Proč miluju křesťany

[ryunin.v]

Chtěl bych trochu vysvětlit svou lásku ke křesťanství.

Minule jsem napsal takový idylický text o té rodince. Ale ono to vůbec idylické není a není to ani nerealistické. O takových otevřených, optimistických křesťanech vím, oni fakt existujou. A že to děti v takové rodině nemají někdy lehké, že je svádí spolužáci, to je taky pravda. Holky, které chodí do kostela, ale přijdou o panenství už v patnácti, o tom taky dobře vím, to je u nás ve škole běžná praxe. Je tu i konflikt uvnitř katolické obec, a to je taky realita, kterou dobře znám. Je tu nenávist i uvnitř jedné obce křestanů, takže ta výzva Milujte bližní, buďte moudří, tak to je pořád aktuální všude, není to tak, že co katolík, to dokonalost sama, oni dost bojují sami se sebou a mezi sebou a kdo nebojuje?

Proto bych chtěl lidem pomáhat tento boj zvládat, a je jedno jestli křesťanům nebo buddhistům nebo ateistům. Chtěl bych lidem ukázat, že kromě cesty odporu, soutěže, egocentrismu, tu je taky cesta ticha, otevření , lásky, klidu a vzdělání. Protože bez vzdělání se nepohneme z místa.

Co se týká tužeb, mohli bychom se zamyslet nad otázkou tužeb.

Lidé špatně chápou náboženství, když si myslí, že ono jim přikazuje, aby přestali toužit. katolická dívka v šestnácti dostane zákaz jít s chlapcem sama ven, buddhista nesmí jíst maso nebo se dívat na porno, v některých křesťanských klášterech je zakázáno masturbovat. Takže spousta lidí si myslí, že náboženství je cesta ne do nebe, ale přes jisté peklo, do nejistého nebe.

Ale to je vina špatných učitelů a nepochopení žáků. Taky jsem měl léta pocit, že buddhismus je něco, co po mně chce, abych okleštil svůj život o zábavu, peníze, sex, a spokojil se se čtyřmi holými zdmi a tvrdým polštářem pod zadkem. Ale jak jsem se mýlil! Začínám chápat, jaké bohatství se skrývá, otvírá, nabízí, když se člověk konečně uklidní, utiší a začne vnímat věci kolem sebe, ne pouze sebe. Jak je možné, že jednou je tentýž pokoj zdrojem zoufalosti, pocitu vězení, pocitu neschopnosti a nudy, a jindy je tentýž pokoj, sakumprásk totéž bydlení, zdrojem radosti, plnosti, spokojenosti a dokonce i veselí? Protože náš přístup se změnil a naše vnímání světa a sebe se změnilo. už se nechápeme jako střed, pupek vesmíru, ale spíš jako autobusová zastávka vesmíru. Tak tady se nastupuje, tady přijíždí On, Bůh, vesmír, Pravda, jakkoli to nazvete. A myslíte si opravdu, že On vám přiveze jen pár drobností, spíš blbosti, které jsou k nepotřebě? Nevidíte, co vám On přivezl? I když čteme sebelepší knihy o Boží laskavosti, je to houby platný, když ten mok neprosákl do našeho srdce. Dokud to tam neprosákne, spíš tušíme, co bychom mohli v životě pochopit a zažít, než že bychom to opravdu zažili. A tady nemluvím o osvícení, realizaci, nic takového. Realizace je jako prdnutí žáby proti tomu, co tady chci popsat. Já tu popisuju ten stav, kdy vás zajímá víc On než vy sami sebe. A On je vskutku zajímavý týpek! Samozřejmě, v Buddhismu mluvíme o Pravdě, o Bohu zrídka, ale tady je Bůh spíš vhodný termín, protože pravda je už v těchto končinách tak vymáchaná, jako vagína prostitutky. Zkusme tu promáchat i Boha. Ale přirozená úcta lidí k tomu, čemu nerozumí, jim zabraňuje, aby toto slovo používali přes příliš. Zato Pravda... chudák holka, ta to dopracovala...

Ale chci se vrátit k touhám. Nemyslím si, že zakazováním mučení sebe, asketismus, něco uvnitř vás opravdu změní. Utopte se v sexu, alkoholu, penězích, vymáchejte se v tom dokud vám nedojde, že to nikam nevede. Musel jsem někdy zažít vyloženě sexuální Sodomu Gomoru, několikadenní orgie, než mi došlo, že mě to vůbec neuspokojuje. Takže je někdy nutný to prostě udělat, namočit se do toho světa slasti a hladu po sexu a pak člověk vidí, že to je maximálně pomíjivé zpestření všedního večera, nic víc.

Nejhorší je, když člověk celý život po něčem touží, je to tak nějak na dosah, ale nikdy na to nedosáhne, tihle lidé jsou beznadějnej případ. To už je lepší, aby se v tom vymáchali a poznali, že to není to pravý ořechový, že to není to, co hledali. Zazen mě nikdy nezklamal, nikdy jsem si neřekl, uf, to je teda zase ztráta času, k čemu tedy sedět na zadku? Zazen je pro mě jediná věc, která mě nikdy nezklamala, neselhala. Když jdu do parku, tak je šance, že budu dost otevřený a energický, abych si všiml krásy květin, ale není to jistý. když cvičím zazen, tak je jistý, že si uvědomím, že jsem nula a zase se velmi rád vrhnu do světa věcí Jeho Velikosti.

Zazen uspokojuje nejzazší touhu člověka, protože díky zazenu přestanete po čemkoli toužit -proč, protože jasně vidíte, že už všechno máte, že vesmíru tu je, že vás neokradli, Bůh nás neokrádá, nikdy, to my okrádáme sami sebe o jeho dary.

[ryunin.v]

Jenže tohle se nedá zevšeobecnit, s tím asketismem a hedonismem, každej si musí najít nějakej způsob, jak poznat, že radosti těla, teda slast, drogy, že to nakonec nejsou moc radost, nebo jsou, ale jen v určitým rozumným dávkování. No prostě nějaká špatná zkušenost z minulosti namixovaná s nějakou moudrostí knihy, možná to povede k tomu, že začnete hledat tajemství skutečné radosti... na to není žádnej univerzální recept. Třeba dneska já večer přišel z práce domů a řekl jsem si, hele , klídek, nikam není třeba spěchat. Dáš si horkou vanu, zazen, zahraješ si na flétnu, zahraješ si nějakou video hru a půjdeš spát. A místo toho - ten zazen, najednou jsem přestal mít potřebu dělat tolik věcí najednou, celej večer, tak jsem to zredukoval na horkou vanu, zazen, psaní o zazenu, protože co to nakonec jinýho je... a zazen. Ted nemá touhu hrát na flétnu ani hrát video hry, ale chci zase sedět a cvičit zazen. Chci klid, chci, chci... jenže to není takový to frustrovaný, nenasytný chci, ale je to touha, která ví, že bude naplněna a že přitom naplnění nikomu nebude ublíženo, naopak!

A není prostě žádnej způsob, jak lidi donutit, aby dosáhli moudrosti a klidu, tak nějak si na to musí přijít sami a ti naši učitelé, tak oni nám to říkaj od začátku celkem jasně, ale nemůžou nijak ovlivnit naše zrání , to jak budeme sami chtít aplikovat, co nám radili. Tady tlak nepomůže, tady musí přijít přetlak zevnitř troho, co hledá pravdu, bez toho to nejde. Ten učitel jen mírně pomůže, ale je hrozně důležitý, aby to byl správnej učitel, protože jinak nejen že nepomůže, on může i hodně na dlouho zablokovat cestu k pravdě.

[papadev]

Buh nas neokrada-to my sami se okradame o jeho dary--napr sex--tim,ze Ho v nich nenajdeme...
... ... ...xo

[ryunin.v]

sex je taky dar od Boha, ale je stejně těžký na to přijít jako na to, že západ slunce je dar od Boha

klišé říká, že vše čisté a krásné je dar od Boha, ale klišé neříká, že koukat na porno je dar od Boha, přitom to je tak, je to totéž, ale záleží na tom, jak to vnímáme a chápeme

když to řeknu krátce - pokud nejsme posedlí Dáblem, nebo sami sebou, což je totéž, pak si můžeme svobodně vybírat, co budeme dělat a ve všem, co uděláme se budeme setkávat s Bohem

jakmile ale ztratíme kontrolu nad sebou a ovládne nás ďábel, pak opouštíme Boha a upadneme ve zmatek a chaos, pak nás neosloví ani rozkvetlá růže, ani západ slunce

[papadev]

Tak co teda ten sex ryunine je.....pomijiva kratochvile-a nic vic---nebo dar od Boha?

Zalezi to jen na nasem momentalnim pohledu anebo je nejaka Pravda o sexu--Pravda o vsem---kterou bych mel hledat a ctit a ne se k ni chovat jen jako ke 'sluzce,kterou po libosti znasilnuju a menim si,jen abych mel tu kyzenou kontrolu v debate a vypadal jako moudry chlapik?
... ... ...x

[Aves passeri]

často si říkám, že nám mohou nezápadní kultury (ať to jsou muslimové, ale zažila jsem i asiaty s jejich tradičním způsobem života koukat na to naše honění svrchu) vyčítat naši posedlost touhami, individualismus apod. Ale kde jinde se má velká skupina lidí možnost vymáchat právě v té honbě za štěstím a zjistit, že OPRAVDU platí, že jsou to věci, které nám štěstí nepřinesou. Já jsem za tuhle možnost vděčná. Je to vnitřní pochopení, vnitřní zkušenost, že tak to opravdu je. Není tam potom ani stopa po lítosti, že jsem chtěla to a ono a neměla tu možnost, protože "co by tomu řekli ostatní" a protože "to se nedělá". Jen doufám, že Západ se pomalu dobéře poznání, že důraz na individualismus nikam nevede, stejně jako se Východ dobere poznání, že důraz na kolektivismus taky nikam nevede. Zlatý střed. A naprosto souhlasím i s další věcí: že jsme si náboženství zredukovali na NESMÍŠ a MUSÍŠ a spojili s výkonem a pocity viny. Zatímco je to ve skutečnosti trochu jinak...

[irulan]

ahoj ryunine, prima, že jsi zase po delší době začal psát a čistě jen z mého dojmu - taknějak pokorněji a méně učitelsky (i jak už psala Ros).
No tedy já si taky dovolím něco říct k tématu křesťanství. Sama jsem k nějaké takové spiritualitě došla skrze zájem o filosofii (rozumově) a pak mimo rozum, zážitkem skrze příběh a učení osoby Ježíše. To mě přivelo i k lehkým seznámením s institucí církve a tam jsem narazila na mou osobní neslučitelnost s tímhle fenoménem. Tedy všude byla přítomná manipulace především pro zájmy církve. I když velmi umně skrytá. Církev je pro mě hierarchizovaná sociální společnost a její hodnoty jsou deformovány podle jejích představitelů. Nejde v ní o pravdu, jen o účel. Stejně tak mám názor na nezpochybnitelnost bible, která je uměle sestaveným souborem ne až tak sourodých textů - mnoha autorů a s různou kvalitou. Rozhodně zajímavý materiál ke studiu to ano...ale nezpochybnitelná boží pravda? Už to, že do tohoto souboru byly vybírány nebo nevybírány texty dle některých kritérií, texty byly mnohokrát překládány atd....a četli jste to někdy tak, že jste si všimli jasných rozporů? Církev potřebuje nekritické myšlení, nebo pokud možno žádné myšlení.. V něco věřím, ale nevěřím každé blbosti.
No proč to píšu? Protože spiritualita není to samé jako religiozita, ale normálně se to zaměňuje. Mezi křesťany je mnoho lidí opravdu upřímných, ale je tam taky mnoho pokrytců, kteří se schovávají za "příjemnou" tvář. Osobně bych neposuzovala křesťana a nekřesťana, buddhistu, muslima aj. jsou jenom lidé...

[ryunin.v]

no ono to je psáno s nadsázkou, proč miluju křesťany, samozřejmě, to je jen můj sen, aby takoví křesťani opravdu existovali, ale když mám ve třídě pár studentů, kteří se hlásí k víře nebo tak, tak hned trochu zajásám, že nejsem obklopen lidmi, kteří hledají jen peníze, sex, úspěch, bohužel, velmi často pak zklamaně zjiš´tuju, že ti lidé pouze se hlásí k něčemu, zvlášť to neřeší, dokonce někdy ani nechtějí řešit... samozřejmě že celá církev je problém, to též je v buddhismu, proto je třeba nacházet lidi, kteří vybočují z řady, kteří to těm lhářům nesežrali, znám takového jednoho faráře, jenže on z principu té pokory, on nebude kritický vůči lidem v církvi, to dá rozum, to je ta pokora, irulan, která je často škodlivá, protože nejsme schopni rozlišit zrno od plev, takovou pokoru... na druhou stranu nehlásám vůbec žádnou aroganci, ale někdy je to taky o tom, že člověk ví, ale taky ví, že nemůže nic změnit, že je lepší mlčet... že to mlčení je zase povzbuzení obecné lásky a klidu... někdy i tváří v tvář lži a nespravedlnosti... a bohužel kdyby křesťani neměli ten přístup, že nebudou poslouchat církev, a brali si to kristovo z ní, tak by mohli své bratry tam výš nad nimi považovat za své vlastní ovečky a modlit se za ně a přát jím nebe a lásku


a ten můj článek je spíš touha po tom, aby jeden křesťan skutečně našel lásku a Boha, není to realistický odraz lidí celkově, přece všíchni víme, co jsou lidi zač, jako dav, jako stádo, ale taky víme, jaký mám kdo jako jednotlivec potenciál - co mi jiného zbýváý než neustále apelovat na tento potenciál být hluboký, čistý, upřímný, nemanipulovaný společností ani náboženstvím

v podstatě nemůžeme udělat nic jiného než jít na jedno místečko za humny a tam zasadit strom...

a to znamená zasadit ho ve svém srdci

[ryunin.v]

Ona ta bible že obsahuje rozpory, to obsahují geniální buddhistické texty taky, ona pravda je totiž rozporuplná. Je třeba chápat, že texty jako Bible, že to má být pouze prst ukazující na měsíc - něco nás ale neosloví, nějak to nemůžeme vztáhnout k e svému životu a něco nás osloví, jen naprostý genius by mohl celou Bibli schlamstnout jedním hltem a pochopit všechny ty náznaky a protimluvy jako jednu jedinou zprávu

ale člověk může intuitivně cítit, kam to všechno směřuje, co Bible říká, a to pochopil třeba profesor Halík - to jsou lidi, kteří pochopili, že církev, Bible, kostel, že to jsou všechno jen jiskřičky, které mají povzbudit k utišení a lásce, a ne vysokoškolská skripta nebo fotbalové hřiště kde je třeba porazit soupeře - není divu, že běžný člověk, který se hlásí ke křesťanství, z toho není moudrej, nebo si to vyloží špatně. Naprosto stejnej problém je v buddhismu, lidi chápou sútry a učení Buddhy doslova, ne jako inspiraci k aplikaci moudrosti v životě... A soutěží mezi sebou, kdo má pravdu a kdo ne, kdo je chytřejší než ti druzí, a šavlujou se slovíčky... Chce to hodně velký úsilí, velkou trpělivost a vedení někoho, kdo to prohlídl, aby člověk se vymanil z těch bludů a klamů a pochopil, kam to vše směřuje

[Návštěvník]

znám takového jednoho faráře, jenže on z principu té pokory, on nebude kritický vůči lidem v církvi, to dá rozum, to je ta pokora, irulan, která je často škodlivá, protože nejsme schopni rozlišit zrno od plev...

To podle mě není pokora, ale nekritičnost, a důvodů k nekritičnosti může být celá řada, počínaje laskavým mávnutím ruky nad tím, co tenhle kněz sám u věřících považuje za nepodstatné ("hlavně, že věří... to je pro člověka to nejdůležitější"), a u jiného faráře to může být zájem mít ve své církvi co nejvíc "oveček" - vždyť na tom celá církevní organizace stojí.

Pokoru - "vím, že nevím" - chápu jako ochotu nezaujatě, pozorně a poctivě se pokoušet porozumět učení, tedy i tomu, co z toho vyplývá pro jednání vlastní a ostatních věřících, s vědomím, že se můžu mýlit, že to můžu vidět nepřesně, z toho pak můžu mylně usoudit, že je to takové nebo makové... a podle toho i jednat

a že se to může stát komukoliv z nás, že i to je cesta k poučení se, jak ne

[papadev]

No I ja sem,ryunine,apeloval na tvuj potencial... I ja sem pocitil novy duch tveho psani

Novy duch ---esoterici on usiluji a tesi se na nej---ale prvni co On udela je,ze-az se trochu vic uhnizdi-zacne nicit...aspon ja to tak citim

Zacne nicit to co nas drzi pohromade

A pak-bud se tomu sebevrazedne odevzdam--nebo se budu nejak diplomaticky snazit s tim vyjit--aby byl spokojeny duch,abych byl spokojeny ja,aby byla spokojena cela spolecnost-i ti krestane...

Nemyslim,ze existuje to jedine spravne reseni--ale myslim,ze kazde reseni,ktere udelam,lze ucinit spravnym...a tim ho ucinim svym pristupem,svou otevrenosti,soucitem a celym odevzdanim se Duchu

Mnoho stesti
... ... ...x

[ryunin.v]

jestli je tam nový duch psaní, je to výsledek úsilí mého učitele osvobozovat mě od sebe , lépe řečeno od představ o tom, jaký bych měl být, což on dělá nepopsatelným způsobem - kdybych to měl nějak zjednodušeně popsat, tak je to asi tak, že člověka nikdy nehodnotí, nekritizuje jako celek, jen opravuje laskavě jednotlivosti, ale apeluje na to, abychom se stali sami sebou a v podstatě se žádným učitelem ani učením neřídili - to je těžké přijmout, tuto svobodu, je to jako když se učíte jezdit na kole, máte pomocná kolečka a bojíte se jezdit bez nich, ale jednou zjistíte, že už vám spíš překážejí, než že by vás podržely... takže už je můžete sundat - asi před dvěma týdny se stalo s mým učitelem, v našem rozhovoru něco, co bych mohl považovat za sundání těch koleček, jako kdybych si konečně uvědomil, tak a teď už to záleží jen na tobě, nemusíš sobě ani druhým nic vnucovat

možná v mém psaní dřív bylo cítit, že se bojím pustit té záchranné tyči nebo sundat si tu záchranou vestu, že odmítám pustit něco, co považuju za nezbytně nutné, což je strašně sotva znatelný rozdíl oproti tomu, když člověk dál každý den cvičí zazen, studuje a třeba vysvětluje buddhismus, ale ničeho se přitom zuby nehty nedrží

možná taková jedna důležiá věc, kterou mi učitel minule řekl, když jsem mu vysvětloval, že si ho vážím a že si nemůžu pomoct, že mi hrozně pomohl a proto si ho vážím a protože lidem pomáhá čestně a nezištně, a on mi na to řekl. Mně si vážit nemusíš, važ si sám sebe. Od té doby přemýšlím, co to je vážit si sama sebe, čeho si na sobě máme vlastně vážit, asi našeho vrozeného buddhovství, probuzení, ne zážitku osvícení, byl li jaký, ale toho, že jsme v podstatě buddhové a můžeme to projevit každý den, ať jsme nebo nejsme buddhisté

[ros]

jestli je tam nový duch psaní, je to výsledek úsilí mého učitele osvobozovat mě od sebe , lépe řečeno od představ o tom, jaký bych měl být, což on dělá nepopsatelným způsobem - kdybych to měl nějak zjednodušeně popsat, tak je to asi tak, že člověka nikdy nehodnotí, nekritizuje jako celek, jen opravuje laskavě jednotlivosti, ale apeluje na to, abychom se stali sami sebou a v podstatě se žádným učitelem ani učením neřídili - to je těžké přijmout, tuto svobodu, je to jako když se učíte jezdit na kole, máte pomocná kolečka a bojíte se jezdit bez nich, ale jednou zjistíte, že už vám spíš překážejí, než že by vás podržely... takže už je můžete sundat - asi před dvěma týdny se stalo s mým učitelem, v našem rozhovoru něco, co bych mohl považovat za sundání těch koleček, jako kdybych si konečně uvědomil, tak a teď už to záleží jen na tobě, nemusíš sobě ani druhým nic vnucovat

možná v mém psaní dřív bylo cítit, že se bojím pustit té záchranné tyči nebo sundat si tu záchranou vestu, že odmítám pustit něco, co považuju za nezbytně nutné, což je strašně sotva znatelný rozdíl oproti tomu, když člověk dál každý den cvičí zazen, studuje a třeba vysvětluje buddhismus, ale ničeho se přitom zuby nehty nedrží

možná taková jedna důležiá věc, kterou mi učitel minule řekl, když jsem mu vysvětloval, že si ho vážím a že si nemůžu pomoct, že mi hrozně pomohl a proto si ho vážím a protože lidem pomáhá čestně a nezištně, a on mi na to řekl. Mně si vážit nemusíš, važ si sám sebe. Od té doby přemýšlím, co to je vážit si sama sebe, čeho si na sobě máme vlastně vážit, asi našeho vrozeného buddhovství, probuzení, ne zážitku osvícení, byl li jaký, ale toho, že jsme v podstatě buddhové a můžeme to projevit každý den, ať jsme nebo nejsme buddhisté

Popsal jsi to velice srozumitelně.

[ryunin.v]

já tady takovýho klaněcího smajlíka nemám...

[Návštěvník]

já tady takovýho klaněcího smajlíka nemám...

Můžeš si pomocí [ quote].[ /quote] zkopírovat [img]viz.dole[/img]

odkaz na smajlíka od ros:

http://www.en.kolobok.us/smiles/artists ... /MG_81.gif

[ros]

já tady takovýho klaněcího smajlíka nemám...

Když klikneš na úvodní stránce vpravo nahoře na odkaz smajlíci, tak tam najdeš smajlíky navíc.
Do textu ho pak dostaneš tak, že v menu na pravé kliknutí dáš "kopírovat adresu URL obrazku", v textu příspěvku, tam kde chceš mít obrázek zmáčkneš "Img" a mezi tagy img a /img vložíš zkopírovanou adresu obrázku.
Obdobně můžeš vložit jakýkoliv smajlík (jiný obrázek) ať už jsi ho našel kdekoliv

Když poradna začínala, tak Jana nevěděla, jak to technicky udělat, aby se nabízelo více smajlů, tak nás naučila tady to.

[ryunin.v]

smajlíci navíc - no já když si kliknu na zobrazit další smajlíky, tak v té nabídce ten klanějící není - ale tak snad to nebude takový problém, příště napíšu Klaním se.

[ros]

smajlíci navíc - no já když si kliknu na zobrazit další smajlíky, tak v té nabídce ten klanějící není - ale tak snad to nebude takový problém, příště napíšu Klaním se.

No zkus následovat ten návod a ne klikat na to, co uvidíš první
Ale jde to i tak, jak píšeš, prostě to napsat.