Buddha neznamená podat výkon

Moderátor: ryunin

Buddha neznamená podat výkon

Nový příspěvekod ryunin » čtv 11. dub 2019 22:56:10

Četl jsem, jak si povídá armin a zdeněk na jednom vlákně o svých zkušenostech z klášterů a s mistry. Připomíná mi to fóra cyklistů, kde se řeší, který náboj nebo pláště jsou lepší, který rám víc vydrží, který materiál je odolnější, která kazeta je kvalitnější, atd...

Zdeněk si sedá na zadek před barmskými mnichy a naopak kritizuje selhání Trungpy, protože pil moc alkoholu. Kritizuje učitelku zenu v Polsku, protože se s někým líbala...
Je to totéž, jako když se bavíme o kolech - tohle kolo je sračka, to se ti rozpadne po měsíci ježdění... ale tamhle to, když si připlatíš, tak to je uplně jiná liga.

Tak samozřejmě, zpočátku se rozhlížíme v tom světě buddhismu, když nás zaujal, zkusíme něco přečíst, zajedeme na nějaký ten retreat, okukujeme mnichy, mistry, všímáme si jejich nedostatků...

Ale tohle je jen naprostý začátek. Je to takové rozkoukávání, to není skutečná praxe. Skutečná praxe je najít svého učitele a trávit s ním dny a měsíce a učit se od něho, v každodenním životě i na ústraních. Je jasné, že najít učitele není sranda. A když dáme velký prostor své kritické a inteligentní mysli, nenajdeme nikdy žádného, protože na každém najdeme něco, co nás zklame. Měl jsem několik učitelů, které jsem se snažil poctivě následovat, ale vždycky jsem po dvou třech letech nebo i později přišel na to, že to nejde... mistr Dogen hledal svého učitele několik let ve velké části Číny než ho našel. Autentičtí učitelé jsou, ale je těžké je najít. A pokud nechceme připustit, že jsou to taky lidé, kteří mají své mouchy a slabosti, tak se můžeme rovnou s hledáním učitele rozloučit.

No a pak je tu otázka - jak je možné, že probuzený člověk má nějaké slabosti? Jak je možné , že geniální a probuzený člověk jako byl Trungpa nebo Krishnamurti, byli podle všeho pěkní mamlasové? Nedávno jsem četl rozhovor se sestrou Krishnamurtiho, která ho znala z každodenních situací. Uznává, že Krishamurti byl nejspíše skvělý učitel, ale ona ho znala jako obyčejného člověka, který dělal divné věci a chyby. Nebo zenový mistr Sasaki. Osahával své studentky, ale když s ním čtete rozhovor, mluví o zenu ostře a jasně jako samurajský meč. Ono se to totiž, ano, je to trochu zklamání, nevylučuje. On člověk může mít jasné a živé poznání a čistou mysl, a současně může dělat pěkné kraviny. Můžete být geniální vykladač dharmy, ale proč si nezaskotačit s nějakou mladou dívkou, která není proti?

Kodo Sawaki na to měl řešení, pro nezasvěcené, zenový mnich, pro změnu z Japonska, dvacáté století. Ten říkal, že satori dosáhne kdejaký pablb a že si před nikým nesedá na zadek. Pak správně kritizoval ty, kdo by se vychloubali satori. Na to říkal, že on sám je ten nejoklamanější člověk pod sluncem. "Nejsem osvícený, říkal. Právě to, že si člověk jasně uvědomí, jak je oklamaný, je buddha." On si protiřečí, že? No jasně, protože ono je to paradoxní s tím probuzením. No a co se týká morálky, kritizoval dost ostře nemorální lidi. A říkal - nekonám zlo proto, protože věřím, že to je špatné. Ale proto, že prostě nemůžu konat zlo. Praxe zazenu mi to nedovoluje.

Na to může někdo říct, že je spousta lhářů a podvodníků, kteří cvičí desítky let zazen. Ano. A proto je důležité, aby měli vedení někoho, kdo vidí věci jasně, jako byl Sawaki. Přestanete lhát teprve tehdy, když vidíte, že není co skrývat. A pokud člověk cvičí zazen za účelem osobního zisku, nikdy nevybředne z toho mamonu sebe a svých přání... Sawaki říkal, že zazen je k ničemu. Teprve když je vaše cvičení zazenu k ničemu, je to zazen.

Armin řekl, že jsem obyčejný stav povýšil na stav buddha. O tom, že zen je obyčejný život, jsem četl už před dvaceti lety a snažil jsem se to dostat do svého života, tuhle moudrost. I kdybyste si to přečetli milionkrát, není to totéž, co to realizovat. Dokud jsem se snažil někým stát, tak jsem nemohl být tím, kým jsem vždycky byl. Každý den začínám od nuly. Když mám přednášku v dódžó, nejdřív si uvědomím, že jsou mnohem důležitější věci než moje vědomosti nebo zkušenosti. Jako průvodce po památkách Prahy není majitelem Prahy, průvodce po věcech Pravdy není majitelem Pravdy.

Jana tu vlastně léta říká pořád totéž - je to jednoduché, čisté a okamžité. Teď nejde o to, jestli je autentická nebo ne, ale co říká, dává smysl a je to určité učení o něčem univerzálním. K tomu není potřeba učitele. Ale paradoxně, podobně jako Jana to tu říká pořád dokola už léta, nejspíše každý den, staří zenoví mistři vedli své žáky k poznání této jednoduchosti, trpělivě, každý den, znovu a znovu... a ti jejich žáci se pořád znovu a znovu ptali a byli pořád trochu zmatení. A pak Bum. Jenže tím začíná nový život a nové povinnosti a úkoly a starosti. A nějaké to Bum je pak třeba znovu realizovat tisíckrát denně. Je to velmi jednoduché. Stačí vstát od počítače a sednout si do kouta a nic neříkat. A dělat to pořád dokola.... velmi jednoduché. Když život chápeme jako jediný okamžik, je to velmi jednoduchý život. Když ho chápeme jako dlouhou cestu, je to velmi velmi těžký život. Obojí je pravda. Když zazen chápeme jako jednoduchý okamžik, je to okamžitá realizace probuzení. Když chápeme zazen jako úkol a cvičení, nedá se to vydržet, jak je to obtížné a frustrující.

Takže nejde o to podat výkon, cvičit zazen jako trénink, jako cvičení, jako přípravu na olympiádu, satori je zlatá medaile... ne, nejde o takové cvičení. Mluvím o cvičení zazenu, ale sprchovat se je v tom případě taky cvičení. Vařit čaj je pak taky cvičení. Jít do práce je taky cvičení. Někdo tu říkal, nehodlám nic cvičit. Kdyby takový člověk seděl v zazenu, s tím, že odmítá cokoliv cvičit, byl by okamžitě buddhou. Ale lidé přijdou "cvičit" zazen. Zazen není sport, je to ta nejobyčejnější činnost, jakou si můžete představit.
ryunin
 
Příspěvky: 722
Registrován: čtv 22. zář 2011 14:19:10

Re: Buddha neznamená podat výkon

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 12. dub 2019 12:16:18

ryunin píše:Nebo zenový mistr Sasaki. Osahával své studentky, ale když s ním čtete rozhovor, mluví o zenu ostře a jasně jako samurajský meč. Ono se to totiž, ano, je to trochu zklamání, nevylučuje. On člověk může mít jasné a živé poznání a čistou mysl, a současně může dělat pěkné kraviny. Můžete být geniální vykladač dharmy, ale proč si nezaskotačit s nějakou mladou dívkou, která není proti?

:D To je to, co jsem nemohl dlooouho pochopit. Přes půl roku jsem v Indii hledal (buddhistického) učitele. Nechápal jsem, jak někdo, kdo má tak skvělé pochopení, může mít tak obyčejný (ve smyslu poznamenaný lidskými slabostmi) obličej. Někdy ani nemusel vůbec promluvit a od prvního okamžiku jsem věděl, že je to k ničemu. Chtěl jsem se zabít.
V Barmě jsou neschopní vykladači dharmy, někdy to bylo až trapné. Ale v jejich obličejích/očích jsem našel něco, co mě lákalo, co jsem obdivoval. Hlava mi to nebrala.

Až když jsem se vrátil, tak mi to postupně došlo. Asi to byl hlavní důvod mé inkarnace tady (vždycky jsem si tu v Čechách připadal tak nějak nepatřičně). A ze zapáleného máhajánisty (příp. vádžrajánisty) jsem se stal hínajánistou, dělající si z vás srandu.
A co že mi to došlo? Jde o zkušenost a ta předat slovy nejde. Okuste sami, jak praví zenista :).
Zdeněk
 
Příspěvky: 397
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Buddha neznamená podat výkon

Nový příspěvekod ryu.nin » pát 12. dub 2019 15:07:19

Zdeněk píše:
ryunin píše:Nebo zenový mistr Sasaki. Osahával své studentky, ale když s ním čtete rozhovor, mluví o zenu ostře a jasně jako samurajský meč. Ono se to totiž, ano, je to trochu zklamání, nevylučuje. On člověk může mít jasné a živé poznání a čistou mysl, a současně může dělat pěkné kraviny. Můžete být geniální vykladač dharmy, ale proč si nezaskotačit s nějakou mladou dívkou, která není proti?

:D To je to, co jsem nemohl dlooouho pochopit. Přes půl roku jsem v Indii hledal (buddhistického) učitele. Nechápal jsem, jak někdo, kdo má tak skvělé pochopení, může mít tak obyčejný (ve smyslu poznamenaný lidskými slabostmi) obličej. Někdy ani nemusel vůbec promluvit a od prvního okamžiku jsem věděl, že je to k ničemu. Chtěl jsem se zabít.
V Barmě jsou neschopní vykladači dharmy, někdy to bylo až trapné. Ale v jejich obličejích/očích jsem našel něco, co mě lákalo, co jsem obdivoval. Hlava mi to nebrala.

Až když jsem se vrátil, tak mi to postupně došlo. Asi to byl hlavní důvod mé inkarnace tady (vždycky jsem si tu v Čechách připadal tak nějak nepatřičně). A ze zapáleného máhajánisty (příp. vádžrajánisty) jsem se stal hínajánistou, dělající si z vás srandu.
A co že mi to došlo? Jde o zkušenost a ta předat slovy nejde. Okuste sami, jak praví zenista :).


To dává smysl.
ryu.nin
 


Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník