ryunin píše:Tady je jedna slavná báseň zenového mistra Ikkjú, který žil v patnáctém století. Uvědomoval si svoje touhy, nebránil se jim, uvědomoval si svoje sny, nebojoval s nimi:
Eight inches strong, it is my favourite thing;
If I’m alone at night, I embrace it fully—
A beautiful woman hasn’t touched it for ages.
Within my fundoshi there is an entire universe!
Osm palců dlouhý, to je moje oblíbená hračka
Když jsem v noci sám, pořádně ho vezmu do ruky
Krásná žena se ho nedotkla celé věky
V mých spodkách se skrývá celý vesmír!
Vesmírný orgasmus, kdy energie mysli a těla tančí v jedné extázi s celou existencí, je tím, co osvobozuje od připoutanosti k tělu.
ryunin píše:Kodo Sawaki o sobě řekl:
"Když pronáším tahle slova, nemluvím zde k vám, ale kvůli sobě. Nehraje žádnou roli, jestli mě někdo poslouchá nebo ne. Mně jde jen o to, abych vodu (klamy), která ve mně je, vypumpoval ven. Když mluvím, mluvím k sobě, abych přivedl na světlo své pravé já."
Tohle je obrazně řečeno nejvyšší level, kdy je jasné, že Ty i já je jediné pravé Já. Takže případný Tvůj klam je můj klam, který ve mně je a náš rozhovor je tady jen proto, aby ten můj klam ve mně zmizel. Není tady nic takového jako učitel a žák. Je tady jen osvětlující proces, který je nádherný a nemá chybu.
U Ikkjúa jde o to, že se nebrání svým vášním a snům, nechá jim volná průběh. Sawaki si uvědomuje své klamy a iluze a nechce jimi být zahlcen - to je standartní způsob v zenu, Ikkjú byl enfant terrible zenu... v Japonsku spíš lidový hrdina než odstrašující příklad. Oba dva si ale nedělají žádnou naději, že by se mohli někdy v budoucnu navždy zbavit všech tužeb a klamů.
Z pohledu celistvosti existence tady není vůbec nic špatně, dokonce ani to, když se říká, že je něco špatně a dokonce ani to, když se upozorňuje na to, že to je klam, který je špatně.
Klamem je ztotožnění s individualitou, ale i když tady tenhle klam může být, může tady být i jasné, co je skutečnost. Jsou tady projevy individualit, ale to, kým skutečně jsem, jsi, jsme, je za veškerým projevem, v tichu srdce tím nekonečným, věčným. Tady nikdy žádná touha po ničem jiném není, protože nic jiného, než to, co je, neexistuje. Jakákoliv naděje po něčem jiném je nesmyslná.
A když je tohle jasné, tak spíš než o jakékoliv touze po čemkoliv by se dalo mluvit o nekonečném vděku.
Nejsem si jist, kdo to řekl, který zenový mistr, ale řekl: Nesnažte se zbavit iluzí - jen pozorujte, jak se samy rozpouštějí, když cvičíte zazen.
V Zenu jsou různé způsoby, jak pracovat se svými klamy, ale tato práce nekončí nikdy.
Z pohledu individuality a ztotožnění s ní se jeví, že je tady ta možnost dělat z něčeho něco lepšího, než čím to je. Ale s vědomím celistvosti je to celé jen klamem, se kterým je nesmysl cokoliv dělat. Protože to, co je, je to nejlepší, co může být.
Prostě když si .... uvědomujeme, že nejsme nic, pak pláčeme radostí, ...