Ke konceptu zla a dobra: nějak přestávám hodnotit věci a dění jako dobré nebo jako špatné.
Proč?
Kos černý se živí sebe i mláďata hlavně žížalami, které obratně vytahuje z trávníku; pro něj je nepochybně dobré, když má čím živit sebe a svoje mláďata. A co ta žížala, jaké je to pro ni? Pro ni to je nepochybně naprosté zlo. Tatáž věc.
Takže jde vlastně jen o to, co k čemu vede: pro jednu bytost je něco příjemné a vnímá to proto jako dobro, pro druhou je totéž nepříjemné a proto to vnímá jako zlo. Naše hodnocení, jestli je něco dobré nebo špatné, proto obvykle do značné míry závisí na reakcích našeho emočního těla,
tedy jestli máme radši kosy, nebo žížaly
...
a nepochybně bude hrát roli i to, jestli máme zahrádku, ve které se letos přemnožily žížaly...
Mně přijde jako užitečnější zkoušet pozorně rozpoznat, co konkrétně v dané situaci nastane... a k čemu to vede...
(včetně svých emočních reakcí na tu situaci
)