Co je to ego?
Napsal: čtv 30. črc 2015 14:11:47
Tentokrát bych se chtěl zeptat, spíš něž něco vysvětlovat, ale ta otázka bude doplněna mým úvahami.
Co je to ego?
V duchovním kruzích je ego oblítené téma, a zdá se, že ideálem lidí v duchovních kruzích je zbavit se ega a setkat se s někým, kdo se zbavil ega. Myslím, že tady na poradně je to žhavé, každodenní téma. Co je to ego a kdo už nemá ego?
Ať o tom přemýšlím, jak přemýšlím, tak mi tu něco nehraje. Víme, že ego je latinský výraz pro české já. Takže konec ega by byl konec já, ale to nedává smysl.
Člověk, který by neměl "já", by například už o osobě nemohl mluvit v první osobě. Nemohl by říkat: Já si myslím, já bydlím v Brně, já mám tři děti... Ale to je nesmysl. Shodneme se snad na tom, že ti, kteří jsou pro nás duchovními autoritami, neztratili schopnost mluvit o sobě a používat první osobu. Ani Buddha, ani Kristus například nepřestali mluvit v první osobě. Tak je jasné, že konec ega nemůže spočívat ve smazání jakési subjektivity člověka.
Mohli bychom řížt, že tím, co lidé v duchovních kruzí myslí pod pojmem "konec ega" není ukončení používání nějakého gramatického času, ale že to je prohlédnutí iluze já, že tito lidé si uvědomili, že "já" je iluze. Ale jak takovéhzo člověka můžeme poznat?
Navíc subjektivita není pouze iluze - hora nemá ego, a přesto stojí někde, má své vlastní hledisko na okolní přírodu. Nestojí všude. Ačkíoliv prohlédla iluzi já, pořád stojí někde a je tak v subjetkivním vztahu k okolí. Podobně mistr, který prohlédl iluzi já, je pořád v subjektivním vztahu k okolí a lidem a bytostem. A má vlastní subjektivní prožívání - když člověka, který je "bez ega", polijete vařící vodou, ačkoliv poznal iluzornost já, zažije nesporně velmi reálný pocit bolesti. Tuto bolest nezažije voda, která ho polila, ani ptáček na endalekém stromě, pouze tento člověk, který byl polit vařící vodou, zažije subjektivně bolest. I když bude říkat, že tato bolest je pouze iluze, tato bolest bude něco reálného - představa bolesti je sice iluze, ale ta bolest samotná, zážitek něčeho tady a teď, tu bude jako něco naprosto reálného. Takže i když někdo prohlédl iluzi já, neznamená to, že už neprožívá věci subjektivně, tedy jeho subjekt má pořád schopnost subjektivně prožívat věci. V tom případě, jaký konec ega je v případě, že člověk bez ega mluví o sobě, a je schopen subjektivně prožít bolest, nebo na druhou stranu rozkoš?
Například Osho je v duchovních kruzích velkou autoritou a mluví o konci ega často. Zdá se, že je to někdo, kdo smazal své ego. Jak se to ale projevuje? Pokud smazal ego, proč oslavoval sex, orgasmus? On říká, že v sexu je možné smazat ego - samozřejmě, v čemkoliv, co děláme naplno, i když budeme plně vytírat podlahu a nebudeme se zabývat sebou, smažeme ego. K tomu nemusíme mít sex, stačí okopávat zahradu, umýt okno, vyprat, jít nakoupit... hrát fotbal nebo se koukat na akční film - když zapomeneme na sebe v nějaké činnosti, smazali jsme ego. Ego nás nezajímá. Ale pak máme potřebu mluvit o sexu nebo egu- najednou někoho zajímá sex, orgasmus: kdo je to, koho zajímá orgasmus? Je to někdo bez ega? Když nemá ego, proč ho zajímá orgasmus? Když nemá ego, proč nežije v lese v křoví a nestará se jen o brouky a trávu? Proč píše knihy, mluví o sexu, o orgasmu? Můžeme říct, protože to je někdo, kdo prohlédl iluzi ega - a aby ostatním pomohl prohlédnout iluzi ega, radí jim, aby měli sex, orgasmus, aby ztratili ego v plném prožívání sexu. A nebo - proč má potřebu jezdit v luxusním autě? Můžeme namítnout - protože chce ostatní učit, aby nehodnotiti jaké má jejich učitel auto. Když se tedy učitel bez ega vyspí se svými oddanými žákyněmi, je to v pořádku. Když adept ne-egoismu udělá totéž, je to projev jeho velkého ega. ALe jak chcete poznat, kdo už prohlédl iluzi ega? Vidíte člověka, který má sex, který má luxusní auto, který má spoustu peněz a mluví o sexu a orgasmu. V čem spočívá jeho prohlédnutí?
Co je zvláštní - moje prababička byla asi nejméně sobecfký člověk na světě - neměla žádné zvláštní osobní touhy, byla nesmírně skromná a altruistická - ale nikdo ji nepovažuje za duchovního učitele, i když její sousedi ji asi považovali za svatou. Byla velmi skromná, nesobecká. Ale prohlédla iluzi ega? Byla bez ega? Na jednu stranu tu máme Osho, někdo, kdo se obklopil žáky a mluvil sebevědomě o egu a duchovních věcech a jezdil v rollse-royce, na druhou stranu tady máme mou prababičku, která o sobě nikdy nemluvila sebevědomě, měla jen kozu a krávu a pár slepic a malé políčko, na kterém tvrdě pracovala. Zdá se, že měla menší, mnohem menší ego, než Osho.
ALe zdá se, že problém odhození ega není v tom, že skončí někoho subjektita, jak jsme si už vysvětlili na příkladu Buddhy nebo Krista, ale že ten dotyčný prohlédl iluzornost já. Co když ale takový člověk řekne - já chci to a to... znamená to, že opět podlehl iluzi já? Buddha jistě říkal, co si přeje a co si nepřeje. Neptal se pořád svých žáků, kam má jít, co má říkat, ale tím, že něco dělal a něco říkal projevoval svou vůli. Tedy ačkoliv někdo prohlédl iluzi já, projevuje svou vůli - říkám tohle a ne tohle, projevil jsem svou vůli. Přišel jsem sem a ne tam, projevil jsem svou vůli. Tak vidíme, že mít vlastní osobní vůli není v rozporu s prohlednutím iluze já. Když v jeho okolí je něco v nesouladu s jeho přáním, například když žáci nedělají, co mají, učitel řekne - udělejte to a to, nedělejte to a to.
V čem tedy spočívá to, že někdo prohlédl iluzi já? Není to v tom, že by přestal mluvit v první osobě. Není to v tom, že by přestal mít sex nebo že by neměl osobní vůli. Není to v tom, že by byl naprosto asketický, protože i když prohlédl iluzi já, může vlastni velké, drahé auto. Nenní to ani v tom, že by byl neustále klidný, protože například bouře také nemá ego, ale je neklidná. Tygr nemá ego, ale je velmi dynamický, skáče na svou kořist.
V Buddhismu se říká - no self- Buddha znamená no self. Žádné já - je to naprostá jednota subjektu a objektu. Ale to neznamená, že nemůžeme mluvit o subjektu a objektu, můžeme říkat On splynul s horou. Hora splynula s deštěm, atd. Buddha splynul s vesmírem, vesmír splynul s Buddhou. Ale jakmile BUddha svleče krásnou dívku a prožije s ní orgasmus, bylo tam ego nebo ne? Jak tedy poznáme, kdo prohlédl iluzornost ega, když ten, který prohlédl, pořád mluví, jí, spí, má sex, má auto, dokáže být prudký jako bouře, dokáže projevit zlost a svou vůli, kde je tedy nějaký rozdíl?
Jediný rozdíl, který vidím, je , že tu je na jednu stranu někdo, kdo nelpí na slovech - např. netvrdí s konečnou platnsotí, jže je bez ega, že je osvícen, atd... a na druhou stranu tu je někdo, kdo trvdí s konečnou platností, že se zbavil ega, že je osvícen a že je Buddha. Zdá se, že v prvním případě někdo prohlédl iluzi ega, slov atd. a v druhém případě podlehl iluzi ega, iluzi pojmů atd.
Ale zajímá mě názor druhých. Kdo je bez ega a pokud tedy pořád mluví v první a ne například ve třetí osobě, jak poznáme, že prohlédl iluzi ega?
Co je to ego?
V duchovním kruzích je ego oblítené téma, a zdá se, že ideálem lidí v duchovních kruzích je zbavit se ega a setkat se s někým, kdo se zbavil ega. Myslím, že tady na poradně je to žhavé, každodenní téma. Co je to ego a kdo už nemá ego?
Ať o tom přemýšlím, jak přemýšlím, tak mi tu něco nehraje. Víme, že ego je latinský výraz pro české já. Takže konec ega by byl konec já, ale to nedává smysl.
Člověk, který by neměl "já", by například už o osobě nemohl mluvit v první osobě. Nemohl by říkat: Já si myslím, já bydlím v Brně, já mám tři děti... Ale to je nesmysl. Shodneme se snad na tom, že ti, kteří jsou pro nás duchovními autoritami, neztratili schopnost mluvit o sobě a používat první osobu. Ani Buddha, ani Kristus například nepřestali mluvit v první osobě. Tak je jasné, že konec ega nemůže spočívat ve smazání jakési subjektivity člověka.
Mohli bychom řížt, že tím, co lidé v duchovních kruzí myslí pod pojmem "konec ega" není ukončení používání nějakého gramatického času, ale že to je prohlédnutí iluze já, že tito lidé si uvědomili, že "já" je iluze. Ale jak takovéhzo člověka můžeme poznat?
Navíc subjektivita není pouze iluze - hora nemá ego, a přesto stojí někde, má své vlastní hledisko na okolní přírodu. Nestojí všude. Ačkíoliv prohlédla iluzi já, pořád stojí někde a je tak v subjetkivním vztahu k okolí. Podobně mistr, který prohlédl iluzi já, je pořád v subjektivním vztahu k okolí a lidem a bytostem. A má vlastní subjektivní prožívání - když člověka, který je "bez ega", polijete vařící vodou, ačkoliv poznal iluzornost já, zažije nesporně velmi reálný pocit bolesti. Tuto bolest nezažije voda, která ho polila, ani ptáček na endalekém stromě, pouze tento člověk, který byl polit vařící vodou, zažije subjektivně bolest. I když bude říkat, že tato bolest je pouze iluze, tato bolest bude něco reálného - představa bolesti je sice iluze, ale ta bolest samotná, zážitek něčeho tady a teď, tu bude jako něco naprosto reálného. Takže i když někdo prohlédl iluzi já, neznamená to, že už neprožívá věci subjektivně, tedy jeho subjekt má pořád schopnost subjektivně prožívat věci. V tom případě, jaký konec ega je v případě, že člověk bez ega mluví o sobě, a je schopen subjektivně prožít bolest, nebo na druhou stranu rozkoš?
Například Osho je v duchovních kruzích velkou autoritou a mluví o konci ega často. Zdá se, že je to někdo, kdo smazal své ego. Jak se to ale projevuje? Pokud smazal ego, proč oslavoval sex, orgasmus? On říká, že v sexu je možné smazat ego - samozřejmě, v čemkoliv, co děláme naplno, i když budeme plně vytírat podlahu a nebudeme se zabývat sebou, smažeme ego. K tomu nemusíme mít sex, stačí okopávat zahradu, umýt okno, vyprat, jít nakoupit... hrát fotbal nebo se koukat na akční film - když zapomeneme na sebe v nějaké činnosti, smazali jsme ego. Ego nás nezajímá. Ale pak máme potřebu mluvit o sexu nebo egu- najednou někoho zajímá sex, orgasmus: kdo je to, koho zajímá orgasmus? Je to někdo bez ega? Když nemá ego, proč ho zajímá orgasmus? Když nemá ego, proč nežije v lese v křoví a nestará se jen o brouky a trávu? Proč píše knihy, mluví o sexu, o orgasmu? Můžeme říct, protože to je někdo, kdo prohlédl iluzi ega - a aby ostatním pomohl prohlédnout iluzi ega, radí jim, aby měli sex, orgasmus, aby ztratili ego v plném prožívání sexu. A nebo - proč má potřebu jezdit v luxusním autě? Můžeme namítnout - protože chce ostatní učit, aby nehodnotiti jaké má jejich učitel auto. Když se tedy učitel bez ega vyspí se svými oddanými žákyněmi, je to v pořádku. Když adept ne-egoismu udělá totéž, je to projev jeho velkého ega. ALe jak chcete poznat, kdo už prohlédl iluzi ega? Vidíte člověka, který má sex, který má luxusní auto, který má spoustu peněz a mluví o sexu a orgasmu. V čem spočívá jeho prohlédnutí?
Co je zvláštní - moje prababička byla asi nejméně sobecfký člověk na světě - neměla žádné zvláštní osobní touhy, byla nesmírně skromná a altruistická - ale nikdo ji nepovažuje za duchovního učitele, i když její sousedi ji asi považovali za svatou. Byla velmi skromná, nesobecká. Ale prohlédla iluzi ega? Byla bez ega? Na jednu stranu tu máme Osho, někdo, kdo se obklopil žáky a mluvil sebevědomě o egu a duchovních věcech a jezdil v rollse-royce, na druhou stranu tady máme mou prababičku, která o sobě nikdy nemluvila sebevědomě, měla jen kozu a krávu a pár slepic a malé políčko, na kterém tvrdě pracovala. Zdá se, že měla menší, mnohem menší ego, než Osho.
ALe zdá se, že problém odhození ega není v tom, že skončí někoho subjektita, jak jsme si už vysvětlili na příkladu Buddhy nebo Krista, ale že ten dotyčný prohlédl iluzornost já. Co když ale takový člověk řekne - já chci to a to... znamená to, že opět podlehl iluzi já? Buddha jistě říkal, co si přeje a co si nepřeje. Neptal se pořád svých žáků, kam má jít, co má říkat, ale tím, že něco dělal a něco říkal projevoval svou vůli. Tedy ačkoliv někdo prohlédl iluzi já, projevuje svou vůli - říkám tohle a ne tohle, projevil jsem svou vůli. Přišel jsem sem a ne tam, projevil jsem svou vůli. Tak vidíme, že mít vlastní osobní vůli není v rozporu s prohlednutím iluze já. Když v jeho okolí je něco v nesouladu s jeho přáním, například když žáci nedělají, co mají, učitel řekne - udělejte to a to, nedělejte to a to.
V čem tedy spočívá to, že někdo prohlédl iluzi já? Není to v tom, že by přestal mluvit v první osobě. Není to v tom, že by přestal mít sex nebo že by neměl osobní vůli. Není to v tom, že by byl naprosto asketický, protože i když prohlédl iluzi já, může vlastni velké, drahé auto. Nenní to ani v tom, že by byl neustále klidný, protože například bouře také nemá ego, ale je neklidná. Tygr nemá ego, ale je velmi dynamický, skáče na svou kořist.
V Buddhismu se říká - no self- Buddha znamená no self. Žádné já - je to naprostá jednota subjektu a objektu. Ale to neznamená, že nemůžeme mluvit o subjektu a objektu, můžeme říkat On splynul s horou. Hora splynula s deštěm, atd. Buddha splynul s vesmírem, vesmír splynul s Buddhou. Ale jakmile BUddha svleče krásnou dívku a prožije s ní orgasmus, bylo tam ego nebo ne? Jak tedy poznáme, kdo prohlédl iluzornost ega, když ten, který prohlédl, pořád mluví, jí, spí, má sex, má auto, dokáže být prudký jako bouře, dokáže projevit zlost a svou vůli, kde je tedy nějaký rozdíl?
Jediný rozdíl, který vidím, je , že tu je na jednu stranu někdo, kdo nelpí na slovech - např. netvrdí s konečnou platnsotí, jže je bez ega, že je osvícen, atd... a na druhou stranu tu je někdo, kdo trvdí s konečnou platností, že se zbavil ega, že je osvícen a že je Buddha. Zdá se, že v prvním případě někdo prohlédl iluzi ega, slov atd. a v druhém případě podlehl iluzi ega, iluzi pojmů atd.
Ale zajímá mě názor druhých. Kdo je bez ega a pokud tedy pořád mluví v první a ne například ve třetí osobě, jak poznáme, že prohlédl iluzi ega?