před zazenem, po zazenu

[ryunin.v]

Musím se přiznat, že před zazenem, když ráno vstanu, cítím se většinou asi takto:

Jsem naštvanej a nevím proč.

Nic mě nebaví.

Nevidím žádné východisko z krize.

Do ničeho se mi nechce.

Mám pocit, že ve všem je bordel a zmatek.

Jsem mírně podrážděnej.

Nemám ponětí, co bych tak mohl říct o buddhismu. A ani moc nevím, co to je.

Nemám důvod někomu pomáhat, mám dost starostí sám se sebou.


Po zazenu:

Cítím radost ze života.

Mám spoustu nápadů, jak strávit skvělej den a plno věcí, na který se těším.

Nezajímám se o sebe a mám hroznou chuť vytáhnout ze šlamastiky lidi, který považuju za úžasně krásný, zajímavý a potřebný pro tento svět.

Mám hrozně velkou energii a chuť dělat práci pořádně.

Vesmír mi připadá čistý, jasný a klidný, v podstatě není co řešit, vše jen září.

Jsem v pohodě.

Když se mě někdo zeptá na filozofii buddhismu, okamžitě mě napadají pozitivní myšlenky a možnost, jak vysvětlit problém a jak ho vyřešit.

Mám chu´t hodně lidem říct, že je miluju. Ne každýmu, ale hodně lidem jo. Dokonce se mi to stalo i s vostálpetrem, a to už je co říct, na to že ho vůbec neznám.



Takže to je rozdíl u mě, už asi 20 let, před a po zazenu, nevymyslel jsem si to, ale skoro dycky to tak funguje. Vysvětlení věda má, už jsem tu zmiňoval, co se stane během meditace v mozku člověka.

Někdo by mohl namítnout, že to je podvod, jako si vzít nějakou drogu - změní to vědomí, ale to není objektivní stav věcí. Překročit problém subjektu a subjektu opravdu není objektivní stav věcí, kdyby to byl objektivní stav věcí, nebylo by to překročení objektu a subjektu.

[Sy_]

Před meditací se cejtíš špatně.

Po meditaci se cejtíš dobře.

Medituješ, aby ses dostal do stavu, který považuješ za příjemný. Když nestihneš meditovat, dostaví se výčitky a den je horší, než kdybys meditovat stihl.

Není to podvod a je to založené na úplně stejném principu jako vzít si drogu nebo si zacvičit. Navykneš si na ten pocit a chceš ho opakovat a opakovat, jak už je k tomu lidský tvor naprogramován - snaží se zachovat to příjemné a zbavit se toho nepříjemného, ať už se jedná o cokoli. Ideálně si pro to vymyslí nějaký velkorysý důvod, jako pomoc druhým nebo pátrání po Pravdě a dosažení osvícení. V takovém případě se z užitečného nástroje stává nikdy nekončící kruhový objezd s cílem dojet do neexistující destinace. Je to zábava na celý život, 20 let je ještě úplné nic

Mnohem levnější a méně škodlivé než tvrdé drogy a člověk se potí méně než u cvičení, což se hodí když třeba nemáš doma pračku. V podstatě samé plusy. Nevidím důvod nedělat to.

[Návštěvník]

Musím se přiznat, že před zazenem, když ráno vstanu, cítím se většinou asi takto:

Jsem naštvanej a nevím proč.
Nic mě nebaví.
Nevidím žádné východisko z krize.
Do ničeho se mi nechce.
Mám pocit, že ve všem je bordel a zmatek.
Jsem mírně podrážděnej.
Nemám ponětí, co bych tak mohl říct o buddhismu. A ani moc nevím, co to je.
Nemám důvod někomu pomáhat, mám dost starostí sám se sebou.

Takže to je rozdíl u mě, už asi 20 let, před a po zazenu, nevymyslel jsem si to, ale skoro dycky to tak funguje. Vysvětlení věda má, už jsem tu zmiňoval, co se stane během meditace v mozku člověka.

Po dvaceti letech praktikování máš pořád rána většinou taková, jak jsi sám uvedl? (Lidově se tomu říká vstávat prdelí napřed, nebo vstávat napřed levou nohou a pod.):confused:

Měl by jsi se přece už ráno probouzet krásně odpočatý, s výbornou náladou, jak se sluší a patří na výsledky dlouholetého praktikování.
Asi někde děláš chyby.

[Návštěvník]

Před meditací se cítí špatně.

Po meditaci se cítí dobře.

Nejlepší je cítit se před meditací šťastně jako dítě, které ví, že mu za chvíli bude splněno velké přání,
po meditace být šťastný jako dítě, kterému opravdu bylo splněno jeho velké přání.
Nač se ráno probouzet neustále mrzutý, když se mohu probouzet spokojený, že jediné mé velké přání už bylo přece splněno.

Ale třeba ta mrzutost je způsobena tím, že se ze snové reality pravidelně vracíš kvapně a tvé astrální tělo si špatně dosedá do těla fyzického. Odtud většinou pochází takové špatné ranní nálady. To si pak musíš ještě na chvíli znovu lehnout a usnout, aby se obě tvá těla konečně harmonicky spojila.

[papadev]

Ja myslim,ze je fajn,kdyz ma clovek nenarocnou paku na presun ze spatneho rozpolozeni do dobre nalady...tj v podstate jak to napsal sy-

Ale nemyslim si,ze to je ten jediny prinos meditace,ani ten hlavni...

Ja cvicim take,ackoli ma nalada je pred a po stejna...I pri tom

Ziskem z meditace je nejenom klid,ale I vhled a Sila...a to neziskam drogou ani jinou nahrazkou

A predpoklad,ze destinace,do ktere se cvicenim ubiram,neexistuje,je mylny
... ... ...xhsp

[irulan]

Několik let chodím na hrnčířský kruh, chodím si tam točit sama a vím, že mi to něco dává, i když nevím ani co....A stejné je to u taichi, na které už taky chodím nějaký ten rok. Ani u jedný činnosti, se nedá říct, že bych se nějak zlepšovala, přijde mi, že už to dělám prostě do nějaké své maximální úrovně a na to, abych tím "někam postoupila" nemám a nevadí mi to. Ale prostě mě to baví, když se něco povede, je tam radost a když se nepovede, učím se tím, že k životu patří i neúspěch. Baví mě ty činnosti a hmotné výsledky nejsou až tak důležité. Ona už skutečnost, že mě něco baví, je pro mě tím, co bych vlastně od života ráda - žít ho se zájmem.
To, že Ryunina zazen i po 20 letech (a podle návštěvníkova posouzení bez výsledku) naplňuje a baví, svědčí o tom, že na tom něco je...Minimálně to, že dokáže upřímně přiznat, že není dokonalý. Klaním se

[irulan]

Někde je tam chyba,
zkus tu relaxaci....

já teda nevím jak Ryunin, ale právě při té činnosti, která je zpočátku činěná jakože mnou, nastává často ten stav, kdy si nějakou činnost přestávám uvědomovat, že to dělám já, ale prostě se to dělá nějak samo a je to děsně uvolněný...není tohle právě ta relaxace, která nastane sama?

[ryunin.v]

Co je lepší, noc nebo den? Iluze nebo osvícení?

V buddhismu není rozdíl v hodnotě dne a noci, mezi iluzí a osvícením. Takže je jedno, jak se cítíme před zazenem a po zazenu. Co je důležité je to, že tu je ta možnost překonat sebe a vrátit se k podstatě věcí, znovu a znovu, každý den. Není to cesta někam, hledání něčeho, pouze aktivita v přítomnosti. Když se cítíme zmatení, nevadí. když se cítíme jasní, nevadí. Ani u jednoho ani u druhého stavu nesmíme setrvávat. Nesmíme setrvávat ani u klamu, ani u osvícení, ale probouzet se pořád znovu do nového okamžiku.

Necvičíme zazen proto, abychom se stali buddhou, ale protože jsme buddha. Díky tomu , že jsme buddha, můžeme cvičit zazen.

[ryunin.v]

tak jak to popisuješ, tak to je běžné chápání věcí, ale buddhismus překonává běžné chápání věcí, nebo li karmu

když chce člověk dosáhnout osvícení, stát se buddhou, tak cvičí a čeká, až se stane buddhou, a když se stane buddhou, přestane cvičit - to je chápání primitivní

Buddha objevil něco jiného - když přestaneme posuzovat, kdo jsme, kam jsme se dostali, kam jdeme, jaký to má smysl, a |POUZE cvičíme, pak vyjadřujeme naši původní moudrost

Je to nový druh svobody - člověk nejen že nemusí nic dokazovat, dosahovat, ale taky nemusí přestat cvičit zazen, je to jeho svobodná vůle a nemá s tím problém. Je to druh svobody, která nedává z hlediska běžného chápání věcí, z hlediska duality, chcete li, smysl. Z hlediska duality, logiky, buddhismus nedává smysl.

[ryunin.v]

taky je třeba si uvědomit, že cvičit zazen znamená nedělat nic. lidi si myslí, že nedělat nic znamená lehnout si na gauč a koukat do blba. V buddhismu nedělat nic znamená sedět v pozici Buddhy. Je to uplně k ničemu, nic v tom není, nic na tom není, nikdo necvičí zazen. Celý vesmír cvičí zazen a celý vesmír je takový, jaký je. Vše je takové jaké to je, bez posuzování, beze slov.

[Návštěvník]

Kdo si uvědomuje rozdíl před a po zazenu?

Změnil se pozorovatel nebo pozorované?

A plyne z toho něco..?

[Návštěvník]

taky je třeba si uvědomit, že cvičit zazen znamená nedělat nic. lidi si myslí, že nedělat nic znamená lehnout si na gauč a koukat do blba. V buddhismu nedělat nic znamená sedět v pozici Buddhy. Je to uplně k ničemu, nic v tom není, nic na tom není, nikdo necvičí zazen. Celý vesmír cvičí zazen a celý vesmír je takový, jaký je. Vše je takové jaké to je, bez posuzování, beze slov.

Zazem lze cvičit i v lehu na tom gauči, ne všichni mohou sedět pohodlně v zazenové pozici Buddhy (sed se zkříženými nohami).
To by jsi si měl zapamatovat, protože se jistě někdy dostaneš do situace, že takový sed bude pro tebe zcela nemožný, zbude ti jen ležení na gauči.
Buddha rád lehával na některém boku, většinou na pravém, jeho sochy po celé Ásii to dokazují.

[ryunin.v]

Kdo si uvědomuje rozdíl před a po zazenu? Žádný takový rozdíl tu není. A co se týká polohy v leže. Zazen nemá nic společného s pozicemi v leže nebo sedě. Zazen je stav vesmíru.

[ryunin.v]

Kdo si uvědomuje rozdíl před a po zazenu? Žádný takový rozdíl tu není. A co se týká polohy v leže. Zazen nemá nic společného s pozicemi v leže nebo sedě. Zazen je stav vesmíru.

[ryunin.v]

Petře, nehledám řešení problému. Ty jo?

[ryunin.v]

Zkus to napsat mandarínsky, třeba mě to zaujme.;-)

[Návštěvník]

tak jak to popisuješ, tak to je běžné chápání věcí, ale buddhismus překonává běžné chápání věcí, nebo li karmu

když chce člověk dosáhnout osvícení, stát se buddhou, tak cvičí a čeká, až se stane buddhou, a když se stane buddhou, přestane cvičit - to je chápání primitivní

Buddha objevil něco jiného - když přestaneme posuzovat, kdo jsme, kam jsme se dostali, kam jdeme, jaký to má smysl, a |POUZE cvičíme, pak vyjadřujeme naši původní moudrost

Ale vždyt přece s tebou souhlasím,
copak neumíš číst,

ale jaký cvičení ????

Proč tomu říkáš cvičení ?

Budhovo cvičení je ne-cvičení,
technika je v tom, že nemáš žádnou techniku,
nic prostě nic

Buddha už necvičil, když konečně došel Poznání.
Byl totiž z neustálého cvičení vyhladovělý, zesláblý, na pokraji smrti, opuštěný i těmi několika askety, s nimiž předtím cvičil dlouhodobou hladovku.