Stránka 1 z 1

Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: pon 31. pro 2018 9:01:59
od Návštěvník
Obrázek

Liška a králík

Při procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. “Stará bajka praví, že králík lišce uteče,” řekl mistr.
“Ne,” odpověděl žák s určitostí, “liška je rychlejší než králík.”
“Přesto králík unikne,” trval na svém mistr.
“Proč jste si tím tak jist?” ptal se žák.
“Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život,” odpověděl mistr.

Pronásledování žádostí

Žáci byli ponořeni do vzrušené debaty, když k nim přistoupil mistr. “O čem jste diskutovali?” zeptal se.
“Mluvili jsme o tom, jak velice trpíme tím, že nás pronásledují škodlivé žádosti.”
Mistr se zasmál: “Tak daleko ještě nejste. Zatím je to tak, že žádosti pronásledujete vy.”

Dívka u řeky

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště.
Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: “Co to do tebe vjelo, Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?” Tansan klidně opáčil: “Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš.”

Vidět přítomnost

“Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také,” vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž.
“To umí každý,” řekl zenový mnich znuděně, “moje cesta je daleko těžší.”
“A jaká je?” dotazoval se zvědavě mladý muž.
Mistr řekl: “Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost.”

Plášť ve větru

Na břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru. A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je. Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu držel v zobáku mrskající se rybu.
Jeden mnich řekl: “Zlý pták!” Tu jeho pláště spadl do písku.
Druhý mnich řekl: “Nebohá ryba!” Tu i jeho plášť spadl k zemi.
Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel a jeho plášť zůstal viset ve větru.

Záchrana světa

Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: “Co mohu udělat pro záchranu světa?”
Mistr odpovídá: “Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce.”
“Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?” ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: “Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází.”

Duch v domě

Jeden vesničan rozčileně přispěchal k zenovému mistrovi do kláštera: “Mistře, mistře! Máme veliký strach, v našem domě žije duch. Prosím tě, pověz mi, co mám dělat.” Mistr klidně odpověděl: “Prostři ještě jeden příbor!”

Proč se to děje?

Zatím co si Tózan umýval misku, viděl jak se dvě vrány perou o žábu. Mnich, který byl u toho, se zeptal:
“Mistře, proč se takové věci dějí?
“Pro Tebe”, odvětil Tózan.

Zen v každém okamžiku

Studenti zenu pobývají se svými mistry alespoň deset let, než si troufnou vyučovat ostatní. Tenno, který si právě odbyl učednická léta a stal se učitelem, navštívil Nan-ina. Toho dne pršelo, a tak měl Tenno na nohou dřeváky a v ruce deštník.
Když se pozdravili, poznamenanal Nan-in: “Předpokládám že jsi nechal dřeváky v předsíni. Rád bych věděl, stojí-li deštník po pravé nebo levé straně dřeváků.”
Tenno, zmaten, nenalezl okamžitou odpověď. Uvědomil si, že nedokáže podržet svůj zen v každém okamžiku. Stal se Nan-inovým žákem a studoval dalších šest let, než dosáhl takového stavu.

Co má dělat zbožný člověk?
Mnich se zeptal Ummona: “Co by měl činit zbožný člověk?”
Ummon odpověděl: “To vůbec nevím”.
Mnich se zarazil: “Jak to, že to nevíte?”
Ummon řekl: “Mně docela vyhovuje nevědět to!”

https://www.renenekuda.cz

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: pon 31. pro 2018 11:08:26
od Návštěvník
Mladý žák zenu Jamaoka Teššú, navštěvoval jednoho mistra po druhém a naplňovalo ho pýchou, když mohl demonstrovat své duchovní vědomosti. Nakonec hovořil před zenovým mistrem
Dokuonem ze Šokoku, který právě seděl v zahradě a kouřil dýmku.
Jamaoka řekl:
"Duch, Buddha a živí tvorové nakonec neexistují. Pravá přirozenost jevů je prázdnota. Není žádné uskutečnění, žádné mámení, žádná moudrost,
žádná prostřednost. Není žádné dávání ani nic, co se přijímá."
Dokuon, který tiše pokuřoval, neříkal nic. Najednou uhodil svou bambusovou dýmkou Jamaoku do hlavy. To mladého muže náramně rozhněvalo.
"Jestliže nic neexistuje," tázal se Dokuon jemně, "kde se tu vzal ten hněv?"

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: pon 31. pro 2018 11:10:50
od Návštěvník
Jeden žák se zeptal zenového mistra Philipa Kapleaua:
"Co mi zenový mistr může dát?"
Kapleau odpověděl:
"Nemůže ti dát nic, co už nemáš, ale může ti vzít mnohé, co je cizí tvé pravé přirozenosti."

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: pon 31. pro 2018 14:16:43
od Návštěvník
Mnich se svého mistra vyptával: "Mistře, není to tak, že pokud chce člověk najít cíl, k němuž směřuje, musí nejdřív bloudit?"

Mistr odvětil: "Od doby, co žádný cíl nemám, nebloudím"

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: pon 31. pro 2018 14:24:28
od Návštěvník
Obrázek

Jeden súfí (muslimský světec) řekl zenovému mistrovi: "Jsem vnitřně tak svobodný a od všeho tak oproštěn, že už ani nemyslím na sebe. Myslím už jen na druhé."

Zenový mistr opáčil: "Já jsem vnitřně tak svobodný a tak ode všeho oproštěn, že se na sebe mohu dívat, jako bych byl někdo jiný. Proto mohu myslet i na sebe."

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: pon 31. pro 2018 14:45:08
od Návštěvník
Otec jezuita William Johnston píše o tom, že když se zdržoval v japonském zenovém klášteře, mistr se ho ptal na metodu, podle níž medituje.
Johnston odpověděl, že tiše, beze slov, myšlenek, obrazů nebo idejí sedí v přítomnosti Boží.
Mistr se zeptal, zda je jeho Bůh všude, a když Johnston odpověděl kladně, zeptal se ho mistr, zda je "zcela zahalen do Boha".
Johnston řekl, že ano. "A to prožíváte?" zeptal se mistr. Johnston řekl, že ano.
"Výborně, výborně," řekl mistr, "jen tak dál. Časem zjistíte, že Bůh zmizí a zůstane jenom Johnston."
Johnstona tato poznámka šokovala, protože mu zněla jako popření všeho toho, co mu bylo svaté. Proto mistrovi řekl:
"Bůh nezmizí. Ale možná Johnston, a potom zůstane už jenom Bůh."
"Ano, ano," opáčil mistr usmívaje se. "To je totéž. Tak jsem to myslel."

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: úte 01. led 2019 13:50:25
od Návštěvník
Mistr meditoval v místnosti, když tu někdo zaklepal na dveře. "Kdo je?", zeptal se mistr. "Já," ozvalo se za dveřmi. "Já?!", zeptal se mistr udiveně.

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: stř 02. led 2019 10:26:24
od Návštěvník
Zenový mistr Nan'in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu.
Nan'in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj.
Ale když byla miska plná, lil Nan'in s naprostým klidem dál, takže mistka přetekla.
Návštěvník volal:
"Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde."
Nan'in se usmál:
"Tak jako ta miska jsi plný svých vlastních nátorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?"

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: stř 02. led 2019 21:17:11
od Návštěvník
“Student se zeptal mistra Bassuie: “Jak dokážete
rozlišit pravdivé prohlášení od prohlášení
falešného?” Mistr odpověděl: “Zda je prohlášení
pravdivé nebo falešné, záleží na srdci sdělovatele
a ne na slovech, které pronese. Není-li tady ten
dotyčný, o němž se mluví, není možné ti to říci.”

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: čtv 03. led 2019 7:32:11
od Návštěvník
Poté, kdy je vše viděno jako Jednota, jsme se vrátili
ke Zdroji a spočíváme zde - vždy jsme zde byli.
SENG-CCHAN

Re: Zenové příběhy

Nový příspěvekNapsal: čtv 03. led 2019 10:20:18
od Návštěvník
Zenový poustevník seděl na břehu řeky když tu ho při zazenu vyrušil mladý muž. Mladý muž poklekl a řekl:
"Mistře, chci se stát vaším žákem."
"Proč?" zeptal se mistr.
"Protože chci nalézt vysvobození."
Mistr náhle vyskočil, popadl mladého muže vzadu za krk, dovlekl ho k řece a podržel mu hlavu pod vodou. Mladý muž se zmítal, ale mistr nepovolil.
Po nějaké chvli mladého muže konečně pustil. Muž zvracel vodu, kterou spolykal, a lapal po vzduchu. Po několika minutách se uklidnil.
"Po čem jsi nejvíc toužil, když jsem ti držel hlavu pod vodou?" zeptal se mistr.
"Po vzduchu," řekl mladý muž.
"Dobrá," řekl mistr. "Vrať se tam, odkud jsi přišel, a přijď zase za mnou, až budeš toužit po vysvobození právě tak, jako jsi právě toužil po vzduchu."