Jana píše:Jsou tu dvě dimenze, že žádné já neexistuje, to je míruplnost a druhá dimenze je že Já je vším a to je blaženost, láska.
Teď je otázka jestli toho je možné dosáhnout. To je asi blbost, jelikož my tím jsme, nejsme od toho nijak odděleni, pouze se to zastírá připoutanostmi k tělu a k mysli. Pak si nedovolujeme být šťastní, protože v té iluzi oddělenosti nám jde o život.
Takže když zmizí připoutanosti, zmizí i tendence něčeho dosahovat a je pohoda.
tohle mi prijde podstatny ...
... ja neni
... Ja je vsim .. tj. ... je tu jen to co tu je ... a to je vse co tu je ... do posledniho pidiatomu ... je to jedno jedine "je" ... "existence" ... "jsoucno" ... "buh"
... uvedomenim obeho ... nastane vedomi plnosti toho co je.
... toho spojeni nelze dosahnout ... protoze neni nikdo kdo by ho dosahoval.
... pripoutanosti zmizi ... samy si od sebe ... nema to kdo udelat.
... neboli jde o uvideni toho ze tu neni nikdo kdo by videl a celou tu hru hral ... a pak se vyjevi ... to co tu vzdy bylo a je ... to jedine co je a cim jsme kazdy i kdyz si to nemyslime ani necitime.
Jana píše:Když Tě bolí noha, tak je centrum uvědomění v osobě, to, co skutečně jsi, je tady bez ohledu na to, jestli tady ta noha je nebo není.
Ta bolest nohy tady samozřejmě může být, je to nepříjemné, je tady tendence se té bolesti zbavit, udělat všechno pro to, aby tady bolest nebyla, to je normální. Když sáhneš na horkou žehličku, tak ruka automaticky ucukne, ozve se nejspíš jauvejs a nebudeš si říkat - nejsem to tělo, tak mi nevadí, že to pálí.
Je tady však něco dalšího, bolest v těle sice může být, ale pokud je tady vědomé Vědomí, kým jsi, tak ten život je i s bolestí těla a s tím vším, co je, blahem. Pokud je tady ten život té psychosomatické jednotky, tak se může v mysli i v těle objevit cokoliv, ale pokud se objeví uvědomění, že tím nejsi, tak jako bys s tím nebyl nijak spojený, jako by to na Tebe nemělo žádný vliv.
Nicméně reakce té psychosomatické jednotky na bolest i na dění světa jsou normální.
Verim Jani ze pises o necem co sama zijes.
Vim co myslis ... je to normalne logicky ... ale nezazivam blaho behem bolesti i s bolesti ... zazivam strach ze to blbe skonci ... nekdy vetsi ... nekdy mensi.
a vlastne ... vubec netusim o cem to mluvis ... zazivam strach i bolest ... normalne jako vzdycky ... a pohodu kdyz se objevi.
jasne uvideni cim jsi prinasi pravdepodobne ... hodne jiny pohled na to co prave je ... vypada to tak ... kdyz o tom ctu.
... to by me taky zajimalo. 
