Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Moderátor: ryunin

Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » čtv 01. zář 2016 20:19:32

My máme s Rosadou takový zajímavý soukormý dialog o poznání Skutečnosti, a to mi pomohlo se pomalu začít orientovat v té změti teorií a konceptů, které nabízí buddhismus. Začal jsem trošku zase číst a začínám se asi orientovat.

četl jsem vlákno o svobodné vůli a to mě taky inspirovalo, tam jsem napsal:

Není tu naprosto nic k dosažení. To je ale pro mnoho lidí velmi těžké realizovat. Protože od mala jsme vedeni k dosahování všeho možného. Dosahování úspěchu ve škole nebo v práci není problém není to něco, s čím by děti měli skončit nebo dospělí skončit. Problém nastává, když toto dosahování ve světě hmotném chceme dělat ve světě "ducha". Ve světě Jedné Mysli, ve světě původní mysli nebo podstaty. Někdo trvá na tom, že je třeba pracovat na tom a onom, v duchovním světě, ale jak říká Jana, pak tu malé, omezené já pracuje na malém omezeném já. Dosáhneme dílčích úspěchů, ale to nemá nic společného s Konečným osvobozením od sebe. To konečné osvobození od sebe ale není závislé na čase a prostoru, není tu nějaké včerejší já, které se osvobodilo od sebe. Je to osvobození Všeho od Všeho, mimo čas a prostor, a současně se to nemůže dít jindy než teď. Toto konečné osvobození mimo čas a prostor je totéž co osvobození Buddhy, který dosáhl osvobození také mimo čas a prostor, takže to osvobození tu s námi je pořád, pořád tu s námi je Buddha, a pouze čeká, zda ho osvobodíme od Buddhy. Protože dokud chceme dosáhnout - dokud já chce osvobodit já, Budddha pořád dál čeká... teprve když odhodíme vše a nedosahujeme ničeho, Buddha se začne radovat!!!

No k tomu je třeba dodat - pokud zůstaneme na úrovni - není čeho dosahovat pouze intelektuálně nebo abstraktně - je to takové připoutání k nicotě, k prázdnotě. Vše je totéž, vše je v podstatě prázdné, není čeho dosahovat. Ale buddhismus není tenhle přístup k nicotě. Ačkoli je vše prázdné, v prázdnotě se projevuje tisíce barev, vůní a tvarů. A ty je třeba vyzdvihnout z prázdnoty! Odhodit vše, ničeho nedosáhnout, není odmítnout svět a aktivitu, ani to není nesnažit se nic dělat nebo přestat o něco usilovat. Je to aktivita vycházející z prázdnoty, co nás osvobozuje, nikoliv aktivita vycházející z pocitů nebo názorů nebo náboženství. To, čemu Dogen říká odhození těla a mysli, je vrhnout se do přítomnosti s tímto tělem a touto myslí - je to současně odhození a současně aktualizace. Když se had svlékl z kůže, nezmizel, je tu nový, osvobozený had. Když cvičíme zazen, neumrtvujeme, nemortifikujeme, neustrneme, nehledáme ani nerealizujeme prázdnotu, ale z prázdnoty všeho vyvstává ničím neposkvrněná aktivita těla a mysli - zazen. Tato aktualizace života, zazen, není odlišná od aktualizace života v jakékoliv činnosti. V praní, šití, vaření, řízení auta... nicméně Buddha potřeboval nějakou aktivitu, která by mohla být pro všechny, kterou by mohli všichni cvičit společně, nebo individuálně. A to byl zazen. Je jednoduché odhodit tělo a mysl při činnosti jako je vyšívání nebo luštění křížovek - kdo není buddha, když luští křížovky? Ale opkud dokážeme sedět na místě a nepotřebujeme k tomu žádnou filozofii, žádnou víru, žádné pro a proti, žádný důvod, proč sedíme, pak aktulizujeme stav buddhy, stav probuzení v činnosti, která nedává žádný smysl - zdánlivě - právě proto, že zazen sám o sobě nedává žádný smysl, žádné proč bychom ho měli cvičit, pokud ho přesto cvičíme a nic od toho nečekáme, ukazujeme že v základní existenci dokážeme aktualizovat stav buddha, že jen sedět tady a teď, bez cíle, není něco, co nás frustruje nebo něco, od čeho čekáme výsledky. Pokud nás zazen frustruje, nebo čekáme výsledky, osvícení, uklidnění atd., pak to není aktualizace probuzení, protože máme pocit, že tu něco chybí, že je k naší dokonalé přirozenosti potřeba něco přidat, to je jako malovat rohy králíkovy, nebo přidat k Buddhovi zlatou klec, kterou vůbec nepotřebuje.

Zazen je tak jakousi zkouškou, zda dokážeme aktualizovat stav buddha nebo ne. Ale i když si myslíme, že zazen je cokoliv, nemůžeme si to myslet pořád a non stop, přece tu jsou opakovaně okamžiky, kdy si nic nemyslíme a pouze sedíme , a v těch chvílích aktualizujeme sebe, zcela, své pravé já, své buddhovské , probuzené já.

V buddhismu nejde o to, zjistit, jaká je přesně jeho filozofie, nebo která větev buddhsimu je ta správná, jde tu o naprosto intimní vlastní osobní zkušenost probuzení. Filozofie buddhismu nám pomůže dostat se k tomu probuzení, pokud ji učitel uvede do akutálního kontextu života, naší vlastní zkušenosti. Proto sám studovat knihy o budhismu bez učitele znamená nemít žádný kontext, člověk je ztracen uprostřed krásných idejí, které v životě nedávájí žádný smysl. Možná dávají smysl abstraktně v naší hlavě, ale učitel tu je od toho, aby ty ideje uvedl v život, v život svůj a život žáka.

Zazen má samozřejmě nejen absolutní hodnotu - to je to, že není čeho dosáhnotu a zazen sám je osvobození - ale i relativní hodnotu- to znamená mění karmu člověka - dává do souladu mysl a tělo a vede člověka k jeho přirozenosti a soustředěnosti. Oba aspekty jsou důležité. Jak okamžitý efekt zazenu, okamžitý buddha, tak dlouhodobé učinky zazenu a jejich vliv na náš život a potažmo život druhých lidí.

Tak, jak jsme to popsal, to funguje v buddhismu, ale buddhismus není monopol na pravdu a probuzení. Jakkoliv se probudíte, tak jste buddha. Buddha Šakjamuní prostě přišel s nějakým cvičením a učením, přišel s určitou metodou cvičení probuzení a dosahování bez dosahování. Ale tento Buddha, to je každý z nás, a je na nás, jakou cestu si vybereme, abychom aktualizovali naše probuzení v životě.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod arikiran » pát 02. zář 2016 9:26:13

tak jak si vybíráme my.....od ponožek až po duchovní nauku...

taxme také vybíráni!

a taxou nám vybírány..ponožky ..duch. nauka...jakož i výsledky a dosažení..

iluze vlivu a iluze ne-vlivu...to dělá svět zajímavějším

a ted si vyber!
......
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » pát 02. zář 2016 15:13:16

Proč se cvičí zazen?

v linii Rinzai Zen vám řeknou, že je to proto, abyste dosáhli satori, ale v linii mistra Dogena je to obráceně - satori je začátek - díky němu vůbec můžeme cvičit zazen

úplně obrácený pohled na osvícení, ne?

Mistr Sawaki řekl


Zazen means just sitting without even thinking of becoming buddha. Zazen znamená sedět prostě sedět, aniž byste vůbec pomysleli na to stát se buddhou.ˇ

Pro začátečníka je úkol jasný - seď a nemysli na to, jestli jsi nebo nejsi buddha, prostě jen seď- to je vyjádření, realizace buddhy. A pro někoho, kdo už zažil satori? Je to totéž - nemysli na to, že už jsi osvícený, seď zazen a nemysli si, jsem buddha, jsem osvícený, protože to jsou všechno jen myšlenky, iluze...

Tak zazen nás nabádá, abychom byli zcela hloupí, prostí myšlenek, jak by řekli advaitisté, prostí dualistických myšlenek. Pouze sedět je vlastně aktualizace překonání duality - sedíte v zazenu a nemyslíte si, že to je dobré, špatné, osvícené neosvícené, buddha, nebuddha.

To co o zazenu říkáme, nám pomůže odhodit mylné myšlenky, ale to neznamená, že tu má nějaký konečný výrok zůstat. To je zazen - bez názorů, bez myšlenek, prostě jen sedět, to je vyjádřit buddha, ne myslet si "buddha" nebo "nebuddha".

Proto cvičí začátečníci i velmi pokročílí, učitelé i žáci a mezi jejich zazenem není žádný rozdíl. Rozdíl může vzniknout jen v jejich hlavách.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » pát 02. zář 2016 15:20:02

Pokud by nějaký učitel nebo osvícený člověk řekl, e už nemusí cvičit zazen, protože už je osvícený, tak by tím vlastně osvícení popřel - osvícení je poznání, že tu není žádné osvícení k dosažení. POkud bych řekl, já už necvičím, já už jsem osvícen, zazen splnil účel, bylo by to totéž jako říct, já už necvičím, já jsem nepochopil podstatu osvícení, protoe si myslím, že "já", "jsem" "osvícen". Já, jsem a osvícen jsou vlastně tři dualistické výkřiky jako Brno. Jaké já? Jaké jsem? Jaké osvícen?

Mohli bychom namítnout, že učení buddhismu jsou samé dualistické výkřiky. No jasně, co věta, to je dualistický výkřik, ale rozdíl je v tom, že učitel, pokud je pravý, nelpí na těchto výrocích - používá je pouze k ukázání směru k pravdě, která je mimo dualitu.

Jak poznáme, že někdo nelpí na tom, co tvrdí? Jednoduše, zeptejte se ho, zda si to opravdu myslí. Autentický učitel se snadno svého tvrzení vzdá, mluvka ne, a nebo vás překvapí nějakým dalším výrokem, na kterém bude lpět...

Autentický učitel nakonec musí ukázat na život sám, nezůstává zaklíněn v diskuzi plné slov.

Na netu to poznáte třeba tak, že argumentuje jednou, dvakrát, a pak už v argumentaci nepokračuje. Prostě to přeruší a vrátí se k realitě věcí.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » pát 02. zář 2016 15:26:55

Takže můžeme vidět, že zazen je praxe, která sama o sobě má hodnotu, není to prostředek k něčemu.

Ano, Buddha cvičil zazen a doufal v poznání Pravdy. Možná dosáhl Pravdy právě, když cvičil zazen. Ale když dosáhl Pravdy, zjistil, že to je jeho vlastní zkušenost, jeho základní zkušenost, ne, něco , co se hledá pomocí meditace. A tak vlastní zazen byl samotné poznání pravdy, každý okamžik zazenu pro něho byl poznání pravdy, a tak nebylo nutné považovat zazen za prostředek. Možná ale zhodnotil schopnosti svých žáků tak nebo onak a učil je tak nebo onak, jak sám považoval za nutné. Možná jim řekl, cvičte zazen a poznáte Pravdu. To není žádný nesmysl, klidně můžeme říct, cvičte zazen a poznáte Pravdu. Ale dnes jsou lidé v jiné situaci, jiném kontextu a my vycházíme z toho, co znají a co si myslí. Když pomocí zazenu usilovně hledají Pravdu, můžeme jim říct, zazen sám je Pravda.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod pohádka » pát 02. zář 2016 15:57:39

Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?
pohádka
 

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod arikiran » pát 02. zář 2016 15:57:57

ahoj
tvoje definice důkazu lpění nebo nelpění není ok
např když se mě zeptáš, zda si myslím, že 1+1=2, řeknu, že myslím...znamená to, že na tom lpím..kdo ví?
......
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod irulan » pát 02. zář 2016 20:57:20

to jsou zajímavý úvahy, já bych z vlastní zkušenosti měla k diskusi výhrady k tomu "učiteli autentickému" a k tomu "probuzení".
Říká se, že se člověk učí i formou "tudy cesta nevede" a poučí se možná více, než když mu všechno vychází. A i ten pojem autentického učitele a učitele vůbec bych do toho zařadila. Asi nejvíc na mě zapůsobila poučení právě od učitelů - osob, situací - kteří mi zrovna nezpůsobili takové to příjemné zahřátíčko, že jdu správnou cestou, ale naopak situací, kdy jsem se musela zamyslet nad vlastní zahleděností. To dost bolí a taky to trvá přijmout - sebe jako toho blbouna. Neomlouvat si vlastní chyby a důležitost, ale přijmout svou nicku jako takovou. Pro ješitnýho jedince dost těžká věc, ještě když je to způsobeno dost protivnými lidmi (učiteli), ale za tím úkolem to přijmout zrovna od takových protivů je jakási úleva a smích. Částečná, než se zase objeví další omyly, že jo, takový nekonečný příběh... Tím se dostávám k tomu probuzení - tedy můžu mluvit jen ze své zkušenosti, že pravděpodobně netuším, co by to jako mělo být, ale každé takové zasmání se nad zkušenostmi (ale snad i pláč)vnímám takovým dílčím snad probouzením. Prostě to ztratí důležitost. Je to, to jo, nedá se s tím nic dělat, ale přestanu se tím vědomě a cíleně zabývat. Tedy intelektuálně. S emocemi je to těžší, jsou tak nějak setrvačnější a závisí nějak i na kondici těla. Asi proto, myslím si, je dobré zachovat jakeš takeš rovnováhu vnímání toho těla - ani na něj nekašlat a ani ho moc neprožívat. Ono taky lecos vydrží, ale taky umí říct dost. No a stejně tak hledám rovnováhu mezi svobodomyslným, leč trochu arogantním "hlavně se z toho neposrat" a mezi nějakou životní zodpovědností.
No a co se týká cvičení a cesty (Budhovo nebo jiné, co já vím), každej má svojí cestu a svoje učitele - je nám vybíráno (jak píše arikiran). Pro mě autentiční všichni - ať důstojní nebo šašci trapní, ta důstojnost, autenticita-pravdivost nebo šaškárna je v nás samotných :) - to je taková moje důstojně-šaškovská úvaha do placu. ;)
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » pát 02. zář 2016 23:14:56

pohádka píše:Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?


no to je skvělá otázka, mě nikdy nenapadlo, že cvičit v sobě zahrnuje snahu o dosažení něčeho - třeba cvičit na klavír, mě to přišlo ne jen jako snaha se naučit skladbu, ale taky snaha udržovat danou úroveň

třeba profesionální muzikanti cvičí čtyří, šest hodin denně, a občas to zahrnuje studium nové skladby, ale hlavně je to procvičování téhož pořád dokola

tak cvičit zazen je jako ve smyslu vracet se pořád na začátek, ne někam směřovat

třeba někdo, kdo pěstuje na zahradě rajčate, praktikuje, cvičí pěstování rajčat, ne ve smyslu, že se to učí, ale že už je pěstuje

cvičit zazen je jako pěstovat rajčata - je to praxe, ale není to naděje, že jednou vypěstuju rajče, spíš samo sebou, že pěstuju rajče, není tu žádná pochybnost
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » pát 02. zář 2016 23:16:40

irulan píše:to jsou zajímavý úvahy, já bych z vlastní zkušenosti měla k diskusi výhrady k tomu "učiteli autentickému" a k tomu "probuzení".
Říká se, že se člověk učí i formou "tudy cesta nevede" a poučí se možná více, než když mu všechno vychází. A i ten pojem autentického učitele a učitele vůbec bych do toho zařadila. Asi nejvíc na mě zapůsobila poučení právě od učitelů - osob, situací - kteří mi zrovna nezpůsobili takové to příjemné zahřátíčko, že jdu správnou cestou, ale naopak situací, kdy jsem se musela zamyslet nad vlastní zahleděností. To dost bolí a taky to trvá přijmout - sebe jako toho blbouna. Neomlouvat si vlastní chyby a důležitost, ale přijmout svou nicku jako takovou. Pro ješitnýho jedince dost těžká věc, ještě když je to způsobeno dost protivnými lidmi (učiteli), ale za tím úkolem to přijmout zrovna od takových protivů je jakási úleva a smích. Částečná, než se zase objeví další omyly, že jo, takový nekonečný příběh... Tím se dostávám k tomu probuzení - tedy můžu mluvit jen ze své zkušenosti, že pravděpodobně netuším, co by to jako mělo být, ale každé takové zasmání se nad zkušenostmi (ale snad i pláč)vnímám takovým dílčím snad probouzením. Prostě to ztratí důležitost. Je to, to jo, nedá se s tím nic dělat, ale přestanu se tím vědomě a cíleně zabývat. Tedy intelektuálně. S emocemi je to těžší, jsou tak nějak setrvačnější a závisí nějak i na kondici těla. Asi proto, myslím si, je dobré zachovat jakeš takeš rovnováhu vnímání toho těla - ani na něj nekašlat a ani ho moc neprožívat. Ono taky lecos vydrží, ale taky umí říct dost. No a stejně tak hledám rovnováhu mezi svobodomyslným, leč trochu arogantním "hlavně se z toho neposrat" a mezi nějakou životní zodpovědností.
No a co se týká cvičení a cesty (Budhovo nebo jiné, co já vím), každej má svojí cestu a svoje učitele - je nám vybíráno (jak píše arikiran). Pro mě autentiční všichni - ať důstojní nebo šašci trapní, ta důstojnost, autenticita-pravdivost nebo šaškárna je v nás samotných :) - to je taková moje důstojně-šaškovská úvaha do placu. ;)


to je hezký zamyšlení, škoda že irulan se mnou necvičí zazen, bylo by si o čem povídat

dneska jsme si s mou žačkou povídali asi hodinu a půl a povídali bychom si asi až do rána, kdybych to neutnul a nešel někam na pivo
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod pohádka » sob 03. zář 2016 8:06:15

ryunin píše:
pohádka píše:Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?


no to je skvělá otázka, mě nikdy nenapadlo, že cvičit v sobě zahrnuje snahu o dosažení něčeho - třeba cvičit na klavír, mě to přišlo ne jen jako snaha se naučit skladbu, ale taky snaha udržovat danou úroveň

třeba profesionální muzikanti cvičí čtyří, šest hodin denně, a občas to zahrnuje studium nové skladby, ale hlavně je to procvičování téhož pořád dokola

tak cvičit zazen je jako ve smyslu vracet se pořád na začátek, ne někam směřovat

třeba někdo, kdo pěstuje na zahradě rajčate, praktikuje, cvičí pěstování rajčat, ne ve smyslu, že se to učí, ale že už je pěstuje

cvičit zazen je jako pěstovat rajčata - je to praxe, ale není to naděje, že jednou vypěstuju rajče, spíš samo sebou, že pěstuju rajče, není tu žádná pochybnost


Muzikant cvičí, aby dosáhl dobrého koncertu. Směřování na začátek je dosahování začátku. Pěstování rajčete je dosahování rajčete. Když nemá být žádná pohybnost, jedná se o dosahování bezpochybnosti.

Všechno má nějakou příčinu a následek. Myslím si, že většina lidí začala dělat zazen, protože chtěli něco změnit a něco tím skutečně změnili.
pohádka
 

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » sob 03. zář 2016 8:26:11

arikiran píše:ahoj
tvoje definice důkazu lpění nebo nelpění není ok
např když se mě zeptáš, zda si myslím, že 1+1=2, řeknu, že myslím...znamená to, že na tom lpím..kdo ví?
......


v rámci vědy to neplatí, ale v buddhismu 1 + 1 = 2 neplatí absolutně, neplatí to ani v moderní vědě jestli se nepletu

1 + 1 = 0

to je jiný pohled na věc
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod ryunin » sob 03. zář 2016 8:27:38

pohádka píše:
ryunin píše:
pohádka píše:Proč se užívá slovo "cvičit", když se tím ničeho nedosahuje?


no to je skvělá otázka, mě nikdy nenapadlo, že cvičit v sobě zahrnuje snahu o dosažení něčeho - třeba cvičit na klavír, mě to přišlo ne jen jako snaha se naučit skladbu, ale taky snaha udržovat danou úroveň

třeba profesionální muzikanti cvičí čtyří, šest hodin denně, a občas to zahrnuje studium nové skladby, ale hlavně je to procvičování téhož pořád dokola

tak cvičit zazen je jako ve smyslu vracet se pořád na začátek, ne někam směřovat

třeba někdo, kdo pěstuje na zahradě rajčate, praktikuje, cvičí pěstování rajčat, ne ve smyslu, že se to učí, ale že už je pěstuje

cvičit zazen je jako pěstovat rajčata - je to praxe, ale není to naděje, že jednou vypěstuju rajče, spíš samo sebou, že pěstuju rajče, není tu žádná pochybnost


Muzikant cvičí, aby dosáhl dobrého koncertu. Směřování na začátek je dosahování začátku. Pěstování rajčete je dosahování rajčete. Když nemá být žádná pohybnost, jedná se o dosahování bezpochybnosti.

Všechno má nějakou příčinu a následek. Myslím si, že většina lidí začala dělat zazen, protože chtěli něco změnit a něco tím skutečně změnili.


ano ale nedosahování v cvičení je důležitější než dosahování

má to tedy dva aspekty - cvičíš a dosahuješ, měníš, a cvičíš a vše zůstává takové jaké to bylo dycky, a to je ten důležitější aspekt cvičení
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod arikiran » sob 03. zář 2016 10:26:56

cvičíš a nedosahuješ..a potřebuješ si to nějak okecat, že je to ok...
......
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod Jana » sob 03. zář 2016 11:42:05

ryunin píše:má to tedy dva aspekty - cvičíš a dosahuješ, měníš, a cvičíš a vše zůstává takové jaké to bylo dycky, a to je ten důležitější aspekt cvičení


A poznat to, co zůstává dycky, je to, o co jde.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6881
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod arikiran » sob 03. zář 2016 12:20:32

arikiran píše:
ahoj
tvoje definice důkazu lpění nebo nelpění není ok
např když se mě zeptáš, zda si myslím, že 1+1=2, řeknu, že myslím...znamená to, že na tom lpím..kdo ví?
......


v rámci vědy to neplatí, ale v buddhismu 1 + 1 = 2 neplatí absolutně, neplatí to ani v moderní vědě jestli se nepletu

1 + 1 = 0

to je jiný pohled na věc

mě nezajímá, jesli to platí nebo ne, mě zajímá, jesli to, dle tvé definice lpění, lze ohodnotit jako lpění...a zřejmě lze, bo si stačí odpovědět na otázku: myslíš si, že je to tak?

v krámu, když kupuju rohlíky, si to tak myslím...ve vědeckém kroužku je to složiztější ok

chtěl jsem upozornit, že SAMOTNÉ MYŠLENÍ NENÍ LPĚNÍ ČI NEMUSÍ UŽ NUTNĚ BÝT LPĚNÍM...Arozebírám to z toho důvodu, že je velmi prospěšné odhalovat ten faktor, který s obyčejného myšlení dělá lpění....to by se tady někteří divili, včetně mě...TO JE CELÝ
......
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod pohádka » sob 03. zář 2016 12:36:17

Jana píše:
ryunin píše:má to tedy dva aspekty - cvičíš a dosahuješ, měníš, a cvičíš a vše zůstává takové jaké to bylo dycky, a to je ten důležitější aspekt cvičení


A poznat to, co zůstává dycky, je to, o co jde.

:)


Při zazenu ne, tam se žádné poznání nedosahuje.
pohádka
 

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod Jana » sob 03. zář 2016 14:10:02

pohádka píše:Při zazenu ne, tam se žádné poznání nedosahuje.


Jak by bylo možné dosahovat něčeho, co je tady dycky?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6881
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod arikiran » sob 03. zář 2016 15:04:28

Jak by bylo možné dosahovat něčeho, co je tady dycky?


jak?

v potu tváře, s nasazením, vášní a pokorou,
bez ohledu na výsměch a nepochopení okolí a navzdory svým vlastním pochybnostem...

není to procházka, není to pro nabubřelé znalce čehokoli...
je to pro odvážné blázny a na hranicích bláznovství se to pohybuje...
žádné bezpečí...žádné krytí...žádná jistota..a žádná odměna..
či aspon to tak vypadá....

jo, je to tady vždycky...stejně jako nevědomost o tom...záleží na tobě...hodně štěstí...
......
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Není čeho dosáhnout, ale je co dělat

Nový příspěvekod Jana » sob 03. zář 2016 15:35:54

arikiran píše:
Jak by bylo možné dosahovat něčeho, co je tady dycky?


jak?

v potu tváře, s nasazením, vášní a pokorou,
bez ohledu na výsměch a nepochopení okolí a navzdory svým vlastním pochybnostem...

není to procházka, není to pro nabubřelé znalce čehokoli...
je to pro odvážné blázny a na hranicích bláznovství se to pohybuje...
žádné bezpečí...žádné krytí...žádná jistota..a žádná odměna..
či aspon to tak vypadá....

jo, je to tady vždycky...stejně jako nevědomost o tom...záleží na tobě...hodně štěstí...
......


To jen za předpokladu, že to, co je tady dycky, by tady zrovna nebylo.

1.png
1.png (603 bajtů) Zobrazeno 4354 krát
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6881
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Další

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků