Aby řeč nestála
Napsal: pon 10. srp 2015 20:41:56
mám teď takovej pocit, jako že si poradnu udělám jako takovej svůj zápisníček, na nějakou dobu, možná jen na dnes, možná na týden
minule jsem psal o rozdílu mezi Modelem X a buddhismem a napadlo mě k tomu pokračování
Jarda napsal zajímavou poznámku - aby řeč nestála - myslím, že tím myslel "už bylo vše řečeno, proč k tomu něco dodávat" - naprosto souhlasím, ale dneska je další den a zase je chvíle k zamyšlení
svouje dnešní poznámky napíšu formou rozhovoru - už jsem několikrát na svůj blog napsal formou rozhovoru nějakej text, některý věci se tím mnohem líp vysvětlujou
porovnejte : - Co je to cihla? Vůbec nechápu, co to je cihla, ale slyšel jsem, že se z toho staví domy... mohl byste to vysvětlit blíže?
- No to máte tak. Cihla, to je taková zlváštní věc, už jsem o tom často přemýšlel... začnu takovou příhodou, to byl takový letní večer, procházel jsem se v sadu a vdechoval vůni....
A na druhou stranu:
Cihla je, když... cihla se skládá z....
Taky máte úpocit, že ta první variatnat je taková vřelejší, lidštější, víc vás to vtáhne? Druhý varianta je suchá přednáška. Vemte si třeba rozhovory Čapka s Masarykem. Kdyby to byly pouze Masarykovy traktáty, tak se to vůbec nedá číst s takovým zájmem, Čapek tam představuje takového inteligentního smrtelníka, Masaryk zkušeného, důmyslného filozofa, je to zajímavý dialog. Proto mě baví dialogy starých čínských mnichů s mistry. člověk má otázky, a když už je přezrálý, když už všechno ví, nemá už moc otázek, ale za to má na všechno odpověď---
takže já se rozdělím na dvě bytosti, na tu tázající se a na tu odpovídající, nedělá mi to problém, protože znám své otázky a občas mě i napadne nějaký odpově´d. Jasně, ty otázky jsou většinou něco, co si myslím, že by lidi mohlo zajímat, ale často tak přemýšlím, něco mě napadne, jak to je s tímhle? a pak si na to nějak odpovím, když jsem v tom vhodném stavu.... když ne, tak nejsem schopen odpovědět
Takže....
otázka - Minule jsi psal o rozdílu mezi buddhismem a jakýmsi modelem x, což je jakási směs duchovních názorů, které jsou velmi běžné dneska. Myslím, že ti lidé si většinou říkají hledající, nebo hledači a mají své guruy, ať už na netu, v knihovně, nebo se s nimi skutečně setkávají. Takový typický hledač má za určitý vzor třeba Eckhardta Tolleho nebo z našich guruů je to třeba Dušek, to jsou jen příklady namátkou. V buddhismu jsou ale lidé taky hledači ne? A mají často nějaké vzory nebo přímo učitele.
odpověď-
Abychom se nezapletli do problematiky hledání a učení, protože ono to zdánlivě vypadá, že tu žádný rozdíl není. V buddhismu jsou přece také žáci, hledající a učitelé, kteří hledajícím ukazují směr k pravdě. Ale je tu jeden velký rozdíl. (A pokud ten rozdíl nevidíte, tím líp...) To hledání v buddhismu nevede do jakýchsi vyšších stavů vědomí, ani k nějakému externímu, dosud nepoznanému osvícení, ani k nějakým úžasným skutkům. Kodo Sawaki, zenový mistr z 20. století, známý svým nekompromisním přístupem, žekl, že satori - sovícení - je jako když zloděj se vloupá do prázdného domu. Buddhovo osvícení je takové - vlezli jste někam, kde nakonec vůbec nic není. To není nějaký zenový vynález, ale totéž, co poznal Buddha - že není co hledat. Ovšem toho poznání - pokud to nepojmete intelektuálně a neřeknete si prostě v hlavě, že není co hledat - není lehké dosáhnout. Je to velký paradox. Sám jsem tento velký paradox zažil - hledání i nalezení onoho prázdného domu. I když jsem o tom mohl číst stovky pouček po dobu několika měsíců, nebo roků, můj rozum takové paradoxy nebral. Bodej´t by jo, nedává to smysl. A naše intelektuální mysl je schopna pochopit i Wittgensteina, ale musí tam byýt něajký logický klíč. V buddhismu - filozficky - je vše logické až do chvíle, kdy je popřeno vše, co bylo řečeno. To rozum nepobere. A pokud ano, pořád to může být jen nějaká inteligentní smyčka, kterou jste vytrořili, ale není to poznání skrz naskrz. Kdyby Buddha prostě jednou dospěl k závěru, že není co hledat, intelektuálně, a šel to říct svým bývalým souputníkům, asi by se mu vysmáli. Bylo by to velmi povrcní a opravdu směšné. Samozřejmě že je co hledat, ale to, co hledáme je tady na tomto místě - to už rozum nebere. To se musí prožít skrz naskrz tělem a myslí.
otázka - Dobře, ale to není moc velký rozdíl oproti Modelu x, tam jsou taky paradoxy a podobné smyčky.
odpověď - Protože někteří představitelé Modelu X nejspíš prožili vlastní probuzení, ale zalíbilo se jim v představě, že jsou něco víc nebo že poznali něco zajímavého a že jim to dalo práci atd. A nebo četli buddhistickou filozofii a něco tam pochopili, intelektuálně, aniž by to prožili. Je těžké poznat, kdo poznal konečnou pravdu, když je tolik učitelů jakoby posedlých svým vykládáním světa. Třeba Dušek pořád mluví o Toltécích a o tom, že koupit si salám v supermarketu je příklad zabedněnosti lidstva.
Otázka- No právě. Přece všichni učitelé, buddhisti a nebo lidé z Modelu X, mají nějaký náhled na věci a říkají, tohle ne, tohle jo. Já tady žádný rozdíl nevidím.
Odpověď- Skuteční učitelé buddhismu, což už byl Buddha sám, dokázali velmi jasně popřít, nebo odhodit, co sami před chvílí řekli. Ještě jsem neslyšel Duška, aby řekl, přátelé, takže to bylo o těch Toltécích, a já jdu teďka do Lídlu, maj tam levný kuře. To by udělal zenový mistr. Seungh Sahn jednou na přednášce řekl, já nemám rád buddhismus. A to je přesně to. Vysvětlit a zahodit. Nepřehánějte to se sexem, a teď se jdeme pomilovat. Mistr Dogen nám předkládá dalekosáhlé filozofické traktáty a nakonec řžekne, zapomeňte na to všechno, venku začalo pršet. To, že začalo pršet, je pro něho tisíckrát důležitější, než filozofie buddhismu. Ale bez filozofie buddhismu si neumí mistr Dogen představit, že by ve svém životě dokázal objevit déšt´. Ne že by nebylo jiné cesty, ale on takový život měl. Přes buddhismus, přes zazen, přes sútry, přes učení Buddhy se dostal k dešti, k měsíci, ke svítání, k rýži, k horám, ke sněhu, ke stáří.... Na rozdíl od učitelů Modelu X u něho cítíme naprosto ryzí, pronikavý zájem o samotnou skutečnost. Ta je pro něho nade vše. A pak říká, že hory, mraky, déš´t, ploty, zdi, brouci, ti všichni mají mysl buddhů a patriarchů. Učí lidi, aby mezi ideály buddhismu a holou skutečností nehledali rozdíl.
Otázka - Na jednu stranu tedy není co hledat, ale je těžké prokousat se tím vším, tou filozofií a spočinout v každodenním životě zcela. Jak toho dosáhhout? A Pokud jsem dosud nepochopil zcela Buddhovu Pravdu, co mám dělat? Mám se utěšovat tím, že není co hledat?
Odpověď- tahle otázka je velmi důležitá. Pokud takovou otázku nemáme, jak bychom mohli nějak vůbec začít studovat Cestu? Jak bychom mohli vůbec mít ponětí, kde zhruba je cíl naší cesty, když si neklademe takové otázky? Je rozdíl dojít k nějakému uspokojivému osobnímu názoru na svět a je rozdíl otevřít dveře Buddhova učení. To je každého věc, ale pokud ty dveře otvíráme, musíme se ptát, zda máme hluboký zájem - pokud ano, potřebujeme upřímné otázky. A jakmile nastal zájem, jakmile nás neuspokojily zajímavé duchovní myšlenky a pocit, že všechny cesty vedou na totéž místo, pak nám nezbývá než začít se prokousávat. Co to znamená? Náš každodenní život se nezměnil, ale můžeme si pomalu začít všímat, jestli cítíme hodnotu každodenních okamžiků. Když cvičíme každý den zazen, možný začínáme vidět obyčejné věci jinak. HLedat Pravdu je přirozené. To že nám učitel řekne, že není co hledat, je nápověda. Nejde o to, jeslti je co hledat, ale jak to hledat, jak hledat pravdu. Protože pokud je tady na tomto místě, jak ji máme uchopit?
Otázka - V MOdelu X je hodně soustředění na obsahy mentální, a jak s nimi pracovat. Proč o to v buddhismu nejde?
Odpověď V buddhismu se okrajově dotýkáme psychických problémů, ale opravdu jen okrajově, nejde nám o to analyzovat mysl, jde nám o to se okamžitě probudit. I když se neprobudíme sto let, to je jedno, pořád nám jde o to se probudit v tomto okamžiku. To nejde odkládat. A abychom se probudili, nepotřebujeme analyzovat svou mysl. S tím budou představitalé a vyznvači Modelu X nesouhlasit. Ale byl jsem asi na padesáti tří až třicetidenních buddhistických ústraních s učiteli a nikdy jsme se tam nezabývali obsahem mysli. Když byla snídaně, důraz byl na snídani, snídejte, podávejte mléko, utřete misky, když byla práce na poli, důraz byl na práci na poli. Není to podobné blázicni? Ano. Protože z hlediska buddhismu jsme všichni pacienti blázince. HLedáme nesmysly a rozebíráme bzytečnosti, mezitím nám ujel vlak, vystydla polévka, umřeli slepice, děti se zabili, atd. Samozřejmě, zdá se, žepřeháním, ale není typické, že lidé si na konci řživota říkají, že jim vše tak nějak uteklo mezi prsty?
Ocenit tento okamžik, skamarádit se s přítomností, to je smyslem buddhismu, ne pochopit obsah své mysli. Když jsem ve vyrovnaném, otevřeném stavu, nezajímám se o svoje osobní problémy. A když jsem ve vyrovnaném a otevřeném stavu, a je k tomu příležitost, řeším své osobní problémy, ale jinak - nelomím rukama, neběduju, je to jako hraní her na internetu, dosahujete dalších a dalších levelů. Osobní problémy jsou zábavné, protože můžete dosáhnout dalšího levelu. To je ovšem jen zábava, někdy práce, ale není to cíl buddhismu, to je náš každodenní život. Ale náš každodenní život jsou i problém,y které musíme řešit. Cílem není vyřešit, ale řešit - když to je aktuální, ne dosáhnout osobního vítězství, ale popadnout tento oakmžik za pačesy. ne každý, ale tento. Zítra mě nezajímá, včera už bylo... Buddha je okamžikovost, narodit se pořád znovu a znovu, ne stát se monumentem, stát se osvíceným, přestat se měnit, přestat mít iluze. Ne, je to jako nebe, které se nebrání mrakům. Buddha se nebrání iluzím, ale znovu a znovu je odhazuje nebo rozpoznává. Není to konec iluzí, ale jiný vztah s iluzemi. Je to přátelství s iluzemi, už to není být otrokem iluzí, ale kamarádit s nimi jako pes kamarádí s kočkama.
Otázka - Není Model X prostě nějaký druh idealismu, nenápadná filozofická naivita? Zdá se, že svět je rozdělen na idealisty a na lidi, co se zajímají o jídlo, sex a peníze. Jak buddhismus řeší ideály versus materiál?
Odpověď- To je velmi důležitá věc. Jde o to, abychom když studujeme ideály nebo teorie buddhismu, například problém osvícení, abychom nezapomínali, že se jedná o skutečné věci například o čaj nebo ubrus na stole. Když oddlěíme teorie od vlastního života, co se stane? Jsou k ničemu, ale můžeme pak diskutovat do nekončna o smyslu věcí, aniž bychom viděli jakoukoli spojitost s vlastním životem a vlastní zkušensotí člověka. Osvícení je pak abstraktní problém, který nemá nic společného s naší zkušeností. Ale BUddha říká, že to je náš každodenní život. Na druhou stranu, když hodíme flintu do žita, vzdáme teorie a ideály, a vrátíme se k jídlu, pití a penězům, je to druhá strana mince. Mysl je otupělá, nevnímáme skutečnsot, vnímáme jen kolik čeho za kolik kdy a na jak dlouho... řešíme půjčky, hypotéky, dluhy, prémie, výhody, bonusy, odměny, ztráty, a do toho jakoby mimochodem vypijeme kafe.
Otázka -
A jak tedy buddhismus nakládá s materialismem? Nemůžeme se přece povznést nad potřeby těla a nad společnost, leda že žijeme vysoko v horách mimo lidskou civilizacI?
Odpověď- Musíme vzít v potaz materiální věci, a musíme jíst a většina z nás potřebuje peníze, ale můžeme tyto materiální záležitosti navracet do stavu probuzení - tedy v tomto okamžiku jím, v tomto okamžiku počítám peníze, v tomto okamžiku plánuju půjčku, v tomto okamžiku piju čaj, v tomto okamžiku mám chuť na sex... Třeba sex je zajímavá věc - může nás ničit, otravovat, drásat, vulgarizovat, ponižovat, zesměšńovat, to jsou materiální pohledy - nebo ho můžeme brát jako strom, na který narazil BUddha na své procházce. Může to být jabloň. Můžeme si utrhnout jablko a sníst ho. A nebo se pokochat pohledem na jabloŇ. A pak jdeme dál. Není potřeba ten strom nenávidět, nebo se jím nechat obloudit. Něco s ním uděláme, ale z nějakou chvíli už to není aktuální, prootže jsme u potoka který musíme přebrodit. NEbo si vybíráme z bankomatu peníze. Nebo čteme sútry,. nebo meditujeme. Sex není problém, když chápeme, že je aktuální pouze v tu chvíli, kdy je aktuální. Takže taková zralost v buddhismu, důležité je najít způsob, jak moudře zařadit materiální věci a ideály do svého života. Zralý buddhista, neříkám že osvícený, tady jde o zralost teď, našel způsob, jak se nezbláznit ani z peněz, ani z lidí, ani z práce, ani z literatury, ani z internetu, ani z debat na poradně - má určitý odstup od všeho, co není právě aktuální ,ale když to je aktuální, chytí to za pačesy. Píše, mluví, zpívá, pije, miluje, spí, cokoliv, co je aktuální.
Otázka - A ty už jsi takhle dozrál?
Odpově%d- Dozrávám... . doufám. Znovu a znovu. Já už o těchhle věceh spal dávno, ale pak je zapomenu a v mém životě jsou takový temnější období nebo hodiny a pak se zase probudím, koukám, vidím věci otevřeně a když pravidelně a poctivě cvičím, mysl se mi hodně otevře a začnu chápat věci, co za období tembna vůbec nechápu, enbo mě vůbe c ani nenapadnou.
Otázka - A neměl by člověk mít snahu ty dny nebo týdny temna jaksi zrušit?
Odpověď- to je skvělá otázka! V buddhismu není řžádné bych, měl bych, měl bys... bylo by, kdyby bylo ,tak by to bylo... nic takového. Každý okamžik je příležisost. Chytit se - probudit se. Ne kdyby, ale udělat. Ne měl bys, ale udělej. A jestli nechceš, neřeším to. Zkus to, ale když nechceš, mě to je jedno. Buddhismus je nabídka, ne povinnost. Já mám příležitost žít svůj život, jak to pojmu, to je moje věc, a tady nemám na mysli nějakou nezodpovědnost sociální, mám na mysli svobodu duchovní - co udělám se svým životem, to je moje věc, co se týká duchovních věcí, to je každého věc. Když přijdete do kostela, farář vám možná vyvrtá díru do hlavy slovy z Bible. Ale to je jeho svoboda, jeho právo, jeho job. Nemusíte tam chodit. Kdo narazí na někoho, kdo něco našel a je upřímný, narazí na nějaký druh učení, i kdyby to mělo být učení ve smyslu Hele, von vaří špagety. ALe nikdy tu není žádné Měl bys... a pokud je, nechte to křesťanům, ale i křesťané se dělí na ty povrchní a na ty, co o tom přemýšlejí do hloubky. Fandím každému, kdo jde až na dno věcí. Každému člověku. A sobě taky.
minule jsem psal o rozdílu mezi Modelem X a buddhismem a napadlo mě k tomu pokračování
Jarda napsal zajímavou poznámku - aby řeč nestála - myslím, že tím myslel "už bylo vše řečeno, proč k tomu něco dodávat" - naprosto souhlasím, ale dneska je další den a zase je chvíle k zamyšlení
svouje dnešní poznámky napíšu formou rozhovoru - už jsem několikrát na svůj blog napsal formou rozhovoru nějakej text, některý věci se tím mnohem líp vysvětlujou
porovnejte : - Co je to cihla? Vůbec nechápu, co to je cihla, ale slyšel jsem, že se z toho staví domy... mohl byste to vysvětlit blíže?
- No to máte tak. Cihla, to je taková zlváštní věc, už jsem o tom často přemýšlel... začnu takovou příhodou, to byl takový letní večer, procházel jsem se v sadu a vdechoval vůni....
A na druhou stranu:
Cihla je, když... cihla se skládá z....
Taky máte úpocit, že ta první variatnat je taková vřelejší, lidštější, víc vás to vtáhne? Druhý varianta je suchá přednáška. Vemte si třeba rozhovory Čapka s Masarykem. Kdyby to byly pouze Masarykovy traktáty, tak se to vůbec nedá číst s takovým zájmem, Čapek tam představuje takového inteligentního smrtelníka, Masaryk zkušeného, důmyslného filozofa, je to zajímavý dialog. Proto mě baví dialogy starých čínských mnichů s mistry. člověk má otázky, a když už je přezrálý, když už všechno ví, nemá už moc otázek, ale za to má na všechno odpověď---
takže já se rozdělím na dvě bytosti, na tu tázající se a na tu odpovídající, nedělá mi to problém, protože znám své otázky a občas mě i napadne nějaký odpově´d. Jasně, ty otázky jsou většinou něco, co si myslím, že by lidi mohlo zajímat, ale často tak přemýšlím, něco mě napadne, jak to je s tímhle? a pak si na to nějak odpovím, když jsem v tom vhodném stavu.... když ne, tak nejsem schopen odpovědět
Takže....
otázka - Minule jsi psal o rozdílu mezi buddhismem a jakýmsi modelem x, což je jakási směs duchovních názorů, které jsou velmi běžné dneska. Myslím, že ti lidé si většinou říkají hledající, nebo hledači a mají své guruy, ať už na netu, v knihovně, nebo se s nimi skutečně setkávají. Takový typický hledač má za určitý vzor třeba Eckhardta Tolleho nebo z našich guruů je to třeba Dušek, to jsou jen příklady namátkou. V buddhismu jsou ale lidé taky hledači ne? A mají často nějaké vzory nebo přímo učitele.
odpověď-
Abychom se nezapletli do problematiky hledání a učení, protože ono to zdánlivě vypadá, že tu žádný rozdíl není. V buddhismu jsou přece také žáci, hledající a učitelé, kteří hledajícím ukazují směr k pravdě. Ale je tu jeden velký rozdíl. (A pokud ten rozdíl nevidíte, tím líp...) To hledání v buddhismu nevede do jakýchsi vyšších stavů vědomí, ani k nějakému externímu, dosud nepoznanému osvícení, ani k nějakým úžasným skutkům. Kodo Sawaki, zenový mistr z 20. století, známý svým nekompromisním přístupem, žekl, že satori - sovícení - je jako když zloděj se vloupá do prázdného domu. Buddhovo osvícení je takové - vlezli jste někam, kde nakonec vůbec nic není. To není nějaký zenový vynález, ale totéž, co poznal Buddha - že není co hledat. Ovšem toho poznání - pokud to nepojmete intelektuálně a neřeknete si prostě v hlavě, že není co hledat - není lehké dosáhnout. Je to velký paradox. Sám jsem tento velký paradox zažil - hledání i nalezení onoho prázdného domu. I když jsem o tom mohl číst stovky pouček po dobu několika měsíců, nebo roků, můj rozum takové paradoxy nebral. Bodej´t by jo, nedává to smysl. A naše intelektuální mysl je schopna pochopit i Wittgensteina, ale musí tam byýt něajký logický klíč. V buddhismu - filozficky - je vše logické až do chvíle, kdy je popřeno vše, co bylo řečeno. To rozum nepobere. A pokud ano, pořád to může být jen nějaká inteligentní smyčka, kterou jste vytrořili, ale není to poznání skrz naskrz. Kdyby Buddha prostě jednou dospěl k závěru, že není co hledat, intelektuálně, a šel to říct svým bývalým souputníkům, asi by se mu vysmáli. Bylo by to velmi povrcní a opravdu směšné. Samozřejmě že je co hledat, ale to, co hledáme je tady na tomto místě - to už rozum nebere. To se musí prožít skrz naskrz tělem a myslí.
otázka - Dobře, ale to není moc velký rozdíl oproti Modelu x, tam jsou taky paradoxy a podobné smyčky.
odpověď - Protože někteří představitelé Modelu X nejspíš prožili vlastní probuzení, ale zalíbilo se jim v představě, že jsou něco víc nebo že poznali něco zajímavého a že jim to dalo práci atd. A nebo četli buddhistickou filozofii a něco tam pochopili, intelektuálně, aniž by to prožili. Je těžké poznat, kdo poznal konečnou pravdu, když je tolik učitelů jakoby posedlých svým vykládáním světa. Třeba Dušek pořád mluví o Toltécích a o tom, že koupit si salám v supermarketu je příklad zabedněnosti lidstva.
Otázka- No právě. Přece všichni učitelé, buddhisti a nebo lidé z Modelu X, mají nějaký náhled na věci a říkají, tohle ne, tohle jo. Já tady žádný rozdíl nevidím.
Odpověď- Skuteční učitelé buddhismu, což už byl Buddha sám, dokázali velmi jasně popřít, nebo odhodit, co sami před chvílí řekli. Ještě jsem neslyšel Duška, aby řekl, přátelé, takže to bylo o těch Toltécích, a já jdu teďka do Lídlu, maj tam levný kuře. To by udělal zenový mistr. Seungh Sahn jednou na přednášce řekl, já nemám rád buddhismus. A to je přesně to. Vysvětlit a zahodit. Nepřehánějte to se sexem, a teď se jdeme pomilovat. Mistr Dogen nám předkládá dalekosáhlé filozofické traktáty a nakonec řžekne, zapomeňte na to všechno, venku začalo pršet. To, že začalo pršet, je pro něho tisíckrát důležitější, než filozofie buddhismu. Ale bez filozofie buddhismu si neumí mistr Dogen představit, že by ve svém životě dokázal objevit déšt´. Ne že by nebylo jiné cesty, ale on takový život měl. Přes buddhismus, přes zazen, přes sútry, přes učení Buddhy se dostal k dešti, k měsíci, ke svítání, k rýži, k horám, ke sněhu, ke stáří.... Na rozdíl od učitelů Modelu X u něho cítíme naprosto ryzí, pronikavý zájem o samotnou skutečnost. Ta je pro něho nade vše. A pak říká, že hory, mraky, déš´t, ploty, zdi, brouci, ti všichni mají mysl buddhů a patriarchů. Učí lidi, aby mezi ideály buddhismu a holou skutečností nehledali rozdíl.
Otázka - Na jednu stranu tedy není co hledat, ale je těžké prokousat se tím vším, tou filozofií a spočinout v každodenním životě zcela. Jak toho dosáhhout? A Pokud jsem dosud nepochopil zcela Buddhovu Pravdu, co mám dělat? Mám se utěšovat tím, že není co hledat?
Odpověď- tahle otázka je velmi důležitá. Pokud takovou otázku nemáme, jak bychom mohli nějak vůbec začít studovat Cestu? Jak bychom mohli vůbec mít ponětí, kde zhruba je cíl naší cesty, když si neklademe takové otázky? Je rozdíl dojít k nějakému uspokojivému osobnímu názoru na svět a je rozdíl otevřít dveře Buddhova učení. To je každého věc, ale pokud ty dveře otvíráme, musíme se ptát, zda máme hluboký zájem - pokud ano, potřebujeme upřímné otázky. A jakmile nastal zájem, jakmile nás neuspokojily zajímavé duchovní myšlenky a pocit, že všechny cesty vedou na totéž místo, pak nám nezbývá než začít se prokousávat. Co to znamená? Náš každodenní život se nezměnil, ale můžeme si pomalu začít všímat, jestli cítíme hodnotu každodenních okamžiků. Když cvičíme každý den zazen, možný začínáme vidět obyčejné věci jinak. HLedat Pravdu je přirozené. To že nám učitel řekne, že není co hledat, je nápověda. Nejde o to, jeslti je co hledat, ale jak to hledat, jak hledat pravdu. Protože pokud je tady na tomto místě, jak ji máme uchopit?
Otázka - V MOdelu X je hodně soustředění na obsahy mentální, a jak s nimi pracovat. Proč o to v buddhismu nejde?
Odpověď V buddhismu se okrajově dotýkáme psychických problémů, ale opravdu jen okrajově, nejde nám o to analyzovat mysl, jde nám o to se okamžitě probudit. I když se neprobudíme sto let, to je jedno, pořád nám jde o to se probudit v tomto okamžiku. To nejde odkládat. A abychom se probudili, nepotřebujeme analyzovat svou mysl. S tím budou představitalé a vyznvači Modelu X nesouhlasit. Ale byl jsem asi na padesáti tří až třicetidenních buddhistických ústraních s učiteli a nikdy jsme se tam nezabývali obsahem mysli. Když byla snídaně, důraz byl na snídani, snídejte, podávejte mléko, utřete misky, když byla práce na poli, důraz byl na práci na poli. Není to podobné blázicni? Ano. Protože z hlediska buddhismu jsme všichni pacienti blázince. HLedáme nesmysly a rozebíráme bzytečnosti, mezitím nám ujel vlak, vystydla polévka, umřeli slepice, děti se zabili, atd. Samozřejmě, zdá se, žepřeháním, ale není typické, že lidé si na konci řživota říkají, že jim vše tak nějak uteklo mezi prsty?
Ocenit tento okamžik, skamarádit se s přítomností, to je smyslem buddhismu, ne pochopit obsah své mysli. Když jsem ve vyrovnaném, otevřeném stavu, nezajímám se o svoje osobní problémy. A když jsem ve vyrovnaném a otevřeném stavu, a je k tomu příležitost, řeším své osobní problémy, ale jinak - nelomím rukama, neběduju, je to jako hraní her na internetu, dosahujete dalších a dalších levelů. Osobní problémy jsou zábavné, protože můžete dosáhnout dalšího levelu. To je ovšem jen zábava, někdy práce, ale není to cíl buddhismu, to je náš každodenní život. Ale náš každodenní život jsou i problém,y které musíme řešit. Cílem není vyřešit, ale řešit - když to je aktuální, ne dosáhnout osobního vítězství, ale popadnout tento oakmžik za pačesy. ne každý, ale tento. Zítra mě nezajímá, včera už bylo... Buddha je okamžikovost, narodit se pořád znovu a znovu, ne stát se monumentem, stát se osvíceným, přestat se měnit, přestat mít iluze. Ne, je to jako nebe, které se nebrání mrakům. Buddha se nebrání iluzím, ale znovu a znovu je odhazuje nebo rozpoznává. Není to konec iluzí, ale jiný vztah s iluzemi. Je to přátelství s iluzemi, už to není být otrokem iluzí, ale kamarádit s nimi jako pes kamarádí s kočkama.
Otázka - Není Model X prostě nějaký druh idealismu, nenápadná filozofická naivita? Zdá se, že svět je rozdělen na idealisty a na lidi, co se zajímají o jídlo, sex a peníze. Jak buddhismus řeší ideály versus materiál?
Odpověď- To je velmi důležitá věc. Jde o to, abychom když studujeme ideály nebo teorie buddhismu, například problém osvícení, abychom nezapomínali, že se jedná o skutečné věci například o čaj nebo ubrus na stole. Když oddlěíme teorie od vlastního života, co se stane? Jsou k ničemu, ale můžeme pak diskutovat do nekončna o smyslu věcí, aniž bychom viděli jakoukoli spojitost s vlastním životem a vlastní zkušensotí člověka. Osvícení je pak abstraktní problém, který nemá nic společného s naší zkušeností. Ale BUddha říká, že to je náš každodenní život. Na druhou stranu, když hodíme flintu do žita, vzdáme teorie a ideály, a vrátíme se k jídlu, pití a penězům, je to druhá strana mince. Mysl je otupělá, nevnímáme skutečnsot, vnímáme jen kolik čeho za kolik kdy a na jak dlouho... řešíme půjčky, hypotéky, dluhy, prémie, výhody, bonusy, odměny, ztráty, a do toho jakoby mimochodem vypijeme kafe.
Otázka -
A jak tedy buddhismus nakládá s materialismem? Nemůžeme se přece povznést nad potřeby těla a nad společnost, leda že žijeme vysoko v horách mimo lidskou civilizacI?
Odpověď- Musíme vzít v potaz materiální věci, a musíme jíst a většina z nás potřebuje peníze, ale můžeme tyto materiální záležitosti navracet do stavu probuzení - tedy v tomto okamžiku jím, v tomto okamžiku počítám peníze, v tomto okamžiku plánuju půjčku, v tomto okamžiku piju čaj, v tomto okamžiku mám chuť na sex... Třeba sex je zajímavá věc - může nás ničit, otravovat, drásat, vulgarizovat, ponižovat, zesměšńovat, to jsou materiální pohledy - nebo ho můžeme brát jako strom, na který narazil BUddha na své procházce. Může to být jabloň. Můžeme si utrhnout jablko a sníst ho. A nebo se pokochat pohledem na jabloŇ. A pak jdeme dál. Není potřeba ten strom nenávidět, nebo se jím nechat obloudit. Něco s ním uděláme, ale z nějakou chvíli už to není aktuální, prootže jsme u potoka který musíme přebrodit. NEbo si vybíráme z bankomatu peníze. Nebo čteme sútry,. nebo meditujeme. Sex není problém, když chápeme, že je aktuální pouze v tu chvíli, kdy je aktuální. Takže taková zralost v buddhismu, důležité je najít způsob, jak moudře zařadit materiální věci a ideály do svého života. Zralý buddhista, neříkám že osvícený, tady jde o zralost teď, našel způsob, jak se nezbláznit ani z peněz, ani z lidí, ani z práce, ani z literatury, ani z internetu, ani z debat na poradně - má určitý odstup od všeho, co není právě aktuální ,ale když to je aktuální, chytí to za pačesy. Píše, mluví, zpívá, pije, miluje, spí, cokoliv, co je aktuální.
Otázka - A ty už jsi takhle dozrál?
Odpově%d- Dozrávám... . doufám. Znovu a znovu. Já už o těchhle věceh spal dávno, ale pak je zapomenu a v mém životě jsou takový temnější období nebo hodiny a pak se zase probudím, koukám, vidím věci otevřeně a když pravidelně a poctivě cvičím, mysl se mi hodně otevře a začnu chápat věci, co za období tembna vůbec nechápu, enbo mě vůbe c ani nenapadnou.
Otázka - A neměl by člověk mít snahu ty dny nebo týdny temna jaksi zrušit?
Odpověď- to je skvělá otázka! V buddhismu není řžádné bych, měl bych, měl bys... bylo by, kdyby bylo ,tak by to bylo... nic takového. Každý okamžik je příležisost. Chytit se - probudit se. Ne kdyby, ale udělat. Ne měl bys, ale udělej. A jestli nechceš, neřeším to. Zkus to, ale když nechceš, mě to je jedno. Buddhismus je nabídka, ne povinnost. Já mám příležitost žít svůj život, jak to pojmu, to je moje věc, a tady nemám na mysli nějakou nezodpovědnost sociální, mám na mysli svobodu duchovní - co udělám se svým životem, to je moje věc, co se týká duchovních věcí, to je každého věc. Když přijdete do kostela, farář vám možná vyvrtá díru do hlavy slovy z Bible. Ale to je jeho svoboda, jeho právo, jeho job. Nemusíte tam chodit. Kdo narazí na někoho, kdo něco našel a je upřímný, narazí na nějaký druh učení, i kdyby to mělo být učení ve smyslu Hele, von vaří špagety. ALe nikdy tu není žádné Měl bys... a pokud je, nechte to křesťanům, ale i křesťané se dělí na ty povrchní a na ty, co o tom přemýšlejí do hloubky. Fandím každému, kdo jde až na dno věcí. Každému člověku. A sobě taky.