Které slovo je to správné?

Moderátor: ryunin

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 11. dub 2019 16:48:37

Mimochodem "zazen" znamená japonsky "soustředěná mysl v sedě". Za - sedět. zen - soustředěná mysl. Buddha soustředil v sedě svou mysl. Konkrétně v pozici lotosového květu.

Mistr Dogen, japonský buddhistický mnich ze 13.století, napsal ve spisu Fukanzazengi toto:

Dodnes pociťujeme vliv Buddhova šestiletého cvičení ve
vzpřímené pozici. Dodnes je slyšet ozvěna vyvolaná učením
Bodhidharmy, který devět let seděl proti zdi. Učitelé buddhismu
odpradávna cvičili zazen. I my bychom jej tedy měli cvičit
odhodlaně. Proto je třeba přestat intelektuálně zkoumat, co bylo
řečeno, přestat se honit se za slovy. Zvykněte si udělat pomyslný
krok zpět a nastavte zrcadlo tomu, co je skutečné. Tělo a mysl
odpadnou a objeví se původní tvář. Pokud chceme dosáhnout
toho, co nelze popsat, měli bychom bez váhání cvičit to, co nelze
popsat.


Mistr Dogen tedy píše, že učitelé buddhismu odpradávna cvičili zazen, což můžeme přeložit jako soustředěné sezení ve vzpřímené pozici. Zazen je jen slovo - důležité je cvičení toho, kde intelekt není vládcem naší mysli a slova už nehrají žádnou roli.
ryu.nin
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Jana » čtv 11. dub 2019 17:03:16

ryu.nin píše: Proto je třeba přestat intelektuálně zkoumat, co bylo
řečeno, přestat se honit se za slovy. Zvykněte si udělat pomyslný
krok zpět a nastavte zrcadlo tomu, co je skutečné. Tělo a mysl
odpadnou a objeví se původní tvář. Pokud chceme dosáhnout
toho, co nelze popsat, měli bychom bez váhání cvičit to, co nelze
popsat.

Pěkné

... cvičení toho, kde intelekt není vládcem naší mysli ..


:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11082
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 17:03:41

Jana píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
V Absolutní dokonalosti veškerá nedokonalost mizí a stává se stejnou dokonalostí Bytí.


Dokonalost Bytí nemá žádný problém s nedokonalostí. Tak proč by nedokonalost musela mizet?

Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.

Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.
:)


Je možné tohle zkoumat z různých úhlů pohledu.

Z pohledu ega, z pohledu připoutanosti k mysli, z pohledu iluze oddělenosti, ve skutečnosti žádná absolutní dokonalost neexistuje.


Naopak. Mysl doufá, že absolutní dokonalost bez nedokonalostí (= tak si ji představuje) existuje a touží po ní. Dělá jí problém akceptovat nedokonalosti. Naopak realizovanému to žádný problém nedělá akceptovat nedokonalosti.
:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 11. dub 2019 17:12:39

Samozřejmě pravda samotná je nezávislá na tom, jestli někdo cvičí nebo necvičí zazen. Nebo soustředěnou meditaci v sedě, chcete-li to tak nazvat.

Lidé poznávají pravdu prostřednictvím nejrůznějších aktivit. Zazen je prostě jen to, co cvičili buddhové a jeho následovníci. Proč to cvičili, to je už právě otázka důkladného studia buddhismu. A praxe, pokud nechceme zůstat na intelektuální úrovni chápání.

Proč si Buddha sedl do pozice lotosového květu, to je jednoduché pochopit, byl to tehdy rozšířený způsob poznávání pravdy, meditace v sedě... ale když Buddha dosáhl probuzení, pochopil jiný význam sezení ve vzpřímené pozici, než ho učili dosud. Zjistil, že nejde o to snažit se zbavit tužeb a iluzí nebo nabýt nějakou vědomost nebo stát se asketou, který nepije ani nejí.

MIstr Dogen o tom píše v textu Bendowa toto.

"Sútry říkají, že Velký Gautama Buddha předal svou pravdu mistru
Mahakasyapovi. Buddhova pravda pak byla předána dál bez jakéhokoli
obměnění z učitele na studenta, až se dostala ke ctěnému Bodhidharmovi.
Ten se usadil v Číně a předal Buddhovu pravdu dále velkému mistrovi Ekovi.
Tohle byl první příchod cvičení zazenu do Číny. Pak byla pravda přirozeně
předávána z učitele na studenta, pořád dál, a po pěti generacích se dostala k
mistrovi Daikan Enovi. Jako cvičení zazenu – což je skutečná Buddhova
pravda – se šířila Čínou. Lidé začali chápat, že stav zažívaný v zazenu je
odlišný od učení, které je vyjádřeno pouze ve slovech a v knihách. Dva skvělí
žáci mistra Daikana, Nangaku Ejo a Seigen Gyoshi, se učili cvičit zazen a
přisvojili si ho. Stali se skvělými učiteli, kteří učili nejrůznější druhy lidí. Tihle
dva proudy učení založené na zazenu se nakonec staly pěti různými školami
známými pod jmény Hogen, Igyo, Soto, Unmon a Rinzai. V dnešní Číně – za
dynastie Sung - je škola Rinzai nejsilnější. I když existují rozdíly mezi těmito
pěti školami, je jenom jedno pravé cvičení zazenu, které učil Buddha.
Idealistická učení buddhismu se už šířila po Číně od roku 200 našeho
letopočtu a zanechala stopu, ale dřív nebylo žádné kritérium, podle kterého by
kdokoli mohl rozhodnout, které z těchto idealistických učení je pravdivé. Když
však Bodhidharma přišel z Indie, proťal všechna ta komplikovaná
teoretizování tím, že učil praxi zazenu. Doufám, že totéž se stane v Japonsku.
Sútry říkají, že všichni ti mnozí předchůdci a buddhové, kteří žili a praktikovali
pravdu, kterou učil Buddha, se spoléhali na praxi zazenu. Zazen je sezení ve
vzpřímené poloze, kdy aktivní a pasivní složky jsou v rovnováze. Staří mistři
všichni považovali toto cvičení za správný způsob, jak poznat skutečnost.
Všichni lidé v Indii a Číně, kteří uskutečnili pravdu, cvičili zazen. Toto cvičení,
jehož sílu nemůžeme zcela pochopit nebo zachytit, je předáváno přesně z
jednoho učitele na jednoho studenta. Student si přisvojuje toto cvičení a jeho
prostřednictvím uchovává podstatu pravého učení."
ryu.nin
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ... » čtv 11. dub 2019 17:32:58

Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.
Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.

:)

Absolutní = všeobsahující.

Absolutno promítá iluzorní dualitu, její pozitivní i negativní jevy, dokonalé i nedokonalé, a současně oba tyhle aspekty duality přesahuje.
...
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Jana » čtv 11. dub 2019 17:47:41

... píše:
Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.
Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.

:)

Absolutní = všeobsahující.

Absolutno promítá iluzorní dualitu, její pozitivní i negativní jevy, dokonalé i nedokonalé, a současně oba tyhle aspekty duality přesahuje.


Ano, všeobsahující, ale všechno je Jedním, všechno je láskou, která nemá chybu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11082
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Jana » čtv 11. dub 2019 17:49:15

Lída sem dává výborné články od Dr. Hawkinse. Podle zastíněnosti nebo osvícenosti mysli je možné vidět realitu různě:
Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti.
Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?


Obrázek

•Z úrovni studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.

•Z úrovně viny (30) si říkáme: "je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky."

•Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to "zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic."

•Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.

•Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii - dřív, než spáchá nějaký zločin!

•Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?

•Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!

•Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.

•Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si - "vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu." Máme chuť něco s tím udělat.

•Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. "Vždyť nikomu nijak neubližuje."

•Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.

•Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.

•Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.

•Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.

•Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html


Když takového tuláka potká bytost s osvícenou myslí, tak na tulákovi neuvidí žádnou chybu, žádný nedostatek, bytost se zcela zastíněnou myslí v tulákovi bude vidět to nejhorší.


Integrování stínů není příjímáním negativního hodnocení těch druhých, ani sebe sama, je to prosvětlování stínů láskyplností.

A celou tuhle cestu mysli od nejtemnější, až po osvícenou je možné si

zjednodušit.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11082
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 18:02:06

... píše:
Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.
Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.

:)

Absolutní = všeobsahující.

Absolutno promítá iluzorní dualitu, její pozitivní i negativní jevy, dokonalé i nedokonalé, a současně oba tyhle aspekty duality přesahuje.


:yes:
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod armin » čtv 11. dub 2019 20:24:02

ryunin píše:Dovolte mi malé nezávazné zamyšlení nad smyslem diskuze o duchovních otázkách.

Četl jsem celou diskuzi - výměnu názorů - mezi Zdeňkem a Janou. A říkal jsem si, Jana zjevně ukazuje na to, co je dokonalé, čisté a bez nutnosti klasifikace. Ale i když je to čisté, beze slov,bez hodnocení, říká tomu Láska, nebo bhakti. Z hlediska tohoto čistého, neposkvrněného, z hlediska Lásky, není potřeba někoho kritizovat nebo ponižovat nebo se vyvyšovat. Když někdo, nejen Zdeněk, ale kdokoliv Janě vytkne, že je arogantní, protože nepřipouští, že by se mýlila... jde tu o to, že vlastně když Jana ukazuje na to, co je bez hodnocení, nemůže, není tu prostor pro to, aby někdo říkal, že ten a ten je arogantní a ten a ten je hloupý, protože když nehodnotíme jednotlivce jako odlišnou entitu, ale vidíme ho jako součást dokonalého celku, pak - pokud nám jde o to - jako Janě - vidět druhé jako součást dokonalosti, nebo jak ona říká, Lásky, pokud souhlasíme s Janou, že tu je něco jako dokonalost a čistota, pokud připustíme, že na to místo lze dojít, ona nás zve, abychom tam s ní šli. A na tom místě už není místo pro žádné hodnocení. Když Jana kritizuje chápání druhého, vlastně mu říká, tudy se nedostaneš k té dokonalé Lásce. A někdo na to může říct - hlavně že ty se tam pořád dostáváš, ironicky, to je jedno, jestli to je Zdeněk, nebo kdokoliv jiný. Ale je tu ten zvláštní paradox, že jeden člověk zve druhého do místa, kde už není žádná kritika, ale když vidí, že ten druhý tam nejde, nebo nechce jít, nebo jde jiným směrem, aby mu pomohla, říká, ne, tam tudy ne, tam ta Láska není. Ale paradoxní je ten bod, kdy vlastně ta láska je všude, tak jak se můžeme mýlit? Ačkoliv je všude, hodně lidí vidí jen to, co je odlišné, nedokonalé, zlé, špatné, arogantní, egoistické, už nevidí taky, že tu je to, co je bez poskvrny. A málokdo vidí, že zlo, špatnost, sobectví, je součást toho celku Lásky. To nedává moc smysl, ale je to tak. Nemůže to být jinak. Ale někdo může říct - zlo je jen představa v tvé mysli, ve skutečnosti tu je JEN Láska. No Zen tvrdí, že tu je obojí, jak Dokonalost, tak nedokonalost.

A tady se dostáváme k pohledu Zdeňka. Nemůže tak jednoduše přijmout jakousi Lásku bez úsilí, Lásku bez překážek, Dokonalost bez utrpení, proto upozorňuje, že popírat chyby, slabosti, utrpení, překážky, snahu, omyly, nepoctivost, nepravdivost, atd. atd. je hloupost, nebo dokonce naprostá nehoráznost a oblbování hlupáků.

Zen prostě pracuje s tímto konfliktem jako s mincí, která má dvě strany. Vesmír je na jednu stranu bez jediné chyby. A každý je okamžitě bez jediné chyby. Ne v tom smyslu, že by na tom musel pracovat. každý je bez jediné chyby ještě před tím, než vůbec něco udělá, pak i v době, kdy dělá chyby a pak i poté, co udělal chybu. Z toho hlediska tu není žádná cesta k probuzení. jak říká Krishamurti, z toho hlediska, a on to pořád zdůrazňuje, nepotřebujeme náboženství, učitele, gurua, vedení, cestu, metody, meditace, snahu, překonávat překážky. Krishamurti prostě říká, a nechce to dokonce ani nazývat učení, protože kdyby to nazval učením, pak by už svedl druhé z cesty, vlastně ne z cesty, ale okamžité realizace dokonalé svobody a pravdy. Takže Krishnamurti říká, nejsem učitel, nemám žádnou metodu, nemusíte se o nic snažit, prostě se jen osvoboďte. Ale Krishamurti nepopírá, že lidé jsou uvězněni a trpí. Takže i Krishnamurti vidí ten relativní svět, kde je zmatek a matení lidí, třeba prostřednictvím náboženství nebo učitelů. Ale místo toho, aby zavedl nějaké učení, chce prostě jen odstranit jakákoliv učení, učitele, náboženství, metody a cesty. On prostě ukazuje na to, kde není potřeba žádných učitelů ani náboženství ani snahy něčeho dosáhnout. To je krásné - tady to je. Zenoví učitelé dělali to samé - když se jich někdo zeptal, kde je pravda, prostě ukázali na to, co bylo před jejich nosem. Ale tady narážíme na velký paradox.

Proč Zen potřebuje nějakou metodu, proč tu jsou zenoví učitelé, proč tu je snaha, cesta, proč tu je filozofie zenu a proč tu je správný směr k pravdě a špatný směr směrem od pravdy? Proč nebyli a nejsou zenoví učitelé jako Krishnamurti a neřeknou, že zen je zbytečný?

Je to zajímavé, protože oni vlastně, ve své podstatě říkají, že zen je zbytečný. Když to vezmeme do důsledku, zenový učitel říká, že držet si v hlavě nějaký zen je špatně. Místo toho se napijte čaje. Proč se tedy žáci zenu nedozví hned první den, že zen je zbytečný a proč prostě nepopíjejí s mistrem čaj a nehodí zen a všechny buddhy do koše? Proč nezruší zen a nenahradí ho každodenním životem?

Pokud jste někdy byli na nějakém zenovém ústraní, je vám jasné, proč zen není něco, co se zruší hned první den. Samozřejmě, Krishnamurti učil celý svůj život, že nepotřebujeme učitele a náboženství, ale jen blázen by tvrdil, že Krishamurti nic neučil a nikoho neovlivňoval svými myšlenkami. I když Krishnamurti byl proti institucím jako takovým, sám o sobě byl vlastně zvláštní institucí. Osobnost Krishamurtiho nahradila náboženství. A kdokoliv je inspirován Krishnamurtim, následuje jeho filozofii, máte tu pak spousty lidí, tisíce lidí, sta tisíce??? Lidí, kteří následují přístup Krishamurtiho. Tito lidé se mohou dělit na ty, co bloudí a Krishamurti jim pomáhá zahlédnout pravdu. A ty, co už vědí, že Krishamurti viděl pravdu a oni už viděli pravdu, a rádi si připomínají, co je pravda, a připomínají si to třeba i s pomocí myšlenek Krishamurtiho. No ale zpátky k tomu, co se děje na nějakém zenovém ústraní. Typicky tu máte skupinu lidí, kteří hledají osvícení nebo pravdu nebo lásku nebo dokonalost nebo Boha, nebo Buddhu nebo velkého, osvíceného učitele, který by jim vnesl světlo do hlavy. Nebo hledají všechno to. Nebo jsou jen zvědaví. Každopádně, pokud první den učitel řekne, že celé týdenní ústraní se ruší, protože není co hledat, někoho to možná trkne, ale naprostá většina hledajících půjde na jiné zenové ústraní a budou tam chodit tak dlouho, dokud nenajdou to, co hledají. A když to najdou, zjistí, že hledají ještě něco jiného a pak budou hledat zase ještě něco jiného až jednou zjistí, že nikdy nebylo co hledat. Ale aby tam došli, museli deset, dvacet, třicet let hledat, než našli to, co Jana nazývá Láska. A co není třeba hledat.

A tak obojí je pravda - lidé většinou opravdu bloudí, hledají Pravdu, smysl, řád, lásku. To nemůžeme popřít. A současně, dříve nebo později někteří z hledajících zjistí, že to, co hledali, je tady přímo před naším nosem. A pak si uvědomí, že i akce hledání , akce snahy, že i cesta samotná byla vždycky dokonalou láskou a pravdou.

Zazen není prostředek, jak dosáhnout probuzení. I když třicet let cvičíte zazen jako prostředek k dosažení probuzení, možná jednou zjistíte, že celou dobu jste byli buddha. Tím nemám na mysli člověk bez slabostí a omylů. Buddha ve smyslu ten, kdo se teď o něco snaží. Aniž by pořád myslel na výsledek nebo příčinu.

Samozřejmě že život je plný různých bolestí. A tyto bolesti nejsou něco, co Buddha hravě překonává. On je transformuje v akci v tomto okamžiku. Pracně vstává z postele, bere do rukou berle a sotva se dobelhá na záchod. takže bolesti se nezbavil. Ale současně se jí zbavil, protože místo, aby ukazoval na bolest, ukazuje na tu svobodu, když chromý člověk o berlích dokulhá na záchod. Možná jste to už někdy zažili, paradoxní svobodu a klid, když jste chromí leželi v nemocnici. Logicky jste na tom byli velmi špatně, málem už volali faráře, ale nepochopitelně jste cítili jakousi dokonalost všeho - dokonalost oprýskaných postelí, dokonalost velkýho zadku sestry, dokonalost ošklivých přístrojů, dokonalost kyblíku, který přinesla uklízečka... všechno bylo perfektní. Tohle jsem často zažíval jako malé dítě, když jsem byl co chvíli v nemocnici. A tak z bahna vyrůstá lotosový květ. Z bolesti vyrůstá buddha, z iluzí a tužeb, z hněvu a hniloby, vyrůstá buddha. To neznamená ,že postupně se buddha osvobozuje od iluzí, ale postupně zjišťuje, že není třeba odříznout chyby, iluze a bolest, že co je opravdu třeba, je pochopit podstatu našich iluzí a tužeb a bolestí. Buddha může být chromý a starý a bezzubý... ale je to buddha. Nebo to může být roztomilá dívenka hrající si s míčem. Oba, stařec i dívenka, jsou na jednu stranu jasně uvěznění ve své formě - mládí a kráse, stáří a nemoci - na druhou stranu, ve chvíli probuzení, buddha překonává svou formu a pouze koná. Uprostřed této činnosti je vesmír místem, kde radost a bezedná hloubka jdou ruku v ruce. Kdo by pak hodnotil nebo kázal?

Pro někoho je zazen disciplína, kázeň , cvičení, pro jiného je to prostředek. Ale zazen je prostě jen sedět na místě jako Buddha. To není ani dobré , ani špatné. Co uděláte, když za vámi přijde někdo, kdo velmi trpí a neví, co se svým životem? Jsou lidé, kteří v pozici Buddhy můžou najít smysl. Když opravdu pochopí smysl zazenu, pochopí, že to je mimo kategorie jako cvičení, prostředek, osvícení, cíl, dobro, zlo, atd. Je to jen to, něco, co cvičil Buddha a my nemusíme jasně chápat, proč vlastně Buddha cvičil zazen. Většina lidí to chápe tak, že cvičil, aby dosáhl pravdy. Nebo proto, aby druhé potom, co dosáhl pravdy, naučil metodu, jak dosáhnout pravdy, aniž by jí sám potřeboval. Ale zazen je něco podstatnějšího než metoda. Když sedí žába na kameni, může nám to připadat triviální. Ale z hlediska buddhismu je to velmi důležité. Když fouká vítr, je to velmi důležité. Když dítě pláče, je to důležité. A když někdo upřímně hledá pravdu, tak to nemůžeme ignorovat. Když sami hledáme pravdu, měli bychom se brát vážně. Měli bychom zjistit, jak najít pravdu. Ale nakonec je to naše věc, jen my o tom nakonec rozhodujeme. I když jsme součástí dokonalého celku, máme vlastní vůli a svobodu něco dělat.


Abychom se vrátili k tomu, co na začátku napsal Ryunin, tak to sem cituji znovu - neb se to ocitlo už daleko před dalšími ne zcela k věci reagujícími příspěvky.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 658
Registrován: pát 16. srp 2013 23:49:42

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod armin » čtv 11. dub 2019 20:44:35

ryunin píše:
Zazen není prostředek, jak dosáhnout probuzení. I když třicet let cvičíte zazen jako prostředek k dosažení probuzení, možná jednou zjistíte, že celou dobu jste byli buddha. Tím nemám na mysli člověk bez slabostí a omylů. Buddha ve smyslu ten, kdo se teď o něco snaží. Aniž by pořád myslel na výsledek nebo příčinu.


To je zřejmě případ ryunina. Nedošel k probuzení a tak si svůj normální stav označil jako probuzení a má dojem, že se stal Buddhou. A o Buddhovi má svoji velice nepravdivou představu. On se nestal Buddhou, ale je přesvědčen, že to, co je on, je Buddha.

Taky mi přijde, že podle tohoto svého pokřivení dezinterpretuje i Krishnamurtiho.

Láska (soucit) je pro něj krásný pojem, proto mu přijde svým způsobem blízký i postoj Jany.
A bez skutečné lásky (soucitu) jako ho třeba zažil a pak žil Krishnamurti, je veškerá moudrost zmatená, podřízena osobním potřebám vyniknout, zaujmout, učit (být v roli učitele) atd.

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon."

Takhle na mne bohužel působí projevy ryunina i Jany. Jejich slova o lásce jsou jen těmi jejich "jazyky andělskými". A pokud není moudrost spojena se stejně silným skutečným soucitem, stane se nakonec hloupostí, jen dunícím kovem a zvučícím zvonem.

Slepý "vede" slepé (snaží se je vést - být v roli toho, kdo druhé vede) a tím se sám před sebou i před druhými snaží potvrdit ve svém "buddhovství".
To je celá jeho motivace.
:(
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 658
Registrován: pát 16. srp 2013 23:49:42

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 11. dub 2019 20:57:26

A ještě bych chtěl zdůraznit, že ačkoliv nemůžeme používat slova jen tak, jak se nám líbí, protože se snažíme s druhými smysluplně komunikovat, neznamená to, že našim cílem je mít pravdu, nebo někoho o něčem přesvědčit. Někdy to vypadá, že mistr mluví přesně, aby někoho přesvědčil, ale on nebo ona se prostě jen snaží vysvětlit nějaký problém. Jsme zvyklí, že lidé se snaží mít v diskuzích pravdu. Ale učitel by měl mít snahu pomoci druhým vyřešit nějaký problém, ne mít pravdu.

A s tím souvisí, že i když mluvíme o "zenu", "zazenu", "buddhismu", nemluvíme - nebo neměli bychom mluvit o nějakém zvláštním chápání světa nebo člověka. Není to jako argumentace, jestli je lepší Sparta nebo Slavie. Buddha není proti křesťanům nebo lidem, kteří nevěří v boha nebo proti józe. Buddha je jako malé dítě, které v trávě objevilo kobylku. Je to naše podstata, ne názor nebo náboženství. Nejde tedy o rozdíly mezi theravádou, mahájánou, advaitou, křesťanstvím, judaismem, atd. Buddha byl prostě člověk, který chtěl poznat Pravdu, ne stát se buddhistou. A tak "buddhisté" jsou jen obyčejní lidé, kteří na zádech nenosí nápis Buddha, aby nastoupili na hřiště a hráli proti "hinduistům". Jsou to jen obyčejní lidé jako kdokoliv za rohem, kteří podobně jako Buddha chtějí poznat pravdu. Křesťané jsou jen obyčejní lidé, kteří věří v to, že Kristus poznal Pravdu. Nebo že byl Pravdou. A tak oni mají nějaký soubor idejí a principů, ale ve skutečnosti je zajímá Pravda samotná. Proč brát křesťanům Boha, proč buddhistům brát Buddhu nebo zazen nebo satori, patří to do jejich arsenálu principů a kategorií, které podobně jako kopačky nebo míč není cílem fotbalisty, pouze jsou to prostředky, jak poznat Pravdu, nebo v případě fotbalu, dát gól do sítě soupeře.

Když cvičím zazen, nemám žádnou zvláštní mentální zenovou techniku, doufám, že sedím jako kočka na zápraží. V zazenu je velmi těžké přestat o něco usilovat. Protože od malička jsme vedeni, abychom dosáhli úspěchu. Když kočka sedí, je naprosto úspěšná. Když se zaměří na ptáčka, který právě přistál na zahradě, je naprosto úspěšná. Když ho nechytne, je to ta úspěšná kočka. Když jen sedíme a nic se nám při zazenu nedaří realizovat, je to autentický zazen. Nemusíme chápat nic, nemusíme se považovat za buddhisty, lidi, kočky, nebo kus vesmíru. Je velmi těžké dospět do nejzazší jednoduchosti. Paradoxně vzato, po mnoha mnoha letech mentálně vyčerpávajícího a frustrujícího úsilí mám pocit, že zen je pěkný podvod. Ale po velké námaze, která trvala skoro třicet let, je jasné, že je to ta nejjednodušší věc na světě. To život sám je opravdu těžký, ne zen... Ale dřív jsem to měl obráceně - realizovat zen je těžké, život nějak plyne, ale uskutečnit zen je sakra problém. Dnes mám starost, že nemůžu najít zápisník se známkami. Každou chvíli na něco zapomenu.
ryu.nin
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 11. dub 2019 21:02:20

armin píše:
ryunin píše:
Zazen není prostředek, jak dosáhnout probuzení. I když třicet let cvičíte zazen jako prostředek k dosažení probuzení, možná jednou zjistíte, že celou dobu jste byli buddha. Tím nemám na mysli člověk bez slabostí a omylů. Buddha ve smyslu ten, kdo se teď o něco snaží. Aniž by pořád myslel na výsledek nebo příčinu.


To je zřejmě případ ryunina. Nedošel k probuzení a tak si svůj normální stav označil jako probuzení a má dojem, že se stal Buddhou. A o Buddhovi má svoji velice nepravdivou představu. On se nestal Buddhou, ale je přesvědčen, že to, co je on, je Buddha.

Taky mi přijde, že podle tohoto svého pokřivení dezinterpretuje i Krishnamurtiho.

Láska (soucit) je pro něj krásný pojem, proto mu přijde svým způsobem blízký i postoj Jany.
A bez skutečné lásky (soucitu) jako ho třeba zažil a pak žil Krishnamurti, je veškerá moudrost zmatená, podřízena osobním potřebám vyniknout, zaujmout, učit (být v roli učitele) atd.



"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon."

Takhle na mne bohužel působí projevy ryunina i Jany. Jejich slova o lásce jsou jen těmi jejich "jazyky andělskými". A pokud není moudrost spojena se stejně silným skutečným soucitem, stane se nakonec hloupostí, jen dunícím kovem a zvučícím zvonem.

Slepý "vede" slepé (snaží se je vést - být v roli toho, kdo druhé vede) a tím se sám před sebou i před druhými snaží potvrdit ve svém "buddhovství".
To je celá jeho motivace.
:(


Ono je hloupost sebe považovat za probuzeného. Já mluvím o stavu každé bytosti a věci, která je ve stavu probuzení, když je zcela sama sebou. Když o sobě někdo tvrdí, že dosáhl osvícení, pak opravdu slepý vede slepé. Proto je potřeba ukazovat na to, co je buddha, ne na to, kdo je buddha, jako by to byla nějaká licence nebo vysvědčení. Buddha je náš přirozený, původní stav, ne úspěch... není to cíl, je to začátek.
ryu.nin
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 22:03:04

ryu.nin píše:A ještě bych chtěl zdůraznit, že ačkoliv nemůžeme používat slova jen tak, jak se nám líbí, protože se snažíme s druhými smysluplně komunikovat, neznamená to, že našim cílem je mít pravdu, nebo někoho o něčem přesvědčit. Někdy to vypadá, že mistr mluví přesně, aby někoho přesvědčil, ale on nebo ona se prostě jen snaží vysvětlit nějaký problém. Jsme zvyklí, že lidé se snaží mít v diskuzích pravdu. Ale učitel by měl mít snahu pomoci druhým vyřešit nějaký problém, ne mít pravdu.

A s tím souvisí, že i když mluvíme o "zenu", "zazenu", "buddhismu", nemluvíme - nebo neměli bychom mluvit o nějakém zvláštním chápání světa nebo člověka. Není to jako argumentace, jestli je lepší Sparta nebo Slavie. Buddha není proti křesťanům nebo lidem, kteří nevěří v boha nebo proti józe. Buddha je jako malé dítě, které v trávě objevilo kobylku. Je to naše podstata, ne názor nebo náboženství. Nejde tedy o rozdíly mezi theravádou, mahájánou, advaitou, křesťanstvím, judaismem, atd. Buddha byl prostě člověk, který chtěl poznat Pravdu, ne stát se buddhistou. A tak "buddhisté" jsou jen obyčejní lidé, kteří na zádech nenosí nápis Buddha, aby nastoupili na hřiště a hráli proti "hinduistům". Jsou to jen obyčejní lidé jako kdokoliv za rohem, kteří podobně jako Buddha chtějí poznat pravdu. Křesťané jsou jen obyčejní lidé, kteří věří v to, že Kristus poznal Pravdu. Nebo že byl Pravdou. A tak oni mají nějaký soubor idejí a principů, ale ve skutečnosti je zajímá Pravda samotná. Proč brát křesťanům Boha, proč buddhistům brát Buddhu nebo zazen nebo satori, patří to do jejich arsenálu principů a kategorií, které podobně jako kopačky nebo míč není cílem fotbalisty, pouze jsou to prostředky, jak poznat Pravdu, nebo v případě fotbalu, dát gól do sítě soupeře.

Když cvičím zazen, nemám žádnou zvláštní mentální zenovou techniku, doufám, že sedím jako kočka na zápraží. V zazenu je velmi těžké přestat o něco usilovat. Protože od malička jsme vedeni, abychom dosáhli úspěchu. Když kočka sedí, je naprosto úspěšná. Když se zaměří na ptáčka, který právě přistál na zahradě, je naprosto úspěšná. Když ho nechytne, je to ta úspěšná kočka. Když jen sedíme a nic se nám při zazenu nedaří realizovat, je to autentický zazen. Nemusíme chápat nic, nemusíme se považovat za buddhisty, lidi, kočky, nebo kus vesmíru. Je velmi těžké dospět do nejzazší jednoduchosti. Paradoxně vzato, po mnoha mnoha letech mentálně vyčerpávajícího a frustrujícího úsilí mám pocit, že zen je pěkný podvod. Ale po velké námaze, která trvala skoro třicet let, je jasné, že je to ta nejjednodušší věc na světě. To život sám je opravdu těžký, ne zen... Ale dřív jsem to měl obráceně - realizovat zen je těžké, život nějak plyne, ale uskutečnit zen je sakra problém. Dnes mám starost, že nemůžu najít zápisník se známkami. Každou chvíli na něco zapomenu.


:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod armin » čtv 11. dub 2019 22:34:32

ryu.nin píše:Ono je hloupost sebe považovat za probuzeného. Já mluvím o stavu každé bytosti a věci, která je ve stavu probuzení, když je zcela sama sebou. Když o sobě někdo tvrdí, že dosáhl osvícení, pak opravdu slepý vede slepé. Proto je potřeba ukazovat na to, co je buddha, ne na to, kdo je buddha, jako by to byla nějaká licence nebo vysvědčení. Buddha je náš přirozený, původní stav, ne úspěch... není to cíl, je to začátek.


Ono vše je zcela samo sebou, čím jiným by to bylo? To ale vůbec neznamená, že je to ve stavu probuzení.
Slepice je zcela sama sebou a je díky tomu ve stavu probuzení?
Evidentně nemáš zkušenost probuzení. Proto tvá mysl může generovat to, co píšeš a kdo ví co ještě a neví, že jsou to zdánlivě smysluplné (pro tebe) nesmysly.
Možná by nebylo od věci, seznámit se s tím co skutečný Buddha učil. Nebo podle tebe Zen nemá s učením Buddhy nic společného?

Jo to je pak osvobození - osvobození ega, osvobození osobního Máry. Vše co děláš a chceš je dobře. Vždyť vše je láska, jednota a ty jsi vždy byl, jsi a budeš buddha, jenom jsi o tom nevěděl, takže klídek, a "hlavně nepracuj" jak říkal starej Lotrando :D
:(
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 658
Registrován: pát 16. srp 2013 23:49:42

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryunin » čtv 11. dub 2019 23:09:27

armin píše:
ryu.nin píše:Ono je hloupost sebe považovat za probuzeného. Já mluvím o stavu každé bytosti a věci, která je ve stavu probuzení, když je zcela sama sebou. Když o sobě někdo tvrdí, že dosáhl osvícení, pak opravdu slepý vede slepé. Proto je potřeba ukazovat na to, co je buddha, ne na to, kdo je buddha, jako by to byla nějaká licence nebo vysvědčení. Buddha je náš přirozený, původní stav, ne úspěch... není to cíl, je to začátek.


Ono vše je zcela samo sebou, čím jiným by to bylo? To ale vůbec neznamená, že je to ve stavu probuzení.
Slepice je zcela sama sebou a je díky tomu ve stavu probuzení?
Evidentně nemáš zkušenost probuzení. Proto tvá mysl může generovat to, co píšeš a kdo ví co ještě a neví, že jsou to zdánlivě smysluplné (pro tebe) nesmysly.
Možná by nebylo od věci, seznámit se s tím co skutečný Buddha učil. Nebo podle tebe Zen nemá s učením Buddhy nic společného?

Jo to je pak osvobození - osvobození ega, osvobození osobního Máry. Vše co děláš a chceš je dobře. Vždyť vše je láska, jednota a ty jsi vždy byl, jsi a budeš buddha, jenom jsi o tom nevěděl, takže klídek, a "hlavně nepracuj" jak říkal starej Lotrando :D
:(


Píšu o tom v tom článku, co jsem teď zrovna dopsal. Ale co se týká slepice, tak samozřejmě, každá bytost je probuzená, když je právě sama sebou. Když buddha dosáhl probuzení, nestal se někým jiným. Stal se tím, kým vždycky byl , ale nevěděl to, že tím je. Probuzení můžeme chápat jako dvě různé věci. Stav buddha, což má každý a každá věc, když je sama sebou. A pak jako poznání, že ten stav buddha, je náš původní stav a že ho nelze dosahovat. Japonsky satori. Pochopení. OK? Lidi se nedělí na probuzené a neprobuzené, ale na ty, kteří jsou právě teď buddha a na ty, kteří právě teď nejsou buddha.
ryunin
 
Příspěvky: 717
Registrován: čtv 22. zář 2011 14:19:10

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 23:39:32

Pochopit ovšem ještě neznamená žít to. Můžu něco jasně chápat, přesto ale dál ze setrvačnosti reaguju podle svých dosavadních návyků.

Zajímalo by mě, ryunine, jestli i Ty stejně jako Jana považuješ všímavost - vipassanu - za zbytečnou?
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 23:51:28

K té všímavosti ze zdejší diskuse:

Linda píše:
Jana píše:Není to spíš tak, že na co se zaměří pozornost, to se posílí?

Je to právě naopak.

Jedná se o všímavost, která se praktikuje nejprve v meditaci a postupně se prohlubuje, takže ke všemu, co v nás vyvstává jako spontánní reakce na to, co se právě děje, dochází i v každodenním životě.

Proto je tak důležité setkávat se s Probuzenými, kteří své žáky této všímavosti = pozornosti k vyvstávajícím obsahům vědomí učí a upozorní je pokaždé, kdy jejich pozornost ochabla, takže si své aktuální sebeztotožnění neuvědomili.

Po celá léta na to své žáky upozorňovali i Eduard a Míla Tomášovi - od rána do večera, při jakékoliv práci, kterou jsme právě dělali.

A tak místo aby došlo k navyklému, automatickému sebeztotožnění s tím, co bylo v minulosti potlačené a ovlivňovalo nás to z podvědomí, aniž bychom si to uvědomili, dostane se to do vědomí a neosobním pozorováním se to rozpouští.


Jana píše:Můžeme se stát mistry nalézání příčin, nalézání viníků za naše stíny...

Linda píše:
PS. Dokud ale člověk považuje neosobní všímavost za obviňování, jeho potlačený strach mu nedovolí rozpoznat, proč odmítá uvědomit si význam neosobní pozornosti a zaměňuje ho ve svých představách za negativní emoce.

Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 23:56:34

Návštěvník píše:Pochopit ovšem ještě neznamená žít to. Můžu něco jasně chápat, přesto ale dál ze setrvačnosti reaguju podle svých dosavadních návyků.

Zajímalo by mě, ryunine, jestli i Ty stejně jako Jana považuješ všímavost - vipassanu - za zbytečnou?
Můj učitel mi léta říkal: Chápeš to správně.Ale žiješ to? Co se týká vipassany, nic co děláme cele, není zbytečné. Cvičit vipassanu celou svou bytostí je totéž co realizovat stav probuzení. Vše co děláme cele, je buddha. Nevidím důvod, proč říkat že nějaká cesta je lepší. Pokud je to pravdivé, vede to k pravdě. O to mě přesvědčilo setkání s jednou karmelitánkou. Od té doby si hluboce vážím křesťanství.
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 12. dub 2019 0:20:51

Cvičit vipassanu celou svou bytostí je totéž co realizovat stav probuzení.

Ano, tady to tak vnímám.

A co myslíš, má možnost dojít k realizaci ten, kdo vytrvale prohlašuje všímavost/vipassanu za naprosto zbytečnou, protože všichni už jsme buddhové, a proto podle něj úplně stačí na tomhle osobním přesvědčení trvat?
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod vostal petr » pát 12. dub 2019 0:53:52

Většina lidí to chápe tak, že cvičil, aby dosáhl pravdy.


Já to chápu tak, že cvičil proto,

aby uniknul životu o němž prohlásil že je utrpením,

nebot součástí života je jak nemoc tak i smrt,

prostě mu "jeblo" z jeho pocitů....
vostal petr
 

PředchozíDalší

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron