osvícení je stav vesmíru, ne člověka
Napsal: ned 09. srp 2015 9:28:52Na poradně se setkávám s určitým pojetím osvícení a smyslu duchovního snažení, které bych nazval Model X. Nechci to pojetí nazývat nějakou školou, jako advaita nebo hinduismus, nebo mystika... ale je tu něco, i když různí návštěvníci mají trochu jiný pohled na tuto problematiku, je tu určitá společná věc, a pro tu společnou věc bych ty názory nazval Model X. Tento model se velmi liší, nebo zásadně liší od buddhismu, i když pro vyznavače Modelu X je buddhismus jen varianta na tentýž názor na svět a v buddhismu vidí zdroj nejrůznějších poučení a zajímavých a moudrých myšlenek. Chtěl bych tedy vysvětlit rozdíl mezi Modelem X a buddhismem.
Model X.
existuje jakési osvícení, kterého dosáhli naprosto úžasní lidé po dlouhé a trpělivé cestě, hledání pravdy - jakmile toto osvícení dosáhli, trvale ho dále mají a dokáží ho kdykoliív projevit
běžný člověk je daleko od takového stavu těla a mysli, který se nazývá osvícení
běžný člověk má spousty a spousty nejrůznějších hloupých tendencí a reakcí, je vztahovačný, egocentrický, povrchní, nezná Pravdu a pouze pokud bude dlouhá léta tvrdě usilovat o dosažení osvícení, je určitá šance, že se mu to podaří - podle míry idealismu vyznavačů modelu X se mu to podaří brzo pomocí šikovného učitele, nebo spíše nikdy, i když bude následovat největšího učitele na světě, podle některých vyznavačů modelu X se to nepodařilo v dnešním světě nikomu
podle modelu X můžeme dosáhnout jakéhosi dokonalého psychického zdraví, kdy už nás v noci neruší žádné nepříjemné sny, úpřes den se nepotýkáme s žádnými negativními emocemi, kam přijdeme, všude je klid a jasno, protože okolí zrcadlí náš stav - dokonce i když narazíme na gangstery v nočním baru, kde se hrají hazardní ahry a jsou tam prostitutky, najednou všichni gansteři, když nás uvidí, odhodí karty, přestanou se zajímat o prostitutky a peníze a začnou se nás ptát, jak dosáhnout osvícení
podle modelu X můžeme v meditaci dosahovat postupně čím dál hlubší stavy osvobození, které mohou dosáhnout až úrovně naprostého vyhasnutí a nirvány - v tomto stavu můžeme pak dlít mnoho, mnoho dní - ovšem do jaké míry je toto opravdu probuzení do skutečnosti ze sna, v tom nejsou vyznavači modelu X zajedno
zkrátka Model X znamená usilovat o osobní dokonalost, osobní osvícení a pak toto osvícení trvale a dokonale projevovat a oslňovat jím okolí
z hlediska buddhismu je Model X
předně egocentrický
a dualistický
Egocentrický je proto, protože já jsem v centru dění a snažení. Já musím dosáhnout osvícení, a když ho dosáhnu, opět jsem to já, kdo je osvícený, ne soused nebo strom na zahradě.
I když dosáhnu psychického zdraví, dokonale, opět jsem pouze já psychicky zdravý, ostatní lidé ne. V tom je egocentrismus, který buddhsimus neuznává.
MOdel X je dualistický proto, protože trvá na tom, že někdo je a někdo není osvícený. Neuznává, že člověk je v podstatě osvícený a že tu nejde o cestu za osvícením, ale objevení vlastní podstaty.
Například když cvičíte meditaci, podle modelu X ji cvičíte prostě vy a druzí, kdo jsou za dveřmi, a vaří, ji necvičí. Když jíte , tak jíte, toto je jablko, toto není jablko. ALe podle buddhismu nemůžu říce že toto je jablko a trvat na tom - můžu taky říct, toto není jablko.
BUddhismus používá dualistický jazyk, ale když poctivě studujeme tuto filozofii, nenacházíme žádné dualistické závěry, závěrem je pouze pravda samotná, která je nezávislá na našem intelektu, nebo osobním osvícení nebo klamu.
Podle modelu X je rozdíl mezi mnou a jablkem. Ale podle buddhismu, když jím jablko, nejsou tu řádné rozdíly. Buddhismus jde tak daleko, že když tady a teď sedím v pozici BUddhy, jsem Šákjamuní . To není žádný koan nebo mystérium, je to prosttě tak. tady a teď jsem totéž, co Buddha Šákjamuní a moje osvícení se nijak neliší od osvícení BUddhy Šákjamuního. To je pro vyznavače modelu X naprosto nepřijatelný výrok. Protože oni nemůžou připustit, že okamžik tady a teď je sám Buddha Šakjamuní.
V buddhismu jde také o usilí jednotlivce. Takže se zdá, že tu není žádný velký rozdíl. Ale toto úsilí je směřováno nikoliv k psychologické práci na sobě, nikoliv k dosažení osvícení v budoucnu, ale k probuzení do skutečnosti už v tomto okamžiku - tudíž buddhista v každém okamžiku vidí příležitost probudit se, stát se Buddhou, netrvat na konceptech, netrvat na sobě a pouze vstoupit do skutečnosti. Znovu a znovu je ideálem buddhismu, ideálem duchovního světa, když znovu a znovu vstupuje do skutečnosti. Jakmile byste mu řekli, že se stal buddhou, odmítne to. Místo toho se napije čaje. Jakmile byste mu řekli, že se nestal buddhou, odmítne to, místo toho se napije čaje. Buddhistu - v pravém slova smyslu - nezajímá koncept, názor, výrok, poučka jako něco defitivního a pravdivého - zajímá ho skutečnost, pouze tu považuje za konečný cíl svého úsilí.
Takže pokud ho zajímá skutečnost, Pravda - protože rozdíl mezi skutečností a PRavdou je pouzue tehdy, když o tom hodně přemýšlíme a hodně přemýšlet je v buddhismu něco , co nám nejspíš zabrání vidět Pravdu. Pokud buddhistu zajímá skutečnost, nemá čas zabývat se sám sebou, svými tendencemi, podvědomím, reakcemi, vědomím nebo nevědomím.
Pokud buddhista studuje filozofii buddhismu, nedělá to proto, aby si přidal do hlavy nějaké koncepty nebo vědění, dělá to proto, aby se osvobidl od konceptů a vědění a mohl se znovu stát sám sebou, Buddhou, čistým, nezávislým na konceptech a názorech lidí. Je znovu jako dítě, které je prosté předsudků , ale které není zdaleka dokonalé, zdaleka není osvobozené od podmínek svého života, podmínek své mysli a těla. Tedy probuzená žena se dále chová jako žena, probuzený stařec se chová jako stařec, prostitutka jako prostitutka, ministr jako ministr, ovšem s tím rozdílem, že tu je vědomí relativity - žena už není pouze žena, ale také Buddha, stařec už není pouze stařec, ale také BUddha, atd.
OSvícení, probuzení je v buddhismu důležité,. ale není to něco, co by bylo osobní, i když osoba dosahuje probuzení. Jakmile je osvícení dosaženo, okamžitě je se smíchem odhozeno, jako něco naprosto zbytečného. to je velký rozdíl proti Modelu X, kde je osvícení dále pěstováno, hýčkáno, pokud možno prohlubováno, ukazováno na odiv druhým, to je zásandí rozdíl proti buddhismu, kde
Osvícení není něco nažádoucího, ale musí každým okamžikem zmizet z tohoto světa, nesmí zanechat stopu, osvícený člověk nesmí zanechat stopu osvícení, leda že ho poznáte podle toho, že neprojevuje žádné znaky osvícení - musí být dokonale obyčejný a nedokonalý. Jakmile tu je náznak dokonalosti, už tu něco nehraje, půvopdní čistota vesmíru je poskvrněná. SKutečné osvícení je naprostý nezájem o sebe - nemyslím v tom praktickém smyslu, ale nezájem o sebe v tom metafyzickém smyslu - obrácení pozornosti k věcem každodenního života.
Model X není něco zásadně špatného, můžete pomocí velkého úsilí dosáhnout trpělivosti, laskavosti, tolerance, nadhledu, což někteří lidé uřčitě pomocí modelu X dosáhli.
Ale zásadní rozdíl je oproti buddhismu v tom, že buddhista nemusí být laskavý, trpělivý, tolerantní a nemusí mít nadhled. Tím vůbec není myšleno, že má být zlý, netrpělivý, nesnášenlivý a bez nadledu. Jen říkám, že buddhista je osvoobzen od jakýchkoliv představ, jaký by měl být. POkud v literatuře naráříme na to, co by měl a neměl dělat buddhista, jsou to jen tipy, jak dát podmínky probuzenému životu, bohužel mnoho buddhistů tyto poučky bere jako zásadní a konečné pravdy, kterých se drží intelektuálně, a tak nejsiou sto jich použít jako dočasné a vhodné pomůcky...
POdle buddhismu je vesmír sám dokonalý a probuzený, a tento vesmír můžeme dokonale poznat pouze v přítomnosti. V přitomnosti, pokud se přestaneme zajímat o své ego, své osvícení, sou psychiku, svou moudrost, svou hloupost, své iluze a své pravdy, pokud pouze vstoupíme přímo do této přítomnosti, není mezi námi a dokonalostí vesmíru žádný rozdíl. Tady je BUddha, tady je uskutečnění, tady je konečný cíl. Jakmile z toho uděláte intelektuální koncept, nebo ideál, který neuskutečníte, je vám taková filozofie k ničemu. Proto je potřeba tady a teď odhodit i filozofii buddhismu a vše, co jsem tu napsal. Pak není problém zažít probuzení na vlastní kůži. Bez já, bez ostatní,ch, beze slov, bez myšlenek, pouze mít zkušenost mimo hodnocení.
Model X.
existuje jakési osvícení, kterého dosáhli naprosto úžasní lidé po dlouhé a trpělivé cestě, hledání pravdy - jakmile toto osvícení dosáhli, trvale ho dále mají a dokáží ho kdykoliív projevit
běžný člověk je daleko od takového stavu těla a mysli, který se nazývá osvícení
běžný člověk má spousty a spousty nejrůznějších hloupých tendencí a reakcí, je vztahovačný, egocentrický, povrchní, nezná Pravdu a pouze pokud bude dlouhá léta tvrdě usilovat o dosažení osvícení, je určitá šance, že se mu to podaří - podle míry idealismu vyznavačů modelu X se mu to podaří brzo pomocí šikovného učitele, nebo spíše nikdy, i když bude následovat největšího učitele na světě, podle některých vyznavačů modelu X se to nepodařilo v dnešním světě nikomu
podle modelu X můžeme dosáhnout jakéhosi dokonalého psychického zdraví, kdy už nás v noci neruší žádné nepříjemné sny, úpřes den se nepotýkáme s žádnými negativními emocemi, kam přijdeme, všude je klid a jasno, protože okolí zrcadlí náš stav - dokonce i když narazíme na gangstery v nočním baru, kde se hrají hazardní ahry a jsou tam prostitutky, najednou všichni gansteři, když nás uvidí, odhodí karty, přestanou se zajímat o prostitutky a peníze a začnou se nás ptát, jak dosáhnout osvícení
podle modelu X můžeme v meditaci dosahovat postupně čím dál hlubší stavy osvobození, které mohou dosáhnout až úrovně naprostého vyhasnutí a nirvány - v tomto stavu můžeme pak dlít mnoho, mnoho dní - ovšem do jaké míry je toto opravdu probuzení do skutečnosti ze sna, v tom nejsou vyznavači modelu X zajedno
zkrátka Model X znamená usilovat o osobní dokonalost, osobní osvícení a pak toto osvícení trvale a dokonale projevovat a oslňovat jím okolí
z hlediska buddhismu je Model X
předně egocentrický
a dualistický
Egocentrický je proto, protože já jsem v centru dění a snažení. Já musím dosáhnout osvícení, a když ho dosáhnu, opět jsem to já, kdo je osvícený, ne soused nebo strom na zahradě.
I když dosáhnu psychického zdraví, dokonale, opět jsem pouze já psychicky zdravý, ostatní lidé ne. V tom je egocentrismus, který buddhsimus neuznává.
MOdel X je dualistický proto, protože trvá na tom, že někdo je a někdo není osvícený. Neuznává, že člověk je v podstatě osvícený a že tu nejde o cestu za osvícením, ale objevení vlastní podstaty.
Například když cvičíte meditaci, podle modelu X ji cvičíte prostě vy a druzí, kdo jsou za dveřmi, a vaří, ji necvičí. Když jíte , tak jíte, toto je jablko, toto není jablko. ALe podle buddhismu nemůžu říce že toto je jablko a trvat na tom - můžu taky říct, toto není jablko.
BUddhismus používá dualistický jazyk, ale když poctivě studujeme tuto filozofii, nenacházíme žádné dualistické závěry, závěrem je pouze pravda samotná, která je nezávislá na našem intelektu, nebo osobním osvícení nebo klamu.
Podle modelu X je rozdíl mezi mnou a jablkem. Ale podle buddhismu, když jím jablko, nejsou tu řádné rozdíly. Buddhismus jde tak daleko, že když tady a teď sedím v pozici BUddhy, jsem Šákjamuní . To není žádný koan nebo mystérium, je to prosttě tak. tady a teď jsem totéž, co Buddha Šákjamuní a moje osvícení se nijak neliší od osvícení BUddhy Šákjamuního. To je pro vyznavače modelu X naprosto nepřijatelný výrok. Protože oni nemůžou připustit, že okamžik tady a teď je sám Buddha Šakjamuní.
V buddhismu jde také o usilí jednotlivce. Takže se zdá, že tu není žádný velký rozdíl. Ale toto úsilí je směřováno nikoliv k psychologické práci na sobě, nikoliv k dosažení osvícení v budoucnu, ale k probuzení do skutečnosti už v tomto okamžiku - tudíž buddhista v každém okamžiku vidí příležitost probudit se, stát se Buddhou, netrvat na konceptech, netrvat na sobě a pouze vstoupit do skutečnosti. Znovu a znovu je ideálem buddhismu, ideálem duchovního světa, když znovu a znovu vstupuje do skutečnosti. Jakmile byste mu řekli, že se stal buddhou, odmítne to. Místo toho se napije čaje. Jakmile byste mu řekli, že se nestal buddhou, odmítne to, místo toho se napije čaje. Buddhistu - v pravém slova smyslu - nezajímá koncept, názor, výrok, poučka jako něco defitivního a pravdivého - zajímá ho skutečnost, pouze tu považuje za konečný cíl svého úsilí.
Takže pokud ho zajímá skutečnost, Pravda - protože rozdíl mezi skutečností a PRavdou je pouzue tehdy, když o tom hodně přemýšlíme a hodně přemýšlet je v buddhismu něco , co nám nejspíš zabrání vidět Pravdu. Pokud buddhistu zajímá skutečnost, nemá čas zabývat se sám sebou, svými tendencemi, podvědomím, reakcemi, vědomím nebo nevědomím.
Pokud buddhista studuje filozofii buddhismu, nedělá to proto, aby si přidal do hlavy nějaké koncepty nebo vědění, dělá to proto, aby se osvobidl od konceptů a vědění a mohl se znovu stát sám sebou, Buddhou, čistým, nezávislým na konceptech a názorech lidí. Je znovu jako dítě, které je prosté předsudků , ale které není zdaleka dokonalé, zdaleka není osvobozené od podmínek svého života, podmínek své mysli a těla. Tedy probuzená žena se dále chová jako žena, probuzený stařec se chová jako stařec, prostitutka jako prostitutka, ministr jako ministr, ovšem s tím rozdílem, že tu je vědomí relativity - žena už není pouze žena, ale také Buddha, stařec už není pouze stařec, ale také BUddha, atd.
OSvícení, probuzení je v buddhismu důležité,. ale není to něco, co by bylo osobní, i když osoba dosahuje probuzení. Jakmile je osvícení dosaženo, okamžitě je se smíchem odhozeno, jako něco naprosto zbytečného. to je velký rozdíl proti Modelu X, kde je osvícení dále pěstováno, hýčkáno, pokud možno prohlubováno, ukazováno na odiv druhým, to je zásandí rozdíl proti buddhismu, kde
Osvícení není něco nažádoucího, ale musí každým okamžikem zmizet z tohoto světa, nesmí zanechat stopu, osvícený člověk nesmí zanechat stopu osvícení, leda že ho poznáte podle toho, že neprojevuje žádné znaky osvícení - musí být dokonale obyčejný a nedokonalý. Jakmile tu je náznak dokonalosti, už tu něco nehraje, půvopdní čistota vesmíru je poskvrněná. SKutečné osvícení je naprostý nezájem o sebe - nemyslím v tom praktickém smyslu, ale nezájem o sebe v tom metafyzickém smyslu - obrácení pozornosti k věcem každodenního života.
Model X není něco zásadně špatného, můžete pomocí velkého úsilí dosáhnout trpělivosti, laskavosti, tolerance, nadhledu, což někteří lidé uřčitě pomocí modelu X dosáhli.
Ale zásadní rozdíl je oproti buddhismu v tom, že buddhista nemusí být laskavý, trpělivý, tolerantní a nemusí mít nadhled. Tím vůbec není myšleno, že má být zlý, netrpělivý, nesnášenlivý a bez nadledu. Jen říkám, že buddhista je osvoobzen od jakýchkoliv představ, jaký by měl být. POkud v literatuře naráříme na to, co by měl a neměl dělat buddhista, jsou to jen tipy, jak dát podmínky probuzenému životu, bohužel mnoho buddhistů tyto poučky bere jako zásadní a konečné pravdy, kterých se drží intelektuálně, a tak nejsiou sto jich použít jako dočasné a vhodné pomůcky...
POdle buddhismu je vesmír sám dokonalý a probuzený, a tento vesmír můžeme dokonale poznat pouze v přítomnosti. V přitomnosti, pokud se přestaneme zajímat o své ego, své osvícení, sou psychiku, svou moudrost, svou hloupost, své iluze a své pravdy, pokud pouze vstoupíme přímo do této přítomnosti, není mezi námi a dokonalostí vesmíru žádný rozdíl. Tady je BUddha, tady je uskutečnění, tady je konečný cíl. Jakmile z toho uděláte intelektuální koncept, nebo ideál, který neuskutečníte, je vám taková filozofie k ničemu. Proto je potřeba tady a teď odhodit i filozofii buddhismu a vše, co jsem tu napsal. Pak není problém zažít probuzení na vlastní kůži. Bez já, bez ostatní,ch, beze slov, bez myšlenek, pouze mít zkušenost mimo hodnocení.
