Byl Dogen fanatik?
Napsal: stř 10. srp 2016 18:50:39
Minule jsem psal o tom , že jsem skončil s buddhismem, ale zdá se, že jde o jakousi revoluci v přístupu k buddhismu a jeho učení. Začínám se pomalu rozkoukávat a čtu si ukázky z knih a vidím je opravdu trochu jinak než v minulosti. V minulosti jsem si říkal - ó, jak skvělé, skvělé, kéž by tohle chápali lidé, zkusím je přesvědčit... a pak jsem byl zklamán, že jsem skoro nikoho nepřesvědčil. Teď se na to učení dívám jako na práci někoho, kdo vám spravuje boty - koukám, že to dělá šikovně, opravdu se mu daří boty opravit...
Když jsem ve svých článcích chválil cvičení zazenu a často ho uváděl jako alfa a omega buddhismu, samozřejmě mnhoho lidí nechápalo - meditace je jistě prospěšná, ale je to jen malá část buddhismu, mnohem důležitější je hluboké chápání sebe a druhých, osvícené chování v životě, atd... nějaké cvičení zazenu je jen malá pomůcka... ale mistr Dogen často zdůrazňoval, že zazen není jen malá část buddhismu, ale buddhismus ve své podstatě, a něco, co nelze v buddhismu ničím nahradit. Pro Dogena byl zazen to, co cvičil Buddha a co cvičil Buddha byl buddhismus sám, samotná zkušenost buddhy...
Tak já už teď nechci druhé přesvědčovat, ale zajímalo by mě, jestli Jana, která je naprosto otevřená k nejrůznějším cestám, by mohla okomentovat naásledující úryvek z učení mistra Dogena a říct nám, jestli mistr Dogen ve své chvále zazenu projevuje osvíceného ducha, nebo má úzkou mysl, která podlehla zdání, že tu je jakési lepší cvičení, které je lepší než cokoliv na světě. Je tedy mistr Dogen - na základě tohoto malého úryvku - nejspíš někým, který nepochopil celou pravdu, která je nezávislá na jakémkoli cvičení, a nebo je to naprosto osvícený učitel, který láká děti z hořícího domu na hračky venku, aby je zachránil? Je zazen pouhý dudlík pro plačící, nebo je to opravdu samotná brána do SKutečnosti? Jak to mistr Dogen myslel? Mohla by to Jana okomentovat? Dal jsem tři možnosti, ale to jsou jen návrhy, třeba je tu ještě jiná možnost...
Tady je ukázka:
Někdo se ptá: Někdo, kdo ještě nezažil nebo nepochopil pravdu buddhismu,
by mohl být schopen něco získat cvičením zazenu, ale co snad můžeme
získat zazenem, když už jsme tuto pravdu vyjasnili?
Dogen odpovídá:
Je hloupé požádat blázna, aby vám vysvětlil vaše vlastní sny, nebo
dát horalovi vesla, ale zkusím vám to vysvětlit. Ta myšlenka, že cvičíme zazen
proto, abychom se stali osvícení, pochází od lidí, kteří nevědí, co buddhismus
je. Ve skutečnosti cvičení zazenu JE být osvíceným. Když cvičíme teď, pak
stav, ve kterém sedíme, je osvícený stav. Někdo, kdo sedí v zazenu poprvé,
také sedí ve stavu osvícení. Proto nás naši buddhističtí předchůdci pečlivě
učili, že není žádný zvláštní stav zvaný osvícení, kterého bychom dosáhli jako
výsledek cvičení zazenu. Existuje jen onen stav v zazenu. Náš stav v zazenu
je to, čím je míněn onen osvícený stav a slovo osvícení popisuje náš stav v
zazenu. Sedíme ve stavu, ve kterém zažíváme, že nic nezačíná a nic
nekončí. Takto cvičení zazenu umožnilo Gautamovi Buddhovi a jeho
následovníku Mahakasyapovi, aby byli sjednocení se skutečností. A mistr
Bodhidharma a mistr Daikan Eno také oba cvičili zazen a byli cvičeni
zazenem v onom jasném stavu. Všichni ti, co žijí ve skutečném světě a
udržují styk s pevnou zemí tím, že sami cvičí, jsou takoví. Tento stav, kde už
není oddělení mezi tím, co cvičíme a tím, čeho dosahujeme, je vždycky
přítomen. Máme štěstí, že jsme byli poučeni o tomto jemném cvičení zazenu
učitelem osobně – my, kteří se začínáme věnovat pravdě, můžeme říct, že
máme podíl na uskutečnění toho, co je už tady, protože nemáme žádný
záměr cokoliv získat. Pamatujte si, že naši předchůdci nás opakovaně
povzbuzovali, abychom cvičili zazen pravidelně, a vyhnuli se tak sklonu
rozdělit naši skutečnou zkušenost na díly – toto rozdělení totiž vede k tomu,
že od zazenu něco čekáme. Když dokončíme toto cvičení, ono naplní naše
tělo a mysl a zůstává s námi. Když jsem byl v Číně, viděl jsem kláštery, kde
byly meditační místnosti tak velké, že pojaly pět až šest set mnichů, kteří v
nich cvičili zazen – a oni byli povzbuzováni, aby cvičili zazen mnohokrát
během dne a večera. Vedoucí jedné z těchto meditačních místností byl pravý
učitel, který Buddhovo učení sám uskutečnil. Když jsem se ho ptal, co za
pravdu hledáme, řekl, že cvičit zazen JE pravda a že to je osvícený stav. A tak
zrovna jako jeho předchůdci, také on povzbuzoval všechny, aby cvičili zazen –
nejen mnichy v tom klášteře, ale také lidi, kteří chtěli najít pravdu, ať už pouze
začínali nebo už studovali léta – ať už to byli obyčejné lidé, nebo hluboce
nábožensky založení lidé. Jeden starý buddhistický mistr řekl, že ačkoliv
můžeme myslet a mluvit o zazenu a osvícení jako o dvou různých věcech, ve
skutečnosti nemohou být odděleny. Další mistr řekl, že někdo, kdo intuitivně
vidí, co je skutečnost, bude nevyhnutelně cvičit zazen. Pamatujte si, že i když
jsme ve vyrovnaném stavu pravdy, přesto bychom měli cvičit zazen.
celý text je k dispozici zde
http://www.dogenzen.net/files/Bendowa.pdf
Když jsem ve svých článcích chválil cvičení zazenu a často ho uváděl jako alfa a omega buddhismu, samozřejmě mnhoho lidí nechápalo - meditace je jistě prospěšná, ale je to jen malá část buddhismu, mnohem důležitější je hluboké chápání sebe a druhých, osvícené chování v životě, atd... nějaké cvičení zazenu je jen malá pomůcka... ale mistr Dogen často zdůrazňoval, že zazen není jen malá část buddhismu, ale buddhismus ve své podstatě, a něco, co nelze v buddhismu ničím nahradit. Pro Dogena byl zazen to, co cvičil Buddha a co cvičil Buddha byl buddhismus sám, samotná zkušenost buddhy...
Tak já už teď nechci druhé přesvědčovat, ale zajímalo by mě, jestli Jana, která je naprosto otevřená k nejrůznějším cestám, by mohla okomentovat naásledující úryvek z učení mistra Dogena a říct nám, jestli mistr Dogen ve své chvále zazenu projevuje osvíceného ducha, nebo má úzkou mysl, která podlehla zdání, že tu je jakési lepší cvičení, které je lepší než cokoliv na světě. Je tedy mistr Dogen - na základě tohoto malého úryvku - nejspíš někým, který nepochopil celou pravdu, která je nezávislá na jakémkoli cvičení, a nebo je to naprosto osvícený učitel, který láká děti z hořícího domu na hračky venku, aby je zachránil? Je zazen pouhý dudlík pro plačící, nebo je to opravdu samotná brána do SKutečnosti? Jak to mistr Dogen myslel? Mohla by to Jana okomentovat? Dal jsem tři možnosti, ale to jsou jen návrhy, třeba je tu ještě jiná možnost...
Tady je ukázka:
Někdo se ptá: Někdo, kdo ještě nezažil nebo nepochopil pravdu buddhismu,
by mohl být schopen něco získat cvičením zazenu, ale co snad můžeme
získat zazenem, když už jsme tuto pravdu vyjasnili?
Dogen odpovídá:
Je hloupé požádat blázna, aby vám vysvětlil vaše vlastní sny, nebo
dát horalovi vesla, ale zkusím vám to vysvětlit. Ta myšlenka, že cvičíme zazen
proto, abychom se stali osvícení, pochází od lidí, kteří nevědí, co buddhismus
je. Ve skutečnosti cvičení zazenu JE být osvíceným. Když cvičíme teď, pak
stav, ve kterém sedíme, je osvícený stav. Někdo, kdo sedí v zazenu poprvé,
také sedí ve stavu osvícení. Proto nás naši buddhističtí předchůdci pečlivě
učili, že není žádný zvláštní stav zvaný osvícení, kterého bychom dosáhli jako
výsledek cvičení zazenu. Existuje jen onen stav v zazenu. Náš stav v zazenu
je to, čím je míněn onen osvícený stav a slovo osvícení popisuje náš stav v
zazenu. Sedíme ve stavu, ve kterém zažíváme, že nic nezačíná a nic
nekončí. Takto cvičení zazenu umožnilo Gautamovi Buddhovi a jeho
následovníku Mahakasyapovi, aby byli sjednocení se skutečností. A mistr
Bodhidharma a mistr Daikan Eno také oba cvičili zazen a byli cvičeni
zazenem v onom jasném stavu. Všichni ti, co žijí ve skutečném světě a
udržují styk s pevnou zemí tím, že sami cvičí, jsou takoví. Tento stav, kde už
není oddělení mezi tím, co cvičíme a tím, čeho dosahujeme, je vždycky
přítomen. Máme štěstí, že jsme byli poučeni o tomto jemném cvičení zazenu
učitelem osobně – my, kteří se začínáme věnovat pravdě, můžeme říct, že
máme podíl na uskutečnění toho, co je už tady, protože nemáme žádný
záměr cokoliv získat. Pamatujte si, že naši předchůdci nás opakovaně
povzbuzovali, abychom cvičili zazen pravidelně, a vyhnuli se tak sklonu
rozdělit naši skutečnou zkušenost na díly – toto rozdělení totiž vede k tomu,
že od zazenu něco čekáme. Když dokončíme toto cvičení, ono naplní naše
tělo a mysl a zůstává s námi. Když jsem byl v Číně, viděl jsem kláštery, kde
byly meditační místnosti tak velké, že pojaly pět až šest set mnichů, kteří v
nich cvičili zazen – a oni byli povzbuzováni, aby cvičili zazen mnohokrát
během dne a večera. Vedoucí jedné z těchto meditačních místností byl pravý
učitel, který Buddhovo učení sám uskutečnil. Když jsem se ho ptal, co za
pravdu hledáme, řekl, že cvičit zazen JE pravda a že to je osvícený stav. A tak
zrovna jako jeho předchůdci, také on povzbuzoval všechny, aby cvičili zazen –
nejen mnichy v tom klášteře, ale také lidi, kteří chtěli najít pravdu, ať už pouze
začínali nebo už studovali léta – ať už to byli obyčejné lidé, nebo hluboce
nábožensky založení lidé. Jeden starý buddhistický mistr řekl, že ačkoliv
můžeme myslet a mluvit o zazenu a osvícení jako o dvou různých věcech, ve
skutečnosti nemohou být odděleny. Další mistr řekl, že někdo, kdo intuitivně
vidí, co je skutečnost, bude nevyhnutelně cvičit zazen. Pamatujte si, že i když
jsme ve vyrovnaném stavu pravdy, přesto bychom měli cvičit zazen.
celý text je k dispozici zde
http://www.dogenzen.net/files/Bendowa.pdf