Co je to ego?

[Návštěvník]

Kdo může nejlíp posoudit, jak jedná ten, kdo se probudil ze sna?

Kdo jiný, než snová osoba toho, kdo ještě spí a sní

Jistě, a proto se cítí být přitahována projevy těch, kteří to svoje ego jako kostku cukru už aspon trochu rozpustili.

[Návštěvník]

A jsem zase na začátku: u neulpívání... a jak k němu dojít

Každá lidská bytost má jisté návyky, a mnohé z nich jsou natolik nenápadné, že zůstávají nepovšimnuté. Zvyk není jen záležitostí vnějšího chování. Některé druhy emocionálních a mentálních zvyků ovlivňují způsob, jakým přemýšlíte, jak vnímáte sami sebe a život. Máte dokonce řadu návyků, které určují, jak reagujete v určitých situacích. Mnozí si vůbec neuvědomují, že tyto mentální a emocionální zvyklosti brání jejich pokroku v postupu na stezce.

Lidské bytosti mají tendenci být otroky svých zvyků. Zvyk se formuje opakováním určitých myšlenek, pocitů a jednání, dokud není vytvořen vzorec. Po stvoření vzorce vás magnetická síla vtahuje do dalšího a dalšího opakování onoho vzorce. Čím více zvyk opakujete, tím silnějším se tento magnetický tah stává a tím obtížnější je se zvyku zbavit. Dalo by se říci, že váš život uvízl ve vyjeté koleji a pokaždé, když se pokusíte z této koleje vystoupit vás jakási neviditelná síla vtáhne zpátky.

http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=68

Co s tím?

Být si vědom té energie. Když do toho vstoupí uvědomění, staré vzorce se změní.

[ryu.nin]

On je někde nějaký Ramana? S pročištěným egem? V přítomnosti? Ale no tak...

[Honzam]

Co je to ego?

Podle mě kořen ega spočívá v tom, že se osoba považuje za sebeuvědomění, zatímco to sebeuvědomění je vlastností vědomí a tím, co bytosti oživuje, jak se vědomí pohybuje.

Honzam je forma a vlastně něco jako projevující se mechanizmus vznikající tím pohybem. Jako ten mechanizmus pohybujícího se vědomí se Honzam nebere jako jáství, ale jako pohyb.

Nebo jinak ego je to sebeuvědomění zredukované z živé vlastnosti pohybujícího se vědomí na osobu tou osobou.

V čem tedy spočívá to, že někdo prohlédl iluzi já?

Já není iluze. Když se člověk nepovažuje za to jáčko, je to jáčko pořád kontinuálně celý vědomím a je pevné a obrovské, ale vlastně pořád stejné, jako když si ten člověk myslel, že tím jástvím je.

Ale zajímá mě názor druhých. Kdo je bez ega a pokud tedy pořád mluví v první a ne například ve třetí osobě, jak poznáme, že prohlédl iluzi ega?

"Podle mě" znamená podle Honzama, ne podle sebeuvědomění. To sebeuvědomění je automaticky přítomné jako důsledek jakéhokoliv pohybu vědomí nejen myšlenek kolem Honzama. Honzam nemá důvod psát o sobě ve třetí osobě, protože to sebeuvědomění není nějaká další vzdálenější osoba, která by to všechno pozorovala. Sebeuvědomění je sloučení projeveného (i projevů Honzama) s pozorovatelem toho projevu.

Když píšeš o prohlédnutí, popsal bych to spíš jako automatickou proměnu každé změny mysli v sebeuvědomění, díky čemuž Honzam ví, že jáství je důsledek pohybu vědomí a ne on.

[Návštěvník]

ryu.nin píše:
Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

Koukám, že zastánci teze, že lze žít v běžném životě bez ega, nadělali v duchovní literatuře pořádný binec a víceméně žijí v nepravdě. A je jedno, jestli to je začátečník, nebo někdo, kdo se už pokládá za duchovního učitele, mistra.

Snaží se vlepit možné zažité krátkodobé transcendentní stavy vědomí z meditace do obyčejného života, či si jen představují, že to tak ti velcí mistři mají. a chtějí to tak také mít....a pak je to jen děs a hrůza.

Savikalpa samadhi - tam je stále přítomné ego, i když už velmi pročištěné, zbavené nevhodných vasán, ale je tu stále uvědomění kdo jsem, kdy jsem, kde jsem....
Nirvikalpa samadhi - tak zde už je ego konečně odloženo, je nahrazeno vědomím Univerza, nevnímá vůbec své lidské tělo ani jeho polohu ani jeho identifikaci. Ale po ukončení tohoto samadhi se vědomí Univerza stáhne pryč a vrací se zpět ego, které bylo odloženo těsně před začátkem nirvikalpy.

Tvrzení, že někdo pobíhá po světě, diskutuje na internetu a tvrdí o sobě, že je bez jakéhokoli ega, je do nebe volající pitomost na entou....

[Návštěvník]

A jsem zase na začátku: u neulpívání... a jak k němu dojít

Každá lidská bytost má jisté návyky, a mnohé z nich jsou natolik nenápadné, že zůstávají nepovšimnuté. Zvyk není jen záležitostí vnějšího chování. Některé druhy emocionálních a mentálních zvyků ovlivňují způsob, jakým přemýšlíte, jak vnímáte sami sebe a život. Máte dokonce řadu návyků, které určují, jak reagujete v určitých situacích. Mnozí si vůbec neuvědomují, že tyto mentální a emocionální zvyklosti brání jejich pokroku v postupu na stezce.

Lidské bytosti mají tendenci být otroky svých zvyků. Zvyk se formuje opakováním určitých myšlenek, pocitů a jednání, dokud není vytvořen vzorec. Po stvoření vzorce vás magnetická síla vtahuje do dalšího a dalšího opakování onoho vzorce. Čím více zvyk opakujete, tím silnějším se tento magnetický tah stává a tím obtížnější je se zvyku zbavit. Dalo by se říci, že váš život uvízl ve vyjeté koleji a pokaždé, když se pokusíte z této koleje vystoupit vás jakási neviditelná síla vtáhne zpátky.

http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=68

Co s tím?

Být si vědom té energie. Když do toho vstoupí uvědomění, staré vzorce se změní.

Několik otázek: Čím to uvědomění nastane? Jak k němu dojde? Co mu brání?

[ryu.nin]

ryu.nin píše:
Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

Koukám, že zastánci teze, že lze žít v běžném životě bez ega, nadělali v duchovní literatuře pořádný binec a víceméně žijí v nepravdě. A je jedno, jestli to je začátečník, nebo někdo, kdo se už pokládá za duchovního učitele, mistra.

Snaží se vlepit možné zažité krátkodobé transcendentní stavy vědomí z meditace do obyčejného života, či si jen představují, že to tak ti velcí mistři mají. a chtějí to tak také mít....a pak je to jen děs a hrůza.

Savikalpa samadhi - tam je stále přítomné ego, i když už velmi pročištěné, zbavené nevhodných vasán, ale je tu stále uvědomění kdo jsem, kdy jsem, kde jsem....
Nirvikalpa samadhi - tak zde už je ego konečně odloženo, je nahrazeno vědomím Univerza, nevnímá vůbec své lidské tělo ani jeho polohu ani jeho identifikaci. Ale po ukončení tohoto samadhi se vědomí Univerza stáhne pryč a vrací se zpět ego, které bylo odloženo těsně před začátkem nirvikalpy.

Tvrzení, že někdo pobíhá po světě, diskutuje na internetu a tvrdí o sobě, že je bez jakéhokoli ega, je do nebe volající pitomost na entou....

no mohl bys být konkrétní? Jsk to má být správně a kdo to tak má? Mají to tak buddhové, probuzené bytosti jako třeba kočky?

[lklknml]

A pak jsou lidé, kteří mají takovou povahu a jinou povahu a zase - měl by prudký člověk měnit svou povahu a měl by citlivý, laskavý člověk být jiný? V buddhismu jde o to se probudit k vlastní podstatě, a to je vlastně odhození všeho - a současně jednat- takže odhodit a jednat. Samozřejmě, že i když odhodíme vše, tak zůstává naše karma, takže co se pak stane, je výsledkem karmy, ale je to jiná karma, než když jsme se předtím neprobudili, neodhodili vše, ale pořád to je karma, tedy příčiny a následky.

Taky otázka soustředění a uvolnění. Když se člověk na něco bedlivě soustředí, tak může být ve stavu probuzení - a když se uvolní a nedává už pozor, jen prostě tak odpočívá, jak to často popisuje Vostálpetr, tak to taky není v rozporu s probuzením.

Ale to jsou všechno věci, které tu už na poradně byly omílány ze všech stran od rána do večera. Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

p.s.
to není obrázek domorodců bez ega, to je obrázek ryu.ninova učení.. ví, jak vypadá letadlo, jaké mávání vojáci na zemi provádějí, aby ho přilákali atpod., ale přesto.. letadlo s pamlsky nepřilétá..

[Návštěvník]

ryu.nin píše:
Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

Koukám, že zastánci teze, že lze žít v běžném životě bez ega, nadělali v duchovní literatuře pořádný binec a víceméně žijí v nepravdě. A je jedno, jestli to je začátečník, nebo někdo, kdo se už pokládá za duchovního učitele, mistra.

Snaží se vlepit možné zažité krátkodobé transcendentní stavy vědomí z meditace do obyčejného života, či si jen představují, že to tak ti velcí mistři mají. a chtějí to tak také mít....a pak je to jen děs a hrůza.

Savikalpa samadhi - tam je stále přítomné ego, i když už velmi pročištěné, zbavené nevhodných vasán, ale je tu stále uvědomění kdo jsem, kdy jsem, kde jsem....
Nirvikalpa samadhi - tak zde už je ego konečně odloženo, je nahrazeno vědomím Univerza, nevnímá vůbec své lidské tělo ani jeho polohu ani jeho identifikaci. Ale po ukončení tohoto samadhi se vědomí Univerza stáhne pryč a vrací se zpět ego, které bylo odloženo těsně před začátkem nirvikalpy.

Tvrzení, že někdo pobíhá po světě, diskutuje na internetu a tvrdí o sobě, že je bez jakéhokoli ega, je do nebe volající pitomost na entou....

no mohl bys být konkrétní? Jsk to má být správně a kdo to tak má? Mají to tak buddhové, probuzené bytosti jako třeba kočky?

Jak to mají kočky? No jak která. Některé velmi rády svým vědomím pobývají v savikalpě a zvládají levou zadní telepatickou komunikaci s dalšími kočkami. Jiné na to kašlou. Je to stejné jako u lidí.

Jak to mají Buddhové to nevím, když jsem se s nimi setkala, tak jsem byla ještě příliš mladá na to, abych se o to zajímala. Ale věděli o mě všechno, takže to nejspíš mají podobně jako ty některé kočky, co zvládají bez problémů savikalpu, jasnovidnost, telepatii,.....

[Návštěvník]

ryu.nin píše:
Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

Koukám, že zastánci teze, že lze žít v běžném životě bez ega, nadělali v duchovní literatuře pořádný binec a víceméně žijí v nepravdě. A je jedno, jestli to je začátečník, nebo někdo, kdo se už pokládá za duchovního učitele, mistra.

Snaží se vlepit možné zažité krátkodobé transcendentní stavy vědomí z meditace do obyčejného života, či si jen představují, že to tak ti velcí mistři mají. a chtějí to tak také mít....a pak je to jen děs a hrůza.

Savikalpa samadhi - tam je stále přítomné ego, i když už velmi pročištěné, zbavené nevhodných vasán, ale je tu stále uvědomění kdo jsem, kdy jsem, kde jsem....
Nirvikalpa samadhi - tak zde už je ego konečně odloženo, je nahrazeno vědomím Univerza, nevnímá vůbec své lidské tělo ani jeho polohu ani jeho identifikaci. Ale po ukončení tohoto samadhi se vědomí Univerza stáhne pryč a vrací se zpět ego, které bylo odloženo těsně před začátkem nirvikalpy.

Tvrzení, že někdo pobíhá po světě, diskutuje na internetu a tvrdí o sobě, že je bez jakéhokoli ega, je do nebe volající pitomost na entou....

kdyby u někoho došlo k eliminaci ega, tak by nebyl schopný prakticky žít a fungovat ve společnosti
byl by odkázán na péči ostatních

nejde proto o eliminaci ega, ale o prohlédnutí toho, že pocit sebe jako oddělené bytosti, která se narodila a která zemře a která má sama svou nezávislou a samostatnou podstatu a tedy jako taková může jednat a prožívat svůj život nepodmíněně a dle vlastní libovůle je pouze domnělý a pramení ze ztotožnění sebe POUZE s tělem a myslí, které dostalo své jméno - tím došlo k zúženému vnímání sebe sama a k vytváření vjemu osobního středobodu což je zváno osobním já a veškeré vnímání sebe, ostatních a všeho se pak odvíjí od sebeidentifikace s touto falešnou totožností

vnímání je tímto způsobem zdeformováno, proto odhalování Pravdy je možné pouze odstraňováním toho co nám brání vidět přímo nezkresleně, bez těchto filtrů

jsou lidé u kterých došlo k prohlédnutí tohoto faktu a to zcela jasně a nezpochybnitelně a silou tohoto uvědomění u nich buď okamžitě došlo k ustání ztotožňování s touto utkvělou představou osobního já a nebo i když tendence k tomuto je stále aktivní, tak je provázena uvědomováním, že je to totožnost falešné a pouze domnělá

říká se jim realizovaní - probuzení lidé Mudrci

tento zásadní objev je natolik převratný a velmi podstatným způsobem mění nejen vnímání ale i celý energetický systém dotyčného, páč je provázen odbouráním okamžitým či postupným od základního stresu ze smrti a všech dalších neurotických projevů a bloků psychického a psychologického charakteru a jejich otisků ve fyzickém těle až v jednotlivých buňkách, mění to i struktury neuronů, reakce centrálního nervového systému tím i chemické reakce a má to odraz až do struktury DNA

realizovaný člověk už dál nežije pod diktátem ztotožnění s falešnou identitou - je od toho osvobozen a to zprostředkovává těm co k tomuto zásadnímu objevu ještě nedozráli (svou přítomností, svým vyzařováním, svými slovy, svými činy, prostě svým osvobozeným bytím) a tak pomáhá odstraňovat nánosy, které vytvářejí a utvrzují ztotožňování s osobním já. jeho reakce nejsou zkreslovány nutností sebeobranných mechanismů, nejsou egocentrická, ale jsou vždy v souladu s potřeby Celku

vnímá se dál jako člověk, který má své různé role ve světě, aniž by ale byl tímto nějak omezen, protože ví, že toto není jeho pravá totožnost, dál je zachována i funkce mysli, odpadává pouze ta spekulativní složka - jak na to opakovaně opakuje Raméš Balsekar (páč z nějakého důvodu je hojně rozmnožena představa, že je nutné zbavit se nejen ega, ale i rovnou celé mysli)

aby došlo k tomuto odhalení, tak je k tomu nutná pročištěná mysl, proto je celé duchovno o práci s myslí a zaměřováním její pozornosti k jejímu zdroji

není to o žádných změněných stavech vědomí, žádných zvláštních siddhis, ani o upravování reality, tak aby lépe vyhovovala tomu co je nám libé a zabezpečila před tím co je nelibé a také to není o dosahování nadsvětského věčného vědomého blaženého bytí

[ryu.nin]

ryu.nin píše:
Spíš mě zajímalo, jestli by tu někdo dokázal popsat člověka bez ega, jeslti se s takovým člověkem někdy setkal a jak se stalo, že ten dotyčný neměl ego...

Koukám, že zastánci teze, že lze žít v běžném životě bez ega, nadělali v duchovní literatuře pořádný binec a víceméně žijí v nepravdě. A je jedno, jestli to je začátečník, nebo někdo, kdo se už pokládá za duchovního učitele, mistra.

Snaží se vlepit možné zažité krátkodobé transcendentní stavy vědomí z meditace do obyčejného života, či si jen představují, že to tak ti velcí mistři mají. a chtějí to tak také mít....a pak je to jen děs a hrůza.

Savikalpa samadhi - tam je stále přítomné ego, i když už velmi pročištěné, zbavené nevhodných vasán, ale je tu stále uvědomění kdo jsem, kdy jsem, kde jsem....
Nirvikalpa samadhi - tak zde už je ego konečně odloženo, je nahrazeno vědomím Univerza, nevnímá vůbec své lidské tělo ani jeho polohu ani jeho identifikaci. Ale po ukončení tohoto samadhi se vědomí Univerza stáhne pryč a vrací se zpět ego, které bylo odloženo těsně před začátkem nirvikalpy.

Tvrzení, že někdo pobíhá po světě, diskutuje na internetu a tvrdí o sobě, že je bez jakéhokoli ega, je do nebe volající pitomost na entou....

kdyby u někoho došlo k eliminaci ega, tak by nebyl schopný prakticky žít a fungovat ve společnosti
byl by odkázán na péči ostatních

nejde proto o eliminaci ega, ale o prohlédnutí toho, že pocit sebe jako oddělené bytosti, která se narodila a která zemře a která má sama svou nezávislou a samostatnou podstatu a tedy jako taková může jednat a prožívat svůj život nepodmíněně a dle vlastní libovůle je pouze domnělý a pramení ze ztotožnění sebe POUZE s tělem a myslí, které dostalo své jméno - tím došlo k zúženému vnímání sebe sama a k vytváření vjemu osobního středobodu což je zváno osobním já a veškeré vnímání sebe, ostatních a všeho se pak odvíjí od sebeidentifikace s touto falešnou totožností

vnímání je tímto způsobem zdeformováno, proto odhalování Pravdy je možné pouze odstraňováním toho co nám brání vidět přímo nezkresleně, bez těchto filtrů

jsou lidé u kterých došlo k prohlédnutí tohoto faktu a to zcela jasně a nezpochybnitelně a silou tohoto uvědomění u nich buď okamžitě došlo k ustání ztotožňování s touto utkvělou představou osobního já a nebo i když tendence k tomuto je stále aktivní, tak je provázena uvědomováním, že je to totožnost falešné a pouze domnělá

říká se jim realizovaní - probuzení lidé Mudrci

tento zásadní objev je natolik převratný a velmi podstatným způsobem mění nejen vnímání ale i celý energetický systém dotyčného, páč je provázen odbouráním okamžitým či postupným od základního stresu ze smrti a všech dalších neurotických projevů a bloků psychického a psychologického charakteru a jejich otisků ve fyzickém těle až v jednotlivých buňkách, mění to i struktury neuronů, reakce centrálního nervového systému tím i chemické reakce a má to odraz až do struktury DNA

realizovaný člověk už dál nežije pod diktátem ztotožnění s falešnou identitou - je od toho osvobozen a to zprostředkovává těm co k tomuto zásadnímu objevu ještě nedozráli (svou přítomností, svým vyzařováním, svými slovy, svými činy, prostě svým osvobozeným bytím) a tak pomáhá odstraňovat nánosy, které vytvářejí a utvrzují ztotožňování s osobním já. jeho reakce nejsou zkreslovány nutností sebeobranných mechanismů, nejsou egocentrická, ale jsou vždy v souladu s potřeby Celku

vnímá se dál jako člověk, který má své různé role ve světě, aniž by ale byl tímto nějak omezen, protože ví, že toto není jeho pravá totožnost, dál je zachována i funkce mysli, odpadává pouze ta spekulativní složka - jak na to opakovaně opakuje Raméš Balsekar (páč z nějakého důvodu je hojně rozmnožena představa, že je nutné zbavit se nejen ega, ale i rovnou celé mysli)

aby došlo k tomuto odhalení, tak je k tomu nutná pročištěná mysl, proto je celé duchovno o práci s myslí a zaměřováním její pozornosti k jejímu zdroji

není to o žádných změněných stavech vědomí, žádných zvláštních siddhis, ani o upravování reality, tak aby lépe vyhovovala tomu co je nám libé a zabezpečila před tím co je nelibé a také to není o dosahování nadsvětského věčného vědomého blaženého bytí

a někdo takový je mezi živými?

[Návštěvník]

a někdo takový je mezi živými?

jako myslíš lidi co prokoukli že oddělenost je pouze domnělá a toto uvědomění je osvobodilo od falešné totožnosti ???

pokud toto myslíš, tak ano

například

Marcelka z hor
Jaroslav Dušek
Tomáš Klus
Leila Lei
Saša Hendruk
Petr Pavlík
...

nebo co sem jezdí

Sři Brahmám
Gái
Marta Jansen
Richard Lang
Richard Sylvester
Naropa
Rob Preece
...

[Návštěvník]

jsou lidé u kterých došlo k prohlédnutí tohoto faktu a to zcela jasně a nezpochybnitelně a silou tohoto uvědomění u nich buď okamžitě došlo k ustání ztotožňování s touto utkvělou představou osobního já a nebo i když tendence k tomuto je stále aktivní, tak je provázena uvědomováním, že je to totožnost falešné a pouze domnělá

říká se jim realizovaní - probuzení lidé Mudrci

tento zásadní objev je natolik převratný a velmi podstatným způsobem mění nejen vnímání ale i celý energetický systém dotyčného, páč je provázen odbouráním okamžitým či postupným od základního stresu ze smrti a všech dalších neurotických projevů a bloků psychického a psychologického charakteru a jejich otisků ve fyzickém těle až v jednotlivých buňkách, mění to i struktury neuronů, reakce centrálního nervového systému tím i chemické reakce a má to odraz až do struktury DNA

realizovaný člověk už dál nežije pod diktátem ztotožnění s falešnou identitou - je od toho osvobozen a to zprostředkovává těm co k tomuto zásadnímu objevu ještě nedozráli (svou přítomností, svým vyzařováním, svými slovy, svými činy, prostě svým osvobozeným bytím) a tak pomáhá odstraňovat nánosy, které vytvářejí a utvrzují ztotožňování s osobním já. jeho reakce nejsou zkreslovány nutností sebeobranných mechanismů, nejsou egocentrická, ale jsou vždy v souladu s potřeby Celku

vnímá se dál jako člověk, který má své různé role ve světě, aniž by ale byl tímto nějak omezen, protože ví, že toto není jeho pravá totožnost, dál je zachována i funkce mysli, odpadává pouze ta spekulativní složka - jak na to opakovaně opakuje Raméš Balsekar (páč z nějakého důvodu je hojně rozmnožena představa, že je nutné zbavit se nejen ega, ale i rovnou celé mysli)

vysvětluje to například Richard Lang



"Tři stádia života

Jsou zde potenciálně 3 hlavní etapy v životě: první, váš pohled na sebe jen z vašeho vlastního hlediska z vnitřku; druhý, váš vnější pohled na sebe jen z hledisek jiných lidí a finální integrace obou těchto pohledů. Třem etapám odpovídají stupně: dítě, dospělí a vědoucí (probuzený).

(níže jsem k tomu přidal ještě jednu důležitou přechodnou úroveň dítěte.)


Úroven první - Batole (pohled ven)



Bezhlavý pro sebe, nemám ještě vědomí svého vzhledu v očích ostatních - ještě žádné vědomí jejich pohledu na mě. Ještě nevím, že jsem věc „dítě" a nemám žádnou představu o tom, že „Já" jsem se narodil, nebo zemřu. Jsem prostorem pro svět, jednooký, neomezený, bezčasý; bez myšlení na sebe v těchto nebo nějakých jiných termínech (ještě neznám jazyk). Svět Já jsem prostorem obsahuje moje bezhlavé tělo, city, zvuky, jídlo, další lidi, zvířata, rostliny... Ještě jsem se nenaučil, kde končím a kde začíná zbytek světa, ani o včerejšku a zítřku, dalších místech, ani o „ostatních" lidech"; přinejmenším ne v nějakém rozvinutém směru. Když se dívám do zrcadla, učím se vidět „dítě", ale ještě o něm nepřemýšlím jako o sobě. Jsem prostorem pro tu tvář, stejně jako jsem prostorem pro tváře ostatních, zvuky ptáků, pocit větru, chuť mléka; bez ztotožňování se s jakoukoliv z těchto věcí.


Dítě (přechodný stupeň)

Od prvního dne lidé kolem mě říkají, kdo jsem; oni odrážejí zpět, jak mě vidí. „Krásné malé dítě!". Samozřejmě z počátku nerozumím jejich slovům, ale tato slova se neshodují s tím, co cítím. Já nejsem malé dítě, já jsem prostorem pro svět! Já ještě nepřijímám jejich pohled na mě.

Jak vzrůstá moje pochopení jazyka, začínám se učit vidět sebe, jak mě vidí ostatní. V představivosti cestuji několik metrů před sebe, otáčím se a pozoruji sám sebe z té vzdálenosti skrze oči ostatních; s hlavou na mých ramenech. Postupně se učím, že to dítě v zrcadle není další dítě, ale já sám - to je (s několika úpravami) co ostatní vidí, když se dívají mým směrem. Ačkoliv z mého pohledu jsem bezhlavý, prostorný, neomezený, nikdo v mém světě nepřijímá tento můj soukromý pohled. Ve skutečnosti pokud se o tom zmíním, ostatní se mě vysmívají. Tak začnu přehlížet a slevovat svůj vlastní prostorný pohled na sebe. A začínám velkolepé zde v mé centrální beztvářnosti měnit za tvář, kterou já vidím tam v zrcadle, za tvář o které ostatní říkají, že je zde, třebaže já ji nikdy zde neviděl. Ve společnosti ostatních přijímám (představuji si) sebe tváří v tvář k nim, moje představená tvář zde čelí tvářím ostatních vnímaných tam. Učím se hrát tuto hru - Hru Tváří - ačkoliv si nejsem vědom, že jde o hru. Podstatou této hry je předstírání, že mám tvář, kde nemám žádnou a přijímám to tak důkladně, že jsem o tom přesvědčen.

Můj vzrůstající pocit vnímání sebe, jak mě vidí ostatní mě odlišuje od zvířat ve smyslu, že zvířata nepřijímají oddělenost, jako lidé. Povalující se kočky si nepředstavují, jak se jeví ostatním kočkám - v žádném případě neobdivují (anebo nenávidí) svůj sebe-obraz (pozorujte např. zvířata reagující na svůj odraz v zrcadle).

Proč začíná tento posun vidění sebe sama na z pohledu ostatních? Teď, když jako dítě jsem schopen dělat více věcí fyzicky a skrze řeč mohu lépe komunikovat, chci být součástí toho co je kolem mě, chci se přidat a zapojit do výhod bytí člověkem, chci být plnohodnotným členem společnosti. Základní podmínkou pro účast je znalost, kdo jsem v očích ostatních a přijetí odpovědnosti za sebe jako za člověka. Tak začínám přijímat, že jsem věc oddělená od ostatních. Mám jinou volbu? Žádná jiná možnost není. Mimochodem, odmítnutí být jedním v zrcadle a také nepřijetí pohledu ostatních, by jistě vedlo ke zkušenosti vážného osamocení a bezvýznamnosti, tedy ne že bych to věděl.

Dokonce ačkoliv jsem přijal ve svém vědomí zde, co jsem pro ostatní tam (malé dítě), moje sebeuvědomění je stále částečné. Častokrát zapomínám, jak vypadám, protože můj vlastní obraz ještě není pevně ukotven v mysli. V těchto požehnaných dětských hodinách, slastného nevědomí si svého obrazu, jak zářivý a živý se zdá svět. Při pohledu na květinu vidím květinu čistě bez představ tváře na cestě, ne sebe odděleného od okvětní lístků, té vůně a té struktury. Nevidím květinu, sám jsem viděním květiny. Bez popisování tohoto v těchto termínech prostě jsem květinou. Když si hraji s ostatními dětmi nebo sám, má plná pozornost jde do toho, co dělám - poloviční pozornost ještě není spojená s tím, jak vypadám. Nerozdělený tímto způsobem, mám spoustu energie. Zatím ještě nezaměřený na to co si o mě ostatní myslí, jsem originální a vynalézavý v mé hře, bezstarostný, tvořivý, proud inspirace přichází bez (ne)myšlení uvnitř. Jednoduše zatím nemyslím na sebe uvnitř lidského tvaru, nebo uvnitř jakéhokoli tvaru. Je pro mě snadné experimentovat s bytím ve všech věcech: jeden moment jsem pták, příště zase lev nebo vlak. Ale pak jde máma nebo táta kolem a říkají k mému chování: "Ty nejsi pták, ty jsi dítě!" Náhle si vzpomenu na jejich pohled na mě. Ale (k jejich zklamání!) právě tak náhle zapomenu a jsem ptákem znovu - prozatím kdykoliv! Těším se ze snadné intimity s jinými, protože jsem prostorem pro ně, nevědomí si v těchto chvílích oddělenosti bytí tváří v tvář k nim, být vzdálený od nich, být věcí rostoucí před nimi a věc oddělená od nich. Neomezen ještě starostmi a dojmy ostatních, jednám jednoduše a otevřeně.

Na cestě směrem k dospělosti dává dětství přednost dospívání, času kdy je nutné zintenzivnit svojí identitu. Kdo jsem Já? Kam patřím? Co chci dělat ve svém životě? V tomto období života není významná otázka „Kdo jsem pro sebe v mém centru?", ale „Kdo jsem ve vztahu k ostatním ve světě? Během této doby nechci být „nikdo" a „ne-entita", já chci být někdo, dokonce výjimečný někdo. Můj pohled na sebe sama v centru, kde jsem ne-věc, prostor, ticho není v popředí mého vědomí.

Úroveň druhá - dospělí (pohled dovnitř)

Jako dospělý cítím oddělenost prakticky po všechen čas. Vidím sebe, jak mě vidí ostatní. I když už vědomě nepřemýšlím o tom, jak vypadám, oddělenost je moje běžná pozice. Hraji Hru Tváří a automaticky se ztotožňuji se svým zjevem. Druhá osoba na mě může jen zběžně pohlédnout a hned se cítím jako pod inspekcí nebo jako na přehlídce, vědom si svého zjevu tak či onak. Jsem hluboce přesvědčen, že jsem tím, jak vypadám a úplně vypustím šílenou představu bezhlavosti, neomezeného bytí a prostornosti pro ostatní. Vytlačím z vědomí svoje vlastní hledisko. Při pohledu do zrcadla, nemám žádné pochyby a jsem tou osobou. Jsem si jist tváří v tvář s ostatními, že jsem se narodil a zemřu, že jsem 'jen člověk' - nejsem pták, nebo lev, nebo Bůh. Zkrátka ztotožňuji se svým zjevem a ignoruji být neomezeným. Všechny moje vztahy a odpovědi jsou založené na tomto pohledu na sebe. Scvrkl jsem se z prostoru pro všechny věci (z první úrovně) na bytí „jediné věci" proti všem dalším věcem (úroveň druhá).

Na jedné straně mě toto umožňuje fungovat v dospělém světě a těšit se z ohromných výhod. Nyní jsem si vědom své individuality a jsem si vědom dobrodružství života - jsem jedinečným odděleným členem společnosti. (Nemohl bych být člen společnosti, kdybych nebyl oddělený. Pokud bych zůstal v prvním stupni, potřeboval bych instituční péči.)

Na druhé straně, hluboce uvnitř cítím, že něco není úplně v pořádku. Něco chybí. Popření a potlačování mé centrální prostorovosti vrhá stíny na můj život. Ačkoli jsem ve skutečnosti neztratil mou prostorovost, cítím se neúplným, ale nejsem si zcela jist, co jsem ztratil. Jako dítě jsem si užíval bytí nadčasového středu a vlastnictví světa, neomezenosti, ne-oddělenosti od čehokoliv; neznalosti jiného způsobu bytí. Teď jsem jen krátkým zábleskem ve vesmíru, který mě celkem vzato ani nevnímá díky své prostornosti. Není divem pokud se cítím opuštěný a odtržený, nedůležitý, nepoznaný, ztracený a bezvýznamný, rozhněvaný a deprimovaný... A není ani překvapením, jestliže trávím svůj čas zkoušením znovu nalézt svůj význam a smysl v tolika z cest které znám: ve skrze moc, bohatství, slávu, lásku a sex .... Z pozice bytí jediného vlastníka světa jsem se omezil na vlastnictví almužny. Z bytí všeho, jsem hromádkou popela. Závoj překryl okouzlující krásný svět, který jsem znal jako dítě. Moje bezstarostnost a nadšení byla nahrazena nebezpečím a lhostejností, důvěrnost vzdáleností, bezčasovost změnou a smrtí. Je samozřejmé, že se cítím podvedený a oloupený, byl jsem oloupen a podveden. Hluboce uvnitř se samozřejmě obávám hromady mečů Damoklových visících mě nad hlavou. Všude hledám mír a nejasně si pamatuji nevinnost dětství; a jeho světlost, radost a údiv. Matně si připomínám originalitu a otevřenost směrem k jiným, nic nevylučující lásku a pátrám po tom všude. A tak dále. Ztráta mého Skutečného bytí ovlivňuje každou oblast mého života.

Netrpím tímto způsobem, pokud stále zůstávám "dítětem ve svém srdci" a jsem více nebo méně nevědomky ve spojení s mou prostorovostí, s čím já opravu jsem.

Naštěstí je zde třetí úroveň.


Úroveň třetí - Vědoucí (integrace pohledu zevnitř a pohledu zvenku)

Jednoho dne jsem poznal, kdo skutečně jsem. Realizoval jsem, že je zde rozdíl mezi tím, kdo jsem pro ostatní, a kdo jsem pro sebe. Seriózně jsem přijal, co vidím z mého vlastního pohledu - bezhlavý zdroj a nádoba pro svět!

Zároveň, na rozdíl od malých dětí, jsem si vědom, jak vypadám. Už se rozpoznám v zrcadle! A také vím, že jsem individualitou ve společnosti s vlastními předpoklady k práci.

Uvědomil jsem si, že mám 2 tváře: pro ostatní (a pro své sebe-přemítání) jsem osobou s tváří 'jedinec ve společnosti', pro sebe jsem prostorem pro všechny tváře, všechny tváře jsou ve mě. Tato realizace kombinuje dětský pohled (pohled ven) a dospělí pohled (pohled dovnitř).

Když jsem začal žít vědomě ve vědomí, kdo skutečně jsem, postupně to hluboce ovlivnilo můj život. Stres vyvstávající z vidění sebe jen zvenku - jako zranitelná věc - začal mizet. Teď vidím, že jsem absolutně a vždy v bezpečí jako ne-věc/každá-věc. Zřením, že všechny věci jsou uvnitř mě, získávám nekonečné bohatství. Jsem v důvěrném vztahu s každým a pro všechno jsem nesmrtelným zdrojem všech věcí. Místo pocitů ztráty a beznaděje cítím pocit domova kdekoliv a kdykoliv. Prožíváním života ve vědomém uvědomění, kdo opravdu jsem, objevuji nekonečnou moudrost a dobrotu mé skutečné přirozenosti."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... hard-lang/

[ryu.nin]

a někdo takový je mezi živými?

jako myslíš lidi co prokoukli že oddělenost je pouze domnělá a toto uvědomění je osvobodilo od falešné totožnosti ???

pokud toto myslíš, tak ano

například

Marcelka z hor
Jaroslav Dušek
Tomáš Klus
Leila Lei
Saša Hendruk
Petr Pavlík
...

nebo co sem jezdí

Sři Brahmám
Gái
Marta Jansen
Richard Lang
Richard Sylvester
Naropa
Rob Preece
...

a ty jsi taky prokouk?

[Návštěvník]

a někdo takový je mezi živými?

jako myslíš lidi co prokoukli že oddělenost je pouze domnělá a toto uvědomění je osvobodilo od falešné totožnosti ???

pokud toto myslíš, tak ano

například

Marcelka z hor
Jaroslav Dušek
Tomáš Klus
Leila Lei
Saša Hendruk
Petr Pavlík
...

nebo co sem jezdí

Sři Brahmám
Gái
Marta Jansen
Richard Lang
Richard Sylvester
Naropa
Rob Preece
...

a ty jsi taky prokouk?

když odpovím co z toho vyvodíš ???

například, že to co jsem psala před tím tak není, nebo je ???

nebo to ovlivní nějak tvůj pohled na ego ???

ego je pocit domnělé nezávislé oddělenosti já verzus svět a Bůh

toto je fakt, který je pro mne zcela jasný a nezpochybnitelný ...

[Návštěvník]

když odpovím co z toho vyvodíš ???

například, že to co jsem psala před tím tak není, nebo je ???

nebo to ovlivní nějak tvůj pohled na ego ???

ego je pocit domnělé nezávislé oddělenosti já verzus svět a Bůh

toto je fakt, který je pro mne zcela jasný a nezpochybnitelný ...[/quote]

Saša Hendruk je sympa, co sem četl jeho myšlenky. Realizovaný ale asi málo. Někdo tu psal že dostatečně proćistil ego jen Ramana. Takže tu jsou asi nějací skoroprobuzení ale jen Ramana byl buddha, probuzený.

[Návštěvník]

dostatečně proćistil ego jen Ramana.

říká ego

[Návštěvník]

dostatečně proćistil ego jen Ramana.

říká ego

co to je pročištění ega ???

mysl může být pročištěna natolik, aby okamžitě a natrvalo ustala její spekulativní činnost, což je naprosto výjimečná událost a je to okamžité a trvalé probuzení ze snu
ve většině případů se tato tendence postupně zeslabuje a je to probuzení do snu

ale v obou případech odpadne ztotožňování se snovou osobou

[Návštěvník]

no mohl bys být konkrétní? Jsk to má být správně a kdo to tak má? Mají to tak buddhové, probuzené bytosti jako třeba kočky?

sice se neptáš mne, ale já na návštěvníka navázala

tvoje otázka je zcela na místě, protože to co je společné buddhovi a kočce na rozdíl od běžně vnímajícího člověka je žádné spekulativní mysl

kočka i Buddha zří přímo a reaguje přímo bez egocentrismu

kočka ale na rozdíl od Budhhi to nemá vědomé, stejně jako miminka nebo lidi co mají poškozený intelekt

[Návštěvník]

no mohl bys být konkrétní? Jsk to má být správně a kdo to tak má? Mají to tak buddhové, probuzené bytosti jako třeba kočky?

sice se neptáš mne, ale já na návštěvníka navázala

tvoje otázka je zcela na místě, protože to co je společné buddhovi a kočce na rozdíl od běžně vnímajícího člověka je žádné spekulativní mysl

kočka i Buddha zří přímo a reaguje přímo bez egocentrismu

kočka ale na rozdíl od Budhhi to nemá vědomé, stejně jako miminka nebo lidi co mají poškozený intelekt

velmi srozumitelně to vysvětluje například Richard Lang zde

viewtopic.php?f=155&t=6592&start=20#p114385