Zdeněk píše:Jana píše:Pravda je neměnná
Realitu poznáváme skrze nějaký znak, který poukazuje toliko na její část. Pokud by znak poukazoval na celou realitu, musel by se z ní vyčlenit, aby na ní mohl ukázat, čili lhát. Odtud i pravdivostní hodnota tvého výroku.
Nějaký znak, symbol můžeme být považován za popis Pravdy, ale poznání Pravdy se neděje prostřednictvím psychosomatiky, prostřednictvím tělesných smyslů a mysli.
Co se týče reality, tak myšlenky jsou absolutní iluzí, snem, představou, jsou absolutně neskutečné, hmota je skutečná i neskutečná jen relativně a Vědomí, neboli Bytí, je absolutně skutečné.
Prostředkem k poznání Vědomí je Vědomí samo, protože je samo sebe si vědomé. Je možné tohle opsat ještě jinými způsoby, ale bylo by dobré vycházet přímo ze Tvé zkušenosti.
Zenbuddhisté tyhle termíny nepoužívají, nicméně mají své metody, kterými TO, co je stále stejné a neměnné, nezávislé na těle a smyslech a které je tím vším, co je, poznávají, poznávají to, co zůstává, když zmizí smyslové vnímání, myšlenky, když zmizí svět. Poznávají, že se do té neměnnosti ani po smrti nemusí vstupovat, protože už tady je. Svědčí o tom třeba tahle zenová moudrost:
Ikkjú navštívil umírajícího studenta a zeptal se ho,
zda potřebuje jeho pomoc.
Tento muž odvětil: “Nic nepotřebuji. Chystám se
právě vstoupit do neměnnosti.” Ikkjú mu na to
řekl: “Pokud si myslíš, že jsi něco, co někam
vstupuje, pak ještě potřebuješ moji nauku.”Zenové moudrostiMáš pravdu, že se na to nedá ani slovy a ani prstem poukázat.
Nicméně všichni mudrcové, guruové, duchovní učitelé, i my tady se nějakým způsobem pokoušíme to popsat, ukázat na to.
Je to jedna z nejkrásnějších her, která nemá konce, právě proto, že se nedá nijak realizovat.
A při té hře se stává, že mnohé lidské bytosti prohlédnou, najednou jim je to jasné a stávají se součástí téhle hry.
A probudí se v nich stejná hravost, jako v
Púndžovi :
Mohu vám však nakonec říci, že tu je ještě jedno tajemství. Nikdo se na ně neptal. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by se Tam dostal a ptal se.
Zde ta záležitost končí. Ve skutečnosti tu žádný konec není. Je to nezměrné a nikdo nikdy nezměřil hloubku. Byla změřena hloubka oceánů, oblohy, planet, hranice sluneční soustavy. Toto však dosud změřeno nebylo.
Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.
Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.
Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.
