána... Což neznamená, že neodvedla svou práci.. :-)