Kdo z nás je spirituálně lepší člověk?

[ryu.nin]

Tak navázal bych na předchozí dva příspěvky z toho to týdne. Teď bych rozvedl a vysvětlil své pojetí osoby. Vycházím z třiceti let praxe zenu, dále vycházím ze svého intenzivního studia křesťanství, především křesťanské mysticky, kterou se zabývám intenzivně asi tři roky, a současně mě hodně zaujala kvalifikace úrovní vědomí Davida Hawkinse. Jak už jsem psal, bez vlastní nedávné smutné události, která změnila můj každodenní život, ale taky mě osvobodila od nutkavé potřeby druhé učit zen, bych se sem nedostal, k těmto závěrům.

Takže jak to vidím - člověk se dá rozdělit na dvě půlky. Jedna půlka je objektivní, materiální, měřitelná, relativní, "rozumná", hmotná, všední, ta druhá půlka je subjektivní, spirituální, neměřitelná, absolutní, nevysvětlitelná, nehmotná, nezachytitelná, posvátná... nebo by se dalo i říct Bůh v tobě. Božské v tobě, nebo tvoje božská, dokolaná stránka. Jsem naprosto přesvědčen a vycházím ze své zkušenosti rozumné, subjektivní, spirutuální, osobní i přečtené... buddhistické i křesťanské... že nikdo z nás, nikdo na světě neunikne tomu, aby byl současně objektivní i subjektivní, současně všední a božský... každý je takový. Podle Hawkinse můžeme snadno vidět, že je spousta lidí, kteří svou spoirituální, božskou stránku nevidí, nerozvíjí, nezajímá je, nevěří jí, ale můžou to být celkem dobří lidé, pracovití, rozumní, poctiví... mám přátele, kteří už jsou ale trošku nakažení, infikováni duchovnem, řekněme 80 procent rozum, 20 procent spoiritualita.... lidé kteří pravidelně meditují, čtou spirituální literaturu, mají to tak většinou padesát na padesát... snaží se každodenní život žít ne jen na povrchu ale spolu s Bohem, duchem, hloubkou, tajemnstvím, čistou myslí, jakkoliv to nazvete. Podle Hawkinse jsou lidé, jako byl mistr Eckhardt, nebo mistr Dógen, ok terém jsem tu dřív hodně psal, nebo zenový mistr Huang Po, kteří kalibrují vysoko na tom žebříčku, téměř 800, přičemž 1000 je podle Hawkinse Kristus nebo Buddha... Takže jelikož Hawkins podle jakési nevím jaké metody, ale budiž, naměřil zenovým mistrům jako Dógen nebo Huang Po 700 až 800 bodů, nepovažuju ho za dementa, který lidem plete hlavy - něco na tom jeho systému musí být - je nám jasné, že lidé, kteří jsou plni nenávisti, kteří kradou, pomlouvají, rozčilujou se, plivou na ostatní, že to je jaksi na opačné straně toho spektra, kde ideál je Kristus nebo Buddha. A je nám vše asi jasné, že my sami jaksi můžeme oscilovat, nebo vystřelovat k nějakým 600 až 700... když se úplně oprostíme od všeho, na chvíli spočineme, naše mysl se vyjasní a není v ní prakticky nic, jen klid a pokoj a tichá radost... vážně pochybuju, že to je někdo, kdo takový stav nezažil... Na druhou stranu vycházet z toho stavu, udržovat ho a pak na základě takového stavu učit druhé nebo psát knihy, to je jiná věc... Zajímavé je také, jak Hawkins vidí satori - nějakých 580 bodů... to není moc. Ale musím s ním souhlasit v tom, že i když satori - v tom jediném okamžiku - je zlom a přelom a není tu v tom okamžiku žádné já, které by něco narušilo - takže v jednom okamžiku je to 1000, v dalším okamžiku už to je jen vzpomínka a vracíme se do každodenního života a je zase na nás, jak to pojmeme. V zenu satori nemá větší cenu než že člověka notně uklidní, hledání podstaty je u konce, ovšem jak toto aplikovat v životě, to je teprve začátek dlouhé cesty. Protože satori je spíše začátek, nemá cenu se tím moc zabývat natož obdivovat ty, kteří mají takovou zkušenost... a správně Hawkins přikládá satori místo někde v horní třetině spektra. Prostě nic moc... takže nás zajímá, jeslti nás vůbec zajímá aspirovat na Kristy a Buddhy... A já říkám - ne nahoru, ale do hloubky. A nebudu tu nikoho opravovat, poučovat , ani klasifikovat - sám mám k dispozici vlastní hloubku, vlastní kontakt s Bohem, je tedy na mě, jak to budu používat nebo ingorovat. Jak se říká - srát si do vlastního hnízda. Takže je na mě, jestli si hnízdo budu opečovávat nebo ne. Tak bych řekl, že nemá smysl říikat druhým, na jaké jsou duchovní úrovni, nebo co mají udělat jinak.... k tomu jsou učitelé, kterého si ovšem člověk musí dobrovolně vybrat. Jinak tu máme samé nevyžádané rady. Já tu léta psal o zazenu a mistru Dogenovi - kdyby mě o to někdo žádal, tak prosím, ale nikdo m ě o to nežádal. Takže co se dalo čekat - jen plivání, kritika, jak to je všechno blbě, co píšu. Ale bylo to vytržené z kontextu, na nesprávném místě v nesprávnou dobu, jinde a jiny toto učení může někoho posunout k pravdě. A s tím souvisí moje poslední otázka - opravdu si myslíte, že pravidelná praxe v rámci nějaké, jakékoliv, autentické duchovní školy, nemůže vést člověka k Bohu nebo k pravdě nebo jak to nazvete? A do toho počítám praxi katolíků, jejich zpovědi, svaté přijímání, do toho počítám zenové kláštery, zenový výcvik v rámci autentické školy, zkrátka chci říct, že ani já ani Hawkins nezavrhuje ortodoxní duchovní praxi v rámci náboženství, což tu na poradně je dost ošklivé káčátko, praktikovat v rámci náboženství s nějakou skupinou, prostě tradičním způsobem a řídit se tradičními formami praxe... respektuju Hawkinse, protože on moudře ani tohle neodsuzuje, naopak nevruje před falešnou spiritualitou, ale o tom příště, co to je falešná spiritualita...

[Jana]

Ryunine, díky.

Dobré je možná i vidět k tomu, co píšeš, Hawkinsnovu mapu vědomí:

[Pedriito]

I ty jedna mapo zas

[miroslav]

A s tím souvisí moje poslední otázka - opravdu si myslíte, že pravidelná praxe v rámci nějaké, jakékoliv, autentické duchovní školy, nemůže vést člověka k Bohu nebo k pravdě nebo jak to nazvete? A do toho počítám praxi katolíků, jejich zpovědi, svaté přijímání, do toho počítám zenové kláštery, zenový výcvik v rámci autentické školy, zkrátka chci říct, že ani já ani Hawkins nezavrhuje ortodoxní duchovní praxi v rámci náboženství, což tu na poradně je dost ošklivé káčátko, praktikovat v rámci náboženství s nějakou skupinou, prostě tradičním způsobem a řídit se tradičními formami praxe...

Podle mne duchovní praxe není ošklivé kačátko, naopak.
Jako ošklivé kačátko mi přijde zdejší některými praktikované rozumování nad vyčteninami.
Jana a Veil jsou toho odstrašujícím příkladem.

[ryu.nin]

Miroslave, myslel jsem to tak, že tu nemá žádnou podporu organizovaná praxe v rámci např. křesťanství nebo buddhismu. To znamená praxe s ostatními pod vedením učitele v rámci tradice. Do toho spadá jak moje praxe, tak třeba praxe katolíka, který chodí na mše a ke zpovědi.

[ryu.nin]

Jano, díky. Nemáš náhodou ponětí, jakým způsobem Hawkins kalibruje staré spisy nebo dokonce lidi, kteří dávno nežijí? Možná to někde vysvětluje.

[Jana]

Jano, díky. Nemáš náhodou ponětí, jakým způsobem Hawkins kalibruje staré spisy nebo dokonce lidi, kteří dávno nežijí? Možná to někde vysvětluje.

To opravdu netuším, protože z mého pohledu je ve své podstatě každá bytost tím nejvyšším kalibrem, Boží láskou.

Vlastně tenhle pohled na jiné bytosti Hawkins také zmiňuje.

Takže když budeme vycházet z mapky a budeme na nejnižší úrovni, kalibrujeme druhé také nízkými hodnotami, mrkni na to:

Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti.
Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?




•Z úrovni studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.

•Z úrovně viny (30) si říkáme: "je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky."

•Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to "zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic."

•Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.

•Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii - dřív, než spáchá nějaký zločin!

•Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?

•Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!

•Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.

•Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si - "vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu." Máme chuť něco s tím udělat.

•Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. "Vždyť nikomu nijak neubližuje."

•Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.

•Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.

•Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.

•Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.

•Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.


Co se stane, když se k tulákovi přiblížíme? Pravděpodobně bude reagovat na naše vyzařování v tomto přítomném okamžiku. Možná uteče, možná se rozzlobí, možná mu uděláme něčím radost. Zkrátka - bude zrcadlit náš stav vědomí tady a teď - jako všichni okolo nás.

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html

[salmo1cz.]

Kalibrace je stejná jako u živých osob, věci či příběhů.
Promiňte Vy tomu věříte, nevěříte a nevíte jak se to dělá?

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměruje na cestu k Bohu.Ta cesta samotná je přímo úměrná čistotě vaší touhy.Tedy cesta vás zavede přímo tam po čem toužíte.Ne nemusí to být vždy Bůh... tak je to udělaný.

[ryu.nin]

Kalibrace je stejná jako u živých osob, věci či příběhů.
Promiňte Vy tomu věříte, nevěříte a nevíte jak se to dělá?

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměruje na cestu k Bohu.Ta cesta samotná je přímo úměrná čistotě vaší touhy.Tedy cesta vás zavede přímo tam po čem toužíte.Ne nemusí to být vždy Bůh... tak je to udělaný.

Když jsem četl svou první knížku o zenu, taky jsem tomu věřil, aniž bych věděl, jak se to dělá.

Když jedu na motorce, taky nechápu, jak ten motor funguje, ale nějak věřím, že funguje.

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměřuje... oh, kéž by to bylo tak jednoduché.... když se kouknu kolem sebe, znám různé křesťany, je to spíš tak, jak to popisuje Hawkins...

[Pedriito]

Kalibrace je stejná jako u živých osob, věci či příběhů.
Promiňte Vy tomu věříte, nevěříte a nevíte jak se to dělá?

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměruje na cestu k Bohu.Ta cesta samotná je přímo úměrná čistotě vaší touhy.Tedy cesta vás zavede přímo tam po čem toužíte.Ne nemusí to být vždy Bůh... tak je to udělaný.

Když jsem četl svou první knížku o zenu, taky jsem tomu věřil, aniž bych věděl, jak se to dělá.

Když jedu na motorce, taky nechápu, jak ten motor funguje, ale nějak věřím, že funguje.

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměřuje... oh, kéž by to bylo tak jednoduché.... když se kouknu kolem sebe, znám různé křesťany, je to spíš tak, jak to popisuje Hawkins...

No, tak jednoduché to není. To jen někdo, kdo má za to, že už to má za sebou, tak vytrubuje jak je to jednoduché... Bez touhy je to však nemožné.

[ryu.nin]

Jano, myslím, že používal takovou metodu, že někomu dal do ruky knížku nebo něco, ten dotyčný nevěděl,co drží v ruce, a pak se měřilo, jak jsou v napětí svaly na jeho nebo její ruce. Čím čistší zdroj, tím klidnější reakce osoby. Mně se třeba líbí, že podle Hawkinse kalibruje modlitba Otčenáš o něco výš než satori. Podle jeho kalibrace prostě vůbec nevyplývá to, že by bylo škodlivé nebo zbytečné z hlediska spirituality chodit na mše, modlit se, chodit ke zpovědi, může to tam kalibrovat pěkně, a lidé díky tomu můžou žít hlubší, pravdivější život. A v praxi ty lidi potkávám. Tuhle hloubku, kterou jsem objevil u křes%ťanů se teĎ snažím dát do praxe a učení zenu - nestačí jen lidem od rána do večera lidem ukazovat buddhu v praxi pomocí křiku, bouchání, nebo poukazování na to, že teď se jí a teď se nemluví, chce to taky reflexi, proč trpíme, co hledáme, proč to nefunguje, co nás štve... a ta reflexe u Dógena je, jenže jak asi komunikoval s místními lidmi Japonec, který byl extrémně vzdělaný v buddhistické literatuře, ceolý život žil jen v klášteře, žil ve 13. století a uměl čínsky a psal směsí čínsštiny a středověké japonštiny? Tím chci říct, že necitlivě převádět učení Dógena do dnešní reality nadělá víc škody než užitku. TO už víc osloví Evropana mistr Eckhardt... proč to ale píšu - chci říct, že to, co popisuje Hawkins na té mapě odpovídá tomu, jak vnímám energii toho, co napsal Dógen nebo Huang Po nebo když se modlím Otčenáš... ty úrovně vědomí zjevně jsou. ALe jak upozorňuje sám Hawkins, bylo by velkou chybou udělat z toho honbu za "objektivním" stavem, protože to jsme pak tam, kde jsme buyli, tedy v té rozumné, objektivní, měřitelné půlce. Proč je teda neměřitelnost měřitelná? Paradoxně čím výše na tom žebříčku, tím méně tam je co měřit... Ale to neznamená, že by se pak člověk rozplynul ve vesmíru, pouze jeho vědomí ho nijak neomezuje. Kručet v žaludku mu klidně může dál...

[ryu.nin]

Kalibrace je stejná jako u živých osob, věci či příběhů.
Promiňte Vy tomu věříte, nevěříte a nevíte jak se to dělá?

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměruje na cestu k Bohu.Ta cesta samotná je přímo úměrná čistotě vaší touhy.Tedy cesta vás zavede přímo tam po čem toužíte.Ne nemusí to být vždy Bůh... tak je to udělaný.

Když jsem četl svou první knížku o zenu, taky jsem tomu věřil, aniž bych věděl, jak se to dělá.

Když jedu na motorce, taky nechápu, jak ten motor funguje, ale nějak věřím, že funguje.

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměřuje... oh, kéž by to bylo tak jednoduché.... když se kouknu kolem sebe, znám různé křesťany, je to spíš tak, jak to popisuje Hawkins...

No, tak jednoduché to není. To jen někdo, kdo má za to, že už to má za sebou, tak vytrubuje jak je to jednoduché... Bez touhy je to však nemožné.

Taky si nemyslím, že to je jednoduché, naopak, velice složité.... ale dřív jsem si to nechtěl připustit... touha po poznání nebo Bohu je samozřejmě důležitá

[VOSTÁLNÍK]

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměřuje... oh, kéž by to bylo tak jednoduché.... když se kouknu kolem sebe, znám různé křesťany, je to spíš tak, jak to popisuje Hawkins...

To víš že to není jednoduchý,

náká touha totiž jen tak nestačí,

většinou se tou touhou jen voblbuješ,

touha musí být tak intenzivní, že prostě odpadne, většinou zcela mimo tvou kontrolu,

a s tou touhou vodpadne i ego,

ale to je jen počátek cesty,

protože ego se vrátí,

a pak nastoupí rozpouštění ega,

které ovšem již není (tedy nemělo by být) jako záměr ega něco rozpouštět,

nýbrž je to jen odevzdání se "vyšší síle"...

Ale to je věc pochopení,

kdo nepochopí ten dále rozpouští ego a plete si duchovno s nějakou jinou činností která vychází z ega



Většinou se ovšem na podkladě používání tý touhy zblbne,

"boží milost" se nedostaví nebot nebyly splněny podmínky,

a tak člověk má jen to, po čem toužil,

tedy svou představu "osvícení"


PS.

NECHCEŠ SE RADŠI VYSRAT NA TEN ZEN A KŘESTANSTVÍ A ZKUSIT DROGY, SEX A ROKENROL ???

To je člověku bližší než nějací pomatení mistři a blábolící Ježíš !!!

[Jana]

Jano, myslím, že používal takovou metodu, že někomu dal do ruky knížku nebo něco, ten dotyčný nevěděl,co drží v ruce, a pak se měřilo, jak jsou v napětí svaly na jeho nebo její ruce. Čím čistší zdroj, tím klidnější reakce osoby. Mně se třeba líbí, že podle Hawkinse kalibruje modlitba Otčenáš o něco výš než satori. Podle jeho kalibrace prostě vůbec nevyplývá to, že by bylo škodlivé nebo zbytečné z hlediska spirituality chodit na mše, modlit se, chodit ke zpovědi, může to tam kalibrovat pěkně, a lidé díky tomu můžou žít hlubší, pravdivější život. A v praxi ty lidi potkávám. Tuhle hloubku, kterou jsem objevil u křesťanů se teď snažím dát do praxe a učení zenu - nestačí jen lidem od rána do večera lidem ukazovat buddhu v praxi pomocí křiku, bouchání, nebo poukazování na to, že teď se jí a teď se nemluví, chce to taky reflexi, proč trpíme, co hledáme, proč to nefunguje, co nás štve... a ta reflexe u Dógena je, jenže jak asi komunikoval s místními lidmi Japonec, který byl extrémně vzdělaný v buddhistické literatuře, celý život žil jen v klášteře, žil ve 13. století a uměl čínsky a psal směsí čínsštiny a středověké japonštiny? Tím chci říct, že necitlivě převádět učení Dógena do dnešní reality nadělá víc škody než užitku. TO už víc osloví Evropana mistr Eckhardt... proč to ale píšu - chci říct, že to, co popisuje Hawkins na té mapě odpovídá tomu, jak vnímám energii toho, co napsal Dógen nebo Huang Po nebo když se modlím Otčenáš... ty úrovně vědomí zjevně jsou. ALe jak upozorňuje sám Hawkins, bylo by velkou chybou udělat z toho honbu za "objektivním" stavem, protože to jsme pak tam, kde jsme byli, tedy v té rozumné, objektivní, měřitelné půlce. Proč je teda neměřitelnost měřitelná? Paradoxně čím výše na tom žebříčku, tím méně tam je co měřit... Ale to neznamená, že by se pak člověk rozplynul ve vesmíru, pouze jeho vědomí ho nijak neomezuje. Kručet v žaludku mu klidně může dál...

Díky

[Pedriito]

touha musí být tak intenzivní, že prostě odpadne, většinou zcela mimo tvou kontrolu

Bať. Přijít však musí.. tedy nemusí. Ale pak nic, vše při starém...

[ryu.nin]

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměřuje... oh, kéž by to bylo tak jednoduché.... když se kouknu kolem sebe, znám různé křesťany, je to spíš tak, jak to popisuje Hawkins...

To víš že to není jednoduchý,

náká touha totiž jen tak nestačí,

většinou se tou touhou jen voblbuješ,

touha musí být tak intenzivní, že prostě odpadne, většinou zcela mimo tvou kontrolu,

a s tou touhou vodpadne i ego,

ale to je jen počátek cesty,

protože ego se vrátí,

a pak nastoupí rozpouštění ega,

které ovšem již není (tedy nemělo by být) jako záměr ega něco rozpouštět,

nýbrž je to jen odevzdání se "vyšší síle"...

Ale to je věc pochopení,

kdo nepochopí ten dále rozpouští ego a plete si duchovno s nějakou jinou činností která vychází z ega



Většinou se ovšem na podkladě používání tý touhy zblbne,

"boží milost" se nedostaví nebot nebyly splněny podmínky,

a tak člověk má jen to, po čem toužil,

tedy svou představu "osvícení"


PS.

NECHCEŠ SE RADŠI VYSRAT NA TEN ZEN A KŘESTANSTVÍ A ZKUSIT DROGY, SEX A ROKENROL ???

To je člověku bližší než nějací pomatení mistři a blábolící Ježíš !!!

NO to jsem rád, že se taky ozval, u tebe taky cítím dluh... že jsme si něco nedořekli. Jenže teď už je mi jasný, že komunikace možná není, protože já nevím - ano, je to moje chyba - co myslíš vážně a kdy si děláš srandu. Takže nemůžu reagovat, mohl bych reagovat seriozně na něco, co je vtip, nebo si dělat srandu z něčeho, co myslíš smrtelně vážně, takže se omlouvám, ale nemůžu komentovat.

[ryu.nin]

Člověka k Bohu vede touha a samotná touha vás nasměřuje... oh, kéž by to bylo tak jednoduché.... když se kouknu kolem sebe, znám různé křesťany, je to spíš tak, jak to popisuje Hawkins...

To víš že to není jednoduchý,

náká touha totiž jen tak nestačí,

většinou se tou touhou jen voblbuješ,

touha musí být tak intenzivní, že prostě odpadne, většinou zcela mimo tvou kontrolu,

a s tou touhou vodpadne i ego,

ale to je jen počátek cesty,

protože ego se vrátí,

a pak nastoupí rozpouštění ega,

které ovšem již není (tedy nemělo by být) jako záměr ega něco rozpouštět,

nýbrž je to jen odevzdání se "vyšší síle"...

Ale to je věc pochopení,

kdo nepochopí ten dále rozpouští ego a plete si duchovno s nějakou jinou činností která vychází z ega



Většinou se ovšem na podkladě používání tý touhy zblbne,

"boží milost" se nedostaví nebot nebyly splněny podmínky,

a tak člověk má jen to, po čem toužil,

tedy svou představu "osvícení"


PS.

NECHCEŠ SE RADŠI VYSRAT NA TEN ZEN A KŘESTANSTVÍ A ZKUSIT DROGY, SEX A ROKENROL ???

To je člověku bližší než nějací pomatení mistři a blábolící Ježíš !!!

Ale nedá mi to, a odpovím naivně a pravdivě jako tříleté dítě - Vostále, drogy, sex a rokenrol, a to myslím NAPROSTO smrtelně vážně,provozuju už od svých asi 25 let, když tedy počátkem sexu by bylo ztráta panictví. Od té doby piju kafe, beru prášky na bolest hlavy a další svinstva, kterém se říká drogy a prodávají se v drogérii nebo lékárně, sex provozuju úspěšně už asi třicet let... rokenrol poslouchám víceméně skoro každý den... ono se to nějak s tím zenem nevylučuje ani s křesťanstvím, nejsem mnich zavřený v klášteře, kde by to nešlo

[VOSTÁLNÍK]

Ale nedá mi to, a odpovím naivně a pravdivě jako tříleté dítě - Vostále, drogy, sex a rokenrol, a to myslím NAPROSTO smrtelně vážně,provozuju už od svých asi 25 let, když tedy počátkem sexu by bylo ztráta panictví. Od té doby piju kafe, beru prášky na bolest hlavy a další svinstva, kterém se říká drogy a prodávají se v drogérii nebo lékárně, sex provozuju úspěšně už asi třicet let... rokenrol poslouchám víceméně skoro každý den... ono se to nějak s tím zenem nevylučuje ani s křesťanstvím, nejsem mnich zavřený v klášteře, kde by to nešlo

Tak to ti nevím, asi blbá karma nebo blbý nasazení,

když tě to neodstřelí...

Musíš šoustat jak zajíc, tančit jak blázen a chlastat jak houba !!!

[VOSTÁLNÍK]

NO to jsem rád, že se taky ozval, u tebe taky cítím dluh... že jsme si něco nedořekli. Jenže teď už je mi jasný, že komunikace možná není, protože já nevím - ano, je to moje chyba - co myslíš vážně a kdy si děláš srandu. Takže nemůžu reagovat, mohl bych reagovat seriozně na něco, co je vtip, nebo si dělat srandu z něčeho, co myslíš smrtelně vážně, takže se omlouvám, ale nemůžu komentovat.

Já vtipy nepíšu,

je vcelku jedno co děláš,

nejlepší je ovšem když tě to baví (je to tvoje parketa a ne něco co ti podstrčili druzí)

pak se koncentrace děje zcela přirozeně a také přirozeně přejdeš z koncentrace do stavu uvolněné meditace,

to je asi tak všechno,

v taoismu davají za příklad řezníka nebo koláře,

a ne nějakýho troubu co následuje něčí rady...

Prostě bud svůj a sám sebou i kdyby to mělo znamenat že tě nejvíce na světě baví vyšívání ozdobných deček či jiná pitomost...

[ryu.nin]

Ale nedá mi to, a odpovím naivně a pravdivě jako tříleté dítě - Vostále, drogy, sex a rokenrol, a to myslím NAPROSTO smrtelně vážně,provozuju už od svých asi 25 let, když tedy počátkem sexu by bylo ztráta panictví. Od té doby piju kafe, beru prášky na bolest hlavy a další svinstva, kterém se říká drogy a prodávají se v drogérii nebo lékárně, sex provozuju úspěšně už asi třicet let... rokenrol poslouchám víceméně skoro každý den... ono se to nějak s tím zenem nevylučuje ani s křesťanstvím, nejsem mnich zavřený v klášteře, kde by to nešlo

Tak to ti nevím, asi blbá karma nebo blbý nasazení,

když tě to neodstřelí...

Musíš šoustat jak zajíc, tančit jak blázen a chlastat jak houba !!!

To by zasloužilo trošku víc seriozně rozebrat, ale u tebe člověk nikdy neví, jestli to myslíš vážně nebo ne, jak říkám, těžká komunikace, když je tam toho tolik sarkastickýho. Jen řeknu, že všeho s mírou, ono u mě to ani jinak nejde - já se opiju jednou za rok a pak je mi blbě dva dny a jsem za toho vyléčen, takže piju opravdu střídmě, sex, to je na knihu, co to je proč to je jak se to dělá, jak často s kým a proč... a jestli to brání duchovnímu rozvoji.... no a rokenrol, jako fakt nejsem asketa a asketismus nedoporučuju - na zenových soustředěních se ale nepije, neposlouchá rock a nesouloží, to je tak vše, c o k tomu můžu říct.