Novinky 2017 - 2018

Moderátor: ryunin

Novinky 2017 - 2018

Nový příspěvekod ryunin » úte 26. pro 2017 18:06:34

Tak jsem si řekl, že tu napíšu pár poznámek, třeba to někoho bude zajímat, co je u mě nového.

Začnu úklidem. Zenový učitel Shunryu Suzuki řekl, že neuklízíme proto, že by bylo potřeba odstranit špínu z tohoto světa, ale proto, že to je kultura lidí - uklízet. Vesmír sám o sobě je zcela čistý, včetně nepořádku u nás doma, takže uklízíme proto, že to je zvykem. To je samozřejmě parafráze, ne doslovná citace. No a mě napadlo, že je tu ještě jiný pohled na smysl úklidu. A to je vliv okolí na naši mysl. Když se obklopíme negativními zprávami, lidmi, špínou, nepořádkem, zlostí, chaosem, tak to ovlivní způsob, jak se cítíme. To je karmická stránka věci. A nemůžeme to prostě ignorovat. Suzuki má sice pravdu, ale já na sobě cítím velkou změnu mentální, když si doma uklidím - má mysl se prostě automaticky vyjasní, podobně, jako když nějakou chvíli v tichu medituju. Takže v tom vidím taky smysl pořádku, no a to samé platí pro jednání s lidmi - buďme agresivní a uvidíme, co se stane, jak na nás bude okolí reagovat. Buďme laskaví a uvidíme, jestli to má vliv nebo ne. Samozřejmě to vliv má.

No a s tím souvisí schopnost , kterou pěstuje zen, odhodit úplně vše - nepořádek, bolest, laskavost, klid, moudrost, hloupost, vše... Zen není jen způsob života, není to jen mít doma uklizeno, být laskavý k druhým, dělat věci pořádně. To jsou karmické záležitosti, nejsou podružné, ale nejsou ani nejdůležitější. Nejdůležitější je dharma sama, pravda samotná, která tu je, ať už se zlobíme nebo ne, ať už je uklizeno nebo ne. Odhodit všechno, sundat s očí filtr, kterým vidíme svět a druhé a sebe- to je zásadní. Pak je všechno takové, jaké to je - ani dobré, ani špatné, pořádek je pořádek, nepořádek je nepořádek, laskavost je laskavost a hněv je hněv. To je nejzazší hledisko. Bez chápání vlivu karmy je to ale podvod. Člověk, který nechápe význam chování, pořádku, laskavosti, se nemůže ohánět zenovou bohorovností. Nejde někomu ublížit, a pak s s úsměvem říct- vše je pomíjivé, přijmi to. To je podvod. Proto učitel musí být někdo, kdo zná sílu karmy, její moc, její možnosti, a současně i čistotu dharmy, kde už neplatí žádné pro a proti, dobrý a špatný.

Byl jsem kdysi na přednášce zenového učitele Shen Yena, byl to slavný čínský zenový učitel. Měl přednášku v Praze a mluvil o tom, jak v zenu není dobro ani zlo, a jedna rozhořčená paní mu řekla, že pokud zen omlouvá vrahy a zločince, pak ji taková nauka nezajímá. Už nevím, co jí na to řekl, ale řekl bych, že zen vůbec neomlouvá vrahy a zločince. Jen nám říká, že hodnotit vraha můžeme na dvou úrovních. na úrovni běžné karmy a na úrovní probuzené karmy. Probuzená karma znamená, že jsme karmu spatřili v celé její parádě a prokoukli ji. Pak vidíme skutečnou hodnotu a problematiku vrahů a zločinců. Ne pouze vlastní strach a touhy.

No a když už je řeč o učitelích, myslím, že tu v minulosti byla nějaká diskuze ohledně mých ambicí být učitelem buddhismu a hlouposti s tím spojené. Jak je hloupé chtít být učitelem anebo označovat se učitelem. Taky tu byly nějaké vášnivé debaty ohledně autenticity zenové transmise dnes. Kdo si zaslouží a nezaslouží transmisi dharmy. S učitelováním v buddhismu je to jako s každým jiným povoláním. Ne každý, kdo se chce stát lékařem, se jím jednou stane, ale hodně lidí, kteří se opravdu snaží stát lékaři , se stanou lékaři. V zenu bychom se na začátku měli zabývat především vlastním probuzením, takže nějaká otázka budoucího učení druhých nepřichází v úvahu. Dokud pracujeme na vlastním probuzení, prostě není čas ani smysl řešit nějaké budoucí učitelování. Jsou lidí, kteří druhým rádi radí nebo pomáhají, ale třeba vůbec nemají snahu stát se učiteli. nedávno se na jednom našem ústraní ukázalo, jak různé jsou důvody, proč tam lidé chodí. Já například od začátku hledal prostě jen vlastní probuzení a nic jiného mě nezajímalo. Ale spousta lidí v praxi zenu hledá odpovědi na otázky o utrpení a bolesti. Nejsou tak sebestřední jako já a nehledají pro sebe probuzení, spíš hledají odpovědi na otázky utrpení. Chtějí pomáhat. U mě to bylo tak, že jsem se zajímal jen o sebe samotného, naprosto egoisticky. Na druhou stranu když někdo chce dosáhnout probuzení, není to zas tak egoistické, pokud by z toho později vyplýval přínos pro druhé. Každopádně jak můj život pokračoval a moje praxe pod vedením učitelů pokračovala, nějak jsem se ocitl v roli učitele. Protože jsem už dávno psal články o buddhismu, chtěl jsem zkusit taky ústní formou někomu pomoct pochopit základní principy zenu. Velmi rychle se ukázalo, že jsem vždycky narazil na dva druhy lidí, možná tři, ale dva základní typy: Ti co se zjevně ošívali, když jsem jim něco říkal o buddhismu, protože prostě nechtěli, abych já je něco učil. A pak tu byl druhý typ člověka, kdo si mě vyslechl a šel o dům dál, ano takže tři. A třetí typ lidí, ti zůstali a poslouchají mé ústní podání dodnes. Takže nikdy jsem prostě nemohl někam přijít a vyhlásit tam - já tady budu učit buddhismus, vy přijďte a poslouchejte, žádné Nesem vám noviny, pozor dejte. Já prostě někam přišel a oni buď poslouchali nebo odešli, nebo zůstali... Takže dnes je skutečnost taková, že mám takovou miniaturní skupinku lidí, kteří jsou ochotni se mnou cvičit a něco se dozvědět. Ani bych se nedivil, kdyby tato skupinka čítala až do mé smrti vždy kolem čtyř až šesti lidí. Tohle je prostě fakt, ne nějaké zbožné přání být učitelem.

No a pak tu je taky otázka transmise, která má potvrdit, zcela oficiálně, že někdo je dost zralý, aby učil druhé. Tato transmise je předána žákovi učitelem poté, co žák s tímto učitelem praktikoval poctivě řadu let, nebo v případě Dogena například, jen pár let, ale velmi, velmi intenzivně a byl s učitelem v každodenním kontaktu. Takže bych řekl, pár let, ale dennodenně, nebo deset, dvacet let, třeba několikrát ročně. Byla tu diskuze o tom, kdo si zaslouží transmisi dharmy. Tohle je dost vnitřní záležitost, to těžko může posuzovat člověk z vnějšku. I když máte nějakou zkušenost s theravadovou praxí, nemáte ponětí, jak to funguje v zenu. Jeden člověk se tu oháněl utrpením těch, co kdysi dostali transmisi dharmy. Údajně museli projít velkými obtížemi, aby si zasloužili tuto transmisi. Nikdo ale netuší, jakým utrpením musel projít kamarád, který před pár lety tuto transmisi obdržel. Nikdo neví, jakým utrpením kdo prošel v dětství, v době dospívání, v dospělosti. ˇŽivot je štědrý, co se týká tragédií a utrpení, takže možná, kdo to měl v životě lehké, vše se mu dařilo, nemůže čekat, že dostane transmisi dharmy poté, co třikrát navštíví buddhistické ústraní s učitelem. Ale člověk, který dvacet, třicet let praktikuje a zápasí s bolestmi života, vyrovnává se s traumaty, které prožil v dětství, je to snad málo utrpení, aby tento člověk byl hoden transmise? Takže utrpení jako kritérium autenticity transmise dharmy - to beru, ale jen do jisté míry. Není to jediné měřítko, a jak už jsem říkal, chtěl bych vidět toho člověka, s kterým se život hezky pomazlil, on nemá problémy, nikdy netrpěl a aniž by si lámal kosti při cvičení zazenu, jeho učitel mu takhle po roce bez obtíží řekne, hele, vidím, že jsi zralý člověk, ty už jsi něco zažil, ty už se učit nemusíš, cvičit nemusíš, tady máš transmisi, jo? Tak to samozřejmě je totální blbost. Je to vždycky o velkém utrpení v našem životě a o velkých obtížích a bolestech jak už mentálně, tak fyzicky, když cvičíme a učíme se buddhismus s druhými.

No vlastně v Česku transmisi dharmy obdržel zatím jen jeden člověk , a jak už jsem řekl, jeho život byl aspoň několik let hotové peklo. Můj život byl peklo, když mi bylo asi tři až pět let... takže možná už jsem si taky své vytrpěl... ale kdo ne? Samozřejmě, někoho to ještě čeká, ale málokomu se to vyhne. Buddhismus je tu od toho, ne aby to peklo odstranil, abychom se mu vyvarovali, ale abychom ho chápali JINAK.

No a poslední poznámka se týká budoucí knížky, kterou bych měl vydat, ale jak jsem líný a vše odkládám, nevím, jak dlouho to ještě bude trvat. Kdyby mi to neřekl sám můj učitel, abych to už konečně vydal, měl bych ještě deset let výmluvy, že se mi do toho zatím nechce. Ale když váš učitel řekne, hele, vydej ty tvoje články... tak si říkáte, tak možná to nějakou hodnotu má. Když mi můj učitel poprvé řekl, že "můj žák..." , tak mě napadlo, tak asi fakt někoho učím. Nicméně ponaučení z toho není, že se mi něco podařilo, ale spíš to, že život se nějak vyvíjí a když máme pozitivní snahy v karmě, přinese to pozitivní změny, kdežto když máme sklon dělat negativní věci, tak to přinese negativní výsledky. Kdo je aspoň trošičku moudrý, tak ví, že nakonec nezbývá než se od rána do večera snažit žít poctivě. Jabloně nesou jablka, hrušně hrušky, dub má žaludy. Každý přinese takové ovoce, jaké zasadil. A nakonec dharma je jít do sadu a vidět kvést různé stromy a neříkat, co je lepší. To je ten pohled poslední, a současně první, než začneme přemýšlet a hodnotit.
ryunin
 
Příspěvky: 681
Registrován: čtv 22. zář 2011 14:19:10

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník