Co je to ego?

Moderátor: ryunin

Co je to ego?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 30. črc 2015 13:11:47

Tentokrát bych se chtěl zeptat, spíš něž něco vysvětlovat, ale ta otázka bude doplněna mým úvahami.

Co je to ego?

V duchovním kruzích je ego oblítené téma, a zdá se, že ideálem lidí v duchovních kruzích je zbavit se ega a setkat se s někým, kdo se zbavil ega. Myslím, že tady na poradně je to žhavé, každodenní téma. Co je to ego a kdo už nemá ego?

Ať o tom přemýšlím, jak přemýšlím, tak mi tu něco nehraje. Víme, že ego je latinský výraz pro české já. Takže konec ega by byl konec já, ale to nedává smysl.

Člověk, který by neměl "já", by například už o osobě nemohl mluvit v první osobě. Nemohl by říkat: Já si myslím, já bydlím v Brně, já mám tři děti... Ale to je nesmysl. Shodneme se snad na tom, že ti, kteří jsou pro nás duchovními autoritami, neztratili schopnost mluvit o sobě a používat první osobu. Ani Buddha, ani Kristus například nepřestali mluvit v první osobě. Tak je jasné, že konec ega nemůže spočívat ve smazání jakési subjektivity člověka.

Mohli bychom řížt, že tím, co lidé v duchovních kruzí myslí pod pojmem "konec ega" není ukončení používání nějakého gramatického času, ale že to je prohlédnutí iluze já, že tito lidé si uvědomili, že "já" je iluze. Ale jak takovéhzo člověka můžeme poznat?

Navíc subjektivita není pouze iluze - hora nemá ego, a přesto stojí někde, má své vlastní hledisko na okolní přírodu. Nestojí všude. Ačkíoliv prohlédla iluzi já, pořád stojí někde a je tak v subjetkivním vztahu k okolí. Podobně mistr, který prohlédl iluzi já, je pořád v subjektivním vztahu k okolí a lidem a bytostem. A má vlastní subjektivní prožívání - když člověka, který je "bez ega", polijete vařící vodou, ačkoliv poznal iluzornost já, zažije nesporně velmi reálný pocit bolesti. Tuto bolest nezažije voda, která ho polila, ani ptáček na endalekém stromě, pouze tento člověk, který byl polit vařící vodou, zažije subjektivně bolest. I když bude říkat, že tato bolest je pouze iluze, tato bolest bude něco reálného - představa bolesti je sice iluze, ale ta bolest samotná, zážitek něčeho tady a teď, tu bude jako něco naprosto reálného. Takže i když někdo prohlédl iluzi já, neznamená to, že už neprožívá věci subjektivně, tedy jeho subjekt má pořád schopnost subjektivně prožívat věci. V tom případě, jaký konec ega je v případě, že člověk bez ega mluví o sobě, a je schopen subjektivně prožít bolest, nebo na druhou stranu rozkoš?

Například Osho je v duchovních kruzích velkou autoritou a mluví o konci ega často. Zdá se, že je to někdo, kdo smazal své ego. Jak se to ale projevuje? Pokud smazal ego, proč oslavoval sex, orgasmus? On říká, že v sexu je možné smazat ego - samozřejmě, v čemkoliv, co děláme naplno, i když budeme plně vytírat podlahu a nebudeme se zabývat sebou, smažeme ego. K tomu nemusíme mít sex, stačí okopávat zahradu, umýt okno, vyprat, jít nakoupit... hrát fotbal nebo se koukat na akční film - když zapomeneme na sebe v nějaké činnosti, smazali jsme ego. Ego nás nezajímá. Ale pak máme potřebu mluvit o sexu nebo egu- najednou někoho zajímá sex, orgasmus: kdo je to, koho zajímá orgasmus? Je to někdo bez ega? Když nemá ego, proč ho zajímá orgasmus? Když nemá ego, proč nežije v lese v křoví a nestará se jen o brouky a trávu? Proč píše knihy, mluví o sexu, o orgasmu? Můžeme říct, protože to je někdo, kdo prohlédl iluzi ega - a aby ostatním pomohl prohlédnout iluzi ega, radí jim, aby měli sex, orgasmus, aby ztratili ego v plném prožívání sexu. A nebo - proč má potřebu jezdit v luxusním autě? Můžeme namítnout - protože chce ostatní učit, aby nehodnotiti jaké má jejich učitel auto. Když se tedy učitel bez ega vyspí se svými oddanými žákyněmi, je to v pořádku. Když adept ne-egoismu udělá totéž, je to projev jeho velkého ega. ALe jak chcete poznat, kdo už prohlédl iluzi ega? Vidíte člověka, který má sex, který má luxusní auto, který má spoustu peněz a mluví o sexu a orgasmu. V čem spočívá jeho prohlédnutí?

Co je zvláštní - moje prababička byla asi nejméně sobecfký člověk na světě - neměla žádné zvláštní osobní touhy, byla nesmírně skromná a altruistická - ale nikdo ji nepovažuje za duchovního učitele, i když její sousedi ji asi považovali za svatou. Byla velmi skromná, nesobecká. Ale prohlédla iluzi ega? Byla bez ega? Na jednu stranu tu máme Osho, někdo, kdo se obklopil žáky a mluvil sebevědomě o egu a duchovních věcech a jezdil v rollse-royce, na druhou stranu tady máme mou prababičku, která o sobě nikdy nemluvila sebevědomě, měla jen kozu a krávu a pár slepic a malé políčko, na kterém tvrdě pracovala. Zdá se, že měla menší, mnohem menší ego, než Osho.

ALe zdá se, že problém odhození ega není v tom, že skončí někoho subjektita, jak jsme si už vysvětlili na příkladu Buddhy nebo Krista, ale že ten dotyčný prohlédl iluzornost já. Co když ale takový člověk řekne - já chci to a to... znamená to, že opět podlehl iluzi já? Buddha jistě říkal, co si přeje a co si nepřeje. Neptal se pořád svých žáků, kam má jít, co má říkat, ale tím, že něco dělal a něco říkal projevoval svou vůli. Tedy ačkoliv někdo prohlédl iluzi já, projevuje svou vůli - říkám tohle a ne tohle, projevil jsem svou vůli. Přišel jsem sem a ne tam, projevil jsem svou vůli. Tak vidíme, že mít vlastní osobní vůli není v rozporu s prohlednutím iluze já. Když v jeho okolí je něco v nesouladu s jeho přáním, například když žáci nedělají, co mají, učitel řekne - udělejte to a to, nedělejte to a to.

V čem tedy spočívá to, že někdo prohlédl iluzi já? Není to v tom, že by přestal mluvit v první osobě. Není to v tom, že by přestal mít sex nebo že by neměl osobní vůli. Není to v tom, že by byl naprosto asketický, protože i když prohlédl iluzi já, může vlastni velké, drahé auto. Nenní to ani v tom, že by byl neustále klidný, protože například bouře také nemá ego, ale je neklidná. Tygr nemá ego, ale je velmi dynamický, skáče na svou kořist.

V Buddhismu se říká - no self- Buddha znamená no self. Žádné já - je to naprostá jednota subjektu a objektu. Ale to neznamená, že nemůžeme mluvit o subjektu a objektu, můžeme říkat On splynul s horou. Hora splynula s deštěm, atd. Buddha splynul s vesmírem, vesmír splynul s Buddhou. Ale jakmile BUddha svleče krásnou dívku a prožije s ní orgasmus, bylo tam ego nebo ne? Jak tedy poznáme, kdo prohlédl iluzornost ega, když ten, který prohlédl, pořád mluví, jí, spí, má sex, má auto, dokáže být prudký jako bouře, dokáže projevit zlost a svou vůli, kde je tedy nějaký rozdíl?

Jediný rozdíl, který vidím, je , že tu je na jednu stranu někdo, kdo nelpí na slovech - např. netvrdí s konečnou platnsotí, jže je bez ega, že je osvícen, atd... a na druhou stranu tu je někdo, kdo trvdí s konečnou platností, že se zbavil ega, že je osvícen a že je Buddha. Zdá se, že v prvním případě někdo prohlédl iluzi ega, slov atd. a v druhém případě podlehl iluzi ega, iluzi pojmů atd.

Ale zajímá mě názor druhých. Kdo je bez ega a pokud tedy pořád mluví v první a ne například ve třetí osobě, jak poznáme, že prohlédl iluzi ega?
ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 13:25:32

Jak tedy poznáme, kdo prohlédl iluzornost ega?...
je tu někdo, kdo nelpí na slovech...

Nelpí na ničem.
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 30. črc 2015 14:04:48

nelpí na ničem - v čem to nelpění spočívá?

Osho nelpěl na ničem? On tedy řekl - je mi jedno, jestli pojedu na traktoru nebo v rollse royce? Aby mu mohli koupit tak drahé auto, musel jim dost jasně a důrazně vysvětlit, aby sehnali peníze a aby tu koupi realizovali.

Když chceme něco realizovat, například i bohulibou činnost, třeba pořádat duchovní seminář - workshop - musíme na hodně věcech lpět. Představte si člověka, duchovního učitele, který na ničem nelpí.

Dialog s takovým učitelem by mohl vypadat následovně:

Žák - mistře, kdy bude další worshop?

Mistr - mě to je jedno.

Žák - máme něco zorganizovat?

Mistr - měje to jedno.

Je možné , že v určité fázi vztahu mistra ažáka dojde k takové indiferentnosti mistra, ale jak by mohl někdo poznat, že to je mistr? Třeba by ten mistr tedy po svém osvícení seděl někde v lese. A šel by kolem člověk. Pane, co tu sedíte, proč tu sedíte? Mistr - je mi to jedno. Pane, jste buddha? To je jedno. CHcete jíst, pít? Mistr - je mi to jedno. Rád bych se od vás něco naučil - mě to je jedno.

Zdá se, že takový člověk by byl příliš lhoistejný, než aby se najedl nebo napil, tak by zemřel.

Ovšem je tu vyšší úroveň chápání nelpění - mistr nelpí ani na nelpění.

Jenže tady už je ten háček - jak poznáme, že někdo nelpí na nelpění a někdo je prostě uplně pohlcen sám sebou? Mistr , který nelpí na ničem, tedy nelpí ani na tom, že by na ničem nelpěl, tedy takový mistr řekne: Musím se okamžitě vyspat s nejkrásnějí ženou, která tu je. Žák - proč na tom lpíte? Mistr - nelpím na nelpění, sem s ní, ať už je v mé posteli. Žák - ó, jak jste osvícený, mohla bych se s vámi taky vyspat? Mistr - ne, ty máš křivé nohy, tebe nechci. Žák - ó, jak jste osvícený, tedy dobře, bude to ta nejkrásnější. Jen tu si přejete.

Takže jde o to, abychom rozeznali upřímnost a neupřímnost -abychom rozlíišili mezi zneužíváním filozofických pouček a skutečnou realizaci takové filozofie. Nelpět na ničem může být lenost nebo cynismus. Lpět na něčem může jak buddha, tak podvodník. JaK to tedy rozeznat?
ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Ryu.nin » čtv 30. črc 2015 14:17:51

Ještě mě napadlo, taková dost důležitá věc.

Jsou tři fáze poznání:

objektivní, subjektivní a kompletní

Objektivní fáze - všímáme si, že někteří lidé jsou šílení a ztracení - vidíme například, že někdo neustále pláče, trhá si vlasy a vykřikuje: Nenávidím všechny! Chci všechny lidi zabít! A na druhou stranu vidíme, jak někdo sedí v pozici buddhy, vypadá šťastně a vyrovnaně, a trpělivě vysvětluje druhým smysl života. V této fázi chápeme, že někteří lidé jsou velmi ztracení a zoufalí a jiní jsou hluboce moudří a schopní druhým pomoct. A pak je samozřejmě nespočet mezistupňů - lidé docela fajn, trochu blázni, trochu osvícení, trochu zlí, trochu hodní, atd... TO je objektivní fáze - rozhlížíme se kolem sebe a začínáme rozlišovat a hledat - kdo je ten Buddha? Kdo je ten, kdo prozřel?

Problém v této fázi spočívá v tom, že nejsme schopní pojmout, co onen Buddha učí. Cítíme, že to je něco krásného, hlubokého, vznešeného, ale nevíme, co to je. Sami sebe považujeme za bloudící a jeho za toho, kdo našel. ALe nevíme, co našel. V této fázi spousta lidí říká - ten a ten je bez ega, já mám ego, ale on ne, ona je svatá, osvícená... já ne. Problém je, že nevíme, v čem spočívá moudrost Buddhy, pouze cítíme že tu ta moudrost je a že Buddha nebo Kristus ji má. Ale nevíme, co má.

Subjektivní fáze - rozhodli jsme se učit od BUddhy, osvíceného, od mistra. POznáváme vlastní moudrost a osvícení. POchopili jsme, že moudrost Buddhy nebyla něco externího, co nám bylo odepeřno, ale že to je naše vlastní podstata. V této fázi jsme velmi šťastní. My sami jsme buddha a když druzí říkají - ty jsi moudrý, ty jsi osvícený, já ne, tak už víme, že se dotyčný plete. Tak mu říkáme - ne, to ty jsi buddha, já jsem ve skutečnosti oklamán. Já jsem oklamán, a ty jsi osvícen, říkáme zcela

šťastně a vyrovnaně. Poznali jsme na vlastní kůži vlastní buddhovství , a chápeme, že druzí lidé žijí na objektivní úrovni - hledají Buddhu mimo sebe, nechápou, že je v nich, proto říkáme, Já ne, ty ano, Já nejsem buddha, ty jsi buddha. Já jsem oklamaný, ty jsi osvícený. To je subjektivní fáze poznání. Když někdo mluví o egu, kdo má a nemá ego, je to k smíchu. Protože subjektivně vzato - naše zkušenost je mimo takové kategorie, ale objektivně se zdá, že někdo nemá ego a někdo ano. My ale vidíme, že to je hloupost, je to pouze objektivní chápání, ne subjektivní. Subjektivně je každý buddha.

A třetí fáze - kompletní poznání. Tady se vracíme k vlastnímu životu. Neřešíme, co je subjektivní a co objektivní. Neřešíme, kdo má a nemá ego. Prostě něco děláme - večer jdeme spát a ráno vstáváme. Když se nás někdo ptá na moudrost, snažíme se to vysvětlit. Když někdo potřebuje pomoc a my můžeme pomoct, pomůžeme. Když nemůžeme pomoct, nepomůžeme. Někdy jsme naštvaní a někdy veselí. Někdy jsme v klidu a jindy neklidní. Život je mimo kategorie, ale o to plnější a jasnější. Subjekt a objekt je překonán. Kompletní poznání je realizováno.
Ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 14:22:15

Návštěvník píše:
Jak tedy poznáme, kdo prohlédl iluzornost ega?...
je tu někdo, kdo nelpí na slovech...

Nelpí na ničem.

Upuštění od lpění vznikne samo přijetím momentální situace "Tak jo; co tedy teď s tím? Jak to co nejlíp vyřešit?
Je to opak rezignování "je mi to jedno".

Upuštění od lpění vznikne - podle mé zkušenosti - ochotou upustit od chtění, které jsi v sobě rozpoznal; je možné nechat ho být. Pak už můžeš s tou situací zacházet bez ulpívání na představách, jak bys chtěl, aby to dopadlo - prostě jen ´ošetřuješ´ situace, které se objevují. Taky se tomu dá říkat optimalizace. Při té jsi vlastně pořád v přítomném okamžiku a Tvoje reakce se modifikují podle toho, co ta situace "právě teď" potřebuje, aby dopadla optimálně - pro všechny zúčastněné. Taky by se to dalo popsat jako tvořivý přístup k čemukoliv, co se právě objevilo.

Jen díky rozpoznání, že k ulpění došlo, může následovat upuštění od ulpění - je to tzv. "Nechat být - Letting go." Tím ustane preferování i zavrhování, které vzniká ulpěním na představě, že by to mělo dopadnout tak a tak...
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 30. črc 2015 14:31:13

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Jak tedy poznáme, kdo prohlédl iluzornost ega?...
je tu někdo, kdo nelpí na slovech...

Nelpí na ničem.

Upuštění od lpění vznikne samo přijetím momentální situace "Tak jo; co tedy teď s tím? Jak to co nejlíp vyřešit?
Je to opak rezignování "je mi to jedno".

Upuštění od lpění vznikne - podle mé zkušenosti - ochotou upustit od chtění, které jsi v sobě rozpoznal; je možné nechat ho být. Pak už můžeš s tou situací zacházet bez ulpívání na představách, jak bys chtěl, aby to dopadlo - prostě jen ´ošetřuješ´ situace, které se objevují. Taky se tomu dá říkat optimalizace. Při té jsi vlastně pořád v přítomném okamžiku a Tvoje reakce se modifikují podle toho, co ta situace "právě teď" potřebuje, aby dopadla optimálně - pro všechny zúčastněné. Taky by se to dalo popsat jako tvořivý přístup k čemukoliv, co se právě objevilo.

Jen díky rozpoznání, že k ulpění došlo, může následovat upuštění od ulpění - je to tzv. "Nechat být - Letting go." Tím ustane preferování i zavrhování, které vzniká ulpěním na představě, že by to mělo dopadnout tak a tak...


A to není v rozporu třeba s tím, že mám chuť na sex nebo zmrzlinu, že jo?

Já někdy, když nelpím vůbec na sobě a jsem ve stavu oprošt+ění, tak najednou spontánně řeknu něco nevhodného, a pak si říkám, tak sakra, já byl tak oprostěnej, ale to nikam nevede, protože pak člověk udělá něco, co ve společnsoti nefunguje - takže třeba v práci se někdy musím hodně snažit hrát roli učitele, protože když jsem uplně svobodnej, tak nadělám velkou paseku. Tak že asi člověk musí bejt i ochotnej se stylizovat, hrát nějaký role, aby věci šli optimálně. Protože opravdu není mou přirozeností být učitelem dospívajících žáků na gymnáziu. Musím to hrát. A když to nehraju, je z toho průšvih...
ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 14:36:39

Já někdy, když nelpím vůbec na sobě a jsem ve stavu oproštění, tak najednou spontánně řeknu něco nevhodného, a pak si říkám, tak sakra, já byl tak oprostěnej

To asi úplně ne, v takových případech reakci spustila neuvědomovaná motivace. Oprostit se ve vědomí od chtění ještě neznamená, že jsme rozpoznali i důvody, proč vznikla právě taková reakce...

Práce jak na kostele, učit se rozpoznávat v sobě i to, co řídí naše reakce z podvědomí... :) :D
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 14:39:06

Návštěvník píše:
Návštěvník píše: jednat podle svých instinktů... a proč ne? Je to vlastní každému tvorovi. :)

člověk se liší od zvířat rostlin atd. tím, že je schopen SEBEREFLEXE :) že je jí schopen, ale jak je vidět neznamená, že toho použije ... :what:
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 15:00:36

v práci se někdy musím hodně snažit hrát roli učitele, protože když jsem uplně svobodnej, tak nadělám velkou paseku. Tak že asi člověk musí bejt i ochotnej se stylizovat, hrát nějaký role, aby věci šli optimálně. Protože opravdu není mou přirozeností být učitelem dospívajících žáků na gymnáziu. Musím to hrát. A když to nehraju, je z toho průšvih...

To Ti nezávidím. Reagovat z titulu své funkce nebo postavení už dávno nemusím, ale i v běžném životě dochází k setkáním, kde člověk reaguje třeba na jednání nějaké osobnosti nebo člena zájmové skupiny, jejíž je součástí.

Ukazuje se, že úměrně tomu, nakolik je v tom vztahu z mé strany pochopení, proč ten druhý jedná, jak jedná, a přijetí faktu, že zřejmě jinak jednat nemůže, se nějak sám od sebe mění můj postoj k druhým - vychází pak z pochopení, že každý jsme nějak naprogramovaný. Mizí tím potřeba přisuzovat si nějakou roli a komunikace je mnohem snazší než dřív. Patrně se zmenšila nevědomá potřeba sebeobrany, každopádně druzí to zaregistrují. Možná že přátelské přijetí faktu, že věci jsou, jaké jsou, a vymizení neuvědomovaného vnitřního tlaku na ty ostatní má za následek zmenšení nevědomého tlaku i z jejich strany - nevím.
To se dá ostatně trénovat i v diskusích :) ;)
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 30. črc 2015 16:43:42

myslím, že v některých situacích prostě nejde být sám sebou - nemůžeme prostě vřždycky říkat nebo dělat, co nás napadne, takže se musíme ovládat - a nutnost se ovládat ještě neznamená, že nás ovládá ego nebo podvědomí, naopak, myslím, že schopnost se ovládat je taky něco ,co uzazuje na moudrost a zralost

V zenu existuje příběh, kdy veselý Hotei, který sio nedělal s ničím starosti, jednou přišel na hostinu a poté, co si sedl k prostřenému stolu, převrhl stůl a všechno se vysypalo na zem, udělal velký nepořádek. Jiný zenový mistr Rinzai, který tam seděl, ho kritizoval - co to je za nehorázné chování? A Hotei na něho vyplázl jazyk. Rinzai se ovládal, Hotei se neovládal. Takže kdo z nich se choval moudře a bez ega? Já se někdy chovám spontánně, ale to znamená, že se neovládám - naštvu lidi kolem. Někdy se ovládám, i když vím, že bych nejradši něco řekl nebo udělal, neudělám to. Je tu někdy potřeba kázně, a někdy je vhodná doba se uvolnit a natáhnout si nohy na stůl. Myslím, že je potřeba snažit se dozrát do člověka, který cítí, kdy je potřeba se ovládat a kdy to potřeba není.
ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 16:50:48

Mně je blízké nepodléhat snahám něco ovládnout, ale porozumět tomu, co se děje. To pak samo vyvolá adekvátní reakci, která nevyžaduje žádnou sebevládu - a přesto je přiměřená a kupodivu dovednější, než reakce ve snaze sebe nebo nějakou situaci ovládnout.

Je ale asi přirozené, že jiné zkušenosti vedou k jiným prioritám.
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 30. črc 2015 17:20:27

Ono je to asi o tom, že jsme se dostali do pojmových nesrovnalostí.

Co to je vlastně sebevláda? Ovládání sebe? A kde je to sebe, a jsme zase u toho, co to je ego a jestli to je něco žádoucího nebo nežádoucího.

A pak jsou lidé, kteří mají takovou povahu a jinou povahu a zase - měl by prudký člověk měnit svou povahu a měl by citlivý, laskavý člověk být jiný? V buddhismu jde o to se probudit k vlastní podstatě, a to je vlastně odhození všeho - a současně jednat- takže odhodit a jednat. Samozřejmě, že i když odhodíme vše, tak zůstává naše karma, takže co se pak stane, je výsledkem karmy, ale je to jiná karma, než když jsme se předtím neprobudili, neodhodili vše, ale pořád to je karma, tedy příčiny a následky.

Taky otázka soustředění a uvolnění. Když se člověk na něco bedlivě soustředí, tak může být ve stavu probuzení - a když se uvolní a nedává už pozor, jen prostě tak odpočívá, jak to často popisuje Vostálpetr, tak to taky není v rozporu s probuzením.

Ale to jsou všechno věci, které tu už na poradně byly omílány ze všech stran od rána do večera. Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...
ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 17:43:33

Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

Možná by pomohlo rozlišovat osobní já, ego, které neustále něco chce a něco nechce a které Probuzením zanikne.
A tzv. pracovní já, které funguje dál i po Probuzení a umožňuje pokračování života ve fyzickém těle.

Pracovní já žije v přítomnosti, kdežto ego se upíná na svoje představy o budoucnosti: všechno, co vidí a co ho napadne, posuzuje jako dobré x špatné, žádoucí x nežádoucí, a zareaguje pak podle toho - buď po tom zatouží, nebo se toho obává a odmítne to. Rozhodující je tedy osobní chtění, vůle, která mu umožňuje ulpívat na vnímaném.

A jsem zase na začátku: u neulpívání... a jak k němu dojít :)
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 17:47:13

ryu.nin píše: Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...


No, bez ega není nikdo. A nemyslím, že někdo z dnešních duchovních učitelů má natolik ego pročištěné, že by se dalo říct, že se projevuje už jen osvíceně. Tak daleko byl zřejmě jen Ramana.
:)
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 17:52:08

Kdo může nejlíp posoudit, jak jedná ten, kdo se probudil ze sna?

Kdo jiný, než snová osoba toho, kdo ještě spí a sní :) ;)
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 18:06:13

Návštěvník píše:Kdo může nejlíp posoudit, jak jedná ten, kdo se probudil ze sna?

Kdo jiný, než snová osoba toho, kdo ještě spí a sní :) ;)


Jistě, a proto se cítí být přitahována projevy těch, kteří to svoje ego jako kostku cukru už aspon trochu rozpustili.
:)
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 18:53:36

A jsem zase na začátku: u neulpívání... a jak k němu dojít :)

Každá lidská bytost má jisté návyky, a mnohé z nich jsou natolik nenápadné, že zůstávají nepovšimnuté. Zvyk není jen záležitostí vnějšího chování. Některé druhy emocionálních a mentálních zvyků ovlivňují způsob, jakým přemýšlíte, jak vnímáte sami sebe a život. Máte dokonce řadu návyků, které určují, jak reagujete v určitých situacích. Mnozí si vůbec neuvědomují, že tyto mentální a emocionální zvyklosti brání jejich pokroku v postupu na stezce.

Lidské bytosti mají tendenci být otroky svých zvyků. Zvyk se formuje opakováním určitých myšlenek, pocitů a jednání, dokud není vytvořen vzorec. Po stvoření vzorce vás magnetická síla vtahuje do dalšího a dalšího opakování onoho vzorce. Čím více zvyk opakujete, tím silnějším se tento magnetický tah stává a tím obtížnější je se zvyku zbavit. Dalo by se říci, že váš život uvízl ve vyjeté koleji a pokaždé, když se pokusíte z této koleje vystoupit vás jakási neviditelná síla vtáhne zpátky.

http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=68

Co s tím?

Být si vědom té energie. Když do toho vstoupí uvědomění, staré vzorce se změní.
Návštěvník
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 30. črc 2015 19:01:15

On je někde nějaký Ramana? S pročištěným egem? V přítomnosti? Ale no tak...
ryu.nin
 

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Honzam » čtv 30. črc 2015 19:11:41

ryu.nin píše:Co je to ego?


Podle mě kořen ega spočívá v tom, že se osoba považuje za sebeuvědomění, zatímco to sebeuvědomění je vlastností vědomí a tím, co bytosti oživuje, jak se vědomí pohybuje.

Honzam je forma a vlastně něco jako projevující se mechanizmus vznikající tím pohybem. Jako ten mechanizmus pohybujícího se vědomí se Honzam nebere jako jáství, ale jako pohyb.

Nebo jinak ego je to sebeuvědomění zredukované z živé vlastnosti pohybujícího se vědomí na osobu tou osobou.

ryu.nin píše:V čem tedy spočívá to, že někdo prohlédl iluzi já?


Já není iluze. Když se člověk nepovažuje za to jáčko, je to jáčko pořád kontinuálně celý vědomím a je pevné a obrovské, ale vlastně pořád stejné, jako když si ten člověk myslel, že tím jástvím je.

ryu.nin píše:Ale zajímá mě názor druhých. Kdo je bez ega a pokud tedy pořád mluví v první a ne například ve třetí osobě, jak poznáme, že prohlédl iluzi ega?


"Podle mě" znamená podle Honzama, ne podle sebeuvědomění. To sebeuvědomění je automaticky přítomné jako důsledek jakéhokoliv pohybu vědomí nejen myšlenek kolem Honzama. Honzam nemá důvod psát o sobě ve třetí osobě, protože to sebeuvědomění není nějaká další vzdálenější osoba, která by to všechno pozorovala. Sebeuvědomění je sloučení projeveného (i projevů Honzama) s pozorovatelem toho projevu.

Když píšeš o prohlédnutí, popsal bych to spíš jako automatickou proměnu každé změny mysli v sebeuvědomění, díky čemuž Honzam ví, že jáství je důsledek pohybu vědomí a ne on.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Co je to ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. črc 2015 19:33:56

ryu.nin píše:
Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...


Koukám, že zastánci teze, že lze žít v běžném životě bez ega, nadělali v duchovní literatuře pořádný binec a víceméně žijí v nepravdě. A je jedno, jestli to je začátečník, nebo někdo, kdo se už pokládá za duchovního učitele, mistra.

Snaží se vlepit možné zažité krátkodobé transcendentní stavy vědomí z meditace do obyčejného života, či si jen představují, že to tak ti velcí mistři mají. a chtějí to tak také mít....a pak je to jen děs a hrůza.

Savikalpa samadhi - tam je stále přítomné ego, i když už velmi pročištěné, zbavené nevhodných vasán, ale je tu stále uvědomění kdo jsem, kdy jsem, kde jsem....
Nirvikalpa samadhi - tak zde už je ego konečně odloženo, je nahrazeno vědomím Univerza, nevnímá vůbec své lidské tělo ani jeho polohu ani jeho identifikaci. Ale po ukončení tohoto samadhi se vědomí Univerza stáhne pryč a vrací se zpět ego, které bylo odloženo těsně před začátkem nirvikalpy.

Tvrzení, že někdo pobíhá po světě, diskutuje na internetu a tvrdí o sobě, že je bez jakéhokoli ega, je do nebe volající pitomost na entou....
Návštěvník
 

Další

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků