Moderátor: ryunin
pohádka píše:Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?
irulan píše:to jsou zajímavý úvahy, já bych z vlastní zkušenosti měla k diskusi výhrady k tomu "učiteli autentickému" a k tomu "probuzení".
Říká se, že se člověk učí i formou "tudy cesta nevede" a poučí se možná více, než když mu všechno vychází. A i ten pojem autentického učitele a učitele vůbec bych do toho zařadila. Asi nejvíc na mě zapůsobila poučení právě od učitelů - osob, situací - kteří mi zrovna nezpůsobili takové to příjemné zahřátíčko, že jdu správnou cestou, ale naopak situací, kdy jsem se musela zamyslet nad vlastní zahleděností. To dost bolí a taky to trvá přijmout - sebe jako toho blbouna. Neomlouvat si vlastní chyby a důležitost, ale přijmout svou nicku jako takovou. Pro ješitnýho jedince dost těžká věc, ještě když je to způsobeno dost protivnými lidmi (učiteli), ale za tím úkolem to přijmout zrovna od takových protivů je jakási úleva a smích. Částečná, než se zase objeví další omyly, že jo, takový nekonečný příběh... Tím se dostávám k tomu probuzení - tedy můžu mluvit jen ze své zkušenosti, že pravděpodobně netuším, co by to jako mělo být, ale každé takové zasmání se nad zkušenostmi (ale snad i pláč)vnímám takovým dílčím snad probouzením. Prostě to ztratí důležitost. Je to, to jo, nedá se s tím nic dělat, ale přestanu se tím vědomě a cíleně zabývat. Tedy intelektuálně. S emocemi je to těžší, jsou tak nějak setrvačnější a závisí nějak i na kondici těla. Asi proto, myslím si, je dobré zachovat jakeš takeš rovnováhu vnímání toho těla - ani na něj nekašlat a ani ho moc neprožívat. Ono taky lecos vydrží, ale taky umí říct dost. No a stejně tak hledám rovnováhu mezi svobodomyslným, leč trochu arogantním "hlavně se z toho neposrat" a mezi nějakou životní zodpovědností.
No a co se týká cvičení a cesty (Budhovo nebo jiné, co já vím), každej má svojí cestu a svoje učitele - je nám vybíráno (jak píše arikiran). Pro mě autentiční všichni - ať důstojní nebo šašci trapní, ta důstojnost, autenticita-pravdivost nebo šaškárna je v nás samotných - to je taková moje důstojně-šaškovská úvaha do placu.
ryunin píše:pohádka píše:Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?
no to je skvělá otázka, mě nikdy nenapadlo, že cvičit v sobě zahrnuje snahu o dosažení něčeho - třeba cvičit na klavír, mě to přišlo ne jen jako snaha se naučit skladbu, ale taky snaha udržovat danou úroveň
třeba profesionální muzikanti cvičí čtyří, šest hodin denně, a občas to zahrnuje studium nové skladby, ale hlavně je to procvičování téhož pořád dokola
tak cvičit zazen je jako ve smyslu vracet se pořád na začátek, ne někam směřovat
třeba někdo, kdo pěstuje na zahradě rajčate, praktikuje, cvičí pěstování rajčat, ne ve smyslu, že se to učí, ale že už je pěstuje
cvičit zazen je jako pěstovat rajčata - je to praxe, ale není to naděje, že jednou vypěstuju rajče, spíš samo sebou, že pěstuju rajče, není tu žádná pochybnost
arikiran píše:ahoj
tvoje definice důkazu lpění nebo nelpění není ok
např když se mě zeptáš, zda si myslím, že 1+1=2, řeknu, že myslím...znamená to, že na tom lpím..kdo ví?
......
pohádka píše:ryunin píše:pohádka píše:Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?
no to je skvělá otázka, mě nikdy nenapadlo, že cvičit v sobě zahrnuje snahu o dosažení něčeho - třeba cvičit na klavír, mě to přišlo ne jen jako snaha se naučit skladbu, ale taky snaha udržovat danou úroveň
třeba profesionální muzikanti cvičí čtyří, šest hodin denně, a občas to zahrnuje studium nové skladby, ale hlavně je to procvičování téhož pořád dokola
tak cvičit zazen je jako ve smyslu vracet se pořád na začátek, ne někam směřovat
třeba někdo, kdo pěstuje na zahradě rajčate, praktikuje, cvičí pěstování rajčat, ne ve smyslu, že se to učí, ale že už je pěstuje
cvičit zazen je jako pěstovat rajčata - je to praxe, ale není to naděje, že jednou vypěstuju rajče, spíš samo sebou, že pěstuju rajče, není tu žádná pochybnost
Muzikant cvičí, aby dosáhl dobrého koncertu. Směřování na začátek je dosahování začátku. Pěstování rajčete je dosahování rajčete. Když nemá být žádná pohybnost, jedná se o dosahování bezpochybnosti.
Všechno má nějakou příčinu a následek. Myslím si, že většina lidí začala dělat zazen, protože chtěli něco změnit a něco tím skutečně změnili.
ryunin píše:má to tedy dva aspekty - cvičíš a dosahuješ, měníš, a cvičíš a vše zůstává takové jaké to bylo dycky, a to je ten důležitější aspekt cvičení
Jana píše:ryunin píše:má to tedy dva aspekty - cvičíš a dosahuješ, měníš, a cvičíš a vše zůstává takové jaké to bylo dycky, a to je ten důležitější aspekt cvičení
A poznat to, co zůstává dycky, je to, o co jde.
pohádka píše:Při zazenu ne, tam se žádné poznání nedosahuje.
Jak by bylo možné dosahovat něčeho, co je tady dycky?
arikiran píše:Jak by bylo možné dosahovat něčeho, co je tady dycky?
jak?
v potu tváře, s nasazením, vášní a pokorou,
bez ohledu na výsměch a nepochopení okolí a navzdory svým vlastním pochybnostem...
není to procházka, není to pro nabubřelé znalce čehokoli...
je to pro odvážné blázny a na hranicích bláznovství se to pohybuje...
žádné bezpečí...žádné krytí...žádná jistota..a žádná odměna..
či aspon to tak vypadá....
jo, je to tady vždycky...stejně jako nevědomost o tom...záleží na tobě...hodně štěstí...
......
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 návštevníků