Úpadek zenu v Japonsku, na západě a obecně

Moderátor: ryunin

Úpadek zenu v Japonsku, na západě a obecně

Nový příspěvekod ryunin » pát 30. srp 2019 23:24:10

Před chvílí jsem četl velmi zajímavý článek jednoho německého zenového mnicha, který je představeným kláštera Antaiji v Japonsku. V tom článku se Muho, to je jeho jméno japonské, mnišské, zamýšlí nad tím, proč v Japonsku upadá buddhismus - on nepíše o zenu, ale o buddhismu. Vysvětluje, jak došlo k tomu, že japonští mniši se začali ženit a jak dnes vypadá situace s kláštery v Japonsku a dokonce že celkově tristní situace vedla k tragédii spojené se sektou Aum.

Předně bych chtěl znovu připomenout, že zen není odlišný od buddhismu - že každá větev buddhismu, i když má jméno jako zen, theraváda, dzogčen, atd, se hlásí k buddhismu. Neznám žádný buddhistický směr, který by o sobě prohlásil, že se nehlásí k Buddhově učení. A tak zen je určitým historicky a kulturně podmíněným vyjádřením, formou buddhismu a Buddhova učení. Můj učitel například vůbec slovo zen nepoužívá a vždycky mluví o buddhismu a o učitelích buddhismu atd. Mistr Dógen vlastně patří do přihrádky "zen", ale je zajímavé, že mistr Dógen nálepku zen odmítal, odmítal i nálepky typu Rinzai a Soto a tvrdil, že důležité je učení Buddhy a ne nějaké kategorie jako Zen. Lidi, kteří používali slovo Zen, považoval za tupce. Inu, to bylo třinácté století, ve dvacátém se s knihami o zenu roztrhl pytel a do Evropy a USA začali přijíždět lidé, kterým se většinou neříkalo buddhistický učitel, ale zenový mistr. Většina lidí asi zen chápe jako svébytnou formu Buddhismu, ale pro zenové učitele je pořád primární Buddha a jeho osvícení a jeho praxe. Z toho vycházíme a to neopouštíme, ať se děje co se děje.

Takže Muho vysvětluje, jak došlo k tomu, že buddhističtí mniši se v Japonsku začali ženit. A jak to souvisí se sútrami, které tvrdí, že dokonce i touha je špatně, natož sex. Jde o tzv. předpisy, které určité věci zakazují. Dnes je praxe taková, že slibujeme, že nebudeme mít špatný sex nebo něco v tom smyslu, ale žádný zenový mnich ani nikde neslibuje, že bude žít v celibátu. Obávám se, že i když sútry píšou o pekle a úpadku, v celé historii zenu nebyl jediný učitel, který by nutil své žáky, aby se vzdali sexu - když nepočítám sexu při pobytu v klášteře, kde je sex opravdu nepřijatelný. S kým by ho taky měli, leda muž s mužem.

Dále se Muho zamýšlí nad problémem bodhisattvy.

Bodhisattva je někdo, kdo má rodinu, děti, chodí co práce. V mahájáně je bodhisattva důležitá osoba. Slibuje, že zachrání před utrpením druhé dřív než sebe. V praxi má bodhisatva za úkol podílet se aktivně na pomoci ve společnosti, starat se o rodinu atd. Bylo by opravdu divné tvrdit, že za úpadek buddhismu dnes nebo za úpadek zenu můžou bodhisattvové, protože se nevzdali sexu a rodiny. Naopak, úkolem bodhisattvy je nevzdát se sexu a rodiny, a naopak, starat se.

A tak zen klade důraz spíš na pomoc druhým než na pomoc sobě, jak je tomu v případě ideálu arhata, který se všeho vzdal, aby pronikl do jádra věcí. V zenu je to mnohem víc o tom, že žijeme každodenní život, chodíme do práce, máme rodiny a to vůbec není jednodušší než sedět celé roky v klášteře a nemuset mít sex.

Zen nikdy nezdůrazňoval klášterní život, klášterní život považoval za někdy nutné období, kdy žák pracuje na svém proniknutí do jádra věcí, ale pak často klášter opouští a toulá se přírodou nebo se usadí ve městě, má rodinu, chodí do hospody... Byly případy, jako mistr Dógen, který celý svůj život trávil v klášteře, ale je zajímavé, kolik energie věnoval učení laiků, čili nejen mniši ho zajímali, ale učil i laiky i ženy i úředníky... Tvrdil, že do pravdy mohla proniknout malá dívka, liška, a nabádal mnichy, aby se klaněli, když potkají i malou holku, která zná Pravdu a neřešili, že je mladší nebo v podřadném postavení, totéž zvířata...

Bylo by smutné omezit poklad Pravdy jen na ty, kteří se zcela vzdali sexuální touhy a rozhodli se žít jako mniši a vzdali se společnosti, rodiny atd. Mniši jsou super, ale nemají patent na probuzení Buddhy, není to jejich monopol, lépe řečeno, lidé, kteří se vzdali sexuální touhy nemají monopol na buddhistické učení. To může tvrdit jen fundamentalista, který zkostnatěle ukazuje na to, co je psáno v nějaké sútře. V Bibli je taky psáno spousta radikálních věci, a neznamená to, že to musíme brát doslova. Má nás to nutit k zamyšlení, ne k fundamentalismu.

Zajímavé je tohle, co Muho píše a to je třeba si jasně uvědomit, protože většina pseudodiskuzí, co jsem tu měl s mými "protivníky" se točila kolem askeze... jako by laik, který chodí do práce, nemohl dosáhnout probuzení do reality a učit druhé...

"Right from the start Mahayana Buddhism refused to separate itself from the laiety. It was a Buddhism that is largely practiced by lay persons, with lay persons and for the lay persons. Therefore it is only consequent that even the Mahayana monkhood should try to live a life style that is not too far from that of the laiety. Thus, the "degeneration" of married monks Japanese Buddhism can even be re-interpreted as a "progression" towards an identification of monks, nuns and lay persons. Why then do we have a problem here in the first place?"


Co je vůbec nejcennější na článku představeného Muho, je jeho poctivost a upřímnost, s jakou mluví o buddhismu, jeho úpadku a o sobě a svých problémech a jak sám těžko někdy řeší konflikt mezi starostí o rodinu a starostí o klášter. Nejdůležitější v buddhismu je poučenost, zkušenost a naprostá upřímnost, s jako přistupujeme k životu a k problematice Buddhova učení. Nějaké nezralé výkřiky a odsudky a černobílé vidění všeho opravdu nejsou cesta k Pravdě. Muho ukazuje, jak mu jeho zkušenost a upřímnost dovoluje, aby mluvil moudře a zasvěceně o naprosto citlivých a nejednoznačných věcech Buddhova učení.

Já vím, že někoho na poradně zen zajímá, i když vyloženě necvičí zen. A byl bych rád, kdybychom věděli, jak se věci mají a nepodléhali nějakým unáhleným závěrům, co je a není zen, kdo je a kdo není zenový učitel, jestli je zen vůbec Buddhovo učení a podobně. Věc je velmi, velmi složitá a vyžaduje opravdu podrobné a upřímné zkoumání. Když si přečtete tři knížky, moudřejší z toho nebudete, spíš si uděláte nějakou velmi velmi zkreslenou představu o tom, co je Zen.

Co se týká úpadku zenu dnes, pokud tu budou lidé, jako Muho, kteří jdou k jádru věci a nic si nenalhávají o sobě ani o ostatních a studují Dharmu tak poctivě, jako on, a cvičí tak poctivě jako on, nemusíme se obávat, že by Zen, tedy buddhismus, a jeho poklady - Pravda, zmizela ze světa. Můj učitel je taky takový, co se týká reality života, naprosto nekompromisní ,až nepříjemně kritický, ale to už patří k působení jakéhokoliv buddhistického učitele, že říká i to, co není příjemné poslouchat a je těžké si to přiznat.

Tady je odkaz na článek - je to v angličtině, ale to tu skoro všichni umí.

https://antaiji.org/archives/kimyou/2007/eng-0303.html

PS, ve skutečnosti se jedná o dva články, druhý rozvíjí to, co načal první.

https://antaiji.org/archives/kimyou/2007/eng-0305.html
ryunin
 
Příspěvky: 711
Registrován: čtv 22. zář 2011 14:19:10

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků